Okresní soud Plzeň – město rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupena advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], sídlem [anonymizováno]
zastoupena advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
o zaplacení částky 948 500 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba o zaplacení částky 948 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky od 02.09.2024 do zaplacení se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 105 935,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 948 500 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně dne 17.08.2023 nabyla do svého vlastnictví osobní automobil [anonymizováno] registrační značky [anonymizováno], VIN [anonymizováno] na základě kupní smlouvy a téhož dne jej předala žalované do servisu k opravě poškozeného laku. Smlouva o dílo (týkající se opravy vozidla) byla mezi stranami uzavřena ústně, přičemž cena díla byla sjednána částkou 50 000 Kč včetně DPH a zároveň byl domluven termín opravy do 14 dní od předání vozidla k opravě. Vozidlo přivezl do servisu jednatel žalobkyně, kde si jej převzal p. [anonymizováno], přičemž tomuto setkání byla přítomna slečna [anonymizováno], která byla přítomna i sjednání ústní smlouvy včetně dohody o termínu opravy a ceně. Žalobkyně uvedla, že žalovaná v termínu do 31.08.2023 vozidlo neopravila, po celou dobu na zakázce nikdo nepracoval a jednatel žalobkyně se marně snažil vozidlo od žalované dostat zpět, jelikož mu žalovaná odmítala vozidlo vydat. Žalovaná nereagovala na telefonické hovory ani SMS, věc byla řešena i s Policií ČR, p. [anonymizováno] však vozidlo žalobkyni nepředal a před policejním orgánem z místa provozovny ujel. Vzhledem k postoji žalované k věci žalobkyně odstoupila od smlouvy dne 05.12.2023 prostřednictvím dopisu doručeného žalované. Žalovaná poté doručila žalobkyni písemnost, kterou oznamovala žalobkyni vystavení faktury na částku 105 784 Kč, leč k tomuto dopisu faktura nebyla přiložena. Žalobkyně tak neměla žádný podklad opravňující žalovanou k požadavku zaplacení ceny opravy, navíc poté, co se jednatel žalobkyně dostavil do provozovny žalované, bylo vozidlo stále ve stavu tak, jak bylo k opravě předáno, přičemž bylo zjevné, že po celou dobu na vozidle nebyla provedena jakákoliv oprava. Po několika opravách fakturace byla až dne 25.04.2024 ze strany žalobkyně uhrazena částka oproti vydání nedokončeného díla, pročež žalobkyně byla nucena vozidlo převést do jiné autolakovny k dokončení díla. Škoda, kterou žalobkyně požadovala po žalované zaplatit, představuje částku, kterou žalobkyně vynaložila za pronájem náhradního vozidla, které potřebovala k provozování své podnikatelské činnosti, a to za dobu od 01.09.2023 až do 29.05.2024, kdy si žalobkyně převzala vůz po dokončení opravy laku z jiné lakovny.
2.Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala, a to ani zčásti. Odmítla, že by za provedení díla byla sjednána cena 50 000 Kč a termín provedení díla 14 dní. Uvedla, že předpokládaná cena za opravu vozu byla 65 000 Kč plus DPH za lakování, 15 000 Kč plus DPH potom za odstrojení a nastrojení vozidla, přičemž cena ani termín díla nebyly sjednány jako pevné a měly být určeny až po důkladné kontrole vozidla a zjištění jeho skutečného stavu. Po podrobné prohlídce vozidla bylo zjištěno, že rozsah díla bude větší, než se předpokládalo, a proto i odměna za provedení díla byla vyšší. Žalobkyně však odmítla cenu za opravu vozu zaplatit, a to v jakékoli výši, proto žalovaná předmětné vozidlo zadržela a žalobkyni bylo vydáno až dne 25.04.2024 oproti úhradě odměny za provedené lakování vozidla. Uvedeného data žalobkyně vozidlo bez výhrad převzala a nevytkla žalované žádné vady provedeného díla. Žalovaná namítla, že z žaloby ani není zřejmé, jakou povinnost měla žalovaná porušit, stejně tak jako odmítla, že by žalobkyni nějaká škoda vznikla a pokud jí vznikla, není dána příčinná souvislost mezi takto vzniklou škodou a jednáním žalované.
3.Žalobkyně následně doplnila svá tvrzení v replice (č.l. 66-67). Uvedla, že žalobkyně ke svému podnikání potřebuje mít neustále k dispozici osobní automobil, a tak po dobu sjednané opravy s tím počítala a sjednala si na své náklady jiné vozidlo. Po nedodržení termínu opravy však byla nucena si zapůjčit vozidlo jiné. Doplnila, že dílo bylo sjednáno na opravu laku přední části vozidla a oprava byla provedena jen zčásti.
4.Ačkoliv procesní stanoviska stran byla protichůdná, za nespornou skutečnost strany označily to, že vozidlo reg. zn. [anonymizováno] bylo dne 17.08.2023 předáno do servisu žalované, a dále mezi nimi bylo nesporné to, že žalobkyně zaplatila žalované dne 25.04.2024 částku 90 750 Kč a téhož dne bylo vozidlo předáno zpět žalobkyni.
5.V rámci koncentrační lhůty doplnila žalobkyně svá tvrzení podáním na č.l. 122-124. Uvedla, že žalobkyně se zabývá dovozem nových automobilů, a to převážně ze zahraničí, k čemuž nutně potřebuje mít k dispozici vozidlo vyšších parametrů tak, aby mohl být za vozidlem tažen přívěs s dováženým vozidlem. Uvedla, že žalobkyně vlastnila v roce 2023 a 2024 vícero vozidel, ale ne všechna byla schopná přepravovat náklad vyšší hmotnosti. V souvislosti s rozšířením podnikatelských aktivit pořídila žalobkyně dne 28.01.2024 vozidlo [anonymizováno] které sice je schopno táhnout přívěs s dalším vozidlem, ale žalobkyně právě v souvislosti s rozšířením svého podnikání zakoupila další přívěs pro dovoz vozidel, pročež k podnikatelské činnosti mohla být využívána obě vozidla. Druhé vozidlo však bylo v té době v opravě u žalované. Žalobkyně tak byla nucena si druhé vozidlo zapůjčit z důvodu neprovedení opravy vozidla [anonymizováno]. Zapůjčené vozidlo přitom využívala výhradně k podnikatelské činnosti, o čemž svědčí kniha jízd, a bez realizace tohoto zapůjčení by žalobkyně fakticky přestala formálně existovat, neboť by nemohla realizovat dovoz aut ze zahraničí. Dále žalobkyně uvedla, že jednatel žalobkyně po celou dobu jednal s panem [anonymizováno] v přesvědčení, že je jediným společníkem a jednatelem žalované, neboť tak po celou dobu vystupoval. Teprve po konfliktu žalobkyně zjistila, že ve skutečnosti jde o syna jednatele a společníka žalované, za kterého vystupuje právě [anonymizováno], na něhož je vedena celá řada exekucí.
6.Žalovaná svá tvrzení doplnila v koncentrační lhůtě podáním na č.l. 138-139. Tvrdila, že cena, stejně jako termín opravy, nebyly sjednány jako pevné, neboť měly být určeny až po důkladné kontrole vozu a zjištění jeho skutečného stavu. Po podrobné prohlídce vozidla bylo zjištěno, že rozsah díla bude větší oproti tomu, co bylo předpokládáno. Ještě dne 03.11.2023 si účastníci upřesňovali rozsah potřebných oprav a lakování, p. [anonymizováno] toto telefonicky upřesňoval s p. [anonymizováno] a žalovaná dne 03.11.2023 zasílala žalované fotodokumentaci, na jejímž základě se rozsah díla upřesňoval. Žalovaná tak neporušila žádnou svou povinnost, zejména pak ne povinnost provést dílo ve sjednaném termínu. Opravované vozidlo bylo zadržené poté, co žalobkyně odmítla cenu díla uhradit, a proto bylo žalobkyni předáno až 25.04.2024 oproti zaplacení odměny za opravu. Prohlášení o nezaplacení ceny díla učinil [anonymizováno] dne 29.11.2023 za přítomnosti [anonymizováno]. Žalovaná dále poukázala na to, že žalobkyni nemohla vzniknout žádná škoda, jelikož není dána příčinná souvislost mezi vznikem škody a jednáním žalované. Žalobkyně pro výkon své podnikatelské činnosti nepotřebovala vozidlo, o němž tvrdí, že si jej byla nucena zajistit pronájmem. Vozidlo, které žalovaná opravovala, nebylo určeno k užívání žalobkyní pro výkon své činnosti, ale bylo zakoupeno pouze s cílem jej dále se ziskem prodat, aniž by bylo či mělo být jakkoli užíváno k potřebám žalobkyně. Nadto žalobkyně disponovala velkým množstvím vozidel a nemusela si tak žádné vozidlo obstarávat za vysokou cenu, navíc za částku, která převyšuje obvyklé nájemné za obdobné vozidlo v daném čase. Žalobkyně je přitom sama subjektem, který vozidla pronajímá třetím osobám
7.Soud provedl k důkazu listiny předložené žalující stranou a zjistil z nich následující skutečnosti. Žalobkyně coby kupující uzavřela dne 17.08.2023 kupní smlouvu s prodávající, společnost [anonymizováno], IČ [anonymizováno], sídlem [anonymizováno]. Předmětem koupě byl osobní automobil [anonymizováno] [anonymizováno] reg. zn. [anonymizováno], VIN [anonymizováno]. V kupní smlouvě se strany mj. dohodly, že nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel zajistí kupující strana, která do 30 dnů od doručení velkého technického průkazu vozidlo přeregistruje (článek VI. smlouvy). Z e-mailové korespondence z listopadu 2023 na č.l. 16 je zřejmé, že jednatel žalobkyně se dotazoval, zda je auto již hotové a zaměstnankyně žalované, p. [anonymizováno], mu zprávou z 06.11.2023 sdělovala, že auto se teprve dodělává a bude v tom týdnu hotové. Jednatel žalobkyně na toto sdělení reagoval tím, že je z takového jednání zklamaný, že se jedná už o několikátý termín, kdy má být vozidlo hotové a z domluvených dvou týdnů je vozidlo přes dva měsíce v opravě. Komunikace ohledně vyzvednutí vozidla ze servisu probíhala též mezi jednatelem žalobkyně a panem [anonymizováno] po WhatsAppu (č.l. 17), kdy nejprve se jednatel dvakrát dotazoval, zda je auto hotové a dne 21. 11. jej p. [anonymizováno] ujišťoval, že druhého dne bude vozidlo na předání. Ze zpráv na č.l. 23 a 24 bylo zjištěno, že Policie ČR se zabývala oznámením žalobkyně o nevydání vozidla [anonymizováno] (č.l. 23), avšak věc byla založena ad acta, neboť policejnímu orgánu se nepodařilo po provedeném šetření zjistit skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu, které by odůvodňovaly zahájení trestního stíhání a žalobkyně tak byla vyrozuměna o tom, že se jedná o občanskoprávní spor, jehož řešení nespadá do kompetence policejního orgánu (č.l. 24). Z nedatovaného dopisu zástupce žalobkyně (č.l. 25) soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o dílo (o opravě vozu) pro nedodržení termínu opravy vozu, v čemž žalobkyně spatřuje podstatné porušení smlouvy a mimo další v dopise žalované zmiňuje nutnost zajištění si firemního vozidla jiným způsobem. Z dopisu žalované ze dne 11.12.2023 (č.l. 26) žalovaná reaguje na toto odstoupení od smlouvy o dílo s tím, že žalobkyni zasílá vystavenou fakturu za lakování předmětného vozidla dle podkladů z kalkulačního programu Audatex v celkové výši 105 784 Kč, přičemž v této ceně má být zohledněno nedoleštění vozu. Žalobkyně následně v dopisu ze dne 09.01.2024 uvedla, že zmiňovaná faktura stejně jako kalkulace ze systému Audatex nebyla zaslána, zároveň odmítla částku sdělenou ze strany žalované a doplnila k tomu svůj vlastní výpočet dle uvedeného systému. Současně žalovanou vyzvala k vydání vozidla s tím, že nebude-li vozidlo vydáno, bude žalobkyně požadovat úhradu vzniklých přímých nákladů v souvislosti s nevydáním vozidla a avizovala též podání žaloby. Žalovaná na to reagovala předáním podkladů právnímu zástupci (č.l. 28). Žalobkyně dále vyzývala žalovanou o vydání vozidla dopisem ze dne 15.03.2024 (na č.l. 29-30 včetně potvrzení o doručení zprávy) a výzvou ze dne 21.08.2024 (č.l. 33-35 včetně potvrzení o odeslání). Z daňového dokladu č. [anonymizováno] vystaveného dne 30.11.2023 soud zjistil, že žalovaná za odstrojení a lakování vozidla [anonymizováno] reg. zn. [anonymizováno] vyúčtovala žalobkyni částku 105 784 Kč. V dokladu bylo uvedeno, že vozidlo se předává nedoleštěné a přílohou této faktury je kalkulace opravy s uvedením jednotlivých položek (č.l. 31). Daňovým dokladem vystaveným dne 25.04.2024 žalovaná vyúčtovala žalobkyni za odstrojení a lakování vozidla [anonymizováno] reg. zn. [anonymizováno] částku 90 750 Kč. Soud dále provedl k důkazu protokol o nájmu vozidla (č.l. 58), z něhož vyplývá, že žalobkyně si v době od 31.08.2023 do 29.05.2024 pronajala od společnosti [anonymizováno] náhradní vozidlo [anonymizováno], reg. zn. [anonymizováno] tím, že cena nájmu byla ujednána ve výši 3 500 Kč bez DPH na den. K důkazu byly provedeny rovněž jednotlivé faktury za pronájem tohoto náhradního vozidla (na č.l. 36 a 38, 39 a 41, 42 a 44, 45-46, 47 a 49, 50 a 52, 53 a 55, 56-57 a č.l. 125) za dobu od září 2023 do května 2024. Z těchto dokladů soud zjistil, že pronájem náhradního vozidla [anonymizováno] činil v září až listopadu 2023 částku vždy 105 000 Kč bez DPH měsíčně, v prosinci 2023 částku 108 500 Kč bez DPH, za leden a únor 2024 částku 210 000 Kč bez DPH, v březnu 2024 částku 108 500 Kč bez DPH, v dubnu 2024 částku 105 000 Kč bez DPH a v květnu 2024 částku 101 500 Kč bez DPH. Jak je zřejmé z předložených potvrzení o provedení transakce, žalobkyně takto vyúčtovaný pronájem náhradního vozidla zaplatila (vizte jednotlivé doklady o provedených úhradách na č.l. 37,40, 43, 48, 51, 54 a 126).
8.Dále k důkazu soud provedl fakturu vystavenou dne 06.08.2024 společností [anonymizováno] s datem splatnosti ke dni 13. 8 .2024 (č.l. 78), kterou byla žalobkyni účtována částka 3 570 Kč, a to za autolakýrnické práce na osobním automobilu BMW X5 m50d, reg. zn. [anonymizováno]. Jednalo se o lakýrnické práce provedené po vyzvednutí automobilu ze servisu žalované. Z kalkulace opravy na č.l. 112-115 vyhotovené žalovanou dne 30.11.2023 soud zjistil, že náklady na opravu vozidla činily 105 783,44 Kč včetně DPH.
9.K důkazu bylo sděleno také potvrzení od společnosti [anonymizováno] na č.l. 150 ze dne 31.08.2023, z něhož vyplývá, že společnost [anonymizováno] přenechala k užívání žalobkyni vozidlo [anonymizováno] reg. zn. [anonymizováno] na základě nájemní smlouvy. Z potvrzení téhož subjektu vystaveného k témuž datu na č.l. 151 je dále zřejmé, že [anonymizováno] udělila souhlas žalobkyni s využíváním tažného zařízení na tomto náhradním vozidle, a to výhradně na tažení přívěsů o celkové hmotnosti max. 3 200 kg, a to výhradně řidiči [anonymizováno] oproti předložení platného řidičského oprávnění pro danou skupinu. Dále tato společnost na dotaz soudu písemně sdělila, že pronájem náhradního vozidla probíhal nepřetržitě od 31.08.2023 do 29.05.2024 a za tu dobu bylo s vozidlem ujeto 11 388 km (č.l. 152). Předložena byla rovněž nájemní smlouva k náhradnímu vozidlu včetně půjčovního řádu a protokolu o nájmu vozidla (č.l. 153-156). Provedením náhledu webových stránek společnosti [anonymizováno] (www.fleetone.cz) soud zjistil, že na úvodní stránce tohoto webu je uvedeno, že žalobkyně zajišťuje kompletní správu vozového parku společnosti [anonymizováno] Zobrazením webových stránek žalobkyně (www.pilsencars.cz) bylo zjištěno, že v sekci označené jako Nabídka vozidel se nachází také seznam prodaných vozidel řazený chronologicky sestupně od aktuálně prodaných vozidel až po vozidla prodaná v letech 2025-2023. K důkazu byla provedena také kniha jízd týkající se náhradního vozidla a jeho využití v období od 31.08.2023 do 29.05.2024 (č.l. 127-129), z které je zřejmé, že náhradním vozidlem byly realizovány mj. i cesty za účelem transportu vozidla do/ze zahraničí. Z listin na č.l. 130-131 (přehled dlouhodobého majetku žalobkyně v letech 2023 a 2024) má soud za zjištěné, že ve výčtu tam evidovaných automobilů figuruje mj. i vozidlo BMW X5 reg. zn. [anonymizováno] a to ode dne jeho pořízení (17.08.2023) až do data vyřazení (dne 12.09.2024).
10.Soud provedl výslech svědkyně [anonymizováno] (č.l. 100 p.v.-102), zaměstnankyně žalobkyně a současně partnerky jednatele žalobkyně, pana [anonymizováno]. Svědkyně vypověděla, že auto bylo předáno do opravy k lakování, protože bylo poškrábané. Svědkyně uvedla, že se účastnila kompletně celého jednání, kdy se auto předávalo, sama předávala panu [anonymizováno] klíčky od vozidla a poslouchala domluvu mezi panem [anonymizováno], co konkrétně se na vozidle bude lakovat a za jakou částku. [anonymizováno] řekl cenu 50 000 Kč, za kterou je vozidlo schopen opravit a že bude asi za 14 dní hotové k vyzvednutí. Uvedla, že jelikož pracuje v kanceláři, tak z doslechu měla informace, že pan [anonymizováno] cenu navýšil asi o 5 000 Kč a termín opravy odsunul asi o další dva nebo tři dny, což [anonymizováno] akceptoval, nicméně nakonec vyzvednutí auta několikrát neproběhlo, protože pan [anonymizováno] jej odmítl vydat. [anonymizováno] si proto musel auto pronajmout, aby mohl něčím jezdit, neboť bylo řečeno, že auto bude za 14 dní hotové. Řešil se proto nejprve krátkodobý pronájem náhradního vozu. Potom věc dospěla do fáze, kdy pan [anonymizováno] a pan [anonymizováno] se dohadovali s právníky a posílali si nějaké dopisy, aby se auto vůbec vydalo. Svědkyně uvedla, že poté, co pan [anonymizováno] odmítl s [anonymizováno] dále komunikovat, ji [anonymizováno] požádal, aby pro auto zajela k p. [anonymizováno] ona. Jela tam někdy v březnu nebo dubnu společně s kolegou, požádali o součinnost při vyzvednutí vozidla také Policii ČR z důvodu bezpečnosti. Měla od [anonymizováno] připravenou obálku s penězi, kterou si p. [anonymizováno] vyžádal, bylo to asi 65 000 Kč. [anonymizováno] jí však auto opět nevydal, nějakým způsobem tam navyšoval částky, celkem měl chtít nějakých 200 000 Kč. Svědkyně dále uvedla, že si již nepamatuje, kdy byla smlouva o opravě vozidla sjednána, pravděpodobně tomu tak bylo v červenci, ale už si to přesně nevybavuje. Dále sdělila, že mělo jít o opravu (lakování) nejvíc poškozených dílů vozu, neboť pan [anonymizováno] řekl, že pokud by se lakovalo kompletně celé vozidlo, bylo by to příliš drahé. K dotazu, zda si strany sjednaly cenu za opravu vozidla včetně DPH nebo bez DPH, svědkyně uvedla, že si není vědoma, zda se nějakým způsobem otázka DPH řešila, stejně tak jako si již nepamatovala, zda padlo nějaké konkrétní datum, kdy má být vozidlo opravené (č.l. 101). Nebyl jí znám ani nějaký náhradní termín dokončení opravy poté, co vozidlo v horizontu 14 dní nebylo hotové. Svědkyně potvrdila, že žalobkyně nakonec panu [anonymizováno] zaplatila nějakou částku, uvedla, že to bylo asi přes 100 000 Kč a byl to nezbytný krok k tomu, neboť se v tu dobu platilo vozidlo v pronájmu za nemalé částky a auto, které měl p. [anonymizováno] u sebe, potřeboval p. [anonymizováno], aby s ním vůbec mohl jezdit. Po vyzvednutí se auto dalo do jiné lakovny a v rámci krátké doby bylo opraveno. Svědkyně se nebyla schopna blíže vyjádřit k tomu, co přesně na vozidle v době jeho převzetí od žalované nebylo hotové – uvedla pouze, že je jí známo, že se následně auto opravovalo v jiné autolakovně. Svědkyně uvedla, že žalobkyně se v rámci své podnikatelské činnosti zabývá tím, že se stará o vozové parky, a také nákupem a prodejem automobilů. Uvedla, že předmětné vozidlo (pozn. které bylo dáno žalované do opravy), bylo pořizováno k soukromým účelům a k soukromým účelům bylo využíváno také po dokončení jeho lakování v jiném autoservisu. Svědkyně uvedla, že dané vozidlo už žalobkyně nevlastní. Neuměla však odpovědět na to, od kdy jej žalobkyně nevlastní, stejně tak nevěděla, kolik vozidel celkem žalobkyně vlastnila v období od srpna 2023 do dubna 2024. Uvedla k tomu pouze to, že p. [anonymizováno] se stará i o jiné společnosti a ona sama neví, které vozidlo je napsané na kterou společnost. Podle svědkyně p. [anonymizováno] sedá do různých vozidel, z domova nebo do kanceláře jej v době, kdy vozidlo bylo opravováno, vozidla jedním vozidlem.
11.Soud dále provedl k důkazu zprávu [anonymizováno] ze dne 21.01.2026 (č.l. 147) obsahující seznam vozidel evidovaných v registru silničních vozidel, která vlastnila a provozovala žalobkyně v období od srpna 2023 do dubna 2024. Vozidlo [anonymizováno] reg. zn. [anonymizováno] v uvedeném výčtu chybí. Ze zprávy [anonymizováno] ze dne 11.02.2026 (č.l. 159) je pak zřejmé, že v období od 04.03.2019 do 28.05.2024 byla v registru vozidel jako provozovatel vozu reg. zn. [anonymizováno] evidována společnost [anonymizováno], IČO [anonymizováno], sídlem [anonymizováno], a jako vlastník vozidla byla ve stejném období evidována společnost [anonymizováno]., dále v období od 28.05.2024 do 12.09.2024 byla jako vlastník a provozovatel tohoto vozu evidována žalobkyně, přičemž dne 12.09.2024 byl proveden vývoz vozidla do ciziny na firmu sídlící v [anonymizováno].
12.K věci byl slyšen také svědek [anonymizováno] (č.l. 168-174), který uvedl, že mu [anonymizováno] automobil [anonymizováno] přivezl k opravě, aby jej potom mohl prodat. Opravu chtěl mít hotovou asi za 14 dní nebo za tři týdny poté, říkal, že jede s přítelkyní na dovolenou a potom by chtěl mít auto hotové. Auto se muselo kompletně odstrojit, musely se dodržet nějaké technologické postupy, vše se dokumentovalo a [anonymizováno] s tím souhlasil. Říkal, že se to auto tak má udělat, chtěl, aby to auto bylo udělané hezky, protože ho potřeboval prodat (č.l. 168 p.v., č.l. 170). Oprava měla zahrnovat opravu laku, ale na autě již byla patrná koroze, nešlo to řešit pouze zástřiky, neboť na vozidle byl keramický lak. Nebylo tedy možné dodržet termín opravy 3 týdny (č.l. 169 p.v.), právě proto, že nejprve byla řeč jen o drobných opravách na vozidle, ale následně se zjistilo, že potřebný rozsah opravy bude větší. Dle svědka potom p. [anonymizováno] přišel s tím, že se nestihl termín opravy, a říkal, že to nezaplatí. Svědek na to reagoval tak, že mu auto nevydá, pokud nebude zaplaceno. Z výpovědi svědka vyplynulo, že p. [anonymizováno] pokaždé do servisu žalované přijel, dožadoval se vydání auta, které ale nebylo ještě hotové, nakonec odjel pro Policii ČR, před kterou svědek vysvětlil, že auto vydá jedině po zaplacení faktury. Auto nevydal ani poté, co jej přijela vyzvednout slečna [anonymizováno], a to jednak z důvodu, že stále neměl ze strany žalobkyně nic zaplaceno a jednak také proto, že i když mu slečna [anonymizováno] nějaké peníze, trval na tom, že záležitost by si měl primárně s ním vyřešit osobně jednatel žalobkyně, a neměl by namísto sebe posílat svou přítelkyni. Dále svědek uvedl, že chtěli po p. Červeném zaplatit částku 105 000 Kč, přičemž pokud by si účtoval cenu opravy standardně tak, jak to má být, stála by oprava minimálně 200 až 250 tisíc. Potom se domluvili na částce 95 000 Kč, svědek tuto cenu akceptoval, protože už chtěl mít celou záležitost vyřešenou, byť na celé věci vlastně prodělal. Uvedl, že [anonymizováno] si auto převzal, převedl peníze na účet a už se nikdy neozval s žádnou reklamací, s opravou souhlasil. [anonymizováno] v době, kdy měl u žalované auto v opravě, přijel pokaždé v jiném autě, nikdy se nestalo, že by přijel stejným vozem (č.l. 170). Svědek vysvětlil, že zastupuje žalovanou namísto jednatele, svého otce, který je hodně nemocný, má dýchací obtíže, pouze občas do servisu dojíždí, pokud mu to jeho zdravotní stav umožní. Otec ho pověřil, aby společnost vedl. Svědek dále uvedl, že se domluvil s p. [anonymizováno] původně na částce 65 000 Kč bez DPH za opravu vozu. Jednání o obsahu smlouvy se podle svědka účastnil pouze pan [anonymizováno] a on sám osobně. Nepamatoval si, že by jednání o opravě vozu byla přítomna paní [anonymizováno] – podle svědka byla přítomna až následným jednáním, nikoli však domluvě o ceně a rozsahu opravy. Svědek uvedl, že oprava vozu spočívající v jeho lakování byla kompletně provedena (č.l. 169 p.v.).
13.Z odborného vyjádření znalce, [anonymizováno] [anonymizováno] (č.l. 79-80) vypracovaného dne 30.06.2024 k provedené opravě lakování vozidla soud zjistil, že znalec prohlédl předmětný automobil dne 30.04.2024 a následně i dne 02.05.2024 po převzetí vozu do (pozn. jiné) autolakovny. Znalec se vyjádřil ke stavu lakování vnějších panelů a zjistil, že není dokončeno lakování zadního nárazníku v ploše skryté při vnějším pohledu pod víkem pátých dveří, stejně jako je třeba opravit poškozený lak tělesa zadního nárazníku v úrovni nad tažným zařízením. Dále zaznamenal poškozený lak lemu zadního levého nadkolí zásekem cizího tělesa, nečistotu v laku ledních zadních dveří pod úrovní lišty okna, oloupaný lak rámu masky chladiče vlevo u spáry s kapotou motoru neprovedené lakování na krytech vnějších zpětných zrcátek. Součástí odborného vyjádření znalce je listina označená jako Výpis z historie vozidla od společnosti Cebia (č.l. 81-97), z níž soud zjistil mj. to, že evidenční kontrola u předmětného vozidla byla provedena k datu 28.05.2024 (č.l. 83).
14.Dále soud k důkazu provedl listiny na č.l. 18-22 (výpis příchozích a odchozích hovorů z období od 29. 9. do 22. 11.), které žalobkyně předložila k prokázání svého tvrzení, že opakovaně urgovala žalovanou o vydání vozidla, leč bezúspěšně. Z tohoto důkazu však soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť z výpisu není zřejmé, na jaká telefonní čísla tyto jednotlivé hovory směřovaly.
15.Soud neprovedl k důkazu jednotlivé fotografie náhradního vozidla s přívěsem (celkem bylo předloženo 97 ks fotografií), neboť s ohledem na závěr prezentovaný níže v textu (bod 18 odůvodnění) bylo nadbytečné prokazovat skutečnost, že žalobkyně využívala náhradní vozidlo k tažení přívěsu s dopravovaným vozidlem. Stejně tak se soudu jako nadbytečný jevil výslech znalce [anonymizováno] [anonymizováno] ke zjištěným vadám vozidla po jeho převzetí žalobkyní, když jednak znalcem popsané vady vyplývaly z textu jeho odborného vyjádření, ale především proto, že předmětem řízení nebyly nároky žalobkyně z vadného plnění, ale otázka náhrady škody. Ze stejného důvodu soud neprovedl ani k důkazu označenou fotodokumentaci pořízenou tímto znalcem, která však soudu nebyla předložena. Dále soud neprovedl výslech svědka [anonymizováno], jehož výslech žalobkyně navrhla k prokázání svého tvrzení, že žalovaná žalobkyni vozidlo opakovaně nevydala a k prokázání skutečnosti, že tento svědek byl vždy tomuto nevydání vozidla přítomen, neboť s jednatelem žalobkyně se k převzetí vozidla musel pokaždé dostavit, aby byl schopen vozidlo dopravit do sídla žalobkyně. Prokazovat takové tvrzení nebylo zapotřebí, jelikož žalovaná jednak nesporovala skutečnost, že žalobkyni vozidlo vydala až po zaplacení částky za opravu, čemuž předcházelo opakované jeho nevydání, a jednak proto, že svědek [anonymizováno] potvrdil, že s jednatelem žalobkyně na místo několikrát přijel nějaký další muž. Ze stejného důvodu (pro nadbytečnost) neprovedl soud ani blíže neurčený spis Policie ČR, jelikož skutečnost, že řešení sporu mezi stranami byla přítomna také Policie ČR nebyla mezi stranami sporná a na hodnocení věci taková skutečnost ani neměla žádný vliv. Jde-li o navrženou účastnickou výpověď jednatele žalobkyně, soud podotýká, že účastnická výpověď je ve sporném řízení pouze podpůrným důkazním prostředkem za situace, pokud danou skutečnost nelze prokázat jinak. Výslech jednatele byl označen k prokázání tvrzení žalobkyně o obsahu ústní smlouvy o dílo, dále k jednotlivým uskutečněným návštěvám k vyzvednutí vozidla v servisu u žalované včetně přivolání Policie ČR a dále potom k prokázání nutnosti zapůjčení náhradního vozidla k nutnému provozu společnosti. Za situace, kdy k obsahu smlouvy o dílo byli slyšeni oba svědci a současně při vědomí podpůrné povahy účastnické výpovědi, soud takový důkaz zamítl. Soud dále neprovedl k důkazu náhled webových stránek společnosti EasyHomes, a to k zjištění výše nájemného za pronájem obdobných vozidel jako bylo vozidlo, které si žalobkyně obstarala po dobu opravy jiného svého vozu, neboť se to jevilo nadbytečným při přijetí závěrů popsaných níže (odstavec 17 a 18), Pro úplnost soud uvádí, že nebyly provedeny ani důkazy předložené žalovanou stranou při jednání konaném dne 25.02.2026 (vytištěný seznam prodaných vozidel z webových stránek www.pilsencars.cz) a dále také fotodokumentace žalované založená v příloze spisu. O zamítnutí těchto důkazních návrhů soud sice formálně nerozhodl, avšak webové stránky žalobkyně www.pilsencars.cz k důkazu zobrazením jejich náhledu včetně seznamu tam uveřejněných vozidel, které žalobkyně v minulosti prodala, provedeny byly, pročež bylo nadbytečné tento seznam provést k důkazu i v jeho listinné podobě, a jde-li o předloženou fotodokumentaci, ani tento důkaz již nebylo zapotřebí provádět vzhledem k závěrům přijatým z důkazů již provedených.
16.Podle § 2913 OZ, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. 17.Na základě učiněných skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Na samý úvod je důležité uvést, že žalobkyně se žalobou domáhala částky 948 500 Kč z titulu náhrady škody. Tato škoda jí měla vzniknout tím, že žalovaná porušila povinnost z ústně sjednané smlouvy o dílo (o opravě vozidla), když opravu vozidla neprovedla ve smluveném termínu, neprovedla dílo řádným způsobem a za cenu, kterou si strany sjednaly, přičemž z tohoto důvodu si žalobkyně byla nucena po dobu, kdy žalovaná měla fakticky opravované vozidlo u sebe v servisu, pronajmout náhradní vůz stejného typu, neboť tento vůz žalobkyně potřebovala k výkonu své podnikatelské činnosti, a to zejména za účelem dovozu a přepravy vozidel z/do zahraničí za pomocí tažného zařízení. Soud tento fakt zdůrazňuje zejména proto, že žalující strana opakovaně v řízení vyzdvihovala skutečnost, že žalovaná neprovedla opravu řádně a vozidlo muselo být po opětovném jeho převzetí předáno do opravy jinam, kde byla také oprava dokončena. Žalobkyně se však domáhala náhrady škody, nikoliv nároků plynoucích z vadného plnění. Pro přijetí závěru o odpovědnosti žalované za vzniklou škodu ve smyslu § 2913 OZ by tak v řízení muselo být prokázáno, že žalovaná porušila svou smluvní (či eventuálně jinou právní) povinnost a muselo by být prokázáno, že toto porušení její smluvně převzaté (event. jiné) povinnosti je v příčinné souvislosti se vzniklou škodou v podobě nákladů, které žalovaná vynaložila za pronájem náhradního vozidla. Z výsledků dokazování však nelze než uzavřít, že žalovaná žádnou smluvní povinnost vyplývající pro ni z uzavřené ústní smlouvy neporušila. K takovému závěru soud dochází zejména na podkladě obou svědeckých výpovědí v kontextu všech ostatních provedených důkazů. Skutečnost, že žalobkyně, byť podnikatelka a profesionál, jejímž předmětem je nákup a prodej vozů a také správa vozových parků, uzavřela smlouvu o opravě (svého) vozidla ústní formou, aniž by – laicky řečeno – měla v ruce alespoň zakázkový list, z něhož by bylo možné zjistit, co vůbec má být předmětem opravy, v jakém rozsahu, v jakém termínu a zejména za jakou (byť odhadem) stanovenou cenu, je riziko, kterému se žalobkyně nejenže dobrovolně vystavila, ale také skutečnost, která v tomto řízení šla nepochybně k její důkazní tíži. K obsahu právního jednání, který nebyl zachycen v žádné listině, byla slyšena jak svědkyně [anonymizováno], tak i svědek [anonymizováno]. Svědkyně [anonymizováno] sice sdělila, že vozidlo mělo být opraveno za částku 50 000 Kč a mělo být hotové cca za 14 dní (č.l. 100 p.v.), nicméně také připustila, že si již nepamatuje, zda při jednání mezi p. [anonymizováno] a p. [anonymizováno] zaznělo i nějaké konkrétní datum, kdy bude vozidlo opraveno. Stejně tak si nebyla jistá, zda posléze, kdy vůz v termínu opraven nebyl, se sjednával nějaký jiný náhradní termín dokončení opravy, a neměla povědomí ani o tom, zda částka 50 000 Kč měla zahrnovat i DPH anebo nikoli. Svědkyně [anonymizováno] přitom tvrdila, že byla přítomna kompletnímu jednání o obsahu smlouvy (č.l. 100 p.v.), když se auto do opravy předávalo. Připustila současně, že některé informace má pouze zprostředkované, jako například to, že se s panem [anonymizováno] řešilo více náhradních termínů, nebo že pan [anonymizováno] cenu za opravu navýšil. Soud má proto pochybnost, zda svědkyně fakticky byla po celou dobu přítomna jednání o (celém) obsahu smlouvy, zvlášť v kontextu výpovědi svědka [anonymizováno], který to naopak popřel, když podle něj slečna [anonymizováno] pouze do servisu s vozem [anonymizováno] přijela společně s jednatelem žalobkyně, ale jednání o rozsahu opravy a ceně za ni se neúčastnila (č.l. 169). Nutno zdůraznit, že oba svědci – jak svědkyně [anonymizováno] (navržená žalující stranou), tak i svědek [anonymizováno] (navržený žalovanou stranou) - si některé konkrétnosti vzhledem k časovému odstupu od události již nedokázali vybavit, přesto se však jejich svědecké výpovědi při líčení děje v mnohém shodovaly, byť každý z nich vnímal záležitost ze svého úhlu pohledu a každý z nich si věc vysvětloval po svém. Shodli se však na tom, že vozidlo opakovaně nebylo předáno zpět do dispozice žalobkyně ani v několika náhradních termínech, přičemž dle svědka [anonymizováno] se tak mělo stát proto, že pan [anonymizováno] odmítal za opravu vozu zaplatit, event. za sebe posílal věc řešit právě svědkyni [anonymizováno], naopak podle svědkyně [anonymizováno] pan [anonymizováno] termíny předání neustále odsouval a měnil a také navyšoval cenu za opravu vozu. Oba obdobně vylíčili skutečnost, že na místo byla volána Policie ČR za účelem poskytnutí součinnosti při předání vozidla zpět žalobkyni, stejně tak jako se oba vyjádřili ke skutečnosti, že vozidlo žalobkyni nebylo vydáno poté, co pan [anonymizováno] pověřil vyzvednutím vozidla svědkyni [anonymizováno]. Na tomto místě soud poukazuje na nespornou skutečnost, že vozidlo bylo reálně vráceno žalobkyni dne 25.04.2024 a že žalobkyně uhradila žalované částku 90 750 Kč. Mezi stranami tak nebylo sporu o tom, že vozidlo – ačkoliv fakticky zůstalo v servisu žalované od srpna 2023 do dubna 2024 - bylo převzato oproti zaplacení částky více než 90 tisíc Kč, přičemž si lze jen těžko představit, že by žalobkyně uhradila takovou sumu pouze z důvodu, že chtěla vozidlo získat zpět do své dispozice (č.l. 100). Lze jen ztěží uvěřit, že by žalobkyně (coby podnikatelka) platila takovou sumu, pokud by oprava nebyla dokončena, a zároveň by při převzetí vozu či eventuelně později vady žádným způsobem nevytkla. Jako pravděpodobnější se tak soudu jeví v tomto směru verze vylíčená svědkem [anonymizováno], dle něhož se v průběhu opravy ukázalo, že bude třeba vozidlo opravit v širším rozsahu, než jak se původně předpokládalo, což svědek vysvětlil tím, že vozidlo se jinak jevilo při předání k lakování a teprve poté, co bylo na dílně odstrojeno, resp. po obroušení jednotlivých dílů bylo zřejmé, že bude nutná větší oprava (č.l. 169, 169 p.v. a 172). Tyto vícepráce s sebou logicky přinesly i navýšení původní ceny opravy, leč žalobkyně je odmítla uhradit. To, zda žalovaná dílo provedla bezvadně či s vadami, však nebylo předmětem tohoto sporu. Soud si je vědom skutečnosti, že se jednalo o ústní smlouvu, přičemž k prokázání jejího obsahu slyšel soud oba svědky. Každý z obou slyšených svědků je přitom zaměstnancem jednoho z účastníků (sl. [anonymizováno] je zaměstnána u žalobkyně jako administrativní pracovnice, svědek [anonymizováno] pracuje u žalované jako lakýrník), stejně tak jako oba svědci mají určitý pozitivní vztah k jedné straně sporu (svědek [anonymizováno] je synem jednatele žalované, nadto je pověřen za žalovanou jednat, svědkyně [anonymizováno] je partnerkou jednatele žalobkyně). Obě svědecké výpovědi má však soud v zásadě za věrohodné, oba svědci vypovídali k věci souvisle a jejich vyjádření nevykazovala žádné podstatné rozpory či nejasnosti. V čem se jejich výpovědi lišily, byla skutečnost, že svědkyně [anonymizováno] tvrdila, že byla osobně přítomna jednání o obsahu smlouvy, zatímco svědek [anonymizováno] toto tvrzení odmítl a sdělil, že slečna [anonymizováno] s jednatelem žalobkyně sice do servisu k žalované společně přijela, ale samotné domluvě k rozsahu opravy a ceně za opravu přítomna nebyla, účastnila se pouze jednání následných. Tento rozpor však dle názoru soudu může být způsoben tím, že k události oba vypovídali se značným časovým odstupem (a to dvou let v případě svědkyně [anonymizováno], resp. dvou a půl let v případě svědka [anonymizováno]), jednak tím, že původní záležitost v podobě sjednané opravy vozu se následně překlopila dle výpovědi obou svědků do dlouhodobého řešení sporu mezi účastníky, řešeného mimo jiné i za přítomnosti policie, přičemž se celkově uskutečnilo několik schůzek, při nichž opakovaně nedošlo k vydání vozidla. Soud tak má za to, že některé konkrétnosti z těchto jednotlivých setkání, při nichž se záležitost řešila, mohly svědkům jednoduše splynout. Svědkyně navíc připustila, že některé informace získala zprostředkovaně, neboť pracuje v kanceláři žalobkyně (č.l. 100 p.v.). Soud se proto při hodnocení výpovědí přiklonil k verzi svědka [anonymizováno], že jednání o obsahu smlouvy byli přítomni pouze on a pan [anonymizováno], a to zejména z důvodu, že svědkyně [anonymizováno] sama připustila, že si některé věci – jako například to, které díly se na autě měly lakovat, zda cena byla sjednána i s DPH nebo bez, či zda padlo nějaké konkrétní datum, kdy vozidlo bude opraveno - již nevybavuje (č.l. 101) 18.Vzhledem k tomu, že žalobkyni se nepodařilo spolehlivým způsobem prokázat obsah ústně sjednané smlouvy o dílo, má soud za neprokázané tvrzení žalobkyně, že žalovaná porušila povinnost vyplývající pro ni z této ústní smlouvy. I pokud by však žalobkyně toto své tvrzení v řízení prokázala a vyšlo by najevo, že žalovaná skutečně některou smluvní povinnost porušila, je soud toho názoru, že zde absentuje další nutný předpoklad pro přijetí závěru o odpovědnosti žalované za vzniklou škodu, a to příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a porušením povinnosti na straně žalované. Na tomto místě soud zdůrazňuje, že otázka příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoliv otázkou právní, což znamená, že pro přijetí závěru, zda lze určitou skutečnost dát do příčinné souvislosti s konkrétním jednáním, je nutné vést k této otázce dokazování. Příčinná souvislost se tedy nepředpokládá, ale zjišťuje prostřednictvím procesu dokazování, což soud v dané věci učinil. Škodou v souzené věci byly náklady, které žalobkyně vynaložila od 01.09.2023 do 29.05.2024 za pronájem typově shodného vozidla jako bylo vozidlo opravované. Nutnost pronájmu náhradního vozidla přitom odůvodnila tím, že vozidlo tohoto typu potřebovala ke své podnikatelské činnosti, neboť žalobkyně neustále potřebuje mít vozidlo k dispozici, posléze žalobkyně svá tvrzení doplnila tak, že vozidlo žalobkyně využívala jako vozidlo tažné, neboť součástí podnikatelské činnosti žalobkyně je také dovoz nových osobních automobilů ze zahraničí. K tomu nezbytně potřebuje vozidlo vyšších parametrů tak, aby z hlediska tažné síly bylo vozidlo schopné táhnout přívěs s nákladem (v podobě přepravovaného automobilu). Soud z provedených důkazů nemá pochybnosti o tom, že náhradní vypůjčené vozidlo [anonymizováno] skutečně bylo využíváno jako vozidlo tažné. Tak soud dovozuje jak z potvrzení společnosti [anonymizováno] na č.l. 151, tak i z knihy jízd na č.l. 127-129. Pro závěr o absentující příčinné souvislosti byla podstatná zejména výpověď svědkyně [anonymizováno], z níž vyplynulo, že vozidlo, které bylo dáno do servisu žalované k opravě laku, bylo pořizováno k soukromým účelům a k soukromým účelům bylo užíváno i poté, co bylo dokončeno jeho lakování v jiné autolakovně (vizte protokol z ústního jednání na č.l. 102). Toto tvrzení svědkyně přitom v zásadě koresponduje s tím, co uvedl i svědek [anonymizováno] (č.l. 168 p.v. a 170). Ten řekl, že jednatel žalobkyně vůz reg. zn. [anonymizováno] do servisu žalované přivezl za účelem jeho opravy tak, aby ho následně mohl prodat. Soud přitom nemá žádný rozumný důvod pochybovat o věrohodnosti výpovědi svědkyně [anonymizováno] již jen proto, že slečna [anonymizováno] je partnerkou jednatele, p. [anonymizováno], a současně je zaměstnankyní žalobkyně. Neexistuje tedy žádný důvod se domnívat, že by svědkyně svou výpovědí chtěla žalobkyni jakkoli poškodit – naopak má soud za to, že její výpověď byla zcela spontánní, souvislá a bez zásadních rozporů. Došlo tak k vyvrácení tvrzení žalobkyně o tom, že vozidlo, které fakticky nemohla užívat po dobu jeho opravy, vůbec měla v úmyslu využívat k výkonu podnikatelské činnosti. Soud zdůrazňuje, že svůj závěr o absenci příčinné souvislosti neopírá pouze o obsah svědecké výpovědi slečny [anonymizováno], ale uvádí, že její výpověď zapadá do kontextu dalších učiněných zjištění. Zejména jde o výpis z registru vozidel na č.l. 159, z něhož soud zjistil, že žalobkyně zajistila přepis vozidla reg. zn. [anonymizováno] teprve ke dni 28.05.2024, ačkoli vlastníkem vozu se stala již ke dni 17. 8 2023 (dle provedené kupní smlouvy). Pokud chtěla toto vozidlo žalobkyně využívat k podnikatelské činnosti, bylo nepochybně v jejím zájmu, aby bezprostředně po uzavření kupní smlouvy zajistila přepis vlastnického práva na svou osobu i v registru silničních vozidel, stejně tak jako bylo v jejím zájmu zajistit evidenční kontrolu ještě předtím, než došlo k převodu vlastnického práva, což je obvyklý postup pro vyhnutí se riziku, že vozidlo nepůjde z nějakého důvodu na nového vlastníka přepsat (např. pokud by se neshodoval VIN kód) a kupní smlouva by se mohla ukázat jako problematická. Přesto žalobkyně zajistila (dle provedené listiny na č.l. 83) evidenční kontrolu až na konci května 2024, tedy s odstupem více než 10 měsíců od tvrzeného uzavření kupní smlouvy se společností [anonymizováno], což v kontextu tvrzení, že vozidlo mělo sloužit k firemním účelům zní velmi nevěrohodně. Pro úplnost soud uvádí, že přitom svědecká výpověď [anonymizováno], stejně jako kupní smlouva ze dne 17.08.2023 či listina o provedené evidenční kontrole, byly všechno důkazy, které sama žalobkyně označila soudu k důkazu a jimiž svá tvrzení k existenci příčinné souvislosti (sama) vyvrátila. Nadto ze zprávy [anonymizováno] je pak zřejmé, že předmětné vozidlo vlastnila žalobkyně pouze do 12.09.2024, kdy bylo vozidlo vyvezeno do [anonymizováno], což jen dokresluje závěr soudu o tom, že vozidlo bylo pořízeno za účelem jeho následného prodeje, nikoliv za účelem jeho užívání k podnikání žalobkyně. Svědkyně [anonymizováno] se žádným způsobem nezmínila o tom, že by vozidlo zakoupené v srpnu 2023 mělo být využito k tahání přívěsu či pro účel dovozu jiných vozů ze zahraničí, ačkoli dle tvrzení žalobkyně se mělo vlastně jednat o jediné vozidlo z množiny vozidel, které v rozmezí měsíců srpna 2023 až dubna 2024 žalobkyně vlastnila a které bylo schopné táhnout přívěs s dováženým vozidlem. Nutno znovu zdůraznit, že svědkyně [anonymizováno] je zaměstnankyní žalobkyně, pročež povědomí o takové skutečnosti by jistě měla, pokud by tomu tak ve skutečnosti bylo. Dále soud vnímá i zjištění, že žalobkyní předložený soupis dlouhodobého majetku (č.l. 130-131) nekoresponduje s tím, co soud zjistil ze zprávy [anonymizováno] k danému časovému období (č.l. 147) – tedy že žalobkyně si v účetnictví vykazovala vlastnictví jednotlivých silničních vozidel, včetně osobního automobilu reg. zn. [anonymizováno], byť ze zprávy magistrátu je zřejmé, že přepis změny vlastníka tohoto vozidla byl učiněn teprve k datu 28.05.2024, zatímco ostatní vozidla rovněž zahrnutá do množiny dlouhodobého majetku byla ve shodné době dle listin na č.l. 130-131 v registru vozidel na osobu žalobkyně zaregistrována. Evidenční kontrolu a přepis vlastnictví na osobu žalobkyně přitom bezpochyby bylo možné zajistit ještě předtím, než vozidlo žalobkyně svěřila žalované do opravy, a to zvlášť při vědomí, že s p. [anonymizováno] již v minulosti žalobkyně měla zkušenost ohledně nedodržení termínů (vizte výpověď svědkyně [anonymizováno] na č.l. 101 p.v.). S přijetím závěru o chybějící příčinné souvislosti dle názoru soudu pak koresponduje i zjištění, že žalobkyně volila velmi nákladný způsob zajištění si jiného vozidla po dobu, kdy vozidlo reg.zn. [anonymizováno] měla u sebe žalovaná. Z provedených důkazů (vizte jednotlivé faktury o pronájmu náhradního vozidla včetně dokladů o úhradě pronájmu) bylo zjištěno, že žalobkyně vynakládala za náhradní vozidlo částku 3 500 Kč na den, tedy částku měsíčně v rozmezí částek 105 000 Kč až 108 500 Kč (bez DPH!) v závislosti na počtu dní v měsíci, a to dokonce i poté, kdy si vozidlo od žalované 25.04.2024 vyzvedla, neboť z dokazování vyplynulo, že stejně vysokou částku za nájem náhradního vozidla zaplatila i za měsíc květen 2024 (č.l. 125 a č.l. 126), ačkoliv dle zjištění (faktura na č.l. 78) nechala žalobkyně v jiném autoservisu řešit z hlediska rozsahu pouze drobnou opravu laku za částku 3 750 Kč. Ostatně i z provedeného odborného vyjádření znalce Ingr. [anonymizováno] vyplývá, že po převzetí vozidla od žalované vykazovalo vozidlo vady v podobě dílčích nedořešených oprav laku, příp. nečistot (č.l. 80), a lze jen sotva uvěřit verzi, že by žalobkyně vynakládala částku přes 100 000 Kč za nájemné náhradního vozidla, pokud by vozidlo skutečně nutně potřebovala k výkonu podnikatelské činnosti, jen proto, že vůz bylo třeba nechat dolakovat jinde (a to za částku cca 3 700 Kč). Všechna tato zjištění učiněná z jednotlivých provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve svém souhrnu, vedou soud k přesvědčení, že vztah příčinné souvislosti mezi žalobkyní tvrzenou škodou a eventuálním porušením povinnosti na straně žalované, dán není.
19.Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět a je namístě ji zamítnout. Žalobkyni se nepodařilo v řízení prokázat, že by žalovaná porušila některou povinnost, k níž se zavázala ústně sjednanou smlouvou o opravě vozidla a nebyla prokázán ani vztah příčinné souvislosti mezi tvrzeným porušením smluvní povinnosti na straně žalované a vzniklou škodou. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v plném rozsahu zamítl.
20.Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a má proto vůči žalobkyni nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady řízení se skládají z odměny zástupce žalované za celkem [anonymizováno] úkonů právní služby dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a to za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 27.12.2024, účast zástupce žalované u jednání soudu dne 06.08.2025, účast zástupce žalované u soudního jednání dne 12.11.2025, písemné podání ve věci samé ze dne 12.12.2025 a 2 úkony za účast zástupce žalované u jednání soudu dne 25.02.2026 v době od 10:00 do 13:05 hodin) po 12 100 Kč za každý ze jmenovaných úkonů, tomu odpovídajících 7 režijních paušálů ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za úkony realizované v roce 2024, a ve výši 450 Kč za každý z úkonů učiněných v roce 2025, resp. 2026 (tedy vždy ve výši dle znění příslušného ustanovení citované vyhlášky účinného v době realizovaného úkonu právní služby), a DPH v sazbě 21 % počítané z odměny advokáta a paušálních náhrad. Celkem tak účelně vynaložené náklady tohoto řízení, jejichž náhradu je žalobkyně povinna žalované zaplatit, činí částku 105 935,50 Kč. Ke splnění této povinnosti určil soud postupem dle § 160 odst. 1 OSŘ žalobkyni obecnou třídenní lhůtu k plnění. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí či provedení exekuce.