Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatele R. V., zastoupeného Mgr. Janou Libusovou, advokátkou, sídlem Čeňka Zemana 1716, Louny, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 61 Co 4/2026-1258 ze dne 15. ledna 2026 a výroku I usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j. 22 Nc 25/2024-1245 ze dne 22. prosince 2025, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a A. D. a nezletilých D. V. a P. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutími, označenými v záhlaví a v tam uvedeném rozsahu, soudy porušily jeho právo zaručené v čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte. Domáhá se zrušení shora označeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni a žádá o přednostní projednání věci z důvodu zásahu do práv dětí s nerovnoměrným vývojem. 2.Stěžovatel (otec) a vedlejší účastnice (matka) jako rodiče nezletilých vedlejších účastníků (chlapci) nikdy nežili společně. O péči o chlapce usilují oba. Chlapcům - dvojčatům - je sedm let a jsou dětmi se specifickými potřebami. Jeden z nich trpí smíšenou formou vývojové dysfázie, druhý má těžší neurovývojové postižení.
3.K návrhu matky nařídil Okresní soud Plzeň-město 13. září 2024 předběžné opatření, jímž svěřil chlapce do zatímní péče matky. Otec se obrací na Ústavní soud v posledním roce a čtvrt již potřetí. Okresní soud doposud nevydal meritorní rozhodnutí a poměry upravoval postupně nařizovanými a prodlužovanými předběžnými opatřeními. V současnosti otec pečuje o chlapce od čtvrtka lichého týdne 17.30 hodin do neděle lichého týdne do 18.00 hodin. V řízení byl vypracován znalecký posudek z oboru psychologie dětí a vztahové problematiky rodiny, soudu byl doručen 24. listopadu 2025. Jak plyne z aplikace infoSoud, jednání nařízená na 9. prosince 2025 a 22. ledna 2026 se nekonala. Jednání se konalo 19. února 2026 a bylo odročeno na 9. dubna 2026. O návrhu otce na vydání prozatímního rozhodnutí ze dne 22. února 2026 okresní soud zatím nerozhodl.
4.Okresní soud napadeným usnesením zamítl návrh otce na nařízení předběžného opatření, a to svěření chlapců do péče otce od neděle 18.00 hodin do čtvrtka 18.00 hodin v každém týdnu, eventuálně v každém lichém týdnu od neděle předcházející lichému týdnu od 18.00 hodin do neděle lichého týdne 18.00 hodin (výrok I). Výrokem II nařídil, že v období zimních prázdnin 2025 se nerealizuje běžný styk a chlapci se předávají do péče otce od 28. prosince 2025 18.00 hodin do 4. ledna 2026 18.00 hodin s místem převzetí a předání v místě bydliště matky.
5.Okresní soud konstatoval, že otec se domáhá zatímní úpravy střídavé péče, ač znalkyně střídavou péči zásadně nedoporučila, zdůraznila nutnost minimalizace zátěže změnou prostředí. Neztotožnil se v daném okamžiku s tím, že je taková změna v zájmu chlapců a že je dostatečně osvědčena neodkladnost takové úpravy. Oba rodiče mají přiměřeně vyvážený rozsah péče, děti navštěvují jedno před/školní zařízení. Otcem navrhovaná péče by byla nepřiměřeným experimentem.
6.Krajský soud k odvolání otce napadeným usnesením potvrdil výrok I usnesení okresního soudu. Uzavřel, že samotné závěry znaleckého posudku - tedy že se otec jeví oproti matce vhodnějším vychovatelem chlapců - nejsou důvodem pro přijetí nové zatímní úpravy. Upozornil, že potřeba zatímní úpravy musí být prokázána dostatečným způsobem a že soud by měl zásadně rozhodovat meritorním rozhodnutím. Rozsah kontaktu hodnotil jako způsobilý zabránit nežádoucímu odcizení chlapců a otce a zdůraznil, že je nařízeno jednání na 19. února 2026, při němž má být proveden důkaz znaleckým posudkem a znalkyně vyslechnuta. Jinými slovy lze očekávat rozhodnutí ve věci samé a soud může vyslovit i předběžnou vykonatelnost rozhodnutí. Podotkl, že v případě hrozícího dalšího oddálení vydání rozhodnutí ve věci samé by mohla být namístě nová zatímní úprava formou prozatímního rozhodnutí.
7.Otec v obsáhlé ústavní stížnosti shrnuje postup řízení před a po podání první (odmítnuté usnesením sp. zn. III. ÚS 167/25 ze dne 30. června 2025) a druhé (odmítnuté usnesením sp. zn. IV. ÚS 3409/25 ze dne 10. prosince 2025) ústavní stížnosti. Ohledně napadených rozhodnutí tvrdí, že se obecné soudy dopustily extrémního formalismu, neboť pro konkrétní úpravu postačovalo osvědčení skutečností, což znalecký posudek naplňuje. Nadto nevycházely ze stavu ke dni vydání rozhodnutí, ale ze stavu ke konci května 2024, čímž nerespektovaly jednoznačně znějící normu. Otec má za to, že obecné soudy dezinterpretují nezbytnost ve vztahu k zatímním úpravám a zbytečně rodičovský konflikt eskalují. Připomněl, že každé prodloužení nežádoucího stavu musí být pečlivě odůvodněno, což obecné sody neučinily. Nevyhověním návrhu otce obecné soudy fixují předběžnou úpravu poměrů přesahující zákonem předvídanou maximální délku a vytváří kvazi-definitivní rozhodnutí. Tím porušují závaznost nálezů Ústavního soudu, konkrétně k tomu odkázal na nález sp. zn. I. ÚS 618/05 ze dne 7. listopadu 2006.
8.Dále otec považuje odůvodnění krajského soudu za jasnou diskriminaci na základě pohlaví, protože otec, ač shledán znalkyní jako způsobilejší vychovatel, pečuje o chlapce jen 3 ze 14 dnů, a přesto krajský soud jeho návrh zamítl. Zásadní vadu spatřuje otec v tom, že se krajský soud nezabýval nejlepším zájmem dětí. Otec závěrem vyjadřuje obavu, že jeho návrh ze dne 22. února 2026 na vydání prozatímního rozhodnutí okresní soud zamítne a asymetrickou úpravu péče ve prospěch matky vtělí do rozsudku ve věci samé.
9.Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti.
10.Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájem dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí [např. nález sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. září 2014].
11.Se značnou mírou rezervovanosti Ústavní soud přistupuje k přezkumu zvláště u předběžných opatření a tato rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti. Přestože způsobilost předběžných opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení obecně vyloučit nelze, jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu. Jejich účelem je naopak zatímní úprava, která nevylučuje, že ochrana základních práv bude poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního nikterak nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, přezkum soustředí v podstatě jen na ta případná pochybení obecných soudů, v jejichž důsledku by takovéto rozhodnutí postrádalo zákonný základ (čl. 2 odst. 2 Listiny), nevydal by je příslušný orgán (čl. 38 odst. 1 Listiny), nebo by v něm bylo možno spatřovat svévoli (čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. listopadu 1999 či usnesení sp. zn. I. ÚS 389/23 ze dne 18. dubna 2023, sp. zn. IV. ÚS 3262/22 ze dne 6. prosince 2022 a mnohá další). Ve vztahu k zamítnutí návrhu to platí obdobně. 12.Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí obecných soudů je z ústavněprávního hlediska ještě udržitelné, jak rozvine dále. Napadená usnesení byla vydána na zákonném základě příslušným orgánem a nevykazují znaky libovůle či svévole. V řízení o předběžném opatření, které má přechodný a dočasný charakter, je rozhodovací prostor soudů omezen na bezprostřední řešení aktuální situace. Oproti nálezu, na nějž otec odkazuje, je situace v souzené věci odlišná právě tím, v jaké fázi se řízení nachází - tedy těsně před rozhodnutím okresního soudu ve věci samé. Z napadených usnesení se jeví, že věc již "dozrála" a okresní soud by měl být schopen na podkladě všech důkazů rozhodnout.
13.Ústavní soud nepřehlíží, že otec velmi intenzivně usiluje o péči o chlapce a má upřímný zájem o jejich blaho a o nejlepší možné podmínky pro jejich vzdělání a vývoj. Z toho pramení i zvýšená procesní aktivita otce. Je lidsky pochopitelné, že otec vyjadřuje vůči oběma obecným soudům silnou nedůvěru a netrpělivost s ohledem na délku řízení přesahující rok a půl a předběžnými opatřeními nastavený rozsah péče každého z rodičů. Na druhou stranu je potřeba, aby účastníci opatrovnického řízení uvážili, nakolik je za současné situace a procesního stavu vhodné a účelné využívat prostředků pro prozatímní úpravu a řádných opravných prostředků proti nemeritorním rozhodnutím okresního soudu, jelikož procesní aktivita v tomto okamžiku může oddalovat rozhodnutí v meritu věci. Návrhy týkající se zatímních úprav v souzené věci tak mohou odpoutávat pozornost a oddalovat rozhodnutí ve věci samé a řešení v zájmu dětí a přispívat ke komplikovanosti a délce řízení.
14.Ústavní soud nyní silně apeluje jak na účastníky řízení před obecnými soudy, tak na okresní soud, aby bezodkladně rozhodl ve věci samé. Jak již upozornil krajský soud, okresní soud by měl vzít v úvahu možnost rozhodnutí vyslovit předběžně vykonatelným, a naznačil, že úprava by měla být jiná, nová (byť se tak vyjádřil ve vztahu k prozatímnímu rozhodnutí, srov. bod 16 usnesení). Tím je popřena námitka, že soud nebral v potaz časový odstup od rozhodnutí ve věci samé. Rozhodování podle stavu v době vydání rozhodnutí okresního soudu předvídá zákon (§ 75c odst. 4 občanského soudního řádu ve spojení s § 102 odst. 1, 3 téhož předpisu a § 1 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních). 15.Ve vztahu k dalším námitkám otce Ústavní soud neshledal, že by krajský soud pominul nejlepší zájem chlapců. Krajský soud, který očekával a zřetelně apeloval na brzké rozhodnutí ve věci samé (včetně řádného zhodnocení všech provedených důkazů), zohlednil závěry znaleckého posudku ve vztahu k docházce chlapců do dvou předškolních zařízení v případě otcem navrhované střídavé péče, tedy promítl specifické potřeby chlapců do potřeby a naléhavosti změny nařízeného předběžného opatření. Učiněné závěry v ústavním přezkumu obstojí, nevykazují znaky svévole a ani jiného ústavního excesu - a to opět především prizmatem velmi brzkého rozhodnutí ve věci samé.
16.Nelze ani mít za to, že by krajský soud otce diskriminoval. Otec odůvodnění krajského soudu do určité míry zkresluje. Z odůvodnění krajského soudu plyne pouze to, že popisuje otcův návrh pohledem právní úpravy účinné od 1. ledna 2026 a na půdorysu procesní situace uvádí, že ke změně
nepřistoupí právě s ohledem na nařízené soudní jednání a zajištění alespoň takového rozsahu styku, který zabrání odcizení - které by naopak mohlo vést k "zakonzervování" stavu a namísto soudu by v meritu věci fakticky rozhodl čas (srov. sp. zn. I. ÚS 1942/16 ze dne 5. dubna 2017, bod 15).
17.Jak je uvedeno již výše, ve věci samé se má konat další jednání 9. dubna 2026. Ústavní soud je ve shodě s krajským soudem, že okresní soud by nyní měl urychleně rozhodnout ve věci samé. Stálá úprava pak nahradí zatímní úpravu podle předběžného opatření, přičemž, jak též již zmínil krajský soud, neprodlené účinky rozhodnutí ve věci samé lze zajistit jeho předběžnou vykonatelností. Za této situace by ani případný kasační zásah Ústavního soudu a vrácení věci krajskému soudu k novému projednání nemělo znatelný přínos a mohlo by naopak vést k dalšímu prodlení v rozhodnutí o meritu věci.
18.Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 25. března 2026
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu