Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci
žalobce: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupený advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený dne [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
o zaplacení 40.894,-- Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11.000,-- Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně od 29.01.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 29.894,-- Kč s úrokem 8% ročně z částky 16.489,32 Kč od 02.09.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.334,75 Kč a s úrokem z prodlení ve výši, jež přesahuje výši přiznaných úroků z prodlení ve výroku I., zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [anonymizováno]. a žalovaným došlo dne 28.11.2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 22.000,-- Kč, v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný svým podpisem stvrdil. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 1.116,-- Kč jako úrok, dále částku 3.038,-- Kč jenž představuje úhradu za administrativní činnost, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 10.780,-- Kč a úhradu za hotovostní inkaso ve výši 3.960,-- Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 40.894,-- Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2.921,-- Kč. Žalovaný uhradil částku 11.000,-- Kč, platby žalobce započetl na jistinu, úrok, poplatek za administrativní činnost, úhradu za poskytnutí úvěru a na hotovostní inkaso. Požaduje po žalovaném dlužnou částku ve výši 40.894,-- Kč, úrok a úrok z prodlení.
2.K výzvě soudu pak žalobce sdělil, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena lustrací žalovaného ve veřejně přístupných databázích, ověřil jeho příjem – 12.420,-- Kč, vycházel z jeho výdajů ve výši 5.250,-- Kč, použitelný měsíční příjem pak činil 7.170,-- Kč. Právní předchůdce žalobce neměl důvod nevěřit údajům uváděným žalovaným. Ohledně úhrad za poskytnutí úvěru měl žalobce za to, že se jedná o paušální cenu za plnění a služby související s poskytnutím úvěru ve smyslu ust. § 1813 druhá věta občanského zákoníku, na tato ujednání se tak nevztahuje požadavek přiměřenosti dle § 1813 věta prvá daného ustanovení. V tomto směru odkázal i na stanovisko NS ze dne 23.4.2014 sp. zn. Cpjn 203/2013. Všechny tyto platby jsou uvedeny ve smlouvě, a to zcela jednoznačně, žalovaný tak věděl, kolik bude muset zaplatit. 3.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. 4.Žalovaný uzavřel se společností [anonymizováno]. smlouvu o spotřebitelském úvěru. Tato smlouva je formulářovou smlouvou psanou drobným písmem. Má jít o smlouvu podle občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle smlouvy věřitel poskytl úvěr 22.000,-- Kč, za tento úvěr se žalovaný zavázal zaplatit v různě nazvaných platbách v součtu 40.894,-- Kč. Celková částka měla být splacena formou 14 měsíčních splátek ve výši 2.921,-- Kč (smlouva ze dne 28.11.2022). Právní předchůdce vycházel z příjmu žalovaného 12.420,-- Kč (ověřeno potvrzením zaměstnavatele), za výdaje považoval výdaje na bydlení 1.000,-- Kč měsíčně, dopravu, jídlo, osobní náklady 4.250,-- Kč,. Celkové výdaje tak byly uvažovány 5.250,-- Kč. 5.Po právní stránce soud zjištěné skutečnosti vyhodnotil následovně. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 28.11.2022 za právní jednání lichevní povahy. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 22.000,-- Kč, během 14 měsíců však žalovaný měl vrátit celkovou částku 40.894,-- Kč. Jedná se o zjevný nepoměr plnění zcela přesahující běžnou úrokovou míru (roční úrok přes 73 %). Není přitom vůbec důležité, jak jsou jednotlivé platby nazvány, jestli něco je označeno jako úrok a něco jako náklady na poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy apod. Ve své podstatě jde o skrytý úrok, který je pouze maskován označením některých plateb jako náklady na vyřízení úvěru. Ostatně je až tragikomické, když náklady na poskytnutí banálního úvěru 22.000,-- Kč mají činit 10.780,-- Kč. Je otázkou, jestli tohle myslí žalobce vážně, nebo si dělá ze soudu legraci. Každopádně soud všechny tyto platby považuje za souhrnný úrok, tedy to, co musí žalobce zaplatit nad rámec jistiny. Pokud jde o zmíněné stanovisko NS, pak předně stanoviska NS nejsou projevem rozhodovací činnosti dovolacího soudu, nejsou tudíž pro soudy závazná. Jde spíš o jakési obecné doporučení, výkladový materiál, který soud může, ale také nemusí respektovat. Navíc toto stanovisko na daný případ ani nedopadá. Ani Nejvyšší soud rozhodně nebude vylučovat aplikaci § 1813 občanského zákoníku na tak do očí bijící případ, jako je projednávaná věc, kde je evidentní snaha věřitele „schovat“ zcela nepřiměřený úrok za jakési paušální náklady na vyřízení úvěru. Z výše uvedených důvodů soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, tedy smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům. 6.Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, pak i zde soud vidí jisté problémy. Příjmovou stránku právní předchůdce ověřil dostatečně, nicméně výdaje jsou značně podceněné – výdaje na bydlení 1.000,-- Kč neodpovídají běžným výdajům na bydlení. Je sice pravda, že žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí u rodičů, nicméně je otázkou, zda tomuto údaji věřit, neboť forma bydlení u rodičů se v obdobných případech vyskytuje až podezřele často. Ale i kdyby tomu tak bylo, pak výdaje na dopravu, jídlo, osobní náklady jen obtížně budou představovat pouze 4.250,-- Kč měsíčně. Výdaje žalovaného tak rozhodně nelze hodnotit pouze částkou 5.250,-- Kč, skutečné výdaje jsou nepochybně vyšší, což je evidentní fakt, kterého si právní předchůdce žalobce musel být při vynaložení odborné péče vědom. Při velmi nízkém příjmu žalovaného – 12.420,-- Kč lze usuzovat na to, že většinu svých příjmů utratí za základní životní potřeby a volných prostředků mu zbývá minimum. Z tohoto pohledu si lze těžko představit, že žalovaný byl schopen splácet téměř 3.000,-- Kč měsíčně. Jde totiž o čtvrtinu jeho příjmů, přičemž jeho příjmy jsou opravdu velmi podprůměrné. Za daného stavu neměl být úvěr s těmito parametry vůbec poskytnut, pokud nějaký úvěr, pak s výrazně nižší měsíční splátkou.
7.Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2993 a násl. občanského zákoníku. Jde o plnění bez právního důvodu, povinností žalovaného tak je vrátit peněžní prostředky, které od právního předchůdce žalobce obdržel. Na žádné další platby žalobce nárok nemá. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný uhradil celkem částku 11.000,-- Kč, jde o součet všech plnění žalovaného, které žalobce započetl na jednotlivé dílčí nároky. Jestliže žalovaný obdržel 22.000,-- Kč, zaplatil 11.000,-- Kč, pak mu zbývá uhradit částku 11.000,-- Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení. V této části bylo žalobě vyhověno. Na žádné jiné platby žalobce nárok nemá, ve zbylé části proto byla žaloba zamítnuta. 8.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaný měl větší úspěch ve věci, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení, nicméně náklady řízení mu nevznikly. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.