Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Kolínovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 38 192,46 Kč s příslušenstvím – úvěr
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 162,60 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 17 029,86 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 38 192,46 Kč od 30.01.2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
Žalobou podanou dne 12. března 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 38 192,46 Kč a příslušenství. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdkyně žalobkyně ([anonymizováno].) jako poskytovatel úvěru uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru dne 19.08.2025. Na základě smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit a zaplatit jí úroky a poplatky. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 38 192,46 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 29.01.2026. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Pohledávka na žalobkyni byla postoupena. Žalobkyně byla v rámci elektronického platebního rozkazu vyzývána k doplnění žaloby, a to upřesnění žalované částky, na výzvu soudu nereagovala. Následně podáním doručeným soudu dne 30.04.2026 žalobkyně doplnila, že dne 19.08.2025 čerpala žalovaná částku ve výši 25 000 Kč bezhotovostně na její účet a dne 14.10.2025 částku 3 500 Kč stejným způsobme. Žalovaná tak po dobu trvání úvěru čerpala finanční prostředky ve výši 28 500 Kč. Žalovaná uhradila před postoupením pohledávky částku ve výši 7 337,40 Kč. žalovaná částka ve výši 38 192,46 Kč se skládá z jistiny ve výši 24 831,30 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3x250 Kč) a úroku ve výši 12 611,16 Kč. Od podání žaloby žalovaná ničeho dalšího neuhradila.
Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 25.05.2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Výzva shodného znění byla dne 12.05.2026 doručena žalobkyni, která se na výzvu soudu rovněž nevyjádřila. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a OSŘ, nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 15.06.2026. Na základě předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
Z úvěrové smlouvy ze dne 19.08.2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřely tuto smlouvu, ve které byl sjednán maximální úvěrový limit ve výši 25 000 Kč, denní úrok byl sjednán ve výši 0,4026 %, tj. ročně 146,949 %. RPSN ve výši 299,98 %. Celková splatná částka tak činila 44 899,34 Kč. Splátky byla sjednány měsíčně, kdy je uveden postupu na výpočet minimální splátky. Konkrétní výše měsíční splátky uvedena není.
Z přiložené tabulky (anglicky) soud zjistil, že u příjmu (mzdy) je uvedena částka 56 000 Kč, měsíční výdaje ve výši 22 000 Kč, zaměstnání všeobecná zdravotní sestra.
Z přehledu plateb soud zjistil, že žalované byla zaslána dne 19.08.2025 částka ve výši 25 000 Kč na její účet a dne 15.10.2025 částky ve výši 3 500 Kč.
Z platební historie žalované soud zjistil, že žalovaná uhradila 2x 3 668,70 Kč, celkem částku 7 337,40 Kč.
Z faktury, variabilní symbol [anonymizováno] soud zjistil, že zůstatek po poslední platbě je 27 114,31 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč, úroky ve výši 7 278,09 Kč a minimální částka k zaplacení do 29.01.2026 činí 17 377,76 Kč.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne 27.01.2020 ve znění dodatků pohledávky za žalovanou žalobkyni.
Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že o postoupení pohledávek byla žalovaná právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměna oznámením z 18.02.2026.
Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě svého závazku žalobkyní předžalobní výzvou ze dne 18.02.2026.
Podle § 2395 OZ, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Dle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla pouze obecný postup v samotné žalobě. K výzvě soudu žalobkyně svá tvrzení ani důkazy nedoložila.
Soud po provedeném dokazování dovodil, že žaloba je částečně důvodná. Soud předně vycházel z toho, že žalobkyně náležitě neověřila úvěruschopnost žalované, neboť uvedená tvrzení jsou pouze obecného postupu. V daném případě tak chybí konkrétní tvrzení ohledně příjmů, výdajů žalované případně další skutečnosti, ze kterých bylo v rámci posuzování úvěruschopnosti vycházeno. V rámci příloh byl sice předložen nějaký výstup příjmů a výdajů žalované, avšak k tomu nebylo nic tvrzeno a listiny k tomu rovněž předloženy nebyly.
Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to zejména s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaného závazku. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud z úřední povinnosti dovodil, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19.08.2025 je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila schopnost žalované úvěr splácet.
Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.07.2018 ve věci sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váží jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zák. č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 05.03.2020, sp. zn. C-679/18). Protože žalované byla poskytnuta částka 28 500 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení dospěl soud k závěru, že na dluh bylo žalovanou poskytnuto pouze částečné plnění a tento nadále dluží žalobkyni částku 21 162,60 Kč, když procesně pasivní žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni na předmětnou pohledávku poskytnul jakékoliv další plnění. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 21 162,60 Kč jako neuhrazené jistiny. V této části soud žalobě výrokem I. vyhověl a ve zbývající části žalobu výrokem II. zamítnul, neboť žalobkyně se nemůže domáhat nad rámec nevrácené jistiny plnění sjednaných v neplatné smlouvě.
Žalovaná se doposud neocitnula v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaná s ohledem na svou procesní pasivitu nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, proto byla lhůta k plnění stanovena i s ohledem na výši závazku a na dobu, kdy žalovaná částku převzala, na 3 dny od právní moci rozsudku.
O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodoval podle § 142 odst. o. s. ř., žalobkyně byla úspěšná jen v nepatrné části (10 %), soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 OSŘ, když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.