I.ÚS 135/26

Předmět řízení

Plný text rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Emila Fischera, advokáta, sídlem U Prašné brány 1078/1, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. krajsky/58_Co_310_2025-16 ze dne 14.11.2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 212 L 72/2025-10 ze dne 17.10.2025, usnesení Městského soudu v Praze č. j. krajsky/28_Co_375_2025-16 ze dne 19.11.2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 163 L 313/2025-10 ze dne 17.10.2025, usnesení Městského soudu v Praze č. j. krajsky/35_Co_388_2025-19 ze dne 20.11.2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 161 L 287/2025-13 ze dne 14.10.2025, usnesení Městského soudu v Praze č. j. krajsky/51_Co_287_2025-16 ze dne 24.11.2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 163 L 317/2025-10 ze dne 22.10.2025, usnesení Městského soudu v Praze č. j. krajsky/51_Co_290_2025-13 ze dne 24.11.2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 163 L 310/2025-8 ze dne 17.10.2025, usnesení Městského soudu v Praze č. j. krajsky/35_Co_404_2025-16 ze dne 20.11.2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 163 L 314/2025-10 ze dne 22.10.2025, usnesení Městského soudu v Praze č. j. krajsky/19_Co_324_2025-14 ze dne 27.11.2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 162 L 144/2025-8 ze dne 17.10.2025, usnesení Městského soudu v Praze č. j. krajsky/51_Co_272_2025-16 ze dne 24.11.2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 162 L 142/2025-10 ze dne 15.10.2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a L. T., Š. Z., B. O., P. J., E. F., I. K., B. Č. a S. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1.Stěžovatel byl v řízení před obecnými soudy ustanoven opatrovníkem vedlejších účastníků. Obvodní soud přiznal v každém jednotlivém usnesení stěžovateli odměnu za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 3 a § 9 odst. 7 advokátního tarifu (vyhláška č. 177/1996 Sb.) - tedy odměnu ve výši 1 000 Kč.

Podle stěžovatele ale obvodní soud protiústavně aplikoval § 9 odst. 7 advokátního tarifu, protože měl postupovat podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu. Městský soud však napadenými rozhodnutími tato usnesení potvrdil.

2.Stěžovatel proto podal ústavní stížnost, v níž navrhuje všechna napadená rozhodnutí zrušit. Má za to, že soudy porušily jeho právo na rovné zacházení ve spojení s právem podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 1 a 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel odkazuje na nález sp. zn. usoud/Pl.__S_32_25 , který podle něj potvrdil správnost jeho úvah a v jeho věci aplikovaný § 9 odst. 7 advokátního tarifu zrušil.

3.Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení v bagatelní výši jsou zjevně neopodstatněné, neexistují-li ve věci mimořádné okolnosti, typicky přesah vlastního zájmu stěžovatele (stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34; nález sp. zn. usoud/I.__S_2552_24 , bod 37 a např. usnesení sp. zn. usoud/IV.__S_2929_25 , bod 6; usoud/I.__S_3227_24, bod 6; usoud/I.__S_689_25, body 2 až 5; či usoud/IV.__S_2528_21 , bod 11).

4.Stěžovatel v ústavní stížnosti žádnou takovou jinou mimořádnou okolnost, která by přesahovala jeho vlastní zájmy, neuvádí. Odkazuje pouze na nález sp. zn. usoud/Pl.__S_32_25 , ve kterém plénum na návrh Veřejného ochránce práv zrušilo ustanovení, které před vydáním tohoto nálezu aplikovaly soudy v napadených rozhodnutích. Jak ale vyplývá z výše citovaného stanoviska, pokud Ústavní soud již posoudil otázku ústavněprávní relevance, která původně u určitého typu případů vytvářela kvalitativní dimenzi významně přesahující vlastní zájmy stěžovatele, je tím v dalších typově stejných případech tato dimenze vyčerpána, resp. přinejmenším výrazně oslabena. V případě, že stěžovatel netvrdí v dotčené věci nějakou jinou mimořádnou okolnost, která by takový kvalitativní rozměr zakládala, je třeba k ní přistupovat v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu jako k běžné bagatelní věci. Jinými slovy, skutečnost, že Ústavní soud v určitém okamžiku zasáhl i v jinak bagatelním typovém případu, neznamená, že na sebe navždy bere úlohu nejvyššího nákladového soudu v bagatelních případech (srov. též nález sp. zn. usoud/I.__S_2_25 ).

5.Ústavní soud žádné mimořádné okolnosti ve stěžovatelově případě neshledal. Rozhodl tak obdobně jako o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací (viz usnesení sp. zn. usoud/II.__S_219_26 a usoud/II.__S_118_26 ). Ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2026

Dita Řepková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj: originální text →Databáze Ústavní soud →

⚖CZ Rozhodnutív0.1.0