Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
22 Cdo 2658/2023
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 31. 10. 2023
Spisová značka : 22 Cdo 2658/2023
ECLI: ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2658.2023.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Přípustnost dovolání
Vady podání
Služebnost stezky, průhonu a cesty (o. z.) [ Služebnost (o. z.) ]
Výprosa (o. z.)
Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění od 01.01.2013 § 241a odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění od 30.09.2017 Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 3. 1. 2024
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz .
22 Cdo 2658/2023-80
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce J. P., zastoupeného Mgr. Evou Lachmannovou, advokátkou se sídlem v Praze, náměstí Míru 341/15, proti žalované ArchiProject s.r.o. , IČO 05460379, se sídlem v Praze, náměstí Bratří Jandusů 211/18, zastoupené JUDr. Václavem Hodanem, advokátem se sídlem v Praze, Wenzigova 1871/5, o určení existence věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 C 367/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, č. j. 21 Co 52/2023-57, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh na odklad právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2023, č. j. 21 Co 52/2023-57, se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále rovněž jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 11. 2022, č. j. 29 C 367/2022-34, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení existence „bezúplatné pozemkové služebnosti užívání a umístění stavby parkoviště ve prospěch pozemků parc. č. XY, XY a XY, v k. ú. XY, obec XY, jako pozemků panujících, se zatížením části pozemků parc. č. XY a XY, v k. ú. XY, obec XY, jako pozemků služebných, a to v rozsahu dle geometrického plánu“ (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II).
2. Městský soud v Praze (dále také jako „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 4. 2023, č. j. 21 Co 52/2023-57, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil v novém znění (výrok I rozsudku odvolacího soudu), výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalobce má za to, že právo odpovídající věcnému břemenu (služebnosti) mimořádně vydržel. Spolu se svými právními předchůdci užíval předmětné pozemky jako parkoviště po dobu zákonem vyžadovanou pro mimořádné vydržení, aniž by vydržení bránil nepoctivý úmysl. Vydržení práva nemohla zabránit ani existence právního důvodu držby, tedy ústní dohody, kterou v roce 1997 uzavřeli právní předchůdci žalobce a žalované, a jejímž předmětem bylo užívání částí pozemků parc. č. XY a parc. č. XY. Žalobce namítá, že soudy obou stupňů věc nesprávně právně posoudily a v této souvislosti považuje za otázky doposud dovolacím soudem neřešené, „zda se v případě, kdy žalobce, resp. jeho právní předchůdce, užíval část pozemku bezúplatně na základě ústní dohody (která byla součástí dalších sousedských ujednání), která zajistila žalované, resp. jejímu právnímu předchůdci, plnohodnotné (komfortnější) užívání pozemku, (I) jednalo o držbu práva odpovídajícího služebnosti a zda (II) za těchto okolností lze tuto držbu definovat jako držbu v nepoctivém úmyslu, která vylučuje mimořádné vydržení.“ Z důvodu vážného ohrožení svých práv a vzniku nevratné újmy navrhuje žalobce odložit právní moc napadeného rozhodnutí a současně navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
5. Dovolání není projednatelné.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 8. Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že žalobce nevydržel právo odpovídající věcnému břemeni, neboť takové právo nebylo obsahem jeho držby, když pozemky, na kterých mělo takové právo váznout, užíval na základě ústní dohody „s prvky smlouvy nájemní“. Dovodil tedy vůli žalobce držet nikoliv věcné právo odpovídající služebnosti, ale právo odpovídající právu nájemnímu.
9. V souvislosti s tímto závěrem dovolatel neformuluje žádnou konkrétní právní otázku a ani v této souvislosti neuvádí, který z předpokladů přípustnosti považuje za naplněný. Obsahem dovolání je pouhá polemika žalobce s obecným posouzením nepoctivého úmyslu držitele a existence právního důvodu držby práva u mimořádného vydržení. V takovém případě ovšem nevymezuje v této části dovolání řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. 10. Nad rámec uvedeného dovolací soud doplňuje, že předpokladem vydržení práva, ať již řádného nebo mimořádného, je jeho držba. Pokud se držba zakládá na právním důvodu, pak tento důvod (třebaže je neplatný, a tudíž držba není řádná a připadá v úvahu pouze mimořádné vydržení) indikuje obsah držby (srovnej Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 1163).
11. V případě žalobce tak nemohlo jít o držbu práva odpovídajícího služebnosti, ale jen o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (je přitom nerozhodné, zda šlo o výprosu, jak dovodil soud prvního stupně, či o obligaci, jak uzavřel odvolací soud). Takové chování ovšem nemůže být kvalifikováno jako držba práva odpovídajícího věcnému břemeni (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021), a žalobce proto nemohl takové právo vydržet.
12. Protože dovolání trpí vadami, pro něž ani nelze v dovolacím řízení pokračovat
– dovolatel nevymezil řádně dovolací důvod ani předpoklad přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.). 13. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 14. Vzhledem k tomu, že nebylo dovolání shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
15. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu