Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 24 590 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení od 26.09.2025 do zaplacení ve výši 11,5 %, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba co do částky 4 590 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení z částky 23 450 Kč od 20.04.2025 do zaplacení ve výši 12 %, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 556,7 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
Žalobkyně se domáhala uhrazení dlužné částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [anonymizováno] [anonymizováno] s. r. o., a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru č. [anonymizováno] dne 18.12.2024, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností 19.04.2025. Žalovaný úvěr čerpal v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, na což nereagoval.
Co se úvěruschopnosti a jejího zkoumání týká, žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně pohledávky nahlížela do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to databáze ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI. Na výzvu soudu, v jakém rozsahu a jak byla úvěruschopnost žalovaného, a jak konkrétně byly zjištěné informace právní předchůdkyní žalobkyně ověřovány, žalobkyně již nereagovala.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Soud ve věci postupoval dle § 115a, zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy.
Z výzvy k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že takto žalobkyně vůči žalobkyni postupovala dopisem ze dne 14.09.2025. Rovněž tak dopisem týkajícího se oznámením o postoupení pohledávky ze stejného data. Dle potvrzení o podání doporučení zásilky soud zjistil, že písemnosti byly žalovanému zaslány dne 18.09.2025.
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne 18.12.2024 bylo zjištěno, že celková částka jistiny úvěru představuje 20 000 Kč s datem splatnosti 17.01.2025, kdy smlouva byla uzavřena mezi věřitelem [anonymizováno] [anonymizováno] s. r. o. a žalovaným.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni jejíž součástí je i přehled postoupených pohledávek.
Z potvrzení o provedené transakci se podává, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla žalovanému na č. účtu [anonymizováno] zaslána částka 20 000 Kč, a to dne 18.12.2024.
Soud má provedeným dokazováním za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, došlo k uzavření shora specifikované smlouvy na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 19.04.2025. Rovněž bylo prokázáno, že žalovaný peněžní prostředky převzal, daná částka mu byla zaslána na jeho bankovní účet žalovaného, jak vyplývá ze zprávy [anonymizováno]. Žalovaný však jistinu ani poplatek ve lhůtě splatnosti řádně a včas neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyně, na základě smlouvy postoupení pohledávek. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn. Na předžalobní upomínku a výzvu k zaplacení žalovaný žádným způsobem nereagoval.
Dle § 2395, zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání, a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Dle § 2399 odst. 1 OZ, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1968 OZ, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 OZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu může věřitel, který řádně splnil své smluvní podmínky a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšeného o osm procentních bodů.
Dle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr, nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 419 OZ, je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 580 odst. 1 OZ, neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 2991 odst. 2 OZ, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Vzniklý stav mezi účastníky soud posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 OZ Jak soud zjistil, právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala, že by řádně splnila svou povinnost, která vyplývá z ustanovení § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, tedy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost byla zkoumána v databázích shora uvedených, ale již nebylo doloženo, co zjistila o poměrech žalovaného, co do příjmů a výdajů, kdy náhled do uvedených databází takového informace neposkytuje a poskytnout ani nemůže. Za tohoto stavu soud uzavírá, že žalobkyně nedostála své povinnosti odborné péče, náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet a zcela splatit poskytnutý úvěr, a proto soud hodnotí spotřebitelskou smlouvu, která odporuje § 580 odst. 1 OZ, jako neplatnou a k této neplatnosti bylo přihlédnuto i bez návrhu. Pokud žalovanému byla vyplacena žalovaná částka celkem 20 000 Kč, což bylo prokázáno, je pak povinen tuto částku z titulu bezdůvodného obohacení, dle § 2991 odst. 2 OZ, vrátit žalobkyni. Jelikož žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, bylo rozhodnuto výrokem I. o jeho povinnosti uhradit žalobkyni fakticky získané peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, kterými bylo způsobeno bezdůvodné obohacení žalovaného na žalobkyni.
Tím, že dosud žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku, dle § 1968 OZ, a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 OZ, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 556,7 Kč, přičemž tato částka představuje 62,67 % z její celkové výše na základě rozdílu úspěchu a neúspěchu v řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 984 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), a to odměny za tři úkony právní služby po 400 Kč a třech režijních paušálů po 100 Kč, dle § 14 b) odst. 6, písm. a) a. t. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 OSŘ --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.