Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 13 329,76 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 13 329,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 13 329,76 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne 10. 3. 2023, kterou s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně, společnost [anonymizováno]., prostřednictvím webové stránky [anonymizováno]. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím klientského profilu a e-mailu, k ověření své totožnosti doložil fotokopii občanského průkazu a rovněž provedl platbu ve výši [anonymizováno] na bankovní účet původní věřitelky, která mu byla následně vrácena. Na základě uvedené smlouvy žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostně finanční prostředky v celkové výši 19 528 Kč, a to dne 10. 3. 2023 částku 13 330 Kč, dne 22. 5. 2023 částku 2 532 Kč, dne 21. 7. 2023 částku 2 533 Kč a dne 28. 8. 2023 částku 1 333 Kč. Smlouva byla sjednána na dobu určitou, a to do 10. 3. 2025. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 6 198,24 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá po žalovaném úhrady nesplacené jistiny ve výši 13 329,76 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z uvedené částky od 21. 11. 2023 do zaplacení. Prodlení žalovaného žalobkyně odvíjí od výzvy k okamžité úhradě dluhu. Úvěruschopnost žalovaného splatit úvěr byla posuzována na základě údajů sdělených žalovaným, zejména doložením jeho příjmů a výdajů, a dále jeho lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Vrácená částka v době splatnosti tedy musí být maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě provedené lustrace věřitelce nevznikly pochybnosti ohledně platební schopnosti žalovaného. Ten současně prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči žalobkyni, resp. její předchůdkyni. Ve svém vyjádření ze dne 8. 10. 2025 žalobkyně upřesnila, že žalovaný celkem uhradil částku 26 512,63 Kč, konkrétně pak částku 2 666 Kč dne 9. 5. 2023, částku 5 565,28 Kč dne 22. 5. 2023, částku 2 517 Kč dne 13. 7. 2023, částku 9 639,37 Kč dne 21. 7. 2023 a částku 6 124,98 Kč dne 28. 8. 2023.
2.Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně. Z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
3.Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [anonymizováno]., a žalovaným byla dne 10. 3. 2023 prostředky dálkové komunikace podepsána Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 13 330 Kč na jím určený bankovní účet č. [anonymizováno]. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 10. 3. 2025. Splacenou část (revolvingového) úvěru bylo možné opakovaně čerpat. Úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 1,25 % denně (po dobu prvních 30 dnů ode dne podpisu smlouvy 0 %). Čerpané prostředky se žalovaný zavázal hradit v měsíčních splátkách, a to buď ve výši dlužné částky nebo minimální platby odpovídající 10 % jistiny spolu s veškerými úroky a penále přirostlými během doby čerpání, nejméně však 500 Kč. V případě, že by žalovaný načerpal celý úvěrový limit dnem zaslání žádosti o uzavření smlouvy a úvěrový limit a úroky by byly splaceny v 1 splátce v nejbližším termínu splatnosti, zavázal by se původní věřitelce uhradit celkem 62 500,54 Kč. V případě prodlení žalovaného s vrácením poskytnutých peněžních prostředků byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení a dále poplatky za upomínání v souvislosti s prodlením ve výši 70 Kč a 250 Kč. Spolu se smlouvou byly žalovanému poskytnuty Všeobecné obchodní podmínky [anonymizováno]), [anonymizováno] a [anonymizováno]. Součástí této smlouvy bylo dále čestné prohlášení o výši příjmů a výdajů klienta, který deklaroval, že jeho příjem ze zaměstnání činí 27 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnosti a měsíční výdaje na domácnost činí 4 000 Kč. K ověření své totožnosti žalovaný doložil svůj občanský průkaz.
4.Z potvrzení o provedené platbě soud dále zjistil, že na účet č. [anonymizováno] byla dne 10. 3. 2023 zaslaná částka ve výši 13 330 Kč, dne 22. 5. 2023 částka ve výši 2 532 Kč, dne 21. 7. 2023 částka ve výši 2 533 Kč a dne 28. 8. 2023 částka ve výši 1 333 Kč. Součet jednotlivých dílčích plateb činil 19 728 Kč.
5.Poskytovatelka úvěru zaslala žalovanému na jeho e-mailovou adresu dne 20. 11. 2023 zprávu, v níž mu oznámila, že z důvodu jeho prodlení přistoupila k předčasnému zesplatnění smlouvy a vyzvala ho k okamžité úhradě celkového dluhu 27 542,11 Kč.
6.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 (mezi společností [anonymizováno]. a [anonymizováno].), ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 (mezi [anonymizováno]. a žalobkyní), ze seznamu postoupených pohledávek a dále z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025, které bylo žalovanému společně s předžalobní výzvou odesláno téhož dne, soud zjistil, že tvrzená předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky 38 520,11 Kč (z toho neuhrazené jistiny 29 082,11 Kč) do 3 dnů. 7.Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9.Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11.Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [anonymizováno]. a žalovaným byla dne 10. 3. 2023 sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které byla žalovanému postupně poskytnuta částka 19 728 Kč (žalobkyně uvádí 19 528 Kč) na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Smlouva byla ze strany žalovaného podepsána prostředky dálkové komunikace. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, která je tak dle § 1879 o. z. aktivně legitimována k jejímu vymáhání. 12.Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Jedná se přitom o povinnost každého poskytovatele úvěru, nezávisle na výši poskytnuté jistiny. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na prosté shromáždění pokladů nebo na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Z textu zákona plyne, že pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. 13.Žalobkyně stručně a obecně vyložila, jakým způsobem byla ze strany její právní předchůdkyně posuzována úvěruschopnost žalovaného, nicméně ani přes výzvu soudu nedoložila žádné údaje ani podklady týkající se majetkových poměrů žalovaného v době předcházející sjednání úvěrové smlouvy a ani výsledky lustrace žalovaného v poukazovaných registrech. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací příjmy, základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat (přinejmenším stran jeho bydlení) a rovněž dosavadní dluhové zatížení klienta. Této povinnosti se poskytovatel úvěru nemůže zprostit spoléháním se na čestné prohlášení dlužníků, jako tomu bylo i v tomto případě. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky či pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Soudem současně musí být přezkoumatelné, že úvěruschopnost byla posuzována, proto musí být žalobkyní k posouzení této skutečnosti předloženy doklady. Úvěruschopnost přitom musí být posuzována takovým způsobem, aby byl žalovaný schopen úvěr splatit ze svých příjmů. Poskytovatelka úvěru se tak jistě měla dále zabývat tím, z jakých příjmů hodlá žalovaný uvedené závazky uhradit. Původní věřitelka vzala v rozporu s požadavkem odborné péče za platný žalovaným uvedený údaj o celkových měsíčních výdajích ve výši 4 000 Kč (na domácnost), což je dle obecné zkušenosti částka poměrně nízká. Lze tak uzavřít, že nelze mít za dostatečně prokázané, že by se věřitelka skutečně a dostatečně důsledně zabývala výdajovou stránkou žalovaného, aby mohla předpokládat, že žalovaný bude schopen s ohledem na své příjmy dostát svým závazkům.
14.Smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu ve výši 19 728 Kč (resp. 19 528 Kč), a to z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na svůj dluh již uhradil celkem 26 512,63 Kč, tedy více, než kolik byl povinen a je tak zřejmé, že svůj závazek přeplatil. Soud proto žalobu co do požadované jistiny zamítl, a to aniž by bylo třeba žalobkyni vyzývat k vyjádření se k uvedenému nepatrnému početnímu rozdílu v plnění poskytnutém žalovanému. 15.Co se týče požadavku žalobkyně na úhradu úroků z prodlení, které požadovala od 21. 11. 2023 do zaplacení, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. V uvedené věci byl žalovaný vyzván k plnění (k vydání bezdůvodného obohacení) e-mailem ze dne 20. 11. 2023 a prokazatelně předžalobní výzvou odeslanou dne 2. 6. 2025, v níž byl vyzván k plnění do 3 dnů od doručení. Jelikož žalovaný naposledy plnil dne 28. 8. 2023, je zjevné, že v době výzvy k plnění již prokazatelně v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl. Žaloba je tedy nedůvodná i v této části.
16.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci byl zcela úspěšný žalovaný, jemuž by náležela náhrada nákladů řízení. Jelikož mu však žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.