I.ÚS 798/26

Předmět řízení

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Josefa Plzáka, zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Vovsíkem, sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Afs 158/2025-35 ze dne 22. ledna 2026, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Odvolacího finančního ředitelství jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Citované předpisy

2/1993 čl.36 2/1993 čl.11

Plný text rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Josefa Plzáka, zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Vovsíkem, sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. nssoud/3_Afs_158_2025-35 ze dne 22. ledna 2026, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Odvolacího finančního ředitelství jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1.Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle § 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle § 11 Listina. K tomu mělo dojít výkladem, že stěžovatelův příjem, získaný jako úplata za zřízení věcného břemene nezbytného pro výstavbu plynovodu, není osvobozen od daně z příjmu.

2.Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, správce daně dodatečným platebním výměrem doměřil stěžovateli daň z příjmu, který stěžovatel obdržel v rámci smluvního zřízení věcného břemene pro realizaci podzemního vedení vysokotlakového plynovodu ve prospěchu společnosti NET4GAS, s. r. o. Stěžovatel napadl platební výměr odvoláním s argumentem, že daný příjem je osvobozen od daně podle § 4 odst. 1 písm. zd) zákona o daních z příjmů (ve znění účinném do 31.12.2023), podle něhož se od daně osvobozoval příjem plynoucí jako náhrada za věcné břemeno vzniklé ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu podle jiných právních předpisů a příjem plynoucí jako náhrada za vyvlastnění na základě jiných právních předpisů. Odvolací finanční ředitelství odvolání zamítlo a platební výměr potvrdilo. Stěžovatel následně podal žalobu, kterou Krajský soud v Plzni rozsudkem č. j. 77 Af 3/2025-46 ze dne 16.10.2025 zamítl, Nejvyšší správní soud pak napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelovu kasační stížnost.

3.V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že pokud by smlouvu o zřízení věcného břemene neuzavřel, bylo by věcné břemeno zřízeno podle § 58 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb. prostřednictvím § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění za náhradu osvobozenou od daně z příjmu. Podle stěžovatele nemůže být osvobození od daně závislé na tom, zda vlastník s provozovatelem páteřního strategického plynovodu uzavře smlouvu o zřízení věcného břemene, nebo se podvolí vyvlastnění zřízením věcného břemene, neboť omezení je v obou případech de facto nedobrovolné. Stěžovatel se domnívá, že nemůže být sankcionován za to, že dobrovolně splnil svoji zákonnou povinnost namísto zdržování a protahování obecně prospěšné stavby vyčkáváním na vyvlastnění. Podle stěžovatele by proto celý příjem za smluvně zřízené věcné břemeno měl být osvobozen od daně z příjmů, byť si umí představit, že osvobozen bude jen příjem ve výši ceny obvyklé.

4.Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5.Ústavní soud se danou otázkou zabýval již v nálezu sp. zn. usoud/III.__S_189_25 ze dne 22.05.2025, na který ostatně správní orgány i soudy opakovaně poukazovaly, stěžovatel jej však ponechává bez povšimnutí. Ústavní soud v něm řešil situaci, kdy byla v rámci výstavby plynovodu smluvně zřízena služebnost, přičemž nebylo pochyb, že kdyby tehdejší stěžovatel neuzavřel s provozovatelem přepravní soustavy dobrovolně smlouvu o zřízení věcného břemene (služebnosti inženýrské sítě), dříve či později by k omezení jeho vlastnického práva došlo prostřednictvím institutu vyvlastnění. Ústavní soud poukázal na to, že právní úprava z hlediska daňového odděluje situaci, kdy vlastník "dobrovolně" zatíží svou nemovitost, nebo když je podroben institutu vyvlastnění (bod 27), a shledal ústavně konformním "takový výklad správních soudů, podle kterého smluvní zřízení služebnosti není osvobozeno od daně z příjmů podle § 4 odst. 1 písm. zd) zákona o daních z příjmů [dnes podle § 4 odst. 1 písm. za) zákona o daních z příjmů], přičemž to platí i tehdy, pokud by v případě neuzavření smlouvy mohlo následně dojít ke zřízení služebnosti ve vyvlastňovacím řízení" (bod 30). I. senát Ústavního soudu neshledává důvod postupovat podle § 23 zákona o Ústavním soudu (tedy předkládat plénu Ústavního soudu návrh stanoviska, jímž by byly závěry vyslovené III. senátem překonány) a v podrobnostech odkazuje na závěry citovaného nálezu III. senátu.

6.Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj: originální text →Databáze Ústavní soud →

⚖CZ Rozhodnutív0.1.0