Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Kratzerovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 53 580 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 28.09.2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 23 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 28.09.2024 do zaplacení z částky 12 000 Kč se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 654,32 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 04.02.2026 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 580 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [anonymizováno] uzavřené účastníky řízení dne 24.04.2024. Na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše sjednaného limitu až 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Jistinu úvěru společně se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně přirostlým za uplynulé období žalovaný nesplácel a dostal se tak do prodlení. Proto žalobkyně úvěr zesplatnila k 24.09.2024. Do podání žaloby žalovaný nezaplatil ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.
2.Vzhledem k předloženým listinám a souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a OSŘ, občanského soudního řádu (dál jen „o. s. ř.“), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 OSŘ). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil, soud proto rozhodoval na základě obsahu spisu. 3.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to úvěrové smlouvy č. [anonymizováno], sdělení o zesplatnění úvěru ze dne 24.09.2026, předžalobní výzvy ze dne 19.10.2025 a sdělení [anonymizováno]. ze dne 12.03.2026 a 28.04.2026 má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24.04.2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] s možností opakovaného čerpání a úvěrovým limitem 20 000 Kč. Žalovaný načerpal celkem finanční prostředky 30 000 Kč a zavázal se ve smlouvě žalobkyní poskytnutou částku vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně. Úrok měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 24. dni v měsíci ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, jistinu měl žalovaný splatit nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Žalovaný však splátky ničeho nehradil, proto žalobkyně úvěr zesplatnila k 24.09.2024, o čemž byl žalovaný informován sdělením z téhož dne. Požadovaná částka sestává ze žalovaným načerpané jistiny úvěru v celkové výši 30 000 Kč, smluvního úroku přirostlého za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč a smluvní pokuty vyčíslené dle bodu 4. 2. písm. c) smlouvy v kapitalizované výši 11 580 Kč za období od 28.09.2024 do 19.10.2025. Dlužné částky žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 19.10.2025.
4.Právně byla věc hodnocena dle příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 5.Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6.Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. 7.Podle ustanovení § 1 odst. 2 OZ nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 8.Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9.Podle § 588 odst. 1 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10.Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 11.Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12.Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13.Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. nsoud/30_Cdo_833_2008). V dané věci se dle předložené smlouvy o úvěru ze dne [anonymizováno] žalovaný zavázal žalobkyni za poskytnutí finančních prostředků platit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně. RPSN činila 5 517,16 %. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „NS“), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. nsoud/21_Cdo_1484_2004, sp. zn. nsoud/20_Cdo_474_2006, sp. zn. nsoud/32_Cdo_2773_2009 a sp. zn. nsoud/32_Cdo_3516_2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. nsoud/21_Cdo_1484_2004 NS dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz rozhodnutí NS sp. zn. nsoud/21_Cdo_486_2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ve věci sp. zn. nsoud/32_Cdo_2773_2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077–2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen „ÚS“) již v nálezu sp. zn. usoud/III.__S_4084_12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ Tato judikatura se dále rozvíjela a např. nález ÚS ve věci sp. zn. usoud/II.__S_3194_18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS v rozhodnutích sp. zn. nsoud/20_Cdo_1857_2019, nsoud/20_Cdo_3811_2019, nsoud/20_Cdo_2884_2019 nebo nsoud/20_Cdo_75_2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v [anonymizováno] – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. krajsky/15_Co_61_2022–69 ze dne 12.04.2022), že uvedené právní závěry NS a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“
14.V dané věci byl žalovaný dle smluvních ujednání povinen v souvislosti s poskytnutím úvěru platit žalobkyni smluvní úrok ve výši 480 % ročně z jistiny poskytnutého úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období duben 2024 přitom pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,71 % ročně. Sjednaná výše úroku tedy dosahuje sama o sobě více jak mnohonásobku obvyklé hodnoty úrokové sazby a způsobuje tím rozpor uzavřené smlouvy s dobrými mravy. Neobstojí argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 OZ nebo § 1813 OZ, neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele. 15.Podle výše uvedené judikatury NS, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí ÚS uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy se žalovaný zavázal žalobkyni uhradil společně s poskytnutým úvěrem i smluvní úrok ve výši 480 % ročně.
16.Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 OZ Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni vrátit, když žalobkyně má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 OZ). Nárok žalobkyně na zaplacení částky 30 000 Kč včetně úroku z prodlení v zákonné výši je tedy důvodný. Naopak důvodný není vzhledem k závěru soudu o absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku v kapitalizované výši 12 000 Kč a smluvní pokuty vyčíslené částkou 11 580 Kč. V této části soud žalobu zamítl. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ 17.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 654,32 Kč, přičemž tato částka představuje 11,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,99 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 679 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „Advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 53 580 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 Advokátního tarifu včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 Advokátního tarifu. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.