Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci
žalobkyně: [anonymizováno], narozená [anonymizováno]. [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno], 140 00 Praha 4
zastoupen advokátem Mgr. Luisem Velázquezem
sídlem [anonymizováno] 1212/4, 120 00 Praha 2 Vinohrady
o určení vlastnického práva
--- VÝROK ---
I. Žaloba, že se určuje, že vlastníkem pozemku parc. č. st. 141 v katastrálním území [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří o výměře 302 m2), jehož součástí je stavba [anonymizováno], č. p. 12 (rodinný dům), to vše zapsáno v katastrálním území [anonymizováno], obec [anonymizováno], na LV 10386, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [anonymizováno], je žalobkyně, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [anonymizováno] k rukám zástupce žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že je vlastníkem nemovitosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku (dále též „předmětná nemovitost“). Svůj nárok odůvodnila tím, že tuto nemovitost převedla na žalovaného darovací smlouvou uzavřenou dne [anonymizováno]. Následně od této darovací smlouvy dne [anonymizováno] odstoupila pro nevděk žalovaného. Tento nevděk žalobkyně spatřovala především v tom, že žalovaný ve škole opakovaně uvedl, že by rád zabil své spolužáky, přičemž současně dodal, že mu v tom brání pouze nedostatek finančních prostředků na pořízení zbraně. Uvedené jednání žalovaného vnímala žalobkyně jako natolik závažné, že v jeho důsledku pociťovala důvodnou obavu o svůj život a zdraví. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný jako její vnuk o ni neprojevuje odpovídající zájem, pravidelně ani příležitostně ji nenavštěvuje, neplní své sliby ohledně delšího pobytu u ní a osobní kontakt s ní udržuje pouze výjimečně. Současně namítala, že žalovaný nejeví zájem ani o stav předmětné nemovitosti. Další pochybení žalovaného žalobkyně spatřovala v tom, že dosud nezajistil zřízení služebnosti bytu ve svůj prospěch žalobkyně, která jí měla zajistit doživotní užívání předmětné nemovitosti, ačkoli podle jejího tvrzení byla taková dohoda mezi účastníky uzavřena již při sjednání darovací smlouvy. Žalobkyně měla za to, že uvedené okolnosti v jejich souhrnu svědčí o zjevném nevděku žalovaného vůči její osobě a představují zjevné porušení dobrých mravů.
2.Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. V současné době žalobkyně předmětnou nemovitost bezúplatně užívá a přístavbu této nemovitosti včetně podkroví domu užívá [anonymizováno] s manželem [anonymizováno] a rodinnými příslušníky. K důvodu, pro který žalobkyně odstoupila od darovací smlouvy, spočívajícím v protiprávním jednání nezletilého žalovaného, jež bylo předmětem tehdy ještě pravomocně neskončeného trestního řízení, žalovaný uvádí, že inkriminované jednání přímo ani nepřímo nesměřovalo vůči žalobkyni ani osobám jí blízkým, a není tak dána žádná osobní ani věcná souvislost, která by mohla tvrzené obavy žalobkyně jakkoliv odůvodňovat. Žalovaný vždy k žalobkyni přistupoval jako vnuk ke své babičce, tuto respektoval, vyjadřoval k ní lásku a náklonnost a nikdy se vůči ní nezachoval v rozporu s uznávanými pravidly slušnosti. Výzvu žalobkyně obdržel tehdy nezletilý žalovaný v naprosto vyhroceném krizovém období, kdy jednak bylo vůči němu zahájeno trestní řízení a současně byl nucen absolvovat nedobrovolný pobyt ve zdravotnickém zařízení. K dalším důvodům, ve kterých žalobkyně spatřuje nevděk tehdy nezletilého žalovaného je třeba zdůraznit, že se jedná o důvody reálně neexistující a naprosto zástupné, když skutečné důvody tohoto jednání žalobkyně je třeba spatřovat v rozpadu manželství jejího syna s matkou žalovaného a především vliv, nátlak a snaha otce žalovaného za každou cenu navrátit vlastnické vztahy k nemovitosti do původního stavu.
3.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
4.Z darovací smlouvy ze dne [anonymizováno] a výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 7-8) se podává, že účastníci uzavřeli dne [anonymizováno] darovací smlouvu. Předmětem této darovací smlouvy byl bezplatný převod předmětné nemovitosti žalobkyně žalovanému. V katastru nemovitostí byla ke dni [anonymizováno] jako vlastník předmětné nemovitosti vedena žalobkyně. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí na č. l. 44 se podává, že vyrozuměním o provedeném vkladu do katastru nemovitostí na č. l. 44 byli účastníci vyrozuměni o skutečnosti, že žalovaný byl zapsán jako vlastník předmětné nemovitosti v katastru nemovitostí ke dni [anonymizováno], s právními účinky ke dni [anonymizováno].
5.Z rozsudku Obvodního soudu [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] a výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 42-43) se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], soud schválil za žalovaného uzavření předmětné darovací smlouvy s žalobkyní.
6.Z rozsudku o rozvodu manželství rodičů žalovaného (č. l. 45) se podává, že rozsudkem ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], bylo rozvedeno manželství matky a otce žalovaného.
7.Z usnesení Obvodního soudu [anonymizováno] (č. l. 13) se podává, že ohledně žalovaného bylo usnesením Obvodního soudu pro [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], zahájeno řízení o vyslovení přípustnosti převzetí umístěného žalovaného do zdravotnického ústavu Psychiatrické nemocnice [anonymizováno], a to za současného ustanovení procesního opatrovníka žalovaného.
8.Z odstoupení od darovací smlouvy, výzvy k vrácení daru ze dne [anonymizováno] a podacího lístku (č. l. 9-10) se podává, že žalobkyně žalovanému zaslala odstoupení od darovací smlouvy a výzvu k vrácení daru ze dne [anonymizováno]. V této listině žalobkyně popsala školní incident žalovaného spočívající v tom, že žalovaný ve škole prohlásil, že by rád zabil své spolužáky, přičemž dodal, že mu v tom brání nedostatek finančních prostředků k nákupu zbraně. Žalobkyně žalovanému sdělila, že na základě tohoto jeho jednání má důvodnou obavu o svůj život a své zdraví. Dále uvedla, že žalovaný žalobkyni navštěvuje maximálně 5x ročně po dobu 2 až 3 hodiny, tedy o ní neprojevuje zájem, dále si s žalobkyní netelefonuje a netráví u ní delší čas. Dále uvedla, že žalovaný se nezajímá o stav předmětné nemovitosti a nepodílí se na její údržbě. Dále uvedla, že žalovaný, v rozporu s ústní dohodou, dosud žalobkyni nezřídil služebnost bytu v předmětné nemovitosti.
9.Ze zprávy ošetřujícího lékaře žalovaného ze dne [anonymizováno] (pobyt v Psychiatrické léčebně) na č. l. 53-55 se podává, že dne [anonymizováno] byla zpracována zpráva ošetřujícího lékaře žalovaného, ve které se uvádí, že žalovaný má reakci na těžký stres a poruchy přizpůsobení, poruchu aktivity a pozornosti, jiné specifické poruchy osobnosti, disharmonický vývoj osobnosti. Zpráva uvádí, že žalovaný pociťuje ukřivdění (ostatní ho šikanují bez trestu a on je trestaný).
10.Z úředního záznamu [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] (vyjádření žalobkyně) na č. l. 46-48 se podává, že žalobkyně podala dne [anonymizováno] vysvětlení v trestním řízení vedeném proti žalovanému, kdy uvedla, že výzvu žalovanému k vrácení daru psala žalobkyně společně se svým synem (otcem žalovaného) v obavě, aby jí žalovaný nevystěhoval z domu, přičemž bylo dohodnuto, že žalobkyni i jejímu synovi bude v předmětné nemovitosti zřízeno věcné břemeno. Dále uvedla, že ji vnuk nikdy fyzicky ani slovně nenapadl. Žalobkyni jen mrzí, že když u ní byl na návštěvě, tak neměl zájem žalobkyni pomoci třeba s nákupem, s posekáním zahrady a podobně. Dále uvedla, že vnuk se k ní chová slušně, a tak se nikdy v ohrožení necítila. Dále žalobkyně uvedla, že matka a otec žalovaného se rozešli, avšak toto jí zatím neřekli a žalobkyně tak v roce 2017 nechala sepsat darovací smlouvu, kterou předmětnou nemovitost darovala žalovanému. Až později se dozvěděla o rozchodu matky a otce žalovaného a pochopitelně chtěla už v té době předmětnou nemovitost zpět. Toto sdělila i matce žalovaného, která jí odpověděla, že přece nepřipraví žalovaného o dům.
11.Z kopie lékařské zprávy z [anonymizováno] (č. l. 14) se podává, že žalobkyně se dne [anonymizováno] dostavila k [anonymizováno] V lékařské zprávě lékař uvedl, že se žalobkyně rozrušila rodinnými problémy, objevil se u ní výrazný třes rukou a hůře se jí dýchalo.
12.Z rozsudku Obvodního soudu [anonymizováno] (č. l. 12) se podává, že žalovaný byl rozsudkem Obvodního soudu pro [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], uznán vinným z vyhrožování skupině obyvatelů usmrcením a ublížením na zdraví, čímž spáchal provinění násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 352 odst. 1 TZ. 13.Z rozsudku Obvodního soudu [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] (č. l. 49-52) se podává, že rozsudkem ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], byl zamítnut návrh otce žalovaného na schválení právního jednání za žalovaného spočívající v uzavření souhlasného prohlášení, jehož smyslem by bylo navrácení předmětné nemovitosti do vlastnictví žalobkyně.
14.Z předžalobní výzvy, podacího lístku a doručenky (č. l. 15-17) se podává, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění ze dne [anonymizováno]. Z předžalobní výzvy ze dne [anonymizováno], doručenky 2x a odpověď [anonymizováno] (č. l. 18-21) se podává, že žalobkyně zaslala matce žalovaného předžalobní výzvu k plnění ze dne [anonymizováno], ve které žalobkyně matku žalovaného vyzvala k součinnosti ve věci souhlasného prohlášení žalovaného. V odpovědi matka žalovaného sdělila, že uplatněné nároky žalobkyně neuznává.
15.Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [anonymizováno] (č. l. 6) se podává, že v katastru nemovitostí byl ke dni [anonymizováno] veden žalovaný jako vlastník předmětné nemovitosti.
16.Výslech svědka (otce žalovaného/syna žalobkyně) navrženého žalobkyní, účastnický výslech žalobkyně, výslech [anonymizováno] (matky žalovaného), důkazy spisy OS pro [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno], trestním spisem OS pro [anonymizováno], [anonymizováno], měl soud za nadbytečné. Je tomu proto, že navržené důkazy (výslechy, navržené důkazy celými spisy) nemají potenciál vyvrátit (povahovou) nedostatečnost jednotlivých revokačních důvodů, které uvedla žalobkyně již v revokaci daru. Současně žalobkyně ani netvrdila, že by tvrzený závazek žalovaného zřídit věcné břemeno dožití žalobkyně v darované nemovité věci (který měl být žalovaným přijat v době darování mimo darovací smlouvu) prošel schvalováním soudu za nezletilého.
17.Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:
18.Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně byla původní vlastnicí předmětné nemovitosti a dne [anonymizováno] uzavřela se žalovaným darovací smlouvu, jejímž předmětem byl bezúplatný převod této nemovitosti na žalovaného. Uzavření tohoto právního jednání za žalovaného bylo schváleno rozsudkem Obvodního soudu pro [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno]. Žalovaný byl následně zapsán jako vlastník předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí ke dni [anonymizováno] s právními účinky vkladu ke dni [anonymizováno] a jako vlastník byl v katastru nemovitostí veden i ke dni [anonymizováno]. Dne [anonymizováno] žalobkyně adresovala žalovanému odstoupení od darovací smlouvy a výzvu k vrácení daru. V této listině poukazovala na školní incident, při němž měl žalovaný prohlásit, že by rád zabil své spolužáky, avšak nemá prostředky na pořízení zbraně. V návaznosti na to uvedla, že má důvodnou obavu o svůj život a zdraví. Současně žalovanému vytýkala, že ji navštěvuje pouze zřídka, neprojevuje o ni zájem, nezajímá se o stav nemovitosti, nepodílí se na její údržbě a nezřídil jí dohodnutou služebnost bytu. Za podstatné soud považoval, že při podání vysvětlení [anonymizováno] dne [anonymizováno] žalobkyně uvedla, že výzvu k vrácení daru sepsala společně se svým synem z obavy, aby ji žalovaný nevystěhoval z domu. Současně sdělila, že ji žalovaný nikdy fyzicky ani slovně nenapadl, choval se k ní slušně a nikdy se jím necítila být ohrožena. Jako problematické označila především to, že jí při návštěvách nepomáhal s běžnými záležitostmi. Tvrzení žalobkyně tak vykazovala vnitřní rozpor (při jednáních v předsoudní fázi věci), neboť na jedné straně hovořila o důvodné obavě o svůj život a zdraví, na druhé straně výslovně uvedla, že se jednáním žalovaného ohrožena necítila. Soud dále zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] bylo zahájeno řízení o vyslovení přípustnosti převzetí žalovaného do Psychiatrické nemocnice [anonymizováno] a žalovanému byl ustanoven procesní opatrovník. Ze zprávy ošetřujícího lékaře ze dne [anonymizováno] vyplynulo, že žalovaný trpěl reakcí na těžký stres a poruchami přizpůsobení, poruchou aktivity a pozornosti, jinými specifickými poruchami osobnosti a disharmonickým vývojem osobnosti. Rozsudkem Obvodního soudu pro [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], byl žalovaný uznán vinným z vyhrožování skupině obyvatelů usmrcením a ublížením na zdraví. Žalobkyně dále uváděla, že v době uzavření darovací smlouvy nevěděla o rozchodu rodičů žalovaného, jejichž manželství bylo rozvedeno rozsudkem ze dne [anonymizováno], a že po zjištění této skutečnosti chtěla nemovitost zpět. Návrh otce žalovaného na schválení právního jednání směřujícího k navrácení předmětné nemovitosti do vlastnictví žalobkyně byl rozsudkem Obvodního soudu pro [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], zamítnut. Ani následné předžalobní výzvy žalobkyně žalovanému a jeho matce nevedly k navrácení nemovitosti.
19.Soud věc posoudil právně následujícím způsobem:
20.Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb․, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
21.Jelikož se žalobkyně podanou žalobou domáhá určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti, zabýval se soud nejprve otázkou, zda je zde dán naléhavý právní zájem na tomto určení, přičemž dospěl k závěru, že je dán. Pokud by se žalobkyní tvrzené skutečnosti podařilo prokázat, pak by na ni za splnění všech okolností přešlo vlastnické právo k předmětné nemovitosti, avšak bez akceptování tohoto stavu žalovaným by žalovaný byl nadále zapsán jako vlastník předmětné nemovitosti v katastru nemovitostí. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně shledává naléhavý právní zájem na určení vlastnických či spoluvlastnických poměrů tam, kde prostřednictvím vydaného rozhodnutí má dojít k odstranění neshody mezi stavem skutečným a stavem evidovaným v katastru nemovitostí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). Za té situace tedy žalobkyni na určení jejího vlastnického práva svědčí naléhavý právní zájem (shodně i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]).
22.Podle § 2072 odst. 1 OZ, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. 23.Podle § 2072 odst. 1 OZ odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké. 24.Podle § 2075 odst. 1 OZ dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. 25.Podle § 2075 odst. 2 OZ je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne. 26.K výkladu pojmu nevděk v kontextu občanského zákoníku judikatura podrobně dovodila, že jím již není jen chování v rozporu s dobrými mravy, ale musí se jednat o jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které dárci ublíží. Do posuzování tak vstupuje i subjektivní kritérium ublížení dárci. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů se pak myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat. Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a který má z toho důvodu vést k úspěšné revokaci daru, proto spočívá v komplexním hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě nepostačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce – je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým (viz podrobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]).
27.K argumentu žalobkyně ohledně trestního řízení vedeného proti žalovanému soud uvádí (s odkazem na výše uvedenou judikaturu), že zákon v § 2072 odst. 1 OZ vyžaduje, aby obdarovaný ublížil dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy. Přitom rozhodující má být především objektivní hledisko. Pouhé subjektivní přesvědčení žalobkyně o tom, že obdarovaný se vůči ní zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě nepostačuje k revokaci daru. Je pravdou, že žalovaný byl uznán vinným z vyhrožování skupině obyvatelů usmrcením a ublížením na zdraví, čímž spáchal provinění násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 352 odst. 1 TZ. Nicméně toto jeho jednání se vztahovalo k jeho spolužákům, nikoliv k žalobkyni (ani nepřímo). Žalobkyně při podání vysvětlení v trestní věci žalovaného navíc sama uvedla, že ji žalovaný nikdy fyzicky ani slovně nenapadl a že se k ní chová slušně, a tak se nikdy v ohrožení necítila. Soud tedy neměl za prokázanou ani skutečnost, že se žalobkyně skutečně subjektivně cítí (cítila) ohrožena. 28.K argumentu žalobkyně, že ji žalovaný navštěvuje jen 5x ročně na dvě až tři hodiny soud uvádí, že porušení dobrých mravů obdarovaným musí být zjevné. Soudu se nejeví zjevné, že četnost návštěv vnuka (v tomto smyslu tedy absentující šestá a další návštěva) je porušením dobrých mravů. Pět návštěv za rok mezi vnukem a babičkou, která primárně o vnuka nepečuje, soud nemůže považovat za výjimečnou situaci, tím méně se může jednat o porušení dobrých mravů, a evidentně se nemůže jednat o zjevné porušení dobrých mravů. V tomto ohledu také nelze hovořit ani o ublížení dárci úmyslném či z hrubé nedbalosti (k formě „ublížení“ žalobkyně ničeho netvrdila). K obecné výtce žalobkyně, že se žalovaný nezajímal o její zdravotní stav, soud konstatuje, že též jednak nedosahuje tato podmínka intenzity úmyslnosti zjevného porušení dobrých mravů, ale pokud sama žalobkyně tvrdí, že ji až 5x ročně vnuk navštěvoval, bylo by s podivem, pokud by při komunikaci s babičkou nezavedl řeč na to, jak se má. Což je běžná komunikace mezi příbuznými i co do „zdravotního stavu“ dotazovaných. Pokud snad se měl vnuk dotazovat na zdravotní stav babičky pomocí „zdravotní“ terminologie, to soud považuje v daných souvislostech za nepřiměřený požadavek. Patří se dodat, že smysl § 2075 odst. 1 OZ, kdy dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru, nesměřuje ke kumulaci nevděčného jednání za celou dobu několika let od darování. 29.K argumentu žalobkyně, že se žalovaný nezajímal o stav předmětné nemovitosti, soud uvádí, že v rozhodném období bylo žalovanému okolo 16 let (nemovitostí byl obdarován, když mu bylo 9 let). Po nezletilém tohoto věku, který nebyl ekonomicky soběstačný, navíc za situace poznamenané rozpadem manželství jeho rodičů a jeho nepříznivým psychickým stavem, jenž se promítl i do jeho trestněprávně relevantního jednání, nelze spravedlivě požadovat, aby se podílel na správě předmětné nemovitosti (pohledem odůvodněné revokace daru). To platí tím spíše, když v domě současně bydlely i další zletilé osoby, včetně žalobkyně. Z provedeného dokazování se nadto podává, že motivací žalobkyně k revokaci daru byla především obava o zachování bydlení, nikoli obava z chátrání či zanedbání domu jako takového. Tato motivace je sice z lidského hlediska pochopitelná, sama o sobě však nesvědčí o tom, že by se žalovaný vůči žalobkyni dopustil jednání představujícího úmyslné (či z hrubé nedbalosti) ublížení ve smyslu zákona nebo zjevného porušení dobrých mravů. Tyto závěry dopadají i do výtky žalobkyně (uvedené při revokaci), že se žalovaný nepodílel na domácích pracích spojených s údržbou nemovitosti, a v dalším soud odkazuje na výše uvedenou poznámku o ne/kumulativnosti nevděčného jednání.
30.K argumentu žalobkyně, že jí žalovaný nezřídil věcné břemeno bytu v předmětné nemovitosti soud uvádí, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaný měl povinnost věcné břemeno zřídit. Taková povinnost nebyla v darovací smlouvě sjednána. Žalovaný nemá ani obecnou zákonnou povinnost tak učinit. K tvrzení žalobkyně (neprokázanému) o tom, že se s žalovaným takto dohodla soud uvádí, že žalovaný byl v období podpisu darovací smlouvy devítiletým dítětem a nezletilým byl až do [anonymizováno], a současně žalobkyně ani netvrdila, že by vytýkanému jednání založenému na závazku nezletilého předcházelo schválení takového závazku soudem na návrh schválení jednání za nezletilého.
31.Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I.
32.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ, občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [anonymizováno]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [anonymizováno] sestávající z částky [anonymizováno] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [anonymizováno] dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [anonymizováno] náhrada [anonymizováno] za 154 ujetých km v částce [anonymizováno] ([anonymizováno] za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a [anonymizováno]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce [anonymizováno] podle § 14 a. t. 33.Významová chyba (logická nesprávnost) ve výroku II. při vyhlášení rozsudku byla opravena opravným usnesením (vyhlášeným při jednání soudu), jehož text je zapracován do písemného vyhotovení tohoto rozsudku, kdy místo „zástupce žalobkyně“ mělo být správně uvedeno „zástupce žalovaného“.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.