Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Krištofovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 32 420 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Řízení se do částky 4 420 Kč a částky 6 387 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 387 Kč od 12. 3. 2025 do zaplacení zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 193 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 193 Kč od 26. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se zamítá do částky 12 420 Kč a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 000 Kč od 12. 3. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku II.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne [anonymizováno] uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [anonymizováno] (dále jen „smlouva o úvěru“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál žalobkyně. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový rámec až do výše 3 000 Kč, kdy bankovním převodem na ní uvedený účet jí byl žalobkyní poskytnut dne [anonymizováno] úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaná zavázala spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně uhradit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách. Dne [anonymizováno] žalobkyně poskytla žalované navýšený úvěr ve výši až na 37 000 Kč, když žalovaná dne [anonymizováno] uzavřela dva dodatky k úvěrové smlouvě. Žalovaná čerpala úvěr ve výši celkem 20 000 Kč. Na úvěr uhradila celkem částku 10 807 Kč.
2.Žalovaná se však dostala do prodlení se splácením pravidelných splátek, žalobkyně proto zesplatnila úvěr ke dni 8. 3. 2025 o čemž žalovanou informovala dopisem z téhož dne. Dluh žalované tak sestává z dlužné jistiny 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč, splatný dne 11. 3. 2025. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení od prvního dne prodlení po zesplatnění, tedy od 11 3. 2025, který kapitalizovala za období od 12. 3. 2025 do 19. 10. 2025 v částce 4 420 Kč. Žalobkyně žalovanou písemně vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) ze dne 21. 10. 2025, doručené dne 22. 10. 2025, přičemž žalovaná na výše uvedenou dlužnou částku již neuhradila ničeho. 3.Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.
4.Podáním z 4. 3. 2026 vzala žalobkyně žalobu do částky 4 420 Kč a částky 6 387 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 387 Kč zpět.
5.Podle § 96 o.s.ř. řízení v části nároku, který byl vzat zpět zastavil. 6.Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „OZ“), platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 7.Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8.Podle § 2991 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9.S ohledem na žalobní tvrzení se soud zabýval nárokem na zaplacení částky 21 613 Kč s příslušenstvím na základě žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 OZ, přičemž dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ, a to s ohledem na výši sjednaného úroku 40 % měsíčně, dále s ohledem na celkovou koncepci smlouvy, sjednané sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 40 % měsíčně, kdy soud podotýká, že úrok ve výši 40 % ročně by byl v rozporu s dobrými mravy, natož úrok v téže výši měsíčně. Smlouva byla sjednána v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 9 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud dále podotýká, že žalobkyně řádně nezhodnotila schopnost žalované splácet, kdy na výpisu z účtu, který žalovaná poskytla žalobkyni a kterým měla prokázat dostatečné příjmy, z nichž by poskytovaný úvěr splácela je patrné, že příjmy jsou pouze z invalidního důchodu a úvěrů od dalších nebankovních institucí. Navíc jsou na výpisech i platby jiným úvěrovým společnostem, z čehož lze usoudit, že žalovaná má další úvěry ke splácení a příjem pouze omezený. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným. 10.Z přehledu bankovních transakcí žalobkyně a zprávy [anonymizováno] má však soud za prokázané, že žalobkyně poukázala v období od [anonymizováno] částku 3 000 Kč a [anonymizováno] částku 17 000 Kč na bankovní účet číslo [anonymizováno] vedený na jméno žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala právní titul, na základě něhož jí byla žalobkyní vyplacena tato částka, ani nijak nerozporovala tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky, došlo po částečných úhradách z její strany v celkové výši 10 807 Kč (dle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nikterak nerozporovala), na straně žalované co do částky 9 193 Kč (rozdíl mezi půjčenou částkou 20 000 Kč zaplacenou částkou), ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je žalovaná povinna v souladu s ust. § 2991 OZ žalobkyni vydat. Soud tedy podané žalobě výrokem II. vyhověl co do částky 9 193 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ, a to v souladu s ust. § 1970 OZ včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 26. 11. 2025 do zaplacení, kdy byla žalovaná na základě výzvy žalobkyně k zaplacení ze dne 21. 10. 2025, doručené 22.10.2025, v níž byla žalované uložena povinnost plnit do tří dnů od jejího doručení, v prodlení s plněním. 11.Výrokem III. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve sjednaných úrocích, či smluvní pokutě, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.
12.Výrokem IV. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 OSŘ, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že úspěch obou stran v předmětném řízení byl srovnatelný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.
Nesplní-li povinná osoba dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může osoba oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.