Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Zdeňka Strouhala, zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem Čimelice 112, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 41/2025-23 ze dne 28. 8. 2025 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 65 A 1/2025-30 ze dne 11. 2. 2025, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1.Vedlejší účastnice řízení vyzvala stěžovatele dne 1. 10. 2024, aby ohlásil vlastnictví zbraně kategorie C-1. Stěžovatel proti ní podal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením, spočívajícím právě ve výzvě vedlejší účastnice.
2.Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu v záhlaví označeným rozsudkem odmítl. Shledal, že výzva je neformálním úkonem, není přímo vynutitelná, pouze stěžovatele upozorňuje na jeho zákonnou povinnost, tudíž nemůže přímo zkrátit jeho práva. Výzva tedy není zásahem, pokynem či donucením ve smyslu soudního řádu správního ("s. ř. s.").
3.Kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu zamítl Nejvyšší správní soud v záhlaví označeným rozsudkem. Nejvyšší správní soud se s četnými odkazy na svou judikaturu ztotožnil s právním závěrem krajského soudu.
4.Stěžovatel má za to, že napadená rozhodnutí porušují čl. 1, čl. 2 odst. 3 a 4 a čl. 90 Ústavy, jakož i čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Nesouhlasí s tím, že je povinen příslušné zbraně oznámit, neboť podle něj byly nesprávně kategorizovány. Zejména namítá, že situace soudy řešená je obdobná, jako kdyby žádal o výmaz zbraně z centrálního registru zbraní a nebylo mu vyhověno. V takovém případě se však má podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 262/2022-44 ze dne 17. 1. 2024 osoba domáhat výmazu žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. Nejvyšší správní soud proto v napadeném rozsudku používá odkazované rozhodnutí nesprávně, tvrdí-li, že stěžovatelova práva nemohla být výzvou zkrácena. Pokud vedlejší účastnice z vlastní iniciativy posoudí kategorizaci zbraní, zapíše je do registru a vyzve stěžovatele k ohlášení nabyté zbraně, pak jde podle stěžovatele o zásah ve smyslu s. ř. s. Stěžovatel tvrdí, že se tudíž žalobou domáhá výmazu zbraně z registru, a jeho situace je tak obdobná jako v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 262/2022-44. Podle stěžovatele je nemyslitelné, aby podával zvláštní žádost o výmaz, které by nebylo vyhověno, a až poté případně podal žalobu. 5.Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno a stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá. 6.Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Nad rámec Ústavní soud uvádí následující.
7.Stěžovatel v ústavní stížnosti představil polemiku s napadenými rozhodnutími, která je ve značné části mimoběžná s předmětem řízení před obecnými soudy. Stěžovatel pomíjí, že soudy mohly posuzovat pouze tvrzený "zásah", který takto stěžovatel označil. Nemohly se proto domýšlet, jak by hypoteticky správní orgán rozhodl. Tvrdí-li stěžovatel, že "správní soudy tak odmítají preventivně chránit základní práva a svobody", je tento přístup právě důsledkem toho, že soudy nemohou předvídat, zda vůbec, případně jak daný zásah nastane. Nemohou poskytnout, jak stěžovatel navrhuje, preventivní ochranu, nýbrž v souladu se zákonem ochranu incidenční.
8.Obecné soudy přesvědčivě odůvodnily, že samotnou výzvou stěžovatel na svých právech nijak zkrácen být nemohl. V daném řízení se posuzovaly účinky výzvy samé, ničeho jiného. Proto soudy dospěly k ústavně souladnému závěru, že o zásah ve smyslu s. ř. s. se ani jednat nemůže. Tudíž nutno také shledat, že odkaz stěžovatele na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 262/2022-44 není přiléhavý, neboť stěžovatel nežádal o výmaz zbraně z registru. Obecné soudy učinily dostatečná zjištění, která posoudily ústavně konformním způsobem a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Klíčovou okolností, kterou stěžovatel stále pomíjí, je, že výzva měla informativní charakter a neukládala mu žádné povinnosti, tedy ho ani nemohla přímo zkrátit na právech. Ústavní soud ve zbytku odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí, v nichž byly všechny stěžovatelovy námitky v souladu s ústavním pořádkem vyvráceny.
9.Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu