Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti P. Z., zastoupeného Mgr. Veronikou Zmrzlíkovou Tomečkovou, advokátkou, se sídlem tř. Tomáše Bati 202, Zlín, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 21. května 2025, č. j. 59 Co 89/2025-218 a výrokům III, V, VI a VII rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. ledna 2025 č. j. 0 Nc 11150/2024-90, 5 P a Nc 337/2024, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu v Kroměříži, jako účastníků řízení, a P. Z. a nezletilé N. Z., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1.Stěžovatel (otec) a vedlejší účastnice (matka) jsou rodiči nezletilé vedlejší účastnice (dcera), které bude šest let. Společné soužití rodiče ukončili počátkem února 2024. O dceru následně pečovali v osmidenním cyklu se střídáním v režimu 4:4 či 5:3. Výživné na dceru si neplatili. Od 5. února 2025 přibyla matce další vyživovací povinnost k synovi.
2.Okresní soud v Kroměříži (okresní soud) svěřil dceru pro dobu do rozvodu a po rozvodu manželství rodičů do střídavé péče v osmidenních cyklech v poměru 5:3 ve prospěch matky. Upravil zvláštní režim pro prázdniny. Otci uložil povinnost platit výživné na nezletilou za trvání manželství a v době po rozvodu manželství od 1. února 2024 částkou 2 700 Kč měsíčně a matce od 1. února 2024 do 21. ledna 2025 částkou 1 300 Kč měsíčně a od 22. ledna do budoucna za trvání manželství a v době po rozvodu manželství částkou 1 500 Kč měsíčně. Každému z rodičů vyčíslil dluh na výživném od 1. února 2024 do 31. ledna 2025, otci ve výši 23 493 Kč a matce 15 600 Kč.
3.Okresní soud vyšel z toho, že péče rodičů od 1. února 2024 byla takřka ekvivalentní (4:4 nocím nebo 5:3 nocím, ale 4 dnům u otce), proto určil výživné polovinou částky vypočítané podle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti. U otce vyšel z příjmu 37 839 Kč, u matky z příjmu 28 819 Kč do 31. října 2024, jelikož poté matka byla v pracovní neschopnosti a následně nastoupila mateřskou dovolenou. Přihlédl k tomu, že náklady na nezletilou nesla z větší části matka. Vzal v potaz, že nejpozději v únoru přibyde matce vyživovací povinnost a bude pobírat peněžitou pomoc v mateřství. Příjem partnera matky zohlednil tak, že má vliv na životní úroveň matky, a tedy odůvodňuje vyšší výživné do budoucna, ačkoli bude pobírat pouze peněžitou pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek.
4.Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (krajský soud) k odvolání obou rodičů, tj. stěžovatele proti výrokům o vyživovací povinnosti matky a dlužném výživném obou rodičů, matky proti všem výrokům, napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu ve výrocích o vyživovací povinnosti matky a dlužném výživném vzniklém oběma rodičům potvrdil. Odvolací řízení o odvolání matky zastavil, neboť matka vzala odvolání zpět.
5.Krajský soud zjistil z doplněného dokazování, že čistý měsíční příjem otce od září 2024 do března 2025 činil 40 255 Kč, matka pobírá peněžitou pomoc v mateřství ve výši cca 24 000 - 25 00 Kč měsíčně. Odkázal na odůvodnění rozsudku okresního soudu s tím, že považoval za správné jak zjištění skutkového stavu, tak učiněné právní závěry. Konstatoval, že matce přibyla další vyživovací povinnost, přítel matky k nezletilé nemá vyživovací povinnost, příjem matky je výrazně omezen vzhledem k rodičovské dovolené. Výživné shledal odpovídajícím majetkovým a výdělkovým poměrům rodičů.
II.
Argumentace stěžovatele
6.Stěžovatel podává proti shora označeným výrokům rozhodnutí obecných soudů ústavní stížnost, neboť podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 7.Stěžovatel namítá, že obecné soudy neaplikovaly § 913 odst. 1 a 2 a § 915 odst. 1 občanského zákoníku v souladu s jejich smyslem a účelem a neposoudily komplexně životní úroveň a majetkové poměry matky. Při úvahách o výši výživného stanoveného matce obecné soudy vůbec nezohlednily nadstandardní příjmy jejího partnera a relevantně se nezabývaly ani příjmovou potencialitou matky. Okresní soud nad to nerozhodoval o výživném podle stavu aktuálního ke dni rozhodnutí, ale předpokládal, že příjem matky bude nižší. Vyšší vyživovací povinnost oproti matce považuje stěžovatel za ponižující a demotivující, protože současně vyměřené výživné neodráží skutečné možnosti matky. 8.Porušení práva navrhovat a vyjadřovat se k důkazům spatřuje stěžovatel v postupu krajského soudu, který stěžovatelem navrhované důkazy neprovedl a svůj postup neodůvodnil.
III.
Předpoklady řízení před Ústavním soudem
9.Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10.Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje velmi zdrženlivě. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jimi zjištěný skutkový stav a na základě toho přepočítávat výši výživného. Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li protiústavní, k čemuž by v případě výživného došlo tehdy, pokud by bylo stanoveno ve zjevně excesivní výši, případně pokud by soud rozhodl svévolně. K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo.
11.Žije-li rodič s novým partnerem v jedné domácnosti, synergickým efektem takového soužití jsou úspory v domácnosti (ať úhradou části nákladů na bydlení nebo jinou formou, např. nákupy do domácnosti, jak uváděla matka). Za takové situace se do jisté míry zvyšuje schopnost povinného rodiče platit výživné. Potud je možné se stěžovatelem souhlasit. Ústavní soud nepopírá, že vyjádření krajského soudu, že nelze přihlížet k příjmu partnera matky, není výstižné. Přesto jej nelze chápat tak, že příjem partnera matky krajský soud vůbec nevzal v potaz. Životní úroveň matky během mateřské (a patrně následně rodičovské) dovolené díky jejímu partneru, jeho příjmu a podílu na chodu domácnosti neklesla (oproti době, kdy matka byla výdělečně činná). Závěry obecných soudů týkajících se majetkových a výdělkových poměrů matky (a to včetně namítané potenciality příjmů matky), které přibyla další vyživovací povinnost a je vzhledem k péči o kojence/batole omezena v příjmových možnostech, tak nejsou podle Ústavního soudu nepřiměřené či v rozporu s právem stěžovatele na soudní ochranu. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že se ztotožňuje s názorem vyjádřeným v odborné literatuře, že použití majetkové sféry partnera rodiče by mělo představovat ultima ratio, kterému předcházejí ostatní kritéria (Landa, M.: Otázka vlivu nového manželství či jiné formy soužití povinného na stanovení výše výživného pro dítě, Právní rozhledy 4/2004, s. 121). Takto k otázce zohlednění příjmů partnera matky přistoupily i obecné soudy.
12.Námitku, že okresní soud nerozhodoval podle stavu ke dni rozhodnutí, rovněž Ústavní soud odmítl jako neopodstatněnou. Krajský soud na jednání výslovně účastníky upozornil, že rozhoduje ke dni vydání rozhodnutí, tj. zjistil, v jaké výši matka pobírá peněžitou pomoc v mateřství. To, že tato skutečnost vedla k potvrzení rozsudku okresního soudu ve výrocích o výživném, přičemž okresní soud skutečně rozhodoval těsně před matčiným porodem, tj. před vznikem další vyživovací povinnosti, na výše uvedeném nic nemění.
13.K posouzení námitky, že se krajský soud nevypořádal s důkazy navrženými stěžovatelem, si Ústavní soud vyžádal opatrovnický spis okresního soudu sp. zn. 0 Nc 11150/2024. Ze spisu a zvukového záznamu z jednání krajského soudu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel během jednání odkázal na písemné vyhotovení odvolání a k výzvě na doplnění dokazování žádal o doplnění dokazování výpisem čerpání prostředků matkou z benefitní karty stěžovatele. Další návrhy na dokazování neměl. Ústavní soud na základě uvedeného neshledal v postupu obecných soudů při dokazování a v následně učiněných závěrech žádné kvalifikované pochybení, jež by mělo vést k jejich kasaci. Nepožadovaly-li obecné soudy doložení každého jednotlivého výdaje do koruny a nepodrobily jej podrobnému přezkumu, ale vyšly-li z nesporných skutečností mezi rodiči - že si navzájem výživné rodiče neplatili a že výdaje nad rámec platila převážně matka (č. l. 84 spisu), a následně z matkou doloženého přehledu nákladů, které obecně odpovídají běžným potřebám dítěte předškolního věku, nejde o exces, jenž by vyžadoval zásah Ústavního soudu. Obecné soudy jasně, logicky a srozumitelně předestřely své úvahy, které v ústavněprávní rovině obstojí. Skutečnost, že otec se se závěry obecných soudů neztotožňuje, jejich neústavnost nezakládá.
14.K námitce, podle které stěžovatel vnímá částky výživného stanovené obecnými soudy jako demotivující, Ústavní soud podotýká, že tento subjektivní pocit stěžovatele nijak nezpochybňuje, pro posouzení projednávané věci však není relevantní. Považuje za vhodné zdůraznit, že výživné je příjmem dítěte, nikoli rodiče. Má-li být, jak stěžovatel uvádí v ústavní stížnosti, motivací obou rodičů a jejich cílem přehledný a transparentní systém při péči a výživě dcery, je zcela v rukách a kompetenci obou rodičů takový systém společně nastavit.
V.
Závěr
15.S ohledem na uvedené Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy porušily ústavně zaručená práva stěžovatele, a ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. března 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu