Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
o určení vlastnického práva k nemovitým věcem
--- VÝROK ---
I. Žaloba, aby bylo určeno, že [anonymizováno], narozená [anonymizováno], zemřelá [anonymizováno], byla ke dni úmrtí vlastníkem nemovitých věcí, a to jednotky č. [anonymizováno] – byt, nacházející se v budově – bytovém domě č. p. [anonymizováno], nacházejícím se na pozemku parc. č. [anonymizováno], a to včetně spoluvlastnických podílů o velikosti [anonymizováno] na společných částech budovy č. p. [anonymizováno] a na pozemku parc. č. [anonymizováno], vše v katastrálním území [anonymizováno], obec [anonymizováno], zapsaných na listech vlastnictví číslo [anonymizováno], číslo [anonymizováno] a číslo [anonymizováno], a dále pozemku parc. č. [anonymizováno], jehož součástí je budova bez čísla popisného nebo evidenčního – garáž, v katastrálním území [anonymizováno], obec [anonymizováno], zapsaného na listu vlastnictví číslo [anonymizováno], se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 22 967 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalované.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [anonymizováno] domáhala určení, že [anonymizováno], narozená [anonymizováno], zemřelá [anonymizováno], byla ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitých věcí, a to jednotky č. [anonymizováno] – byt, nacházející se v budově – bytovém domě č. p. [anonymizováno], nacházejícím se na pozemku parc. č. [anonymizováno], a to včetně spoluvlastnických podílů o velikosti [anonymizováno] na společných částech budovy č. p. [anonymizováno] a na pozemku parc. č. [anonymizováno], vše v katastrálním území [anonymizováno], obec [anonymizováno], zapsaných na listech vlastnictví číslo [anonymizováno], číslo [anonymizováno] a číslo [anonymizováno], a dále pozemku parc. č. [anonymizováno], jehož součástí je budova bez čísla popisného nebo evidenčního – garáž, v katastrálním území [anonymizováno], obec [anonymizováno], zapsaného na listu vlastnictví číslo [anonymizováno] (dále jen „nemovitosti“). Žalobu odůvodnila tím, že [anonymizováno], matka žalobkyně a sestra žalované, darovací smlouvou ze dne [anonymizováno] převedla jako dárkyně nemovitosti žalované jako obdarované, ačkoliv v době uzavření darovací smlouvy nebyla schopna posoudit důsledky právního jednání, neboť měla celoživotně snížené intelektuální schopnosti, byla jí diagnostikována demence a nebyla finančně gramotná.
2.Žalovaná s žalobou nesouhlasila, neboť [anonymizováno] byla za svého života plně svéprávná, snížené intelektuální schopnosti nevylučovaly její schopnost se samostatně rozhodovat, byly možná podprůměrné, ale nikoli mimo normu. Celý život se o sebe starala, nakládala se svým majetkem, vychovávala dvě dcery. Měla řadu zdravotních problémů, ale fyzického rázu, mimo jiné jí byla amputována dolní končetina.
3.Soud nařídil ústní jednání na den [anonymizováno], u kterého soud provedl následující dokazování:
4.Z výpisů z katastru nemovitostí pro k. ú. [anonymizováno], list vlastnictví č. [anonymizováno] a č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako jediný vlastník nemovitostí, a to na základě darovací smlouvy ze dne [anonymizováno], s právními účinky zápisu ke dni [anonymizováno].
5.Z darovací smlouvy ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že tato byla uzavřena ve formě notářského zápisu na místě samém v Domově [anonymizováno], notářem JUDr. [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], a [anonymizováno] jako dárkyně převedla bezúplatně vlastnické právo k nemovitostem na žalovanou jako obdarovanou a tato tento dar přijala.
6.Z usnesení zdejšího soudu ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], o pozůstalosti po [anonymizováno], soud zjistil, že zůstavitelka [anonymizováno] zemřela jako rozvedená a jako dědice ze zákona zanechala dvě dcery, žalobkyni a [anonymizováno], každou s nárokem na polovinu pozůstalosti, které dědictví neodmítly a bylo jim potvrzeno nabytí pozůstalosti podle zákonných podílů. Z usnesení dále vyplývá, že [anonymizováno] je omezena ve svéprávnosti.
7.Co se týče dalších účastníky navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.
8.Na základě provedeného dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná na základě darovací smlouvy ze dne [anonymizováno] nabyla předmětné nemovitosti od [anonymizováno] a je vedena v katastru nemovitostí jako jediný vlastník předmětných nemovitostí. [anonymizováno] zemřela dne [anonymizováno] a jako dědice ze zákona zanechala dvě dcery, žalobkyni a [anonymizováno], které dědictví neodmítly a bylo jim potvrzeno nabytí pozůstalosti podle zákonných podílů.
9.Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 10.Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda má žalobkyně na určení vlastnického práva naléhavý právní zájem, a dospěl k závěru, že nikoli. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba na určení podle § 80 o. s. ř. tak nemůže být zpravidla opodstatněná tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Žalobkyně v žalobě uvedla, že předmětné nemovitosti byly na žalovanou převedeny na základě neplatné darovací smlouvy, a tudíž měly být nemovitosti předmětem řízení o pozůstalosti (jako aktivum) a žalobkyně jako dědic po [anonymizováno] vstoupila do jejích práv. Zápis v katastru nemovitostí tak neodpovídá skutečnosti. 11.Je třeba zdůraznit, že žalobkyně se jako dědička může obecně vzato domáhat určení, že její právní předchůdkyně (zůstavitelka) byla ke dni úmrtí vlastníkem nemovitostí, přičemž na základě takového určení lze žádat o projednání nemovitostí v dědickém řízení. Avšak projednávanou žalobou, resp. určením, že [anonymizováno] byla ke dni úmrtí vlastníkem nemovitostí, žalobkyně neodstraní stav právní nejistoty, a z toho důvodu nemá na určení vlastnického práva naléhavý právní zájem.
12.Je tomu tak proto, že výrok rozsudku o tom, že zůstavitelka byla ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitostí, je závazný jen pro účastníky řízení a nikoli pro ty dědice, kteří se tohoto řízení neúčastnili (viz § 159 odst. 1 o. s. ř.). Jako takový nemůže být rozsudek plně závazný ani pro soud v dědickém řízení; ostatní dědicové by totiž mohli vlastnické právo zůstavitele zpochybňovat a nebylo by vůči nim možné vyjít z toho, že o něm bylo rozhodnuto. Z toho tedy vyplývá, že účastníky řízení o tom, že zůstavitelka byla ke dni úmrtí vlastníkem předmětných nemovitostí, musejí být všichni známí dědicové a pokud účastníky nejsou, nemá žalobkyně na určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 5. 2013 sp. zn. 22 Cdo 585/2012 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 22 Cdo 251/2022). Jelikož tedy žaloba směřuje pouze proti sestře zůstavitelky, nikoli již proti druhé dědičce po [anonymizováno], [anonymizováno], není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a z toho důvodu pak byla žaloba zamítnuta. 13.Pro úplnost soud doplňuje, že v daném případě nepřicházelo v úvahu ze strany soudu poučení žalobkyně o tom, že účastníkem řízení musí být všichni známí dědicové, neboť se jedná o otázku hmotného, nikoli procesního práva, a soud by tím narušil rovnost účastníků řízení. Soud má za to, že tento rozsudek nemůže být pro účastníky ani nepředvídatelným ani překvapivým. Takovými jsou podle ustálené judikatury totiž taková rozhodnutí soudu, která nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu např. tehdy, kdy odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009). Překvapivé není rozhodnutí odvolacího soudu jen proto, že skutečnosti zjištěné dokazováním právně hodnotil jinak, než soud prvního stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 33 Cdo 694/2011). Stejně rozsudek ze dne 15. l1. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3504/2012. Překvapivými rozhodnutími jsou pak také taková rozhodnutí, jejichž přijetím je účastník řízení zbaven možnost skutkově a právně argumentovat; jedná se o rozhodnutí, jež z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzují rozhodovanou věc (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 5378/2007). Uvedené pak platí dle rozhodovací praxe dovolacího soudu i pro řízení před soudem prvního stupně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2379/2019).
14.S ohledem na to, že žalovaná byla v řízení plně procesně úspěšná, přiznal jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení spočívající v odměně za právní zastoupení advokátem, a to podle § 9 odst. 4 písm. a) zákona č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), vycházeje z toho, že předmětem řízení je určení vlastnického práva k nemovitostem, přičemž nemovitosti jsou penězi ocenitelné, avšak v daném případě jen s nepoměrnými obtížemi. Soud odkazuje na judikaturu např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1332/07, ve kterém judikoval, že „je-li předmětem řízení určení vlastnického práva k nemovitostem, jedná se o plnění penězi ocenitelné a nelze proto aplikovat § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu…(nyní § 9 odst. 4 písm. a) – poznámka soudu).“ Jenže v průběhu řízení nevyšlo najevo a ani z listinných důkazů nevyplývá hodnota nemovitostí, přičemž soud má zato, že by bylo neekonomické zjišťovat hodnotu nemovitostí znaleckým dokazováním vzhledem k nákladům na znalecký posudek. Bylo by tedy nehospodárné jen pro účely nákladů řízení oceňovat nemovitosti a soud tedy při určení tarifní hodnoty vychází z toho, že hodnotu nemovitostí lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Odměna za jeden úkon právní služby tak podle tarifní hodnoty 113 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) AT činí 5 620 Kč. Soud přiznal žalované odměnu za 1x převzetí a příprava věci, 1x sepis vyjádření k žalobě a 1x účast u jednání, celkem 3 x 5 620 Kč, což činí 16 860 Kč, dále 3x režijní paušál á 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, celkem 1 350 Kč, a dále 2x ztrátu času á 150 Kč, celkem 300 Kč, a dále cestovné k ústnímu jednání za 60 Km vozem zn. Honda, při průměrné spotřebě 5,6 l/100 km, palivo benzín 95 oktanů o průměrné ceně 34,70 Kč/litr a sazbě základní náhrady 5,90 Kč za 1 km, v souladu s vyhláškou č. 573/2025 Sb., celkem cestovné 471 Kč, a dále 21 % DPH ve výši 3 986 Kč, celkem tak náklady řízení činí částku 22 967 Kč, kterou soud uložil žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uhradit žalované k rukám její právní zástupkyně. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná strana povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná strana domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.