I.ÚS 798/26

Předmět řízení

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Josefa Plzáka, zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Vovsíkem, sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Afs 158/2025-35 ze dne 22. ledna 2026, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Odvolacího finančního ředitelství jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Citované předpisy

2/1993 čl.36 2/1993 čl.11

Plný text rozhodnutí

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1.Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny. K tomu mělo dojít výkladem, že stěžovatelův příjem, získaný jako úplata za zřízení věcného břemene nezbytného pro výstavbu plynovodu, není osvobozen od daně z příjmu.

2.Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, správce daně dodatečným platebním výměrem doměřil stěžovateli daň z příjmu, který stěžovatel obdržel v rámci smluvního zřízení věcného břemene pro realizaci podzemního vedení vysokotlakového plynovodu ve prospěchu společnosti NET4GAS, s. r. o. Stěžovatel napadl platební výměr odvoláním s argumentem, že daný příjem je osvobozen od daně podle § 4 odst. 1 písm. zd) zákona o daních z příjmů (ve znění účinném do 31. 12. 2023), podle něhož se od daně osvobozoval příjem plynoucí jako náhrada za věcné břemeno vzniklé ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu podle jiných právních předpisů a příjem plynoucí jako náhrada za vyvlastnění na základě jiných právních předpisů. Odvolací finanční ředitelství odvolání zamítlo a platební výměr potvrdilo. Stěžovatel následně podal žalobu, kterou Krajský soud v Plzni rozsudkem č. j. 77 Af 3/2025-46 ze dne 16. 10. 2025 zamítl, Nejvyšší správní soud pak napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelovu kasační stížnost.

3.V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že pokud by smlouvu o zřízení věcného břemene neuzavřel, bylo by věcné břemeno zřízeno podle § 58 odst. 2 energetického zákona prostřednictvím § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění za náhradu osvobozenou od daně z příjmu. Podle stěžovatele nemůže být osvobození od daně závislé na tom, zda vlastník s provozovatelem páteřního strategického plynovodu uzavře smlouvu o zřízení věcného břemene, nebo se podvolí vyvlastnění zřízením věcného břemene, neboť omezení je v obou případech de facto nedobrovolné. Stěžovatel se domnívá, že nemůže být sankcionován za to, že dobrovolně splnil svoji zákonnou povinnost namísto zdržování a protahování obecně prospěšné stavby vyčkáváním na vyvlastnění. Podle stěžovatele by proto celý příjem za smluvně zřízené věcné břemeno měl být osvobozen od daně z příjmů, byť si umí představit, že osvobozen bude jen příjem ve výši ceny obvyklé.

4.Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5.Ústavní soud se danou otázkou zabýval již v nálezu sp. zn. III. ÚS 189/25 ze dne 22. 5. 2025, na který ostatně správní orgány i soudy opakovaně poukazovaly, stěžovatel jej však ponechává bez povšimnutí. Ústavní soud v něm řešil situaci, kdy byla v rámci výstavby plynovodu smluvně zřízena služebnost, přičemž nebylo pochyb, že kdyby tehdejší stěžovatel neuzavřel s provozovatelem přepravní soustavy dobrovolně smlouvu o zřízení věcného břemene (služebnosti inženýrské sítě), dříve či později by k omezení jeho vlastnického práva došlo prostřednictvím institutu vyvlastnění. Ústavní soud poukázal na to, že právní úprava z hlediska daňového odděluje situaci, kdy vlastník "dobrovolně" zatíží svou nemovitost, nebo když je podroben institutu vyvlastnění (bod 27), a shledal ústavně konformním "takový výklad správních soudů, podle kterého smluvní zřízení služebnosti není osvobozeno od daně z příjmů podle § 4 odst. 1 písm. zd) zákona o daních z příjmů [dnes podle § 4 odst. 1 písm. za) zákona o daních z příjmů], přičemž to platí i tehdy, pokud by v případě neuzavření smlouvy mohlo následně dojít ke zřízení služebnosti ve vyvlastňovacím řízení" (bod 30). I. senát Ústavního soudu neshledává důvod postupovat podle § 23 zákona o Ústavním soudu (tedy předkládat plénu Ústavního soudu návrh stanoviska, jímž by byly závěry vyslovené III. senátem překonány) a v podrobnostech odkazuje na závěry citovaného nálezu III. senátu.

6.Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj: originální text →Databáze Ústavní soud →

⚖CZ Rozhodnutív0.1.0