Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové a soudců Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a Jana Wintra o ústavní stížnosti L. Ch., zastoupeného JUDr. Marií Šupkovou, advokátkou, sídlem Hradební 1294, Uherské Hradiště, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 26. listopadu 2025 č. j. 59 Co 217/2025-392 a rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 7. července 2025 č. j. P 212/2021-368, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně a Okresního soudu v Uherském Hradišti, jako účastníků řízení, a 1) V. K., 2) nezletilé R. Ch. a 3) nezletilého M. Ch., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Základem posuzovaného případu je otázka péče a výše výživného na nezletilé děti.
2.Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že stěžovatel je otcem vedlejších účastníků řízení č. 2 a 3 a vedlejší účastnice č. 1 jejich matkou. Otec a matka měli děti v asymetrické střídavé péči - otec šest dnů a matka osm dnů (mimo letní prázdniny a Vánoce). Stěžovatel podal Okresnímu soudu v Uherském Hradišti (dále jen "okresní soud") návrh na změnu péče, konkrétně na svěření dětí do symetrické střídavé péče s týdenním intervalem. Okresní soud návrh zamítl s tím, že nedošlo ke změně poměrů, které by odůvodňovaly změnu předchozího rozhodnutí soudu ve věci péče o nezletilé, a že obě děti vyjádřily přání režim neměnit. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") k odvolání stěžovatele tento závěr okresního soudu potvrdil, avšak změnil režim střídavé péče v době Vánoc a letních prázdnin. Pro řízení o ústavní stížnosti je podstatné, že krajský soud změnil výši výživného, a to i zpětně. Výživné otce k synovi zvýšil z 2 500 Kč na 5 500 Kč a k dceři z 3 000 Kč na 5 500 Kč (od 1. září 2025 na 6 000 Kč). Dlužné výživné na dceru činilo 85 000 Kč a na syna 37 000 Kč. Výživné krajský soud zvýšil i matce a též vypočítal dlužné výživné.
3.Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že krajský soud napadeným rozhodnutím porušil jeho ústavně zaručené právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stručně řečeno tvrdí, že krajský soud porušil ústavní zásadu zákazu překvapivých rozhodnutí, tvrzené příjmy rodičů vyhodnotil špatně a tendenčně a jeho odůvodnění je nepřesvědčivé. Dále rozporuje zamítnutí návrhu na symetrickou střídavou péči, jakož i způsob, kterým obecné soudy zjišťovaly názor dětí. 4.Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5.V rámci stručného odůvodnění (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud poznamenává, že přistupuje k možnosti přehodnocování závěrů obecných soudů v rodinných věcech zdrženlivě. Obecné soudy mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci (usnesení ze dne 18. února 2025 sp. zn. II. ÚS 299/25 , bod 12). Také k otázce výše výživného Ústavní soud přistupuje obzvláště rezervovaně. Ústavní soud do rozhodování obecných soudů zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení (např. usnesení ze dne 21. února 2024 sp. zn. IV. ÚS 3214/23 ). Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi úzký. Přezkum rozhodnutí obecných soudů v rodinněprávních věcech se koncentruje na posouzení, zda se nejedná o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, respektive které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces (usnesení ze dne 12. června 2024 sp. zn. I. ÚS 1253/24 a judikatura tam citovaná). 6.Ústavní soud neshledal, že by se obecné soudy dopustily extrémních vad, které by ospravedlňovaly jeho kasační zásah. Obecné soudy vymezily rámec svých úvah. Svá rozhodnutí patřičně odůvodnily a uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Jejich právní závěry přitom nelze hodnotit jako extrémně rozporné s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z těchto zjištění nevyplývající. Skutečnost, že rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, sama o sobě nezakládá porušení ústavních práv.
7.Co se týče výše výživného, soudy se zabývaly určením příjmů obou rodičů a následně na základě zákonných kritérií, možností a schopností rodičů a odůvodněných potřeb nezletilých dětí, stanovily výživné. Ústavní soud takový postup nepovažuje za protiústavní, natož ve výše uvedené intenzitě naprosté libovůle.
8.Co se týče tvrzené překvapivosti rozhodnutí krajského soudu, princip zákazu překvapivých rozhodnutí neznamená, že by účastníci řízení měli vždy znát závěry soudu ještě předtím, než soud vynese rozhodnutí [např. nález Ústavního soudu ze dne 11. ledna 2012 sp. zn. I. ÚS 451/11 (N 8/64 SbNU 77)]. V nyní posuzovaném případě se jednalo o řízení ovládané vyšetřovací zásadou. Podle tvrzení stěžovatele samotného navíc krajský soud účastníky upozornil, že bude rozhodovat i o výši výživného. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že krajský soud při ústním jednání "v rámci předvídatelnosti rozhodnutí uvedl, že rozhodnutí soudu I. stupně nehodlá změnit a návrhu otce vyhovět. Proto se zeptal, zda i po tomto předběžném názoru odvolacího soudu otec na svém odvolání trvá. Otec sdělil, že trvá. Odvolací soud otce upozornil, že nevezme-li odvolání zpět, bude se soud zabývat i výživným." S ohledem na to je očividné, že stěžovateli muselo či mělo být zřejmé, které skutkové a právní otázky jsou pro řešení věci relevantní [srov. nález ze dne 27. února 2018 sp. zn. IV. ÚS 233/17 (N 34/88 SbNU 479), bod 38]. Stěžovatel tak nebyl zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat. Protiústavní pochybení nepředstavuje ani skutečnost, že krajský soud zvýšil výživné zpětně a stanovil dluh na výživném. Takový postup výslovně připouští ustanovení § 922 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž podle Ústavního soudu zpětné stanovení výživného ani nemá být výjimkou (nález sp. zn. I. ÚS 871/24 ze dne 25. 9. 2024). 9.S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. března 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu