Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Fruthovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
pro 27 388 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to v sedmi měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy do posledního dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nebude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek s tím, že v případě prodlení s úhradou byť i jediné splátky, stává se okamžitě splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky dnem následujícím po datu splatnosti splátky, se kterou je žalovaný v prodlení.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 388 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 495,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 280,02 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 257,71 Kč od 21.02.2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 10 855,7 Kč od 21.02.2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 350,88 Kč.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 291,42 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] uzavřené mezi žalovanou a tvrzenou právní předchůdkyní žalobkyně, společností [anonymizováno]., [anonymizováno], se [anonymizováno]. K tomu žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy č. [anonymizováno] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 761 Kč a tzv. „Úhrady za služby“, tj. úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 23.01.2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 17.06.2023 ve výši 1 000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci právo na uhrazení celé zbývající dosud nesplacení části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 10 855,70 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 402,01 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5 218 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 483,72 Kč a úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 928,57 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Žalobkyně dále tvrdila, že vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, tj. k 23.01.2024, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 10 855,70 Kč od 24.01.2024 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně, kterým je úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 10 855,70 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 402,01 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti [anonymizováno]. postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.03.2025, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 25.03.2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Dále žalobkyně tvrdila, že před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. Ve vztahu k úvěruschopnosti uvedla žalobkyně, že úvěruschopnost byla ověřována především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne [anonymizováno] (dále jen „Žádost“) a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, konkrétně pracovní [anonymizováno] a výplatními páskami. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V Žádosti žalovaný uvedl, že je od 07.07.2021 na dobu určitou do 31.12.2022 zaměstnán u společnosti [anonymizováno]., že výše jeho měsíční příjmů činí celkem 16 782 Kč, že výše jeho měsíčních výdajů činí 7 450 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 9 332 Kč. Žalovaný dále v Žádosti dle žalobkyně uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, má dokončené základní vzdělání a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalované si právní předchůdce žalobce ověřil z Dohody o změně pracovní smlouvy č. [anonymizováno] a č. [anonymizováno] a výplatních pásek, z nichž si ověřil příjmy, a výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalobkyně však doložila pouze dohody o změně pracovní smlouvy a výplatní pásky za měsíc září a říjen 2022, pracovní smlouvu ani výpisy z účtu nedoložila, dále doložila žádost o úvěr.
2.Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil při jednání tak, že dlužné splátky splácel do chvíle, kdy jej propustili z práce, tato skutečnost zasáhla do jeho rodinného rozpočtu a nemohl půjčku splácet. Je dlouhodobě nezaměstnaný, jeho rodina je šestičlenná a mají minimální rozpočet. Při jednání uvedl, že může platit maximálně částku 1 000 Kč měsíčně. Mezi stranami bylo nesporné, že na úvěr uhradil žalovaný celkem 8 000 Kč a poskytnuto mu bylo celkem 15 000 Kč.
3.Na základě provedených důkazů, a to zejména ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], žádosti o úvěr, výplatních pásek za měsíc září 2022 a říjen 2022, dohod o změně pracovní smlouvy č. [anonymizováno] a č. [anonymizováno], zprávy [anonymizováno], transakční historie, smlouvy o postoupení pohledávek mezi [anonymizováno]. a žalobkyní, přílohy smlouvy o postoupení pohledávek – seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty za postoupení, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní výzvy s podacím lístkem a sestavy veřejné databáze ČNB – ARAD a z účastnické výpovědi žalovaného, měl soud za prokázaný následující skutkový stav.
4.Ze smlouvy o půjčce č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 761 Kč a tzv. „Úhrady za služby“, tj. úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splátku tak byl dle smlouvy povinen uhradit nejpozději do 23.01.2024. Dle předmětné smlouvy činila dle roční procentní sazba nákladů (RPSN) 272,44 % ročně. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že obsahovala další ujednání v neprospěch spotřebitele, a to například ve vztahu k započítávání jednotlivých splátek nejprve na úhradu za poskytnutí úvěru, pak na náklady na vyhodnocení úvěru, poté na inkasní poplatek a teprve až následně na jistinu úvěru. Dále například ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení s nezaplacením příslušní splátky, či ujednání o poplatku za upomínky ve výši 750 Kč či oznámení o zesplatnění ve výši 1 500 Kč.
5.Z dokumentu transakční historie a nesporného tvrzení stran vyplývá, že žalovaný uhradil částku 2 000 Kč dne 24.11.2022, tutéž částku dne 27.12.2022 a dne 26.01.2023, a následně částku 1 000 Kč dne 25.05.2023 a dne 17.06.2023, tj. celkem 8 000 Kč.
6.Ve vztahu k prokázání skutečnosti, že poskytovatel před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované soud provedl důkaz - žádost o úvěr a z něj bylo zjištěno, že uveden byl příjem ze mzdy či podnikání ve výši 16 782 Kč, celkové výdaje byly uvedeny v částce 7 450 Kč, z toho náklady na bydlení činí pouze 3 000 Kč, v žádosti je však dále uvedeno, že osoba bydlí v nájmu, má dvě vyživované děti do 26 let a nemá osobní bankovní účet. S ohledem na skutečnost, že osoba nevlastní účet a zároveň na skutečnost, že výdaje měly být ověřeny z výpisů z bankovního účtu, který nebyl doložen, má soud za to, že ve vztahu k výdajům nebyla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru ověřována buď vůbec či zcela nepostačujícím způsobem. Stejně tak žalobce nepředložil žádné z výstupů BRKI, NRKI či SOLUS, na které se odkazuje. Z předložené žádosti nevyplývá, že by do výdajů byly zahrnuty výdaje spojené s vyživovanými dětmi ani že by pro posouzení úvěruschopnosti byly zohledněny např. normativní náklady na bydlení. Uváděný příjem (dle předložených pásek čistá mzda z měsíce říjen činila jen 4 777 Kč a náhrada při pracovní neschopnosti 5 336 Kč, tj. měsíc před poskytnutím úvěru byl příjem pouze 10 113 Kč) nedosahuje ani výše minimální mzdy, pracovní poměr navíc byl uzavřen pouze na dobu určitou, která končila již v následujícím měsíci po uzavření smlouvy, poskytovatel úvěru tak zcela zjevně nepostupoval v souladu s § 86 odst. 1 spotřebitelského úvěru a důkladně úvěruschopnost spotřebitele neposoudil.
7.Ze zprávy České zprávy sociálního zabezpečení vyplynulo, že k 27.10.2025 nebyl žalovaný evidován žádný pojistný vztah u zaměstnavatele, není veden jako OSVČ, nepobírá důchod ani nemocenské dávky.
8.Z účastnického výslechu žalovaného vyplynulo, že aktuálně žije v nájmu v bytě 2+0, žije s družkou a čtyřmi dětmi ve věku 11 let, 9 let, 8 let a 3 roky. Nemá žádný příjem, je nezaměstnaný, družka má příjem z úřadu práce, avšak neví, jaká dávka je jí vyplácena. Družka má příjem z brigád, asi 1 500 Kč měsíčně. Nájem činí 17 000 Kč měsíčně, včetně energií. Hradí je družka z dávek a brigády. Půjčky nemá, jen tu, ohledně níž se vede řízení. Nemá žádný majetek vyšší hodnoty, nemá automobil. Měl nastoupit na práci do SRN, ale neměl se tam jak dostat, protože osoba, se kterou měl jezdit byla přijata na ranní směnu a on se neměl, jak dostat na odpolední směnu, kterou mu nabídli. Je nezaměstnaný už tři roky.
9.Ze Smlouvy o postoupení pohledávek z 12.03.2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty a oznámení o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, byla postoupena na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 17.07.2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě do 01.08.2025 s tím, že výzva byla dle podacího lístku odeslána téhož dne.
10.Soud pro nadbytečnost zamítl důkaz předpisem splátek.
11.Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12.Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13.Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14.Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.
15.Podle ustanovení § 75 zák. č. 257/2016 Sb. je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 16.Podle § 78 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, a to zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Informace je povinen uchovávat po dobu nejméně 5 let od zániku právního vztahu, když tuto povinnost má i právní nástupce poskytovatele. 17.Podle ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18.Podle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19.Podle ustanovení § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 20.Na základě použité právní úpravy dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná pro zjevné rozpor s dobrými mravy podle § 588 OZ dále je smlouva rovněž absolutně neplatná z důvodu § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel úvěr poskytl, aniž by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudil úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 téhož zákona, když soud považoval za primární tento důvod neplatnosti s ohledem na následky stanovení zákonem o spotřebitelském úvěru, které jsou pro spotřebitele příznivější. 21.Soud se tak v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z listin doložených žalobkyní je zřejmé, že tato se posouzením této otázky důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) nezabývala. Žalobkyně si sice zajistila výplatní pásky za dva měsíce předcházející datu poskytnutí úvěru, nicméně z těchto je zřejmé, že žalovaný již v době žádosti o úvěr pobíral nižší mzdu než je výše minimální mzdy, měl vyživovací povinnosti vůči minimálně dvěma vyživovaným dětem, jeho výdaje nebyly žádným způsobem ověřeny, a to ani náklady na bydlení v celkové uváděné výši 3 000 Kč, které neodpovídají běžné výše nákladů za nájem a energie v dané lokalitě ani výši normativních nákladů na bydlení. Úvěr byl navíc poskytnut poté, co příjem žadatele v předchozím měsíci nepostačoval ani výše základní nezabavitelné částky (a to ani bez zohlednění vyživovaných osob). Žalobkyni tedy muselo být zřejmé, že za této situace nebude žalovaný schopen úvěr splácet, což se nakonec potvrdilo.
22.K druhému důvodu neplatnosti pak soud pouze doplňuje, že dle uvedené smlouvy o úvěru byl při výši poskytnuté částky 15 000 Kč a splatnosti 14 měsíců sjednán úrok v pevné výši 761 Kč. Úrok v této výši však nebyl sjednán sám o sobě, ale současně s ním byly sjednány ještě poplatky, a to úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Částka za hotovostní inkaso splátek (tedy za vybírání splátek osobou pověřenou úvěrujícím) by mohla být považována za cenu samostatných služeb, pokud by byla sjednána samostatně a tedy určitě. Tato služba je však sjednána současně s platbou za „administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu“, což je činnost jednoznačně související s poskytnutím úvěru, a tedy fakticky jde jen o jinak označené platby za úvěr, tedy o úroky. Rovněž s ohledem na výši těchto plateb, které jsou dohromady více než patnáctinásobné oproti výši sjednaného úroku, nezbývá, než i tyto platby brát jako jinak označené, ale fakticky reálné platby úroků. Ujednaní o tzv. „Úhradách za služby“, podle jeho obsahu soud posoudil jako zastřené ujednání o úroku, když skutečná výše úroku ze zápůjčky ve výši 15 000 Kč tak činí 12 888 Kč, čemuž odpovídá úroková sazba 115,2 % za rok. Reálný úrok, který měl žalovaný podle smlouvy zaplatit tak dosahuje více než jedenáctinásobku výše obvyklé úrokové sazby, která činila v daném období listopadu roku 2022 pro úvěry s fixací 1 rok až pět let roku 10,12 % ročně. Soud tak smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy.
23.Podepsaný soud proto dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nicméně nárok žalobkyně by bylo možno hodnotit jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalovaný obdržel na základě neplatné úvěrové smlouvy částku 15 000 Kč a vrátil z poskytnuté jistiny pouze částku 8 000 Kč. Žalovaný požadoval, aby byla jistina vrácena ve splátkách ve výši 1 000 Kč, tj. v sedmi měsíčních splátkách a žalobkyně požadovala, aby v případě, že bude umožněno žalovanému uhradit dluh ve splátkách, bylo rozhodnuto o takové povinnosti pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení, byť i jediné z nich. K důkazu navrhl žalovaný svou účastnickou výpověď, která byla doplněna důkazem vyplývajícím z obsahu spisu a to zprávou České zprávy sociálního zabezpečení. Z účastnického výslechu soud zjistil majetkové poměry žalovaného. Žalobkyně nenavrhla ve vztahu k prokazování majetkových poměrů žalovaného žádné důkazy, ani neměla žádné tvrzení o tom, že by majetkové poměry uváděné žalovaným byly jiné. Soud uvěřil výpovědi žalovaného, když tato výpověď byla podpořena i zprávou České správy sociálního zabezpečení o tom, že za žalovaného není odváděno sociální pojištění, nepobírá důchod ani není OSVČ. Soud tak umožnil žalovanému v souladu s ustanovením § 87 zák. č. 257/2016 Sb. úhradu dle zjištěných možností žalovaného, a to v sedmi měsíčních splátkách po 1 000 Kč. S ohledem na to, aby byly práva a povinnosti spravedlivě uspořádány pak rozhodl soud o úhradě dlužných splátek pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení, byť i jediné z nich. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, tj. v části zbývající výše pohledávky, smluvní pokuty a dalšího příslušenství, tak jak byly žalobkyní požadovány a úroků z prodlení, když k prodlení žalovaného doposud nedošlo, jak vyplývá i z judikatury (rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022 č. j. nsoud/33_Cdo_3675_2021-262). 24.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 OSŘ a přiznal ji žalovanému, jelikož ten byl procesně úspěšnější ve sporu. Žalovaná má právo na poměrnou část náhrady paušálních nákladů účastníka nezastoupeného advokátem podle § 151 odst. 3 OSŘ a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 300 Kč za přípravu účasti na jednání a za účast na jednání dne 25.02.2026 tedy na částku 600 Kč, tj. v daném případě na 350,88 Kč, neboť v daném případě při zahrnutí příslušenství (které je nutno při výpočtu zohlednit, jak vyplývá i z usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. nsoud/7_Cmo_507_2005), procesní úspěch na straně žalovaného odpovídá 79,24 % a na straně žalobkyně pak 20,76 %, tj. žalobce tak má nárok na 58,48 % nákladů, tj. v daném případě na 350,88 Kč. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.