Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Ivánkovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 15 050 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Řízení se zastavuje co do částky 1 050 Kč a částky 2 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 950 Kč od [anonymizováno] do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 000 Kč od [anonymizováno] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se zamítá co do částky 5 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 050 Kč od [anonymizováno] do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [anonymizováno] domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 050 Kč s příslušenstvím, a dále náhrady nákladů řízení.
2.Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [anonymizováno]., uzavřela s žalovaným dne [anonymizováno] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč splatit způsobem specifikovaným ve smlouvě, tj. každý měsíc byl povinen splácet úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu pak mohl splatit kdykoli. Žalovaný však neplnil řádně smluvní podmínky a dostal se do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně tedy úvěr [anonymizováno] úvěr zesplatnila. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena nejprve na společnost [anonymizováno]. a následně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky do podání žaloby již žalovaný ničeho neuhradil, a to ani poté, co mu byla zaslána předžalobní výzva. Žalovaná částka ve výši 15 050 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužného úroku ve výši 4 000 Kč (to vše spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od [anonymizováno]) a smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné jistiny, která činí za období [anonymizováno]- [anonymizováno] 1 050 Kč.
3.Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především lustracemi ve veřejně přístupných databázích a na základě zkoumání a vyhodnocení transakcí na běžném účtu žalovaného v období od června do srpna 2023.
4.Podáním ze dne [anonymizováno] sdělila žalobkyně soudu, že kontrolou spisového materiálu bylo zjištěno, že žalovaný na smlouvu uhradil 4 000 Kč, proto bere žalobu v této částce částečně zpět, a to včetně úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky 2 950 Kč (jde o částku, kterou žalobkyně započetla na jistinu dluhu) od [anonymizováno] do zaplacení.
5.Dle § 96 odst. 1 OSŘ žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 6.Soud tedy postupoval podle § 96 odst. 2 OSŘ a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I. tohoto rozsudku). 7.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 77 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu shora uvedenou (adresu dle CEO, současně jde o adresu dle smlouvy) dle ust. § 49 OSŘ 8.Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno] (vz. 73) vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 OSŘ předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a OSŘ Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a OSŘ Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 OSŘ, bez nařízení jednání. 9.Soud má za prokázané následující skutečnosti:
10.Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 10 000 Kč spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč. Celková splatná částka činila 14 000 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny.
11.Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným na společnost [anonymizováno]., která ji dále postoupila na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [anonymizováno], který byl žalovanému odeslán spolu s předžalobní výzvou dne [anonymizováno] (srov. smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, doklad o odeslání).
12.Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.
13.Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Kromě výpisu z běžného účtu žalovaného č. [anonymizováno] za měsíce červen až srpen 2023 (k tomu viz dále), se ve spise nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a zejména ověřovala majetkové a osobní poměry žalovaného.
14.Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
15.Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne [anonymizováno] peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému řádně oznámeno.
17.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19.Podle § 580 odst. 1 OZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 20.Podle § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21.Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 22.Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [anonymizováno]. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno]). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do [anonymizováno] navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do [anonymizováno]). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne [anonymizováno] sp. zn. usoud/Pl.__S_21_96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zák. č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne [anonymizováno] rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od [anonymizováno] ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 23.Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a podpůrně též z ustanovení § 580 OZ ve spojení s ustanovením § 588 OZ a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno]). 24.Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 OZ Soud především podotýká, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně soudu doložila pouze žádost o spotřebitelský úvěr, ve které žalovaný vyplnil informace o svém osobním stavu, zaměstnání, způsobu bydlení apod., a dále výpis z účtu žalovaného za tři měsíce předcházející uzavření smlouvy, který tak byl jediným dokumentem, kterým původní věřitelka ověřovala informace poskytnuté žalovaným v žádosti. Z výpisu vyplývá, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání přibližně 49 000 Kč, ovšem kromě toho je z něj také zřejmé, že žalovaný v uvedeném období čerpal několik půjček (Movinero, Emma´s Credit, Profi Credit, Cream Finance) v celkové výši přes 200 000 Kč. To mělo vést původní věřitelku k mnohem větší opatrnosti a důslednosti při dalším ověřování a zjišťování majetkových poměrů a zejména platební morálky žalovaného, a to provedením lustrací v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku, v evidenci exekucí apod. Posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet zcela jistě nebylo dostatečné a právní předchůdkyně žalobkyně navíc ze zjištěných informací (pohyby na bankovním účtu) vyvodila nesprávný závěr. 25.Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 10 000 Kč, tato částka byla žalovanému vyplacena na účet. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že na úvěr bylo do podání žaloby hrazeno celkem 4 000 Kč. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad uhradil vyšší částku, než uvádí žalobkyně. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, rozdíl mezi částkou, která byla žalovanému vyplacena (10 000 Kč) a částkou, kterou žalovaný do podání žaloby uhradil (4 000 Kč), tj. částku 6 000 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 OZ Výrok II. tohoto rozhodnutí. 26.V neplatné smlouvě o úvěru nemohly být platně sjednány ani úroky či smluvní pokuta, a proto byla žaloba ve zbývajícím rozsahu zamítnuta, a to včetně úroku z prodlení, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené výrokem II. tohoto rozsudku. Výrok III. tohoto rozhodnutí.
27.Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 2 OSŘ, jelikož žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění (je nutno vycházet z původně žalovaného plnění, tj. včetně části žaloby, kterou vzala žalobkyně zpět nikoli pro chování žalovaného- viz § 146 odst. 2 OSŘ). Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měl mít právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši žalovaný, tomu však vzhledem k jeho nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků. Výrok IV. tohoto rozsudku. 28.Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 OSŘ, když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.