Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti RT TORAX, s. r. o., sídlem Rudná 2378/100, Ostrava, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem, sídlem Čs. legií 1719/5, Ostrava, proti nezákonnému zásahu policejního orgánu - Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, v trestním řízení vedeném pod č. j. KRPA-77533/TČ-2025-000074, za účasti Krajského ředitelství policie hl. města Prahy a Generálního ředitelství cel, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Dee Vee Art Production s. r. o., sídlem Na Čečeličce 425/4, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
I. Řízení se v části směřující proti postupu Krajského ředitelství policie hl. města Prahy v trestním řízení vedeném pod č. j. KRPA-77533/TČ-2025-000074, spočívajícím v zadržování motorového vozidla ve vlastnictví stěžovatelky, zastavuje.
II. Ve zbylé části se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1.Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem orgánu Policie České republiky, který spočíval v zajištění stěžovatelčina motorového vozidla jakožto náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti vedlejší účastnice, došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a aby Ústavní soud Policii České republiky zakázal pokračovat v tomto zásahu. 2.Stěžovatelka podniká mimo jiné v oblasti nákupu a prodeje motorových vozidel. Dne 2. 4. 2025 uzavřela stěžovatelka s vedlejší účastnicí smlouvu o úvěru a kupní smlouvu k vozidlu, jíž mělo dojít k převodu vlastnického práva k vozidlu na vedlejší účastnici. K zajištění závazku si sjednaly zajišťovací převod práva, podle kterého je vlastníkem vozidla stěžovatelka do doby, než dojde ke splacení všech nároků ze smlouvy o úvěru. Vedlejší účastnice následně přestala řádně a včas splácet dohodnuté splátky, proto stěžovatelka dne 13. 11. 2025 odstoupila od smlouvy. Stěžovatelka byla po celou dobu jediným vlastníkem vozidla.
3.V září 2025 bylo stěžovatelce doručeno usnesení Generálního ředitelství cel ze dne 16. 9. 2025 č. j. GŘC-2029-326/TČ-2023-838020, kterým bylo vozidlo zajištěno jako náhradní hodnota za výnos z trestné činnosti vedlejší účastnice. Stěžovatelka 2. 10. 2025 požádala policejní orgán o informace o vozidle, na což neobdržela žádnou odpověď.
4.Stěžovatelka poté dne 1. 12. 2025 podala žádost o zrušení zajištění vozidla a jeho vrácení. Policejní orgán zaslal dne 11. 12. 2025 stěžovatelce vyrozumění, že plánuje vozidlo začátkem roku 2026 prodat a zároveň ji požádal o součinnost podle § 8 odst. 1 trestního řádu. Nijak nevypořádal její žádost o vrácení věci. 5.Stěžovatelka podala dne 12. 12. 2025 podnět dozorovému státnímu zastupitelství a dne 6. 1. 2026 ústavní stížnost.
II.
Argumentace stěžovatelky
6.Stěžovatelka tvrdí, že postupem policejního orgánu bylo porušeno její právo na přístup k soudu, neboť orgán policie nevydal rozhodnutí o její žádosti o vrácení věci a znemožnil jí tak podat proti rozhodnutí opravný prostředek (stížnost). Policejní orgán přitom musí rozhodnout podle § 79f odst. 2 trestního řádu o takové žádosti neodkladně. 7.Stěžovatelka dále namítá zásah do vlastnického práva, neboť byla jediným vlastníkem vozidla po celou dobu zajištění, přičemž k tvrzené trestné činnosti vedlejší účastnice nemá žádný vztah, což ani orgány činné v trestním řízení nikdy netvrdily. Přesto její vozidlo nezákonně zadržovaly.
III.
Řízení před Ústavním soudem
8.Ústavní soud si v posuzované věci vyžádal vyjádření Krajského ředitelství policie hl. města Prahy a Městského státního zastupitelství v Praze, které vykonává v projednávané věci dozor nad postupem policejního orgánu.
9.Krajské ředitelství ve svém vyjádření popisuje skutkové okolnosti trestné činnosti vedlejší účastnice a rekapituluje postup orgánů činných v trestním řízení při zajištění vozidla. Uvádí, že o žádosti stěžovatelky o vrácení vozidla vyrozumělo dozorové státní zastupitelství, a to včetně úmyslu policejního orgánu žádost zamítnout, s čímž mělo městské státní zastupitelství souhlasit. Poté zaslalo stěžovatelce odpověď, ve které zmínilo prodej vozidla, s odůvodněním, že motorová vozidla ztrácí rychle na tržní hodnotě. Závěrem vyjádření konstatuje, že 7. 1. 2026 obdrželo pokyn dozorujícího státního zastupitelství k bezodkladnému předložení kompletního spisového materiálu, v němž státní zastupitelství uvádí, že po přezkoumání spisu o žádosti stěžovatelky samo rozhodne.
10.Městské státní zastupitelství uvádí, že dne 6. 1. 2026 mu byl prostřednictvím Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 doručen podnět stěžovatelky k výkonu dozoru ze dne 12. 12. 2025. V podnětu stěžovatelka mimo jiné namítala, že o její žádosti o vrácení vozidla nebylo policejním orgánem rozhodnuto. Městské státní zastupitelství uvádí, že policejní orgán pochybil, protože nepostupoval v souladu s platnou právní úpravou (§ 79f odst. 2 trestního řádu), sám o žádosti nerozhodl, ani ji nepředložil k rozhodnutí státnímu zastupitelství. O výsledku přezkumu vyrozumělo stěžovatelku i policejní orgán přípisem ze dne 7. 1. 2026 a vyžádalo si kompletní spisový materiál za účelem rozhodnutí o žádosti stěžovatelky. Ve věci bylo rozhodnuto usnesením státní zástupkyně ze dne 28. 1. 2026 č. j. 1 KVZ 164/2025-421 tak, že se vyhovuje žádosti o zrušení zajištění a zároveň se (zjednodušeně řečeno) zajišťuje část majetku stěžovatelky spočívající v budoucí peněžité pohledávce, kterou bude mít za vedlejší účastnicí z vypořádání závazku z úvěrové smlouvy na předmětné vozidlo. Usnesení bylo zasláno všem oprávněným osobám, stěžovatelce bylo doručeno dne 29. 1. 2026, jejímu právnímu zástupci dne 30. 1. 2026. Ke dni 6. 2. 2026 nebyla na městské státní zastupitelství doručena žádná stížnost. 11.Stěžovatelce byla obě vyjádření zaslána k replice, v níž stěžovatelka uvedla, že nemá potřebu reagovat na rozsáhlé vyjádření městského státního zastupitelství, protože obsah vyjádření nezpochybňuje skutkové a právní závěry ohledně zásahu do ústavně garantovaných práv stěžovatelky a shodně konstatuje pochybení policejního orgánu. Stěžovatelka setrvává na tom, že postup státního zastupitelství nebyl zákonný a souladný s jejími ústavně garantovanými právy, protože je povinno vykonávat soustavný dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení, což nečinilo.
12.K vyjádření policejního orgánu stěžovatelka uvedla, že má za to, že opomíjí podstatu projednávané věci. Zároveň ve vyjádření vyrozuměla Ústavní soud o tom, že dne 16. 2. 2026 jí bylo doručeno sdělení policejního orgánu o tom, že kontaktoval Ministerstvo vnitra s žádostí o stanovení termínu k předání motorového vozidla. Stěžovatelka přislíbila, že pokud dojde k navrácení vozidla, vyrozumí o této skutečnosti Ústavní soud.
13.Dne 26. 2. 2026 bylo Ústavnímu soudu doručeno vyrozumění, že jí bylo vozidlo vráceno dne 23. 2. 2026 a podanou ústavní stížnost proto bere částečně zpět, a to v části týkající se zásahu do vlastnického práva. Dále uvádí, že "ukončený zásah považuje nadále za protiprávní a v rozporu s ústavním pořádkem", a proto ve zbytku na podané stížnosti trvá.
14.Podle § 77 zákona o Ústavním soudu může stěžovatel vzít ústavní stížnost zpět do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě. Protože stěžovatelka podáním ze dne 25. 2. 2026 vzala částečně svou ústavní stížnost zpět, Ústavní soud řízení v části směřující proti zásahu policejního orgánu do vlastnického práva stěžovatelky zastavil. IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
15.Ve zbývající části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
16.Majetkové zajišťovací instituty upravené v § 79 a násl. trestního řádu Ústavní soud obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 11 Listiny (srov. nález ze dne 13. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 3647/14 ). Ingerence Ústavního soudu do této fáze přípravného řízení je založena primárně na ochraně ústavního práva vlastnit majetek. Zásah do majetku stěžovatelky však již netrvá, vozidlo bylo vráceno a navíc v této části byla ústavní stížnost vzata zpět. 17.Ústavní soud se tak zabýval pouze druhým tvrzeným zásahem do práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Tento zásah spočíval v nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, tj. v nevydání rozhodnutí o zrušení zajištění a s tím spojené nemožnosti přezkoumat jejich postup u nezávislého soudu. Stěžovatelce je sice nutno přisvědčit, že postup policejního orgánu neodpovídal § 79f odst. 2 trestního řádu, neboť o žádosti stěžovatelky nerozhodl bezodkladně, resp. o něm nerozhodl vůbec. Pochybení policejního orgánu ostatně shledala i dozorová státní zástupkyně. 18.Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a proto nepřezkoumává rozhodnutí či jiné zásahy orgánů veřejné moci z hlediska jejich zákonnosti či věcné správnosti, ale pouze z pohledu možného porušení ústavně zaručených práv. Nečinnost policejního orgánu byla ukončena činností dozorové státní zástupkyně. Ta rozhodla o zrušení zajištění. Ústavně relevantní zásah spočívající v neexistenci rozhodnutí o zrušení zajištění věci, který znemožňoval stěžovatelce obrátit se na soud, tak již netrvá. 19.Samo prodlení v činnosti orgánů činných v trestním řízení nebylo nijak zásadní, aby mohlo porušit ústavně zaručená práva stěžovatelky. Jak plyne ze shora provedené rekapitulace procesního vývoje, stěžovatelka podala ústavní stížnost 6. 1. 2026, přičemž již 7. 1. 2026 podalo dozorové státní zastupitelství pokyn policejnímu orgánu k předložení spisu a dne 28. 1. 2026 státní zastupitelství samo rozhodlo o zrušení zajištění.
20.Vzhledem k tomu, že Ústavní soud ve zbylé části ústavní stížnosti porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu