Okresní soud v Sokolově rozhodl soudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 5 440 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 24.04.2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ohledně částky 1 440 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 24.09.2025 do 23.04.2026, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 009 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu č. 3703-126391/0710 pod variabilním symbolem 2311016326.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 440 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www.[anonymizováno].cz. Dne [anonymizováno] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen „smlouva“), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 23.09.2025. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení. Dále se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 1 440 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, následně i formou předžalobní upomínky odeslané dne 17.04.2026.
2.Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a OSŘ vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ, bez nařízení jednání. 3.Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. 4.Z listinných důkazů byl zjištěn tento skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [anonymizováno] smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut převodem na jeho bankovní účet, o čemž svědčí předložené potvrzení o provedené platbě od platební brány TheyPay.cz a zpráva banky. Splatnost úvěru byla sjednána do 23.09.2025. Ve smlouvě byl sjednán v bodu 2. smluvní úrok ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání, kapitalizován částkou 1 440 Kč. Výzvou k úhradě ze dne 15.04.2026, kterou dle podacího lístku ze dne 17.04.2026 žalobkyně prokazatelně odeslala žalovanému, bylo doloženo, že žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnutých prostředků ve lhůtě tří dnů.
5.Dle ustanovení § 2395 OZ, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6.Dle ustanovení § 6 OZ, (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 7.Podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 8.Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zák. č. 96/2022 Sb., účinného od 07.05.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9.Dle ustanovení § 547 OZ, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 10.Dle ustanovení § 580 OZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11.Dle ustanovení § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12.Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 OZ, a to s ohledem na jednání žalobkyně a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, za který se žalovaný zavázal uhradit poplatek 1 440 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 1,2 % denně, RPSN 4 114 %. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaných úroků je zcela nepřiměřená. Denní úrok 1,2 % činí po přepočtu cca 438 % ročně. Soud má za to, že sjednaná úroková sazba vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 OZ Poukazuje rovněž na databázi České národní banky, z níž vyplývá, že v roce 2025 činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu do 8 % ročně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Odo_236_2005 ze dne 27.02.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě pevného úroku uvedeného ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého úroku by žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytla. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 OZ, neboť se příčí dobrým mravům. 13.Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tím, zda byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Soud žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a doložení důkazů, žalobkyně však nereagovala.
14.Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 OZ o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 OZ). 15.Soud z tvrzení žalobkyně zjistil, že z částky 4 000 Kč nebyla uhrazena žádná částka. Tato částka proto byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 OZ, podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 15.04.2026, která mu byla odeslána doporučeně dne 17.04.2026 (pátek). Následující pracovní den 20.04.2026 se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, lhůta k úhradě byla žalobkyní stanovena tři dny, tedy do 23.04.2026. Ode dne následujícího, tj. 24.04.2026, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 OSŘ. Ve zbytku soud žalobu zamítl. 16.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ dle poměru úspěchu ve věci. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. nsoud/25_Cdo_1792_2015 ze dne 11.05.2016, podle kterého musí soud při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně žalobou požadovala částku 5 440 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 24.09.2025 do zaplacení. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva absolutně neplatná, přiznal žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 24.04.2026 do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl. Ke dni vyhlášení rozsudku by činil nárok žalobkyně 5 802,96 Kč (jistina a úrok 11,5 % ročně z částky 4 000 Kč za období od 24.09.2025 do 08.07.2026 ve výši 362,96 Kč), přiznáno bylo 4 095,78 Kč (jistina 4 000 Kč a úrok 11,5 % z této částky za období od 24.04.2026 do 08.07.2026 ve výši 95,78 Kč). Žalobkyně tak byla úspěšná v 70,58 %, žalovaný 29,42 %. Soud proto přiznal žalobkyni 41,16 % nákladů řízení (70,58 % – 29,42 %). 17.Plná náhrada nákladů řízení by činila 2 452 Kč, která se skládá ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 440 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. S ohledem na poměr úspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 41,16 % z částky 2 452 Kč, tedy 1 009 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně. Zdejší soud se neztotožnil s vyúčtováním nákladů žalobkyní a o nákladech řízení rozhodl dle § 14b a.t. Podaná žaloba je dle mínění soudu ustáleným vzorem uplatněným opakovaně žalobkyní u zdejšího soudu ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž účelem přijetí § 14b a. t. bylo právě postihnout obdobné případy. V uvedeném návrhu jsou měněna pouze data smlouvy, výše částky a účet. 18.Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož byly pochybnosti o nárocích žalobkyně, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 1 000 Kč a dosud bylo zaplaceno 400 Kč. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 OSŘ). Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí, nebo exekuce.