Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO 290 45 371
sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený dne [anonymizováno]
státní příslušnost [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [anonymizováno] do 18 měsíců od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [anonymizováno], úrok 18,9 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do [anonymizováno], úrok 8,5 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení a úrok 8,5 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši [anonymizováno] od [anonymizováno] do [anonymizováno], se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [anonymizováno], do 18 měsíců od právní moci rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou ze dne [anonymizováno] doplněnou podáním ze dne [anonymizováno] domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [anonymizováno] s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. V odůvodnění uvedla žalobkyně, že se žalovaným uzavřela dne [anonymizováno] rámcovou smlouvu číslo [anonymizováno], na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet číslo [anonymizováno]. Dne [anonymizováno] uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek číslo [anonymizováno] k rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši [anonymizováno]. Dne [anonymizováno] bylo žalovanému poskytnutí kontokorentu schváleno a umožněno čerpání na běžném účtu žalovaného. Žalovaný porušil smluvní povinnosti a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni [anonymizováno]. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil a žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši [anonymizováno], kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [anonymizováno] od [anonymizováno] do zesplatnění a dále smluvní úrok ve výši 8,5 % ročně od [anonymizováno] a zákonný úrok z prodlení. Schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr byla žalobkyní posouzena z informací žalovaného v žádosti o úvěr a z lustrace žalovaného v BRKI/NRKI, dále v z informací společností skupiny PPF a dotazem do insolvenčního rejstříku. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagoval.
2.Soud se v rámci zkoumání podmínek řízení dle ustanovení § 103 OSŘ zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (pravomoci) k projednání a rozhodnutí tohoto sporu a uzavřel, že na daný případ dopadá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení). Dle článku 4 odstavce 2 nařízení Brusel I bis se na „Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky.“ Místní příslušnost je tak třeba určit dle vnitrostátních předpisů bez ohledu na cizí prvek. 3.V rámci zkoumání podmínek řízení dle ustanovení § 103 OSŘ se soud zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (pravomoci) k projednání a rozhodnutí tohoto sporu a dospěl k závěru, že příslušnost k projednání věci je dána podle kapitoly II. oddílu 1, článku 5 odstavec 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení), dle kterého osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Podle oddílu 2 článku 17 odst. 1 písm. c) Nařízení, ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7 c), ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Soud zjistil, že žalovaný je státním příslušníkem Bulharské republiky s povoleným pobytem na adrese [anonymizováno]. Od [anonymizováno] je žalovaný zapsán jako fyzická osoba podnikající podle živnostenského zákona v živnostenském rejstříku a má na území ČR stále platné živnostenské oprávnění s adresou sídla [anonymizováno]. Soud uzavřel, že ke dni sjednávání, uzavření a plnění smlouvy o spotřebitelském úvěru, jež je předmětem řízení, měl žalovaný bydliště na území ČR a že je dána jeho pravomoc ve věci rozhodnout. 4.Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.
5.Za splnění podmínek ustanovení § 115a OSŘ, občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 6.Soud ve věci provedl dokazování listinami –formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přehledem čerpání a splácení kontokorentu, rámcovou smlouvou číslo [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], obchodními podmínkami, dodatkem číslo [anonymizováno] k rámcové smlouvě číslo [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], podmínkami pro používání kontokorentu, výpisem z běžného účtu na jméno žalovaného za období březen až prosinec 2021, předžalobní výzvou ze dne [anonymizováno] včetně dokladu o odeslání žalovanému poštou dne [anonymizováno], scoringem žádostí žalovaného, úvěrovou zprávou ze dne [anonymizováno].
7.Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil shodný závěr o skutkovém stavu:
8.Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [anonymizováno] smlouvu, kterou se zavázala poskytovat žalovanému služby běžného účtu a debetní karty. Dodatkem číslo [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] k uvedené smlouvě byl žalovanému poskytnut úvěr s možností přečerpání běžného účtu žalovaného ve výši limitu [anonymizováno]. Dodatkem byl sjednán úrok kontokorentu sazbou 18,9 % ročně a povinnost splatit kontokorent do jednoho roku od data prvního čerpání nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání. Žalovaný úvěr čerpal v rozmezí březen až květen 2021. Dle výpisu z běžného účtu za období březen až listopad 2021 pak s přihlédnutím k počátečnímu zůstatku [anonymizováno] žalovaný vyčerpal celkem [anonymizováno] a v uvedeném období zaplatil celkem [anonymizováno]. Z výpisu z běžného účtu za období březen až listopad 2021 nevyplývá žádný pravidelný příjem žalovaného. Přípisem ze dne [anonymizováno] žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení všech dluhů z kontokorentu ve výši [anonymizováno] nejpozději do [anonymizováno], z důvodu prodlení s úhradou, s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu.
9.Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z informací žalovaného a lustrací registru NRKI, BRKI a insolvenčního rejstříku. Ze scoringu žádostí žalovaného soud zjistil, že žalovaný žádal o další půjčky po uzavření předmětné smlouvy o kontokorentu, a to [anonymizováno] a [anonymizováno], tyto žádosti mu byly zamítnuty. Dále je zde uvedeno, že žalovaný žije sám v nájmu, počet vyživovaných osob je uveden 2 a celkem splácí [anonymizováno]. Z úvěrové zprávy k osobě žalovaného vyplývá, že žalovaný nebyl nalezen v registru BRKI. Výdaje žalovaného nejsou nijak specifikovány. Údaj o příjmech žalovaného zcela absentuje.
11.Dle § 2395 OZ, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12.Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13.Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14.Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15.Podle ustanovení § 1970 OZ (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 16.Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 05.03.2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu spisová značka usoud/Pl.__S_3_20 ze dne 6. října 2021. 17.Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a jeli to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zák. č. 257/2016 Sb. je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. 18.Žalobkyně, k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila jakým způsobem splnila svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k tomuto konkrétnímu úvěru uvedla, že vycházela z informací žalovaného a lustrací registru NRKI, BRKI a insolvenčního rejstříku. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho poskytovatel úvěru dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní.
19.Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jako poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudila úvěruschopnost žadatele jako spotřebitele. Poskytovatel úvěru v daném případě provedl posouzení toliko formálně, když zcela ignoroval chybějící informaci o příjmu žadatele, vůbec nezkoumal pravidelné a nezbytné výdaje žalovaného na bydlení. Žalobkyně se spokojila toliko s informacemi od žadatele, které však nijak nezkoumala, neověřovala, zda má žadatel pravidelný příjem ani jeho základní výdaje, zejména náklady na bydlení, případně náklady na dopravu do zaměstnání.
20.S ohledem na uvedené soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a žalovaný je tak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21.Na základě neplatné smlouvy o kontokorentu bylo žalovanému poskytnuto plnění [anonymizováno]. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem [anonymizováno]. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni [anonymizováno]. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve zbytku žalobu zamítl.
22.K požadovanému zákonnému úroku z prodlení, soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021 ze dne 20.04.2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. 23.Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). 24.Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. 25.S ohledem na uvedené proto soud rovněž zamítl požadovaný zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 45 344,44 Kč.
26.V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 OSŘ a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době 18 měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně. 27.Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 OSŘ, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30.08.2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně požadovala zaplacení částky [anonymizováno], přičemž úspěšná byla co do částky [anonymizováno], tj. v rozsahu 73,13 % (čistý úspěch). Dle § 151 odst. 3 OSŘ účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 OSŘ a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Uvedeným právním předpisem je vyhláška číslo 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 OSŘ a podle § 89a ExŘ. Náhrada hotových výdajů žalobkyně činí za 2 úkony po [anonymizováno] dle §2, odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky 254/2015 Sb., a to návrh ve věci samé a výzva k plnění) a částku [anonymizováno] odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. Celkem [anonymizováno] z toho 73,13 % činí [anonymizováno]. Splatnost náhrady nákladů řízení byla přiznána shodně se splatností jistiny dluhu. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.