Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o 160 720,72 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [anonymizováno] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno], s kapitalizovaným úrokem ve výši [anonymizováno], s úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, s úrokem ve výši 12,00 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení
částky [anonymizováno] s zákonným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno], s úrokem ve výši [anonymizováno], s úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, s úrokem ve výši 12,00 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení
částky ve výši [anonymizováno] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno], s úrokem ve výši [anonymizováno], s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [anonymizováno], částku [anonymizováno] a částku [anonymizováno], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Předmětem řízení jsou tři samostatné nároky na zaplacení.
2.První nárok žalobkyně je na zaplacení jistiny ve výši [anonymizováno], poplatků [anonymizováno] a smluvní pokuty [anonymizováno] se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] mezi [anonymizováno], a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [anonymizováno], který žalovaný uhradil ve výši [anonymizováno], dostal se do prodlení a dál nic neuhradil. Úvěruschopnost byla posuzována.
3.Druhý nárok žalobkyně je na zaplacení jistiny ve výši [anonymizováno], poplatků [anonymizováno] a smluvní pokuty [anonymizováno] se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] mezi [anonymizováno], a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [anonymizováno], který žalovaný uhradil ve výši [anonymizováno], dostal se do prodlení a dál nic neuhradil. Úvěruschopnost byla posuzována.
4.Třetí nárok žalobkyně je na zaplacení jistiny ve výši [anonymizováno], poplatků [anonymizováno] se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] mezi [anonymizováno], a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [anonymizováno], který žalovaný uhradil ve výši [anonymizováno], dostal se do prodlení a dál nic neuhradil. Úvěruschopnost byla posuzována.
5.V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalované pohledávky byly původním věřitelem postoupeny žalující straně. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 OZ, který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 OZ platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 6.Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.
7.Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.
8.Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] byla uzavřena dne [anonymizováno] mezi [anonymizováno], a žalovaným, předmětem byl úvěr ve výši [anonymizováno], který byl žalovanému vyplacen v hotovosti. Žalovaný měl úvěr splácet po [anonymizováno] měsíčně.
9.Zákaznická karta prokazuje, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, má příjem od konkrétního zaměstnavatele ve výši [anonymizováno], další příjem domácnosti [anonymizováno]. Měsíční výdaje má [anonymizováno], interní splátky [anonymizováno].
10.Přehled plateb prokazuje celkovou úhradu žalovaným ve výši [anonymizováno].
11.Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] byla uzavřena dne [anonymizováno] mezi [anonymizováno], a žalovaným, předmětem byl úvěr ve výši [anonymizováno], který byl žalovanému vyplacen v hotovosti. Žalovaný měl úvěr splácet po [anonymizováno] měsíčně.
12.Zákaznická karta prokazuje, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, má příjem od konkrétního zaměstnavatele ve výši [anonymizováno], další příjem domácnosti [anonymizováno]. Měsíční výdaje má [anonymizováno], interní splátky [anonymizováno], externí splátky [anonymizováno].
13.Přehled plateb prokazuje celkovou úhradu žalovaným ve výši [anonymizováno].
14.Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] byla uzavřena dne [anonymizováno] mezi [anonymizováno], a žalovaným, předmětem byl úvěr ve výši [anonymizováno], který byl žalovanému vyplacen v hotovosti. Žalovaný měl úvěr splácet po [anonymizováno] měsíčně.
15.Zákaznická karta prokazuje, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, má příjem od konkrétního zaměstnavatele ve výši [anonymizováno], má jeden příjem, další příjem domácnosti [anonymizováno]. Měsíční výdaje má [anonymizováno], interní splátky [anonymizováno].
16.Přehled plateb prokazuje celkovou úhradu žalovaným ve výši [anonymizováno].
17.Výplatní pásky žalovaného prokazují příjem za 4/2023 v celkové výši [anonymizováno] a za 5/2023 v celkové výši [anonymizováno].
18.Dopis ze dne [anonymizováno] žalovanému je oznámení o postoupení pohledávek za žalovaným žalobkyni.
19.Zařazení zákazníka do pojistného programu neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.
20.Podací lístky ze dne [anonymizováno] a [anonymizováno] prokazují odeslání dopisů žalovanému.
21.Dopis ze dne [anonymizováno] žalovanému je předžalobní upomínkou.
22.Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] spolu se Seznamem postoupených pohledávek a Potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne [anonymizováno] prokazují postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.
23.Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.
24.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, mezi [anonymizováno], a žalovaným byly uzavřeny tři úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] a č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], žalovanému byly poskytnuty úvěry ve výši [anonymizováno], uhrazeno [anonymizováno], ve výši [anonymizováno], uhrazeno [anonymizováno], ve výši [anonymizováno], uhrazeno [anonymizováno]. Žalované pohledávky byly postoupeny žalobkyni a žalovanému to bylo oznámeno. Úvěruschopnost byla posuzována z doložených příjmů žalovaného ve výši kolem [anonymizováno], výdaje byly žalovaným pouze tvrzeny ve výši 3 – [anonymizováno]. Úvěrová angažovanost byla žalovaným pouze tvrzena.
25.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
26.Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [anonymizováno] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.
27.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 28.Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 29.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 30.Podle § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 31.Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.
32.K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [anonymizováno]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 33.Stejný závěr učinil k výkladu § 9 zák. č. 257/2016 Sb. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [anonymizováno] ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. [anonymizováno] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. 34.Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [anonymizováno] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
35.Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [anonymizováno] ve věci C-679/2018 (OPR-[anonymizováno]. proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
36.Dle rozsudku Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č.j. [anonymizováno], v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. 37.Ve věci sp. zn. C-755/22., 62022CJ0755, uvedl Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne [anonymizováno] v odstavci 46 a následujících odůvodnění, že i v případě, že úvěrová smlouva uzavřená spotřebitelem byla v plném rozsahu splněna, aniž tento spotřebitel během tohoto plnění nebo v návaznosti na něj utrpěl škodlivé následky, platí, že – jak vyplývá z bodů 33 a 34 tohoto rozsudku – povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Ve světle tohoto dvojího účelu již Soudní dvůr rozhodl, že s ohledem na zásadní význam, který má tato povinnost v kontextu směrnice 2008/48, může být její porušení sankcionováno v souladu s vnitrostátním právem zánikem nároku věřitele na úroky v tomto smyslu viz rozsudek ze dne [anonymizováno], Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C‑303/20, EU:C:2021:479, body 39 a 40]. Kromě toho Soudní dvůr již ve věci týkající se téže vnitrostátní právní úpravy, o kterou se jedná v původním řízení, rozhodl, že sankce, která v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k zániku nároku věřitele na sjednané úroky, se jeví jako přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne [anonymizováno], OPR-Finance, C‑679/18, EU:C:2020:167, bod 30). Je přitom třeba uvést, že kdyby uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by totiž mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by ostatně mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce.
38.S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť nebyly nijak ověřeny výdaje tvrzené žalovaným v neuvěřitelné výši 3 – [anonymizováno], ač žil sám a bydlel v nájmu. Úvěrová angažovanost žalovaného taky byla pouze tvrzena. Není tak možno stanovit disponibilní příjem žalovaného a zvážit, zda byl schopen splácet úvěry.
39.Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [anonymizováno] ve věci sp. zn. [anonymizováno], jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. 40.Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny ve výši [anonymizováno], uhrazeno [anonymizováno], ve výši [anonymizováno], uhrazeno [anonymizováno], ve výši [anonymizováno], uhrazeno [anonymizováno]. Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílů v souladu s § 87 zák. č. 257/2016 Sb. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. [anonymizováno] nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 41.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ, občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalované straně pro pasivitu žádné náklady nevznikly. 42.Soud pro výpočet poměru úspěchu a neúspěchu kapitalizoval příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí. Soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za doplnění nedostatečných žalobních tvrzení.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu, zák. č. 99/1963 Sb., a exekučního řádu, zák. č. 120/2001 Sb.