Okresní soud v Sokolově rozhodl soudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 19 569 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 500 Kč od 19.09.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ohledně částky 6 069 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 569 Kč od 25.08.2024 do 18.09.2025 a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 6 069 Kč od 19.09.2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 498 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 19 569 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru ze dne [anonymizováno] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [anonymizováno]., na jejímž základě poskytla tato žalovanému úvěr ve výši 13 500 Kč se splatností do 24.08.2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 01.09.2025. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že v případě, že by soud neměl její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2.Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a OSŘ vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ, bez nařízení jednání. 3.Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. 4.Z předložených listin bylo zjištěno následující. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne [anonymizováno] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 500 Kč. Splatnost byla sjednána na 30 dnů. Poplatek za sjednání úvěru činil 5 669,55 Kč, úrok 399,45 Kč, zápůjční úroková sazba činila 36 % a procentní sazba nákladů při prodlení 9 055,69 %. Podrobnosti ke smlouvě zachycuje formulář pro standardní informace. Z potvrzení o provedené platbě u [anonymizováno] a zprávy [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 25.07.2024 vyplacena částka 13 500 Kč. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 01.09.2025 včetně seznamu pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena společností [anonymizováno] žalobkyni. Oznámením ze dne 10.09.2025 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky. Výzvou k úhradě ze dne 10.09.2025, kterou dle podacího lístku ze dne 12.09.2025 žalobkyně prokazatelně odeslala žalovanému, bylo doloženo, že žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnutých prostředků ve lhůtě tří dnů.
5.Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 OZ, postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 6.V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.
7.Dle ustanovení § 2395 OZ, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8.Dle ustanovení § 6 OZ, (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 9.Podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 10.Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zák. č. 96/2022 Sb., účinného od 07.05.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11.Dle ustanovení § 547 OZ, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 12.Dle ustanovení § 580 OZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13.Dle ustanovení § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14.Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 OZ, a to právě s ohledem na jednání právní předchůdkyně žalobkyně a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 500 Kč, za který se žalovaný zavázal uhradit poplatek 5 669,55 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně, RPSN 9 059,10 %. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaných úroků a poplatků je zcela nepřiměřená. Je zřejmé, že úrok ve výši 36 % ročně a jednorázový poplatek ve výši 5 669,55 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru, defacto obě uvedené položky jsou příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky v jejich souhrnu o smluvní úrok. Po přepočtu tak sjednaný úrok činí cca 540 % ročně. Soud má za to, že sjednaná úroková sazba a poplatky vysoce přesahují přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 OZ Poukazuje rovněž na databázi České národní banky, z níž vyplývá, že v roce 2024 činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu do 8 % ročně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Odo_236_2005 ze dne 27.02.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb a úroků uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého úroku a poplatků by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 OZ, neboť se příčí dobrým mravům. 15.Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tím, zda byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.
16.Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 OZ o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost [anonymizováno] poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 13 500 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 OZ). 17.Soud z tvrzení žalobkyně zjistil, že z částky 13 500 Kč nebyla uhrazena žádná částka. Tato částka proto byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 OZ, podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 10.09.2025, která mu byla odeslána doporučeně dne 12.09.2025 (pátek). Následující pracovní den 15.09.2025 se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, lhůta k úhradě byla žalobkyní stanovena tři dny, tedy do 18.09.2025 (čtvrtek). Ode dne následujícího, tj. 19.09.2025, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 OSŘ. Ve zbytku soud žalobu zamítl. 18.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ dle poměru úspěchu ve věci. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. nsoud/25_Cdo_1792_2015 ze dne 11.05.2016, podle kterého musí soud při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně žalobou požadovala částku 19 569 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 569 Kč od 25.08.2024 do zaplacení. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva absolutně neplatná, přiznal žalobkyni částku 13 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 19.09.2025 do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl. Ke dni vyhlášení rozsudku by činil nárok žalobkyně 23 902,86 Kč (jistina a úrok 12,75 % ročně z částky 19 569 Kč za období od 25.08.2024 do 20.05.2026 ve výši 4 333,86 Kč), přiznáno bylo 14 537,84 Kč (jistina 13 500 Kč a úrok 11,5 % z této částky za období od 19.09.2025 do 20.05.2026 ve výši 1 037,84 Kč). Žalobkyně tak byla úspěšná v 60,82 %, žalovaný 39,18 %. Soud proto přiznal žalobkyni 21,64 % nákladů řízení (60,82 % – 39,18 %). 19.Plná náhrada nákladů řízení by činila 2 300 Kč, která se skládá ze soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 569 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.. S ohledem na poměr úspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 21,64 % z částky 2 300 Kč, tedy 498 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokátky žalobkyně. Zdejší soud se neztotožnil s vyúčtováním nákladů žalobkyní a o nákladech řízení rozhodl dle § 14b a.t. Podaná žaloba je dle mínění soudu ustáleným vzorem uplatněným opakovaně žalobkyní u zdejšího soudu ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž účelem přijetí § 14b a. t. bylo právě postihnout obdobné případy. V uvedeném návrhu jsou měněna pouze data smlouvy o postoupení pohledávek, vyčíslení dlužné částky a data výzev. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokátky žalobkyně. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí, nebo exekuce.