Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
proti
žalovaným: 1. [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
2.[anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
3.[anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
zastoupený obecnou zmocněnkyní [anonymizováno], narozenou [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu
--- VÝROK ---
I. Určuje se, že výpověď z nájmu bytu označeného v dohodě o užívání bytu z [anonymizováno] jako Byt. [anonymizováno] umístěného ve 2. patře domu na adrese [anonymizováno], ze dne [anonymizováno], je neoprávněná.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ver výši 2 000 Kč.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 5. 2025 domáhala proti žalovaným určení, že výpověď z nájmu bytu označeného jako Byt. [anonymizováno] na adrese [anonymizováno], kterou převzala dne [anonymizováno] je neplatná, a tedy neoprávněná. Žalobkyně uvedla, že jí byt byl přidělen rozhodnutím [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] jako náhradní byt, čímž jí de iure vznikl nájem k tomuto bytu. Žalobkyně pak uzavřela s [anonymizováno] Dohodu o užívání bytu dne [anonymizováno]. Podle protokolu o převzetí bytu z června [anonymizováno] obsahuje byt mimo jiné sklep (kóji). Budovu, v níž se předmětný byt nachází, nabyli v restitučním řízení pan [anonymizováno] a jeho děti, tedy žalovaní. Žalobkyně dále uvedla, že místo sklepa, z nějž žalovaní udělali sklady, používala od [anonymizováno] jako náhradu tzv. kóji. Dne [anonymizováno] si převzala od pronajímatelů výpověď z nájmu bytu, a dne [anonymizováno] proti ní podala vůči každému ze žalovaných námitky. Žalobkyně měla za to, že předmětná výpověď je neplatná, neboť neporušila žádné povinnosti nájemce, natož hrubým způsobem. Žalobkyně hradila nájemné vždy řádně a včas, a před podáním výpovědi nebyla nikdy napomenuta za porušení nájemního vztahu. Žalobkyně namítala, že postup žalovaných je v rozporu s dobrými mravy, protože jí je 75 let, a v bytě bydlí od roku [anonymizováno]. Jako nájemce nikdy neměla s pronajímateli žádný problém. K bytu má silný citový vztah a nijak jej nepoškozovala a naopak jej udržovala. Byt není využíván pro podnikatelskou nebo jinou činnost. Předmětná kóje na půdě byla vystěhována [anonymizováno] na žádost žalovaných, a žalobkyně za ni nedostala žádnou náhradu.
2.Žalovaní považovali žalobu za nedůvodnou a navrhli, aby ji soud zamítl. Žalovaní uvedli, že předmětnou výpověď dali žalované z důvodu, že užívala prostory, k nimž neměla žádné užívací právo a jednala v rozporu se zákonem o odpadech. Podle žalovaných byly prostory půdy zcela vyklizeny a uklizeny pronajímateli, a tento prostor nebyl žalobkyni pronajímán. Dále uvedli, že žalobkyně měla k dispozici kóji na půdě a klíč, který soužil ke vstupu na půdu. Podle žalovaných však není kóje součástí pronajímaného bytu. Po vyklizení půdy se v říjnu a listopadu 2024 začaly na půdě objevovat mimo kóji další věci, které byly zjevně odpadem, konkrétně židle, kufry, tašky s odpadem, skříňky, křeslo, matrace a další odpad, který zde byl umístěn déle než tři měsíce. Protože žalobkyně dlouhodobě užívala půdu v rozporu s nájemní smlouvou a bez jakéhokoliv užívacího titulu, dali jí žalovaní výpověď z nájmu. Žalovaní také uvedli, že výpověď byla do dispozice žalobkyně doručena [anonymizováno] a půda nebyla vyklizena ani v náhradní lhůtě do [anonymizováno], ale jak žalobkyně sama uvedla, až [anonymizováno]. Podle žalovaných se žalobkyně bezdůvodně obohacovala užíváním nemovitosti nad rámec nájemní smlouvy. Pokud jde o rozpor s dobrými mravy, pak měli žalovaní za to, že žalobkyně vlastní nemovitost, kterou může užívat k bydlení, a její věk i délku nájmu je nezbytné posoudit v tomto kontextu. Podle žalovaných citový vztah k bytu není objektivním důvodem pro odepření práva pronajímatelů, aby rozhodli o užívání jejich majetku. Žalobkyně má podle žalovaných opakované problémy s pronajímatelem a osobami opravujícími nemovitost, a odmítala umožnit vstup do bytu při nezbytných opravách. Žalovaní namítali, že žalobkyně s nimi nikdy neuzavřela nájemní smlouvou, a je tedy nájemkyní, jejíž nájem vznikl v době komunismu, kdy byla pronajímatelům odebrána možnost volit si osobu, s níž chtějí uzavřít nájemní vztah.
3.Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně užívá jeden byt v domě na adrese [anonymizováno]. Žalovaní jsou vlastníky daného domu, v němž je umístěn předmětný byt, tedy jsou rovněž jeho vlastníky. Žalobkyni byl předmětný byt přidělen rozhodnutím [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]. Mezi stranami nebylo sporu ani o tom, že žalobkyně uzavřela s [anonymizováno] dohodu o užívání bytu ze dne [anonymizováno]. Žalovaní dali žalobkyni výpověď z nájmu tohoto bytu ze dne [anonymizováno]. Soud vzal tato shodná tvrzení účastníků za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. 4.Soud z Rozhodnutí o přidělení náhradního bytu ze dne [anonymizováno] zjistil, že žalobkyni byl [anonymizováno] v [anonymizováno] přidělen předmětný byt.
5.Podle Dohody o užívání bytu ze dne [anonymizováno] byl žalobkyni předán [anonymizováno] v [anonymizováno] byt s účinností od [anonymizováno].
6.Z Protokolu o převzetí bytu ze dne [anonymizováno] se byt sestával z 1 kuchyně, 1 pokoje, 1 předsíně, 1 komory, 1 koupeny a 1 sklepa.
7.Soud z výpovědi z nájmu ze dne [anonymizováno] zjistil, že žalovaní dali tuto výpověď žalobkyni s odůvodněním, že umístila na půdu domu [anonymizováno], [anonymizováno], matraci, skříňku a židle, a proto po dobu delší 3 měsíců užívá nemovitost nad rámec nájmu bez jakékoliv úhrady za pronájem. Podle žalovaných žalobkyně o věci neměla trvalý zájem, a proto dovodili, že tím žalobkyně soustřeďuje na půdě odpad v rozporu se zákonem o odpadech. Žalovaní dále upozornili žalobkyni, že její jednání budou muset nahlásit na obecní úřad. Žalobkyni byla proto dána výpověď z nájmu bytu s odkazem na ust. § 2288 odst. 1, písm. a) o.z. s tím, že byt je ve výpovědi označen jako byt č. [anonymizováno], umístěnéý na pozemku, jehož součástí je stavba – dům č.p. [anonymizováno] na adrese [anonymizováno], [anonymizováno]. Žalovaní dále v dopise uvedli, že pokud žalobkyně nevyklidí odpad do [anonymizováno], budou tuto skutečnost považovat za porušení povinností nájemce zvlášť závažným způsobem a současně budou po žalobkyni požadovat bezdůvodné obohacení ve výši nájmu jí neoprávněně užívaných prostor za celou dobu jejich užívání. Žalobkyně byla současně upozorněna, že výpovědní lhůta činí tři měsíce a začíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi. Žalobkyně byla také poučena o tom, že má právo vznést proti výpovědi námitky a navrhnout do 2 měsíců ode dne, kdy jí výpověď došla, aby soud přezkoumal její oprávněnost. 8.Z podacího lístku s datem [anonymizováno] je zřejmé, že 1. žalovaná odeslala žalobkyni zásilku [anonymizováno].
9.Z e-mailu [anonymizováno]. ze dne [anonymizováno] vyplývá, že výše uvedená zásilka byla doručována [anonymizováno], poté uložena na poště, kde si ji adresátka vyzvedla [anonymizováno].
10.Ohledně černobílých fotografií bylo mezi účastníky nesporné, že se jedná o fotografie věcí žalobkyně na půdě, a to matrace, skříňky a čtyř židlí, a soud proto vzal tato shodná tvrzení účastníků za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. Z fotografií vyplývá, že uvedené věci nejsou poškozené, matrace je umístěna vedle dřevěné kóje, stejně jako židle, a skříňka se nachází u zdi. 11.Z faktury ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že tohoto dne byla v hotovosti uhrazena částka 15 350 Kč za vyklízení sklepů na půdě a odvoz a likvidace objemných věcí, nábytku.
12.Z dopisu ze dne [anonymizováno] vyplývá, že žalobkyně podala proti předmětné výpovědi námitky vůči všem žalovaným. Žalobkyně považovala výpověď za účelovou a poukázala na to, že řádně hradí nájemné, a že nikdy nebyla napomenuta, že jakkoliv porušuje povinnosti nájemce. Dále uvedla, že k bytu patřil sklep a z důvodu vzniku vinárny za něj užívala jako náhradu kóji na půdě. Žalobkyně tyto námitky odeslala téhož dne každému ze žalovaných, jak vyplývá z podacích lístků ze dne [anonymizováno]. Mezi účastníky bylo nesporné doručení těchto námitek žalovaným, a proto soud vzal i tato shodná tvrzení účastníků za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. 13.Podle zápisu o přidání klíčů od půdy druhé žalované žalobkyně předala žalovaným tyto klíče dne [anonymizováno].
14.Žalobkyně ve své výpovědi uvedla, že k předmětnému bytu původně náležel sklep, který jí byl přidělen rozhodnutím [anonymizováno]. V roce [anonymizováno] byl sklep přeměněn na vinárnu a nájemníkům byla nabídnuta náhrada. Žalobkyně proto za sklep přijala malou kóji na půdě, ačkoliv se nacházela ve 4. patře. Náhradní kóje jí byla poskytnuta bez písemného ujednání, pouze na základě ústní dohody s nájemkyní restaurace. Půda byla dlouhodobě špinavá a žalobkyně ji téměř nevyužívala. V prosinci [anonymizováno] žalobkyně na půdu umístila matraci, dvě židle a skříňku, které chtěla darovat kamarádce, avšak po doručení výpovědi zajistila odklizení těchto věcí prostřednictvím firmy, která věci vyklidila dne [anonymizováno]. Věci byly podle žalobkyně opřeny o kóji z důvodu její malé velikosti. Žalobkyně nikdy před doručením výpovědi nebyla vyzvána žalovanými k odstranění věcí. [anonymizováno] od půdy poté odevzdala na žádost druhé žalované, a nyní nemá k dispozici ani sklep ani jiný skladovací prostor. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaní nereagovali na její námitky proti výpovědi, která jí byla dána.
15.První žalovaná vypověděla, že během pandemie Covid-19 v roce [anonymizováno] byla půda domu kompletně vyklizena s výjimkou uzamčených kójí. Následně se na půdě začaly objevovat různé věci i mimo kóje, což žalovaní od listopadu [anonymizováno] dokumentovali fotografiemi. Šlo o kufry, židle, skříňky a matrace rozmístěné po celém prostoru. Na základě kamerových záznamů zjistili, že tyto věci na půdu umisťuje žalobkyně, přestože k půdě neměla užívací právo. Žalovaní proto dali žalobkyni výpověď z nájmu bytu. První žalované nebylo známo, jak žalobkyně získala klíče od půdy, které měla k dispozici; tyto klíče měli k dispozici žalovaní a další nájemník. První žalovaná rovněž vypověděla, že neměla problém s tím, aby věci byly na půdě týden nebo 14 dní, ale protože se žalobkyně k věcem chovala tak, že je nechtěla, dali žalovaní žalobkyni výpověď z nájmu bytu. Před výpovědí žalovaní nevyzývali žalobkyni k odstranění věcí, neboť to nepovažovali za potřebné podle zákona. První žalovaná také uvedla, že neměla žádné informace, že by k bytu užívanému žalobkyní patřil od roku [anonymizováno] sklep. Protože první žalovaná nevěděla ani, kdy předmětnou nemovitost nabyla, nevěděla, od kdy žalobkyně užívala půdu. Žalobkyně ani dříve nepředložila žalovaným předmětné doklady k užívání bytu. První žalovaná měla k dispozici pouze evidenční listy od [anonymizováno], z nichž nevyplývala existence sklepa jako součásti bytu.
16.Druhá žalovaná ve své výpovědi uvedla, že při úklidu půdy v roce [anonymizováno] během pandemie Covid-19 bylo nalezeno velké množství nedopalků a ohořelého dřeva, a proto byla půda z bezpečnostních důvodů vyklizena. Druhá žalovaná nevěděla, od kdy měla žalobkyně klíče od půdy, nicméně si byla vědoma, že žalobkyně má umístěny věci v kóji na půdě. Druhá žalovaná neměla informaci, že by žalobkyně měla právo ke sklepu. Žalovaní poté nalézali na půdě různé předměty, a pomocí kamerového systému zjistili, že věci na půdu umisťuje žalobkyně. Před plánovanou rekonstrukcí půdy s tím žalovaní neměli problém, avšak později se na půdě objevovaly další věci. Žalovaní očekávali, že tyto věci budou odstraněny například při přistavení velkoobjemového kontejneru [anonymizováno] [anonymizováno], pravděpodobně v prosinci [anonymizováno], což se však nestalo. Žalobkyně se přitom nikdy nezmiňovala o nedostatečnosti kóje. Žalovaní se následně se rozhodli situaci řešit výpovědí z nájmu. Předtím situaci se žalobkyní neřešili, a to i s ohledem na předchozí zkušenosti, kdy žalobkyně provedla některé zásahy (např. instalaci satelitu) bez souhlasu žalovaných a tuto skutečnost popírala. Věci byly vyklizeny až po uplynutí stanovené lhůty, jak vyplývá z dokladu o vyklizení. Žalovaní poté odebrali žalobkyni klíče od půdy z důvodu obav z požáru a z dalšího ukládání věcí.
17.Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, považoval za nadbytečné.
18.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 132 os.ř. vzal soud za prokázané, že žalobkyně je nájemkyní bytu označeného v dohodě o užívání bytu z [anonymizováno] jako Byt. [anonymizováno] umístěného ve 2. patře domu na adrese [anonymizováno], jehož vlastníky jsou žalovaní. Žalobkyni byl předmětný byt přidělen [anonymizováno] v [anonymizováno] dne [anonymizováno], a žalobkyně poté uzavřela s [anonymizováno] v [anonymizováno] Dohodu o užívání bytu ze dne [anonymizováno]. Byt užívala jako nájemce i poté, co nemovitost nabyli žalovaní. K bytu původně náležel sklep, který byl zrušen v souvislosti s vybudováním vinárny v domě. Žalobkyně za něj přijala od vlastníků nemovitosti jako náhradu kóji umístěnou na půdě, a takto ji užívala až do [anonymizováno], kdy předala klíče od kóje druhé žalované. Žalobkyně na konci roku [anonymizováno] umístila na půdě domu, nikoliv však v kóji, objemnější věci, a to matraci, skříňku a čtyři židle. Žalovaným původně umístění věcí na půdě nevadilo, nicméně následně v březnu [anonymizováno] dali žalobkyni z tohoto důvodu výpověď z nájmu bytu ze dne [anonymizováno], který je ve výpovědi označen č. [anonymizováno]. Výpověď byla žalované odeslána [anonymizováno], a doručována dne [anonymizováno]. Žalobkyně však při doručování nebyla zastižena, a proto jí byla zásilka uložena na poště, kde si ji žalobkyně převzala [anonymizováno]. Žalovaní specifikovali ve výpovědi jako výpovědní důvod umístění matrace, skříňky a židlí na půdě. 19.Při právním posouzení soud vycházel z ust. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákon, ve znění účinném ke dni uzavření dohody o užívání bytu, tj. do [anonymizováno], (dále jen „obč. zák.“), podle jehož § 153 platilo, že státní, družstevní a jiné socialistické organizace přenechávají byty občanům do osobního užívání bez určení doby užívání, a to za úhradu, není-li právním předpisem stanoveno jinak. Podle § 154 odst. 1 obč. zák- rozhodnutím o přidělení bytu vydaným místním národním výborem nebo jiným orgánem příslušným podle předpisů o hospodaření s byty, anebo jinými skutečnostmi stanovenými tímto zákonem vznikne občanovi právo, aby s ním organizace uzavřela dohodu o odevzdání a převzetí bytu. Podle § 155 odst. 1 obč. zák. právo užívat byt vznikne dohodou o odevzdání a převzetí bytu sjednanou mezi organizací a občanem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení o dohodě o odevzdání a převzetí bytu se sepíše zápis, který podepíše ten, kdo jednal za organizaci, a občan, který s organizací dohodu uzavřel. V zápisu musí být zejména uvedeny rozhodnutí o přidělení bytu, předmět a rozsah práva užívat byt včetně jeho příslušenství, určena výše úhrady za užívání a za služby, popřípadě uveden způsob určení úhrady, a popsán stav bytu. Organizace je povinna vydat občanovi opis zápisu. 20.Soud dále vycházel z ust. § 871 odst. 1 občanského zákona ve znění účinném od 1. 1. 1922, podle něhož právo osobního užívání bytu a právo užívání jiných obytných místností a místností nesloužících k bydlení vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění dnem účinnosti tohoto zákona na nájem. Společné užívání bytu a společné užívání bytu manžely se mění na společný nájem. 21.Soud věc posoudil rovněž podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“), neboť podle § 3074 odst. 1 o.z. platí, že nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. Podle § 2235 odst. 1 o.z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. Podle § 2236 odst. 1, 1. věta o.z. bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Podle § 2255 odst. 1 o.z. nájemce užívá byt řádně v souladu s nájemní smlouvou. Podle ust. § 2286 o.z. vyžaduje výpověď nájmu písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Podle odstavce 2 téhož ustanovení vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná. Podle § 2288 odst. 1, písm. a) o.z. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. Podle odstavce 3 téhož ustanovení platí, že vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi. Podle § 2290 o.z. má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla. 22.Podle § 570 odst. 1 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 23.Podle § 4 odst. 1 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, je odpad každá movitá věc, které se osoba zbavuje, má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se má za to, že osoba má úmysl zbavit se movité věci, pokud tuto věc není možné používat k původnímu účelu. 24.Při posouzení věci se soud nejprve zabýval otázkou včasnosti podání žaloby ve smyslu ust. § 2290 o.z., podle kterého je třeba žalobu podal u soudu v prekluzivní lhůtě 2 měsíců ode dne doručení výpovědi. Žalobkyni byla předmětná výpověď z nájmu bytu odeslána dne [anonymizováno] a doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne [anonymizováno]. Jelikož žalobkyně nebyla při doručování zastižena, byla zásilka uložena na poště a žalobkyně si ji fakticky převzala dne [anonymizováno]. Za této situace je třeba vycházet z toho, že žalobkyni byla výpověď doručena okamžikem, kdy jí byla zásilka uložena a byla jí zanechána výzva k jejímu vyzvednutí, neboť tímto okamžikem se zásilka dostala do její dispozice a žalobkyně měla objektivní možnost se s jejím obsahem seznámit. Soud v tomto směru odkazuje na komentář C.H. Beck k ust. § 2286 o.z., In Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 5., podle něhož se za okamžik doručení považuje „Okamžik, kdy se výpověď dostane do sféry dispozice adresáta, tedy kdy se objektivně adresát mohl s jejím obsahem seznámit (NS 26 Cdo 1239/2016, 26 Cdo 238/2008, 26 Cdo 4074/2009, I. ÚS 2474/13).“ Skutečnost, že žalobkyně zásilku převzala až dne [anonymizováno], není pro určení okamžiku doručení rozhodná, neboť pozdější faktické převzetí nemůže zvrátit účinky doručení, které nastaly již dříve. Soud proto uzavírá, že výpověď byla žalobkyni doručena dnem následující po uložení zásilky na poště, tedy dnem [anonymizováno]. Protože žaloba měla být žalobkyní podána nejpozději do [anonymizováno], a žalobkyně podala žalobu u soudu dne [anonymizováno], dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána u soudu včas, tedy před uplynutím prekluzivní lhůty k jejímu podání. 25.Pokud jde o právní vztah žalobkyně k předmětnému bytu, ten žalobkyni vznikl v roce [anonymizováno] na základě rozhodnutí [anonymizováno] o přidělení bytu a následné, uzavření dohody o užívání bytu. Tento právní vztah se v dané době řídil ustanoveními § 152 a násl. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, které upravovaly institut osobního užívání bytu. S účinností od 1. 1. 1992 došlo k zásadní změně právní úpravy, kdy se podle § 871 odst. 1 citovaného zákona právo osobního užívání bytu ze zákona změnilo na nájem bytu, přičemž dosavadní uživatel bytu se stal nájemcem. Právní poměr žalobkyně k předmětnému bytu se proto od [anonymizováno] stal nájem bytu. Tento nájemní vztah se následně řídil až do [anonymizováno] právní úpravou nájmu bytu obsaženou v § 685 a násl. téhož zákona. S účinností od 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník, tedy zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), který upravuje nájem bytu v § 2235 a násl., se nájemní vztah žalobkyně řídí touto právní úpravou, jak vyplývá z ust. § 3074 odst. 1 o.z. 26.Soud se dále zabýval samotnou výpovědí z nájmu bytu ze dne [anonymizováno], a tím, zda splňuje formální náležitosti vyžadované zákonem. Jak je zřejmé z ust. § 2286 o.z., výpověď představuje právní jednání, kterým se ukončuje nájemní vztah a musí splňovat náležitosti citovaného ustanovení § 2286 o.z.; obligatorně musí výpověď z nájmu bytu být vyhotovena písemně, doručena druhé straně a musí obsahovat i výpovědní lhůtu, tedy termín, kdy má nájem skončit tak, aby byl bezpochyby determinován okamžik, kdy nájem bytu, o který jde, zanikne. Pronajímatel je zároveň zatížen poučovací povinností o právu nájemce podat pod sankcí neplatnosti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem (§ 2286 odst. 2 o. z.). V řízení bylo prokázáno, že předmětná výpověď tyto náležitosti obsahuje, a tedy splňuje formální náležitost ustanovení § 2286 o. z. 27.Ohledně skutečnosti, že předmětný byt je v dohodě o užívání bytu z [anonymizováno] označen jako Byt. [anonymizováno] umístěný ve 2. patře domu, a ve výpovědi z nájmu je označen jako byt č. [anonymizováno], tedy jinak, soud uzavřel, že tato skutečnost automaticky neznamená neplatnost výpovědi. I přes rozdílné označení bytu je nutno zohlednit, že mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobkyně v domě užívá pouze jediný byt, a tedy i přes dané označení bytu zůstává nepochybné, kterého bytu, a kterého nájemního vztahu se výpověď týká.
28.Soud se proto dále zabýval otázkou, zda jsou naplněny výpovědní důvody uváděné žalovanými ve výpovědi dle § 2288 odst. 1 písm. a) o.z., tj. že žalobkyně tím, že umístila na půdě po dobu delší 3 měsíců matraci, skříňku a židle, a tedy soustřeďovala na půdě odpad v rozporu se zákonem o odpadech, hrubým způsobem porušila své povinnosti nájemce. Podle komentáře C. H. Beck k ust. § 2288 o.z.: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 4–5 pokud jde o hrubé porušení povinností ze strany nájemce, je „Naplněnost intenzity hrubého porušení povinností nutno posuzovat s ohledem na všechny související okolnosti konkrétního případu při zohlednění objektivních i subjektivních hledisek (NS 26 Cdo 2751/2004). Pronajímatel může dát výpověď z tohoto důvodu, i když porušení nájemcových povinností bylo nejen hrubé, ale též dosáhlo ještě vyšší intenzity porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem ve smyslu § 2291 (2291 1; NS 26 Cdo 4872/2017). … O hrubé porušení povinností např. půjde, dosáhne-li výše dlužného nájemného a nákladů na služby částky dle § 2291 odst. 2 … či dá-li nájemce byt či jeho část do podnájmu třetí osobě v rozporu se zněním zákona (§ 2276, 2275 ). Opakování závažného porušení povinností může znamenat hrubé či zvlášť závažné porušení povinností nájemce. … V dalších případech porušení povinností ze strany nájemce bude rovněž vždy záležet na intenzitě zásahu do práv pronajímatele (NS 26 Cdo 2751/2004, 26 Cdo 3407/2009). … Půjde např. o neumožnění prohlídky či údržby bytu (§ 2219 odst. 1), užívání bytu v rozporu s nájemní smlouvou (§ 2255, NS 26 Cdo 1075/2003, 26 Cdo 943/2007), obtěžování ostatních nájemců nad míru přiměřenou imisemi, nadměrným hlukem, pachem, nečistotami (NS 26 Cdo 4004/2008).“ 29.Podle § 2257 odst. 1 o.z. je nájemce povinen užívat byt řádně a v souladu s nájemní smlouvou a s obvyklým způsobem užívání domu. Z této obecné povinnosti se dovozuje také povinnost neužívat společné prostory domu způsobem, který není určen jejich účelu nebo který omezuje ostatní uživatele domu. Ukládání věcí ve společných prostorách jako je půda domu bez souhlasu pronajímatele nebo v rozporu s pravidly domu může tedy představovat porušení povinnosti nájemce. Pro možnost výpovědi podle § 2288 odst. 1 písm. a) však nestačí jakékoli porušení povinnosti; musí jít o porušení hrubé, tedy kvalifikované svou intenzitou. 30.Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně výše uvedené věci, a to matraci, skříňku a čtyři židle, neodložila na půdě domu s cílem se jich zbavit, nýbrž je zde umístila dočasně, a to s úmyslem je v budoucnu darovat své kamarádce. Za této situace nelze dovodit, že by se jednalo o odpad ve smyslu § 4 odst. 1 zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, neboť absentuje základní znak spočívající ve zbavení se věci. Umístění několika kusů nábytku na půdě domu bez souhlasu žalovaných jako vlastníků domu tak sice je porušením pravidel užívání společných prostor, a porušení povinností nájemce, avšak samo o sobě jde zpravidla o méně intenzivní porušení povinností, pokud tím nedochází k závažnému omezení práv ostatních nájemníků, k bezpečnostnímu riziku (např. požárnímu), nebo k poškozování domu. Jak vyplývá z předložených fotografií, věci byly umístěny tak, že nepředstavovaly bezpečnostní riziko. Byly umístěny u stěn a tedy neblokovaly únikové cesty, ani výrazně neomezovaly ostatní nájemníky. Z výpovědi první žalované, klíče od půdy měli pouze žalovaní a jeden další nájemník. Při posouzení intenzity porušení povinností žalobkyně je třeba přihlédnout i k tomu, že žalobkyně měla podle smlouvy k bytu pronajatý i sklep, který jí byl později odebrán, a za který jí byla poskytnuta menší kóje na půdě domu. Pokud tím žalobkyně přišla o prostor určený k ukládání věcí, je její jednání částečně vysvětlitelné. Tato okolnost tak významně snožuje intenzitu porušení jejích povinností nájemce. 31.Rozhodující pro posouzení věci je, že z výpovědi první i druhé žalované vyplynulo, že žalovaným nejprve nevadilo umístění několika věcí žalobkyně na půdě. Pokud pak následně svůj názor změnili, a očekávali, že žalobkyně věci odstraní jejich vhozením do velkoobjemového kontejneru, měli v tomto směru na tuto skutečnost žalobkyni upozornit a k tomu ji vyzvat. Bez tohoto upozornění totiž žalobkyně nemohla vědět, si žalovaní s umístěním věcí na půdě již nesouhlasí.
32.Protože z provedeného dokazování nevyplynulo, že by umístění věcí žalobkyní na půdě bez dalšího představovalo takový zásah do práv žalovaných jako pronajímatelů či ostatních osob v domě a tedy jednání žalobkyně nedosahovalo intenzity hrubého porušení povinností nájemce ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) o.z.., který by odůvodňoval výpověď z nájmu bytu, zejména za situace, kdy žalobkyně nebyla na závadnost svého jednání předem upozorněna a nebyla jí dána možnost zjednat nápravu, dospěl soud k závěru, že předmětná výpověď je neoprávněná. 33.Ze všech výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že předmětná výpověď ze dne [anonymizováno] nebyla žalobkyni dána po právu, a proto rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.
34.Výrok II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč, když žalobkyně se náhrady zbývajících nákladů řízení výslovně vzdala. Jejich zaplacení soud uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 35.Soud doplňuje, že pokud jde o skutečnost, že ve věci nebylo rozhodnuto ve lhůtě 6 měsíců od zahájení řízení podle § 196 odst. 3 o.s.ř., pak nedodržení této lhůty bylo způsobeno důvody zvláštního zřetele hodnými. V průběhu řízení došlo dne 3. 10. 2025 ke změně v obsazení senátu a současně byla opakovaně nařízená jednání odročována, a to na žádosti účastníků řízení (první žalované k jednání nařízenému na 17. 12. 2025, žalobkyně k jednání na 14. 1. 2026 a druhé žalované k jednání na 11. 2. 2026). Uvedené skutečnosti objektivně bránily skončení věci ve lhůtě stanovené zákonem. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.