Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] se sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] se sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení částky 221 942,82 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 219 992,82 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 950 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 22 174,54 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14 162,89 Kč, úrok ve výši 7,70 % ročně z částky 219 992,82 Kč od 25.02.2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 221 942,82 Kč od 25.02.2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20 328 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 2 220 Kč na účet číslo 3703-223781/0710, VS: 1111013125, do tří dnů od právní moci rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Předmětem řízení bylo zaplacení částky 221 942,82 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku s tím, že dlužnou částku žalovaný dluží žalobkyni na základě smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], uzavřené mezi účastníky dne 03.11.2023, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému téhož dne úvěr ve výši 220 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně úroku ve výši 7,70 % ročně a poplatků v měsíčních splátkách. Dle obchodních podmínek byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému poplatky dle sazebníku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných z žádosti a výpisu z účtu žalovaného, nahlédnutím do informačních databází (příjem 25 578 Kč a výdaje 15 898,10 Kč), kdy příjem žalovaného nebyl ověřován, výdaje na základě dlouhodobého vyhodnocení finančních transakcí na jeho běžném účtu a ze statistických údajů a na základě náhledů do registrů. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně neplnil (neuhradil řádně a včas již první splátku dne 15.12.2023, čímž se dostal do prodlení), proto žalobkyně dle ujednání mezi stranami prohlásila veškeré pohledávky za okamžitě splatné, o čemž byl žalovaný informován výzvou k úhradě dluhu. Žalovaný splatnou pohledávku žalobkyni až dosud nezaplatil a dluží tak žalobkyni na dlužné jistině vyčerpaného úvěru částku 219 992,82 Kč, na poplatcích 1 950 Kč, na smluvních úrocích kapitalizovaných ke dni 24.02.2025 částku 22 174,54 Kč, na úrocích z prodlení kapitalizovaných ke dni 24.02.2025 částku 14 162,89 Kč a až do zaplacení smluvní úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení od 25.02.2025 do zaplacení. K úhradám žalovaného ve výši 7,18 Kč na předmětnou smlouvu do podání žaloby byl soud odkázán na interní excelovský soubor. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po odeslání předžalobní upomínky.
2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3.Soud ve věci usnesením ze dne 03.06.2025 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a OSŘ, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 OSŘ jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 22.06.2025 náhradním způsobem –vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila v podání ze dne 30.05.2025. 4.Z listiny nazvané jako žádost o poskytnutí úvěru ze dne 03.11.2023, detail žádosti, smlouva o úvěru ze dne 03.11.2023, předsmluvní informace ke spotřebitelském úvěru, obchodní podmínky, všeobecné pojistné podmínky bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podepsána oběma stranami dne 03.11.2023 smlouva, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 220 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet společně s úrokem ve výši 7,70 % ročně a poplatky dle Sazebníku žalobkyně v 84 měsíčních splátkách po 3 405 Kč (první splátka 15.12.2023). V žádosti o poskytnutí úvěru byly vyplněny příjmy žalovaného ve výši 25 578 Kč měsíčně a výdaje ve výši 8 717 Kč. Se stejnými daty pracovaly i interní systémy žalobkyně při vyhodnocení žalovaného, přičemž z informací z Credit Bureau vyplynulo, že žalovaný měl v době žádosti již jiné existují splátkové závazky. Z výpisu účtu žalovaného, že dne 03.11.2023 byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta částka 220 000 Kč, že příjem za měsíc listopad 2023 činil u žalovaného částku 3 495 Kč od společnosti [anonymizováno], avšak tři měsíce předtím dosahoval příjmů kolem 25 000 Kč měsíčně. Dle smlouvy bylo mezi stranami sjednáno pro případ prodlení žalovaného se splácením jakékoliv částky právo žalobkyně požadovat zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, tedy právo zesplatnit úvěr. Z interního excelovského dokumentu žalobkyně vyplývá, že žalovaný v průběhu trvání smlouvy uhradil na jistině částku 7,18 Kč (15.12.2023). Žalovaný úvěr nesplácel, k úhradě byl opakovaně vyzýván žalobkyní dopisy, žalovaný však nereagoval, proto žalobkyně oznámením ze dne 17.05.2024 informovala žalovaného o zesplatnění předmětného úvěru ke dni 15.05.2024. Z předžalobní upomínky vyhotovené dne 13.03.2025 odeslané téhož dne na všechny známé (3) adresy žalovaného bylo dále zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky se lhůtou do 5 dnů od odeslání upomínky.
5.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 03.11.2023 uzavřena smlouva o úvěru, dle které žalobkyně poskytla téhož dne žalovanému na základě informací o finančních tocích na jeho běžném účtu, úvěr ve výši 220 000 Kč ve prospěch jeho účtu vedeného u žalobkyně a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet společně se smluvním úrokem ve výši 7,70 % ročně a poplatky dle Sazebníku žalobkyně, v měsíčních (84) splátkách po 3 405 Kč. Žalovaný řádně neplatil, uhradil v průběhu trvání smlouvy toliko 7,18 Kč v rámci první splátky, a proto žalobkyně úvěr ke dni 15.05.2024 zesplatnila. Žalobkyně požaduje na jistině částku 219 992,82 Kč. Žalovaný ani přes upomínky žalobkyni nic dalšího nezaplatil.
6.Podle § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8.Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9.Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 220 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018 „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zák. č. 257/2016 Sb. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.09.2007 sp. zn. nsoud/32_Odo_1726_2006). 10.V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila a prokázala, že zkoumala příjmy i výdaje žalovaného na podkladě informací poskytnutých žalovaných v žádosti o úvěr a následně podložené výpisy z účtu žalovaného (předložila pouze výpis za měsíc listopad 2023, kdy byl žalovanému již vyplacen úvěr a txt soubor s příjmy žalovaného za předchozí tři měsíce). Výdaje žalovaného nebyly žádným bližší způsobem ověřovány. I pokud by žalobkyně vycházela toliko z výpisů z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně, např. za měsíc listopad 2023, který byl předložen soudu, nemohla by žalobkyně nikdy dospět k závěru, že žalovaný je schopen splácet jakýkoli úvěru, když jeho příjmy jsou nižší než výdaje a jsou téměř zcela tvořeny půjčkami třetích stran. Nutno podotknout, že žalobkyně žádným způsobem nevycházel ani ze zprávy Credit Bureaut, kterou měla k dispozici, kde byl uveden další závazek (úvěr) žalovaného. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 OZ, je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., a proto je smlouva o úvěru ze dne 03.11.2023 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 05.03.2020 ve věci C-679/18. 11.S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 OZ, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 03.11.2023 žalovanému peněžní prostředky ve výši 220 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 7,18 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 219 992,82 Kč. Žalobou požadované příslušenstvím představované zákonným úrokem z prodlení nemohlo být žalobkyni přiznáno, neboť s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.01.2024, č. j. krajsky/8_Co_5_2024-160 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021 platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky a jelikož byla splatnost určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 12.Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména na už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.
13.Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v 72 %, neboť z původně žalované částky 304 009,40 Kč (včetně příslušenství vyčísleného ke dni rozhodování), bylo žalobkyni vyhověno v částce 219 992,82 Kč. Neúspěch žalobkyně je představován 28 % (84 016,58 Kč), proto má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Od úspěchu žalobkyně je však nutno odečíst úspěch žalovaného, žalobkyně má tedy právo na 44 % účelně vynaložených nákladů řízení. Celkové náklady řízení při 100 % úspěchu představují částku 46 200 Kč (soudní poplatek ve výši 8 878 Kč + 2 220 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 29 010 Kč – 3 úkony po 9 220 Kč včetně režijních paušálů po 450 Kč a 21% DPH), 44 % z těchto nákladů představují částku 20 328 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit rovněž ve lhůtě tři dnů od právní moci tohoto rozsudku. 14.Za úkon právní služby ze dne 30.05.2025 soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť s odkazem na ust. § 142 odst. 1 OSŘ, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, což v tomto případě neshledal, když žalobkyně svým podáním toliko doplnila jen částečně chybějící skutková tvrzení, která měla být uvedena již v žalobě a která musel soud následně složitě vypočítávat z interních důkazů žalobkyně. 15.Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 221 942,82 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 8 878 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % ze žalované částky, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 2 220 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.