Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
23 Cdo 452/2024
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 13. 3. 2024
Spisová značka : 23 Cdo 452/2024
ECLI: ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.452.2024.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Odklad právní moci
Dotčené předpisy: § 243 písm. b)) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 3. 4. 2024
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz .
23 Cdo 452/2024-342
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně L. J. , zastoupené Mgr. Terezou Rajchlovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 729/11, proti žalovanému P. B. , zastoupenému Mgr. Radomilem Bajerem, advokátem se sídlem v Děčíně, U Plovárny 36/6, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 22 C 118/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2023, č. j. 12 Co 8/2023-302, o návrhu žalobkyně na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí, takto:
Návrh žalobkyně na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2023, č. j. 12 Co 8/2023-302, se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 5. 4. 2022, č. j. 22 C 118/2014-272, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem tam specifikovaných nemovitostí (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, v němž navrhla odklad právní moci napadeného rozhodnutí. Tento návrh odůvodnila tím, že v případě, kdy nebude odložena právní moc napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, může žalovaný v katastru nemovitostí dosáhnout u předmětných nemovitostí výmazu poznámky spornosti, o jejíž zápis žalobkyně v souvislosti s podáním žaloby požádala. Vymazáním poznámky spornosti bude žalovanému umožněno, aby s nemovitostmi nakládal, což pro žalobkyni znamená značné ohrožení jejích práv, neboť zde nejsou jiné právní prostředky, kterými by mohla omezit případné účinky převodu nemovitostí na třetí osobu.
Žalovaný se k návrhu na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu vyjádřil tak, že jej považuje za zbytečný, neboť nijak nenaznačil, že by měl v úmyslu právně či fakticky nakládat s nemovitostmi jinak, než jak to doposud činil.
Podle § 243 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí lze odložit pouze za kumulativního splnění dvou podmínek, a to, že je dovolatel závažně ohrožen na svých právech, a zároveň, že se odklad nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka.
Nejvyšší soud neshledal návrh žalobkyně na odklad právní moci napadeného rozsudku odvolacího soudu důvodným.
Samotná možnost žalovaného dosáhnout výmazu poznámky spornosti z katastru nemovitostí důvodnost návrhu nezakládá, neboť se nejedná o takovou konkrétní okolnost, z níž by bylo možno dovozovat závažné ohrožení práv žalobkyně. Žalobkyně nedokládá žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že žalovaný má v úmyslu nemovitosti převést na třetí osobu nebo je zatížit věcným právem, přičemž pouhá možnost žalovaného takto činit důvodnost návrhu na odklad právní moci napadeného rozsudku nezakládá. Bez existence takových konkrétních skutečností, které by vyplývaly z návrhu žalobkyně či z obsahu spisu, nelze uzavřít, že by žalobkyně byla právní mocí napadeného rozhodnutí závažně ohrožena na svých právech.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrh žalobkyně na odklad právní moci napadeného rozhodnutí zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 3. 2024
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D.
předseda senátu