Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele R. P., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem, sídlem Husova 48/4, Mělník, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 998/2025-102 ze dne 19. listopadu 2025 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 103/2025-80 ze dne 21. května 2025, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 1 T 152/2024-112 ze dne 7. ledna 2026, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1.Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdil, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2.Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 1 T 152/2024-54 ze dne 25. 2. 2025 uznán vinným spácháním přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl odsouzen k peněžitému trestu v počtu 100 denních sazeb v částce 500 Kč, tedy celkem 50 000 Kč. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 30 měsíců. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Brně ("krajský soud") napadeným usnesením zamítl. Podané dovolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto. II.
Argumentace stěžovatele
3.Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých základních práv postupem odvolacího soudu, který o jeho podaném odvolání rozhodl v jeho nepřítomnosti. Odvolací soud postupoval nesprávně, jelikož stěžovatel měl být řádně a včas z jednání omluven, když doložil soudu potvrzení o jeho dočasné pracovní neschopnosti. Nejvyšší soud se pak podle stěžovatele nezabýval podaným dovoláním dostatečně, když dovolání pouze formalisticky odmítl, a tím pominul zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4.Stěžovatel podal ústavní stížnost dne 26. 1. 2026. Dne 16. 2. 2026 sdělil právní zástupce stěžovatele Ústavnímu soudu, že stěžovatel zemřel. Z kopie úmrtního listu stěžovatele, zaslaného Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel zemřel dne 27. 1. 2026.
5.Protože stěžovatel ztratil způsobilost být účastníkem řízení o ústavní stížnosti dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno, musel Ústavní soud zvážit, zda povaha posuzované věci mu umožňuje v řízení pokračovat (viz § 107 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu). 6.V posuzovaném případě povaha věci neumožňuje v řízení o ústavní stížnosti pokračovat, a to zejména s ohledem na skutečnost, že se jedná o řízení trestní. Trestněprávní vztah mezi pachatelem a státem má ryze osobní povahu. Subjektem trestněprávního vztahu je jen pachatel trestného činu a nikdo jiný. Jen on nese trestní odpovědnost za své protiprávní jednání. Pokud pachatel zemře, trestní odpovědnost, resp. trestněprávní vztah zaniká. Ostatně po smrti nelze provádět výkon trestu (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 3306/23 ze dne 17. 12. 2025).
7.Zároveň je potřeba přihlédnout i ke skutečnosti, že stěžovatel byl odsouzen k peněžitému trestu, který je svou povahou, stejně jako zákaz řízení všech motorových vozidel, vázán na odsouzeného a nepřechází na dědice (k tomu více Škvain, P. § 343 [Vymáhání peněžitého trestu]. In: Šámal, P. a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3909-3910). Rovněž trestní soudy nerozhodovaly o náhradě škody, napadená rozhodnutí proto nemají žádný adhezní výrok. 8.Konečně Ústavní soud neshledal v posuzované věci existenci výjimečných okolností, které by umožňovaly a zároveň vyžadovaly analogické použití trestního řádu (srov. nález sp. zn. III. ÚS 188/99 ze dne 4. 11. 1999). Ústavní soud se proto dále nezabýval možnou analogickou aplikací § 265p odst. 3 trestního řádu (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3306/23 ze dne 17. 12. 2025, usnesení sp. zn. IV. ÚS 3202/23 ze dne 7. 2. 2024). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu