Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň JUDr. Lady Záviškové a Mgr. Dity Staňkové ve věci
žalobce: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupený advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: Česká republika – [anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] za níž jedná [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
o zaplacení 140 000 Kč s příslušenstvím
k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 02.12.2025, č. j. okresni/10_C_121_2024-183 --- VÝROK ---
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.
II. Ve výroku II. se rozsudek mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 052 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 140 000 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a výrokem II. rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku, která „bude určena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku“, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
2.Předmětem řízení zůstal nárok žalobce na zaplacení částky 140 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti se nezákonným trestním stíháním, které bylo vedeno proti žalobci před Okresním soudem v [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno], v němž byl žalobce zproštěn obžaloby.
3.První rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28.05.2025, č. j. [anonymizováno], byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 24.10.2025, č. j. [anonymizováno] (a to právě ohledně částky 140 000 Kč s příslušenstvím představující žalobou uplatněný nárok na nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání).
4.V nyní přezkoumávaném rozsudku soud prvního stupně popsal svá skutková zjištění (bod 9. až 13.), po právní stránce aplikoval vyjmenovaná ustanovení zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen „zákon“) a (nově) se zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná po zrušení původního rozsudku. Po aplikaci § 32 odst. 3 věty prvé zákona dovodil, že námitka promlčení byla uplatněna důvodně. Žalobce byl v tomto případě zproštěn obžaloby dne 30.03.2023, kdy se daného hlavního líčení (u Okresního soudu v [anonymizováno] – poznámka odvolacího soudu) účastnil osobně se svým obhájcem. Tímto rozsudkem byl žalobce zproštěn obžaloby, druhý obžalovaný byl uznám vinným, dne 26.04.2023 podal žalobce odvolání do výroku o propadnutí věci ve vztahu ke spoluobžalovanému a dne 23.08.2023 odvolací soud usnesením částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k obžalovanému č. 1. ([anonymizováno]) ohledně výroku o trestu propadnutí věci, a odvolání žalobce zamítl, přičemž na rozsudku Okresního soudu v [anonymizováno] je vyznačena právní moc dnem 23.08.2023. Státní zástupce se v neprospěch žalobce neodvolal, rozsudek mu byl doručen dne 20.04.2023 a marným uplynutím lhůty státnímu zástupci pro podání odvolání tak odpadla nejistota žalobce ohledně výsledku daného trestního stíhání – již od tohoto okamžiku musel žalobce vědět, že byl zproštěn obžaloby. Rozsudek Okresního soudu v [anonymizováno] ve zprošťujícím výroku ve vztahu k žalobce nabyl právní moci dne 29.04.2023, a od tohoto okamžiku běžela šestiměsíční promlčecí lhůty, která uplynula dne 30.10.2023. Žalobce však svůj nárok uplatnil u žalované až 09.11.2023 (podle § 14 zákona), tedy v době, kdy již byl promlčen. Námitku promlčení nelze podle soudu prvního stupně považovat za rozpornou s dobrými mravy. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně (podle odůvodnění v bodě 50.) podle poměru úspěchu a neúspěchu, přičemž dospěl k závěru, že žalobce má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu částky 50 423 Kč (ačkoli tento výpočet ve výroku II. rozsudku nijak nezohlednil, a tento výrok zjevně zkopíroval ve znění, jak byl vyhlášen). 5.Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci.
6.Žalobce směřoval své odvolání proti zamítavému výroku I., čímž byl zároveň napaden i související výrok II. Nesouhlasil s posouzením námitky promlčení soudem prvního stupně. Uvedl, že až při jednání odvolacího soudu (Krajský soud v [anonymizováno] – poznámka odvolacího soudu) poprvé subjektivně nabyl přesvědčení, že je definitivně nevinný, do té doby žil stále v nejistotě. Uvedl dále, že druhý obžalovaný ([anonymizováno]) podal odvolání „proti vině žalobce“, přičemž žalobce nemá právní vzdělání a nebyl si vědom, že druhý obžalovaný takové právo podat odvolání nemá. Až do odvolacího jednání tedy nevěděl, jak celá záležitost dopadne, a nevěděl ani, že si odvolání nepodal státní zástupce. Ze spisu nevyplývá jediný důkaz o tom, že by toto přesvědčení nabyl dříve (nenahlížel do spisu, písemně se nedotazoval na stav řízení). Závěr soudu, že musel nejpozději ke dni 29.04.2023 vědět, že byl obžaloby pravomocně zproštěn, nemá oporu v dokazování. Netuší tedy, kde vzal soud prvního stupně informaci o tom, že zprošťující výrok ve vztahu k němu nabyl právní moci 29.04.2023. I kdyby tomu tak bylo, je obecně známou skutečností, že soudy doložku právní moci vyznačují zpětně. K těmto informacím však žalobce nemá přístup a je na 99 % přesvědčen o tom, že doložku právní moci na zprošťujícím rozsudku vyznačil soud prvního stupně až poté, co se konalo jednání u odvolacího soudu, při kterém odvolací soud mimo jiné „odmítnul“ odvolání druhého obžalovaného ve vztahu k žalobci. Uzavřel tak, že o tom, že byl obžaloby pravomocně zproštěn, se nejdříve dozvěděl při jednání odvolacího soudu, které se konalo dne 23.08.2023, a pokud svůj nárok uplatnil u žalované dne 09.11.2023, stalo se tak v průběhu běhu promlčecí lhůty. Domáhal se toho, aby byl rozsudek změněn tak, že žalobě bude vyhověno, popřípadě aby byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
7.Žalovaná podala odvolání proti nákladovému výroku II., přičemž namítala zejména to, že tento výrok neobsahuje konkrétní výši částky náhrady nákladů řízení, kterou by měla být povinna žalobci uhradit. Navíc se domnívá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení. V podaném vyjádření k odvolání žalobce pak navrhla potvrzení rozsudku v zamítavém výroku I. jako věcně správného.
8.Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, na rozdíl od odvolání žalované.
9.Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.
10.Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž uplatnění nároku je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3).
11.Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že subjektivní promlčecí lhůta ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním počíná plynout dnem následujícím po dni právní moci zprošťujícího rozsudku. Byla-li trestně stíhaná osoba zproštěna obžaloby nebo bylo-li trestní stíhání proti ní vedené zastaveno, počíná promlčecí doba podle ustanovení § 32 odst. 3 věty třetí zákona běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabyly právní moci (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/31_Cdo_619_2011, sp. zn. nsoud/30_Cdo_962_2012, sp. zn. nsoud/30_Cdo_1687_2013, sp. zn. nsoud/30_Cdo_1291_2017, sp. zn. nsoud/30_Cdo_2392_2021, jakož i další). 12.Dále Nejvyšší soud konstantně judikuje, že pokud odvolací soud přezkoumává rozsudek, jímž bylo rozhodnuto ohledně několika obviněných, je jeho přezkumná pravomoc vždy vázána na to, kterého z obviněných se odvolání týká, přičemž všechna odvolání podaná ohledně téhož obviněného tvoří relativně uzavřený základ přezkumné pravomoci odvolacího soudu jen ve věci tohoto obviněného (§ 254 TŘ), což mimo jiné znamená, že odvolání podaná ohledně jednoho obviněného nemohou zakládat přezkumnou pravomoc odvolacího soudu ve vztahu k jinému obviněnému, ohledně něhož bylo rozhodnuto týmž rozsudkem. Logickým důsledkem tohoto pojetí přezkumné pravomoci odvolacího soudu je to, že rozhodne-li odvolací soud o odvolání jednoho obviněného, nemá to samo o sobě žádné důsledky ohledně jiného obviněného (např. usnesení sp. zn. nsoud/6_Tdo_212_2004). 13.Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty se tedy v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním poškozeného ve smyslu § 32 odst. 3 zákona pojí se dnem následujícím po dni vydání pravomocného rozhodnutí o zproštění obžaloby, a nikoliv s okamžikem, kdy se žalobce coby poškozený o vzniklé nemajetkové újmě skutečně dozvěděl. Skutečnost, že po právní moci rozsudku, jímž byl žalobce v postavení obžalovaného zproštěn obžaloby, probíhalo trestní řízení proti jednomu ze spoluobžalovaných ještě ve své odvolací fázi, počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty podle § 32 odst. 3 zákona nemodifikuje a ani nezakládá nejistotu ohledně pravomocného skončení trestního řízení vedeného proti žalobci jako obžalovanému. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že na zprošťující rozsudek nebyla neprodleně vyznačena doložka právní moci (např. rozsudek sp. zn. nsoud/30_Cdo_4272_2017); samotná doložka právní moci totiž není právní skutečností, která by měla vliv na právní vztahy účastníků řízení. Takovýto vliv má pouze právní moc rozhodnutí jako taková, která nastane (nezávisle na vůli soudu či účastníků řízení) ve chvíli, kdy jsou splněny zákonné podmínky, tedy kdy je rozsudek řádně doručen a kdy jej již nelze napadnout odvoláním. 14.Odkladný účinek ani vliv na právní moc výroků o vině a trestu pak nemá ani podání odvolání obviněného, který k takovému odvolání není subjektivně oprávněn, protože v takovém případě nelze takové odvolání věcně přezkoumat.
15.V posuzovaném případě byl žalobce zproštěn obžaloby rozsudkem Okresního soudu v [anonymizováno] ze dne 30.03.2023, další spoluobžalovaný ([anonymizováno]) byl uznán vinným, byl mu uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem a dále mu byl uložen trest propadnutí věci (motocyklu). Při hlavním líčení konaném dne 30.03.2023 byl přítomen žalobce i jeho obhájce, státní zástupkyně si ponechala lhůtu k podání odvolání. Rozsudek Okresního soudu v [anonymizováno] byl doručen státnímu zastupitelství dne 20.04.2023, lhůta pro podání odvolání (§ 248 odst. 1 tr. řádu) skončila dne 28.04.2023, dnem následujícím (29.04.2023) pak nabyl zprošťující výrok rozsudku ve vztahu k žalobci právní moci. Odvolání proti rozsudku podal žalobce (proti výroku o propadnutí věci) a [anonymizováno], který odvoláním napadl jak výrok o vině, tak i trestu, včetně trestu propadnutí věci (proti rozhodnutí o zproštění obžaloby žalobce odvolání nepodal, jak nesprávně uvádí žalobce). Odvolání [anonymizováno] bylo obhájci žalobce doručeno dne 08.06.2023. Dne 23.08.2023 se u Krajského soudu v [anonymizováno] konalo veřejné zasedání, u kterého byl přítomen jak žalobce, tak i jeho obhájce, a při kterém bylo odvolání žalobce podle § 253 odst. 1 tr. řádu zamítnuto (protože bylo podáno osobou neoprávněnou – směřovalo proti výroku o trestu propadnutí věci, který byl uložen spoluobžalovanému [anonymizováno]) a ohledně [anonymizováno] byl rozsudek částečně zrušen pouze ohledně výroku o trestu propadnutí věci.
16.Žalobce (respektive jeho obhájce) si tedy byl (musel být) nutně vědom toho, že proti zprošťujícímu výroku rozsudku Okresního soudu v [anonymizováno] nepodal státní zástupce odvolání a že obžaloby je definitivně zproštěn, přičemž ještě v době konání veřejného zasedání u Krajského soudu v [anonymizováno] dne 23.08.2023 (toto datum sám žalobce označuje jako datum, kdy se definitivně dozvěděl o tom, že je obžaloby zproštěn) běžela lhůta k uplatnění nároku, která skončila 30.10.2023 (žalobce tedy měl ještě více než 2 měsíce k tomu, aby takový nárok uplatnil). I z tohoto pohledu nelze hodnotit námitku promlčení uplatněnou žalovanou za rozpornou s dobrými mravy (k tomu dále srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/25_Cdo_1839_2000, sp. zn. nsoud/25_Cdo_2905_99, sp. zn. nsoud/33_Cdo_1864_2000, sp. zn. nsoud/25_Cdo_2905_99 a další). Nastává-li potom právní moc rozhodnutí nezávisle na vůli soudu či účastníků řízení, a měl-li žalobce (pokud by důsledně dbal na uplatňování svých práv) možnost zjistit, že výrok o zproštění obžaloby ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci, není významné (i v souvislosti s tím, že ještě v době konání veřejného zasedání u odvolacího soudu běžela lhůta k uplatnění nároku), že na rozsudku Okresního soudu v [anonymizováno] nebyla vyznačena právní moc vztahující se k zprošťujícímu výroku ohledně jeho osoby. 17.Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil podle § 219 OSŘ jako věcně správný. 18.Výrok II. o nákladech řízení musel být změněn (§ 221a OSŘ) nejen proto, že soud prvního stupně žádnou výši nákladů řízení v tomto výroku neuvedl, ale i proto (poměřováno s odůvodněním uvedeným v § 50. rozsudku), že tento výrok je i věcně nesprávný. Soud prvního stupně sice správně aplikuje ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ (poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení), avšak poměr úspěchu a neúspěchu nesprávně vyčísluje. Pro stanovení tohoto poměru je rozhodná tarifní hodnota v době konečného rozhodnutí ve věci, tj. částka 233 676,38 Kč (jako součet částek 140 000 Kč a 93 676,38 Kč) – viz § 8 odst. 1 a § 9a odst. 2 advokátního tarifu ve znění od 01.01.2025. Částka 93 676,38 Kč byla požadována jako obhajné, a částka 140 000 Kč jako nemajetková újma. Žalobce byl úspěšný ohledně nároku na zaplacení obhajného v rozsahu částky 66 247,50 Kč (která byla žalovanou v průběhu řízení zaplacena) a v rozsahu částky 14 898,73 Kč (která byla přiznána již prvním rozsudkem soudu prvního stupně), celkem byl tak úspěšný v rozsahu částky 81 146,23 Kč, oproti tomu žalovaná byla úspěšná v rozsahu částky 152 530,15 Kč. Žalovaná tedy uspěla ohledně 65,25 % předmětu řízení, neuspěla v rozsahu 34,75 %, rozdíl těchto částek pak činí 30,5 %. V řízení vykonala žalovaná celkem 8 úkonů právní služby (vyjádření k žalobě, příprava na jednání dne 05.03.2025, účast u jednání téhož dne, účast u jednání ve dnech 13.05.2025 a 28.05.2025, odvolání proti prvnímu rozsudku soudu prvního stupně, vyjádření k odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně v původním řízení a účast u jednání dne 02.12.2025). Za vyjádření k žalobě náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč, za všechny ostatní úkony ve výši 450 Kč, celkem 3 450 Kč, 30,5 % z této částky představuje (po zaokrouhlení) částku 1 052 Kč. V této souvislosti odvolací soud dodává, že přiznává pouze jednu přípravu na jednání, neboť vychází z toho, že příprava na jednání odpovídá úkonu převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, který je advokátovi přiznáván rovněž pouze jedenkrát. Od 01.01.2025 potom advokátní tarif zvýšil paušální náhradu výdajů na 450 Kč, proto i paušální náhrada výdajů přiznávaná podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. musí být přiznávána v téže výši. 19.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 OSŘ, protože v této fázi řízení byla žalovaná plně úspěšná. Jde o náklady spočívající ve třech úkonech právní služby (odvolání proti výroku o nákladech řízení, vyjádření k odvolání žalobce a účast u jednání odvolacího soudu dne 23.04.2026), celkem 1 350 Kč. --- POUČENÍ ---
Přípustnost dovolání proti tomuto rozsudku (§ 237 až § 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.