Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci
žalobce: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupený advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení částky 60 882 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 23 600 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 37 282 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 278,75 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 24 607,40 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení převyšující úrok z prodlení přiznaný ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 8. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 60 882 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 7. 6. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně poplatku ve výši 26 847 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 665 Kč, poslední splátka činí 642 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen stejného dne na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě. Dále byla pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které se žalovaný ocitl v prodlení. Úvěruschopnost žalovaného byla přezkoumána na základě jeho výplatních pásek za měsíce březen a duben 2023 z údajů o příjmech a výdajích v zákaznické kartě a z veřejně dostupných registrů. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a na splnění těchto závazků uhradil právnímu předchůdci žalobce pouze ve dvou splátkách 1 400 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni zahájení řízení tak činí dluh žalovaného na jistině 24 607,40 Kč, na smluvním poplatku 23 774 Kč a na smluvní pokutě 12 500 Kč. Žalovaný dosud tyto částky žalobci ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.
2.Žalobce i žalovaný se práva účasti na jednání soudu vzdali a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3.Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 7. 6. 2023, zákaznickou kartou žalovaného, tabulkou umoření úvěru žalovaným, smlouvou o postoupení pohledávek z 28. 4. 2025 včetně její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 28. 4. 2025 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 29. 7. 2025 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 7. 6. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně poplatku ve výši 26 847 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 665 Kč, poslední splátka činí 642 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen stejného dne na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě. Dále byla pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které se žalovaný ocitl v prodlení. Úvěruschopnost žalovaného byla přezkoumána na základě jeho výplatních pásek za měsíce březen a duben 2023 z údajů o příjmech a výdajích v zákaznické kartě a z veřejně dostupných registrů. Bylo přitom zjištěno, že žalovaný je zaměstnán s průměrným čistým příjmem 23 536 Kč, nemá jiné závazky, je svobodný a bydlí u rodičů, přičemž vzhledem k výši sjednaných splátek lze toto ověření úvěruschopnosti považovat za dostačující. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a na splnění těchto závazků uhradil právnímu předchůdci žalobce pouze ve dvou splátkách 1 400 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni zahájení řízení tak činí dluh žalovaného na jistině 24 607,40 Kč, na smluvním poplatku 23 774 Kč a na smluvní pokutě 12 500 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb.
4.Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru. Z této zjistil, že zápůjční úroková sazba úvěru byla dohodnuta na 86 % ročně, RPSN z úvěru činila 147,67 %. Soudní judikatura přitom již dovodila například již v dosud použitelném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci vedené u něj pod sp.zn. [anonymizováno], že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Dospěl k závěru, že tato sjednaná úroková sazba úvěru nepochybně více než trojnásobně převyšuje nejvyšší obvyklé úrokové sazby požadované bankami v době uzavření předmětné smlouvy a vzhledem k tomuto ujednání je tuto smlouvu jako její celek třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání. 5.V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný při uzavření smlouvy s právním předchůdcem žalobce vystupoval v pozici spotřebitele podle § 1810 a následujících občanského zákoníku. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují jí korektivy předvídané právním řádem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný dosud na splnění svých závazků ze smlouvy zaplatil pouze 1 400 Kč a rozdíl mezi jistinou úvěru a plněním žalovaného ze smlouvy tak představuje 23 600 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. 6.Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 7.Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovanému na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 23 600 Kč. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu žalovanému k plnění lze považovat výzvu žalobce před zahájením řízení, která byla žalovanému zaslána dne 30. 7. 2025, a ve které stanovil žalobce žalovanému lhůtu k plnění do 13. 8. 2025. Dnem následujícím, tedy dnem 14. 8. 2025, se žalovaný vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž zákonný úrok z prodlení odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí činil 11,50 % ročně. Ohledně částky 23 600 Kč a zákonných úroků z prodlení od 14. 8. 2025 do zaplacení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Převážně úspěšný byl ve věci žalovaný, kterému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.