Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
11 Tdo 562/2023
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí: 21. 9. 2023
Spisová značka : 11 Tdo 562/2023
ECLI: ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.562.2023.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Hodnocení důkazů
Škoda
Úvěrový podvod
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 6. 3. 2024
Podána ústavní stížnost
Datum podání Spisová značka ECLI Soudce zpravodaj Výsledek Datum rozhodnutí
IV.ÚS 575/24
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz .
11 Tdo 562/2023-3882 USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2023 o dovolání obviněné Hany Krůčkové , trvale bytem Horní Pěna 56, okres Jindřichův Hradec, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 5 To 6/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 6/2019, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné Hany Krůčkové odmítá. Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 45 T 6/2019, byla obviněná Hana Krůčková (dále též jen „obviněná“ či „dovolatelka“) uznána vinnou zvlášť závažným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Za toto jednání byla krajským soudem odsouzena podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byla zařazena podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti i veškeré činnosti s tím spojené, a to na dobu tří let. Současně byla obviněné podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Sberbank CZ, a. s. (dále též jen „poškozená banka“ či „banka“) částku ve výši 25.275.287,62 Kč. 2. Výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě právní moci nenabyl, neboť byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněné, jakož i odvoláním státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě podaným v neprospěch obviněné. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Vrchní soud v Olomouci svým rozsudkem ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 5 To 6/2022, a to tak, že výrokem I. napadené rozhodnutí krajského soudu z podnětu odvolání obviněné podle § 258 odst. 1 písm. b) a písm. d) tr. řádu zrušil v celém rozsahu. Citovaným rozsudkem vrchního soudu pak byla obviněná Hana Krůčková výrokem II. za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. řádu uznána vinnou zvlášť závažným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a odsouzena podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byla zařazena podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti i veškeré činnosti s tím spojené, a to na dobu tří let. Identicky s rozhodnutím soudu prvního stupně byla obviněné podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Sberbank CZ, a. s. částku ve výši 25.275.287,62 Kč. Naopak odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě Vrchní soud v Olomouci podle § 256 tr. řádu výrokem III. zamítl jako nedůvodné. 3. K dovolání obviněné byl následně rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 5 To 6/2022, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 11 Tdo 642/2022, ve výrocích pod body II. a III. zrušen, načež bylo soudu druhého stupně uloženo, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud ve svém usnesení zároveň vyslovil závazný právní názor, v němž předestřel své úvahy vzhledem k právnímu posouzení dotčeného skutku. Vysvětlil přitom, že dosavadní skutková zjištění učiněná oběma soudy nižších stupňů nejsou dostatečná pro závěr o tom, že je za škodu způsobenou trestným činem obviněné nezbytné považovat celou zbylou neuhrazenou výši čerpaného kontokorentního úvěru poskytnutého bankou na základě úvěrové smlouvy, neboť se soudy nižších stupňů nedostatečně zabývaly tím, jakým konkrétním způsobem bylo v příčinné souvislosti s jednáním obviněné zasaženo do majetkové sféry poškozené banky.
4. Vrchní soud v Olomouci následně nově rozhodl ve věci svým rozsudkem ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 5 To 6/2022, a to tak, že za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. řádu uznal obviněnou vinnou zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byla vrchním soudem odsouzena podle § 211 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti i veškeré činnosti s tím spojené, a to na dobu tří let. Současně byla obviněné podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené bance částku ve výši 5.275.287,62 Kč. Naopak se zbytkem svého nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě Vrchní soud v Olomouci podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. 5. Podle skutkových zjištění Vrchního soudu v Olomouci se obviněná Hana Krůčková předmětné trestné činnosti dopustila tím, že:
jako jediná jednatelka obchodní společnosti CS Data, s. r. o., IČ: 61973629, se sídlem na adrese Ostrava – Moravská Ostrava, Výstavní 1377/44,
v úmyslu čerpat kontokorentní úvěr v maximální výši 28.000.000 Kč z úvěrového účtu číslo XY na základě Smlouvy o víceúčelové lince pro úvěry a bankovní produkty KA1306932 uzavřené dne 21. 8. 2013 v Ostravě mezi Sberbank CZ, a.s., IČ: 25083325, se sídlem Praha 4 – Nusle, Na Pankráci 1724/129, jako bankou a obchodní společností CS Data, s. r. o. zastoupenou obviněnou Hanou Krůčkovou, jako klientem na straně druhé, kterou bylo zřízeno společnosti CS Data, s. r. o. právo na revolvingové čerpání úvěrů a dalších bankovních produktů v maximální výši 36.500.000 Kč, a sice kontokorentního úvěru do maximální výše 28.000.000 Kč a bankovních záruk v objemu maximálně 8.500.000 Kč, a kterou bylo dále sjednáno, že maximální výše kontokorentního úvěru bude upravována podle celkové nominální hodnoty pohledávek zastavených klientem ve prospěch banky v souladu s Rámcovou zástavní smlouvou k pohledávkám KA 1306932 uzavřenou téhož dne mezi společností CS Data, s. r. o. zastoupenou Hanou Krůčkovou, a bankou Sberbank CZ, a.s. až do výše odpovídající 77 % celkové nominální hodnoty zajišťujících pohledávek ke dni provedení výpočtu, přičemž současně se klient zavázal zajistit, že celková nominální hodnota zajišťujících pohledávek vždy ke dni provedení výpočtu bude odpovídat alespoň 130 % aktuálně vyčerpané výši kontokorentního úvěru,
v období od 21. 8. 2013 do 10. 7. 2014 v Ostravě, při plnění povinností předkládat bance měsíčně seznam pohledávek k zastavení dle ustanovení čl. 3.4.e) Smlouvy o víceúčelové lince pro úvěry a bankovní produkty KA1306932 a ustanovení Rámcové zástavní smlouvy k pohledávkám KA1306932,
v rozporu s povinnostmi vyplňovat řádně údaje o předkládaných pohledávkách do bankou vytvořené tabulky pro přehled ze strany pohledávek z obchodní činnosti klienta, a sice identifikaci obchodního partnera a všech daňových dokladů předkládaných k zástavě, výši pohledávek z jednotlivých daňových dokladů a data vystavení a splatnosti daňových dokladů, předložila společnosti Sberbank CZ, a.s. seznamy pohledávek určených k zastavení za níže uvedenými firmami a vzniklými na základě níže uvedených faktur na konkrétní částky:
Obchodní firma Faktura Částka
období 7/2014
České lupkové závody, a.s. 2014052485 8.073,12 Kč
eD´ system Czech, a.s. 2014052546 2.593.591,43 Kč
eD´ system Czech, a.s. 2014052693 2.835.949,52 Kč
eD´ system Czech, a.s. 2014052751 1.771.176,61 Kč
eD´ system Czech, a.s. 2014052766 2.686.635,12 Kč
eD´ system Czech, a.s. 2014052804 1.992.442,87 Kč
Geis CZ s. r. o. 2014052616 9.680,00 Kč
HAS CZ, a.s. 2014052610 1.332.730,30 Kč
LANEX a.s. 2014052570 6.026,00 Kč
I. L.
2014052587 204.320,60 Kč
PWR computers s. r. o. (dříve LOGO systém
s. r. o.) 2014052607 2.107.546,06 Kč
PWR computers s. r. o. (dříve LOGO systém
s. r. o.) 2014052586 813.529,22 Kč
TradeVision Europe s. r. o. 2014052827 1.106.351,40 Kč
WKG Security & IT Communication s. r. o. 2014052679 917.069,89 Kč
období 9/2013-6/2014
Ahonet s. r. o. 2014052500 1.514.722,77 Kč
AKR1 s. r. o. 2014051558 163.331,85 Kč
AKR1 s. r. o. 2014052443 2.041.640,72 Kč
AKR1 s. r. o. 2014052444 86.337,60 Kč
AKR1 s. r. o. 2014052511 700.133,83 Kč
BLUEPEOPLE s. r. o. 2013055022 10.381,80 Kč
BorsodChem MCHZ, s. r. o. 2013056204 15.685,08 Kč
DOZIMONT s. r. o. 2013055358 16.184,96 Kč
Elfetex, spol. s r.o. 2013056172 18.456,13 Kč
LIFTCOMP a.s. 2014052170 17.666,00 Kč
Proact Czech Republic, s. r. o. 2014051964 1.755.710,00 Kč
Proact Czech Republic, s. r. o. 2014051965 1 464.100,00 Kč
S. M. 2013055656 10.552,00 Kč
Celkem 26.200.024,88 Kč
v celkovém objemu 26.200.024,88 Kč, přičemž společnosti Sberbank CZ, a.s. zamlčela, že prezentované pohledávky a faktury jsou fiktivní a vykázané toliko za účelem zachování úvěrového rámce, a v důsledku tohoto jednání zůstal limit čerpání kontokorentního úvěru na nepodložené výši 28.000.000 Kč,
přičemž úvěr byl zcela vyčerpán a nebyl řádně ze strany CS Data, s. r. o. splacen a poskytovatel úvěru společnost Sberbank CZ, a.s. se nedomohl úhrady ani z titulu nepravdivě vykázaných zastavených pohledávek, čímž poškozenému poskytovateli kontokorentního úvěru Sberbank CZ, a.s. (nyní v likvidaci), IČ: 25083325, se sídlem Praha 5 – Jinonice, U Trezorky 921/2, způsobila škodu ve výši nejméně 8.000.000 Kč.
II.
Dovolání obviněné a vyjádření k němu
6. Obviněná Hana Krůčková podala prostřednictvím svého obhájce proti výše citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 5 To 6/2022, dovolání, jímž dané rozhodnutí napadla v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněná odkázala na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť podle jejího názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byla uznána vinnou, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přičemž napadené rozhodnutí zároveň spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 7. Obviněná předně popřela, že by vědomě předkládala jakékoliv fiktivní faktury k zástavě, neboť tyto byly vystaveny pracovníky společnosti CS Data, s. r. o., která měla v roce 2013 uzavřené četné smlouvy na dodávky IT techniky, tzn. že v rozhodné době neměla žádné ekonomické potíže. Ačkoliv na podzim roku 2013 proběhl ze strany společnosti Hewlett-Packard audit, jeho závěry byly společnosti CS Data, s. r. o. oznámeny až dne 31. 1. 2014 a pozastavení partnerských programů bylo ze strany zástupců jmenované společnosti prezentováno jako krátkodobé opatření. K tomu obviněná poukazuje např. na objem zastavených pohledávek, auditované ekonomické výkazy společnosti za rok 2013, usnesení Policie ČR o odložení trestního oznámení či skutečnost, že v březnu roku 2014 provedla poškozená u společnosti CS Data, s. r. o. prověrku, při které nebylo shledáno žádné pochybení. Poškozené byly pravidelně předkládány v souladu se Smlouvou o víceúčelové lince pro úvěry a bankovní produkty KA1306932 (dále jen „úvěrová smlouva“) čtvrtletní ekonomické výkazy, takže byla informována o ekonomické situaci společnosti CS Data, s. r. o. Vrchní soud v Olomouci přitom po vydání zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 11 Tdo 642/2022, doplnil dokazování pouze výpisem z evidence Rejstříku trestů k osobě obviněné a výpisem z obchodního rejstříku poškozené. Z provedených důkazů podle obviněné jednoznačně vyplývá, že v rozhodném období od 21. 8. 2013 do 23. 4. 2014 řádně plnila své povinnosti, předkládala pohledávky v dostatečném objemu tak, že objem zastavených pohledávek vždy překročil požadovanou hranici 130 % čerpané výše úvěru. Obviněná je přesvědčena, že pouze 5 faktur v celkové hodnotě 71.259,99 Kč, jež byly předloženy v období od 16. 9. 2013 do 21. 11. 2013 ve 3 seznamech pohledávek, kdy hodnota dobytných pohledávek v každém z nich výrazně přesahovala 20.000.000 Kč, nepředstavovalo pro poškozenou podstatnou a důležitou skutečnost. Obviněná proto namítá, že je v extrémním rozporu s provedenými důkazy konstatování odvolacího soudu, že přistoupila k načerpání úvěru ve výši 8.000.000 Kč dne 10. 2. 2014 s vědomím, že není schopna smluvním požadavkům dostát, kdy naopak jako podklad čerpání úvěru předložila dne 7. 2. 2014 seznam pohledávek v celkové hodnotě 32.384.495,49 Kč a následně dne 10. 3. 2014 předložila seznam pohledávek v celkové hodnotě 36.607.668,28 Kč, přičemž žádný z těch seznamů neobsahoval soudem označenou fiktivní fakturu. Nelze tedy dovozovat, že by obviněná předkládala seznamy pohledávek k zastavení zahrnující fiktivní pohledávky úmyslně, natožpak že by uzavřela úvěrovou smlouvu či realizovala dílčí čerpání z ní s vědomím, že jej není schopna zajistit dostatečným objemem pohledávek. Podle obviněné tak nelze shledat v jejím jednání naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku. 8. Obviněná dále namítla, že některé pohledávky označené soudem za fiktivní mohly existovat, jelikož společnost Proact Czech Republic, s. r. o. uhradila společnosti CS Data, s. r. o. 1.379.400 Kč na fakturu vystavenou na částku 1.372.745 Kč. Společnost Proact Czech Republic, s. r. o. pak dále uhradila některé platby společnosti PS TECH, s. r. o., což podle obviněné rovněž svědčí o existenci všech pohledávek za společností Proact Czech Republic, s. r. o., byť jí není známo, z jakého důvodu byly některé z faktur uhrazeny společností PS Tech, s. r. o.
9. Obviněná dále brojí proti závěrům odvolacího soudu v otázce stanovení výše škody, jelikož podle jejího názoru nemohla být za škodu považována bez dalšího částka, která byla z úvěrové smlouvy poskytnuta, pročež poukazuje zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2020, sp. zn. 7 Tdo 192/2020, dle jehož závěrů není důvodu, aby k zajištění úvěru zástavou nebylo při posuzování výše škody a na ni navazující právní kvalifikaci přihlédnuto i v případě, že zástava postačuje pouze k částečnému uspokojení úvěrového věřitele, přičemž je potřeba posoudit též podmínky uzavření smlouvy, včetně okolností, které jsou s to snížit způsobenou škodu. Obviněná přitom namítá, že poškozená uplatnila veškerá zástavní práva, jak jsou specifikována v úvěrové smlouvě, mimo jiné zástavní právo k pohledávkám, k pohledávkám z bankovních účtů, a také k nemovitostem vlastněným společností PS Tech, s. r. o. Soud tak chybně posoudil bankou v období od července do září 2014 získané částky ze zastavených pohledávek a pohledávky z bankovních účtů ve výši 2.818.192,79 Kč, když konstatoval, že škoda byla způsobena ve výši 8.000 000 Kč, přičemž částku ve výši 2.818.192,79 Kč - získanou právě na základě uplatněných zástavních práv - považuje za náhradu škody. Přes důkazní návrhy obviněné v daném řízení nebyla zjištěna výše uspokojení, které banka získala v roce 2015 z prodeje zastavených nemovitostí ve vlastnictví společnosti PS Tech, s. r. o. v účetní hodnotě 18.393.000 Kč. Odvolací soud k tomu pouze konstatoval, že „zápornou ekonomickou bilanci společnosti PS Tech, s. r. o. nevyvážily ani jiné zástavy nemovitostí“. Není však zřejmé, jak odvolací soud k takovému závěru dospěl, když společnost PS Tech, s. r. o. byla zlikvidována soudem ustanoveným likvidátorem bez toho, že by proti ní bylo vedeno insolvenční řízení a není také jasné, jaký vliv má tento závěr na zástavní práva poškozené na výše označených nemovitostech. Odvolací soud dále mylně poukazuje na fakt, že společnost PS Tech, s. r. o. prodala nemovitosti, které nikdy nebyly předmětem zástavního práva ve prospěch poškozené, což lze ostatně dovodit již z toho, že tyto nemovitosti byly prodány dne 10. 5. 2013, tedy řadu měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy dne 21. 8. 2013.
10. Z těchto důvodů dovolatelka závěrem svého podání navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a následně věc vrátil odvolacímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Obviněná následně své dovolání doplnila dalšími podáními, a to zejména podáním ze dne 13. 6. 2023, v němž navrhla, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o jí podaném dovolání podle § 265o odst. 1 tr. řádu odložil výkon napadeného rozhodnutí. K dalšímu svému podání ze dne 3. 7. 2023 pak obviněná přiložila údaje o dosažených cenách nemovitostí zajištěných společností PS Tech, s. r. o, které byly touto společností evidovány v účetní hodnotě 18.393.000 Kč. Obviněná přitom poukazuje na skutečnost, že ačkoli byla jedna z nich v roce 2015 k návrhu poškozené vydražena za částku 5.300.000 Kč, následně byla v roce 2021 prodána za částku 18.500.000 Kč. Druhá z nemovitostí pak byla k návrhu poškozené v roce 2015 vydražena za částku 1.089.000 Kč. Obviněná své dovolání doplnila rovněž podáním ze dne 13. 7. 2023, v němž poukazuje na skutečnosti zjištěné v incidenčním sporu iniciovaném v rámci insolvenčního řízení vedeného vůči společnosti CS Data, s. r. o., které podle obviněné vypovídají o nestandardním jednání detektivů najatých poškozenou a zaměstnanců společnosti CS Data, s. r. o., jenž mohlo vést k tomu, že existentní faktury byly vyňaty z účetnictví odběratelů společnosti CS Data, s. r. o. Pohledávky předložené obviněnou k zástavě poškozené tak vůbec nemusely být fiktivní. Nejvyššímu soudu byly dále doručeny ke dni jeho rozhodování další podání obviněné, která ovšem nelze považovat za doplnění jejího mimořádného opravného prostředku, jako například apel na odložení výkonu trestu, který obviněná adresovala Nejvyššímu soudu, Ministerstvu spravedlnosti a Nejvyššímu státnímu zastupitelství. 12. K dovolání obviněné zaslal své písemné stanovisko ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 1 NZO 364/2023 - 13, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně konstatoval, že své dovolací námitky obviněná uplatnila již v rámci předchozího řízení, přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů. V předmětné věci přitom podle státního zástupce nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Státní zástupce proto považuje za dostatečné odkázat na přiléhavá skutková zjištění obou soudů nižších stupňů. 13. K rozsahu dokazování provedeného před odvolacím soudem státní zástupce uvádí, že odvolací soud nemůže suplovat roli nalézacího soudu, a to navíc za situace, kdy jeho postup shledává v duchu § 2 odst. 6 tr. řádu správným. Z výčtu provedených důkazů je přitom možné uzavřít, že se jednalo dílem o již provedené důkazy v hlavním líčení, ale též o důkazy nové ve formě listin, kam je třeba mimo jiné zahrnout i obviněnou uváděné rejstříky. V uvedené souvislosti je pak podle státního zástupce třeba zmínit, že odvolací soud se zabýval i otázkou, zda nalézací soud v průběhu dokazování neopomenul provést některý důkaz, čímž by mohlo dojít k porušení práva obviněné na spravedlivý proces. I v tomto ohledu však shledal dokazování nalézacího soudu za relevantní a odůvodněné, bez nutnosti jej v odvolacím řízení doplňovat na základě nekonkrétních důkazních návrhů. 14. Obviněná Hana Krůčková pak podle státního zástupce ve svém dovolání nevznesla dostatečně konkrétní hmotně právně relevantní námitky, pročež se k takto podanému dovolání nelze podrobněji vyjádřit . Z hlediska naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu je třeba podle státního zástupce přisvědčit argumentaci odvolacího soudu v tom, že za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba považovat celý postup vedoucí k uzavření úvěrové smlouvy, tedy i přípravná jednání, stejně jako další záležitosti související se smluvním ujednáním, jako je určování úvěrového limitu nebo sjednávání zajištění pohledávky z poskytnutého úvěru. Obviněná podle smlouvy o víceúčelové lince měla od počátku smluvního vztahu povinnost zajistit vyčerpanou výši úvěru zástavním právem k dobytným pohledávkám společnosti CS Data, s. r. o. v konkrétní výši, na což bylo navázáno oprávnění úvěr čerpat. K celkovému vyčerpání úvěrového rámce pak došlo přesto, že si obviněná byla vědoma jak zhoršující se situace společnosti CS Data, s. r. o., tak skutečnosti, že svým závazkům vůči poškozené nedostojí, což blíže rozvedl odvolací soud ve své argumentaci. V kontextu s provedeným dokazováním a hodnocením důkazů jak nalézacím, tak odvolacím soudem, je z pohledu státního zástupce irelevantní námitka obviněné, že v období od 13. 8. 2013 do 23. 4. 2014 předložila „pouze“ 5 fiktivních pohledávek z celkového počtu 27 v hodnotě 71.259,97 Kč a teprve poslední čtyři měsíce, tedy do 10. 7. 2014, dalších 22 fiktivních faktur za 26.128.764,89 Kč. Tento progres v předkládání fiktivních faktur celkově osvědčuje závěry soudu o zhoršující se ekonomické situaci společnost CS Data, s. r. o., kdy se obviněná tímto způsobem jako jediný možný a odpovědný subjekt snažila cíleně odvrátit okamžité zesplatnění již vyčerpaných částek úvěru.
15. Ani v otázce sporované výše škody a v návaznosti na to i jiné mírnější právní kvalifikace žalovaného skutku nelze obviněné podle státního zástupce přisvědčit. Jí uváděná argumentace za užití recentní judikatury o ponížení způsobené škody v důsledku její alespoň dílčí sanace ze zajištěných hodnot je v obecné rovině akceptovatelná, avšak v uvedeném případě naprosto nepřijatelná, přičemž v podrobnostech státní zástupce odkazuje na bod č. 31 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. V této souvislosti poukazuje na to, že se odvolací soud ve svém rozhodnutí nevypořádal s návrhem obviněné na doplnění dokazování, v němž obviněná tvrdí, že poškozená banka získala v roce 2015 z prodeje zastavených nemovitostí - tedy i těch ve vlastnictví PS Tech, s. r. o. - blíže nezjištěnou finanční částku. Přesto podle státního zástupce nelze než uzavřít, že rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2023 č. j. 5 To 6/2022, bylo vydáno na základě zevrubného dokazovacího procesu v intencích předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 11 Tdo 642/2022.
16. Státní zástupce tedy s ohledem na výše uvedené závěrem shrnuje, že dovolání obviněné obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu. Proto navrhuje, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. 17. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněnou bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněné k případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněné bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu. 19. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněná všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovala, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnou uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. 21. Obviněná Hana Krůčková ve svém dovolání odkázala mimo jiné na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, který byl v trestním řádu zakotven zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tento dovolací důvod konkrétně spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . 22. Cílem tohoto dovolacího důvodu byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byla obviněná pravomocně uznána vinnou, popř. zproštěna obžaloby, event. ve vztahu k níž bylo rozhodnuto některým z dalších rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.),
- vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení jím nebylo ani věcně adekvátně odůvodněno.
23. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. 24. Obviněná současně odkázala na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu [dříve – tj. s účinností do 31. 12. 2021 - se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu], na jehož základě je možné dovolání iniciovat tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná uznána vinnou. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž bylo napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, není v rámci tohoto dovolacího důvodu možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů je možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemůže měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku je možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, nýbrž v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. 25. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněné, včetně jejího práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
26. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněné Hany Krůčkové splňuje kritéria jí uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování jeho obsahu, jakož i předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněnou vznesené dovolací námitky neodpovídají jí uplatněným, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, jež jsou taxativně uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu. Obviněná totiž prostřednictvím svých námitek vznesených v rámci jí podaného mimořádného opravného prostředku usiluje toliko o opětovné zpochybnění skutkových závěrů učiněných odvolacím soudem stran její trestné činnosti, přičemž za tímto účelem předkládá vlastní hodnocení provedených důkazů a současně se dožaduje provedení dalších důkazů, které však nemohou vyvrátit rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty jí přisouzeného trestného činu. Ve svém dovolání pak obviněná navzdory uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu nevznáší jedinou námitku směřující proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, nýbrž usiluje primárně pouze o přijetí jí předkládané verze skutkového stavu, na jejímž základě rozporuje naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, kterým byla uznána vinnou. 27. Úvodem považuje Nejvyšší soud za vhodné v souladu s výše uvedeným opětovně zdůraznit, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 5 To 6/2022, není prvním rozhodnutím odvolacího soudu v dané věci. K dovolání obviněné byl totiž předchozí rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 5 To 6/2022, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 11 Tdo 642/2022, ve výrocích pod body II. a III. zrušen a soudu druhého stupně bylo uloženo, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud ve svém usnesení zároveň vyslovil závazný právní názor, v němž předestřel své úvahy vzhledem k právnímu posouzení dotčeného skutku. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů stran naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. řádu jednáním obviněné, avšak považoval za potřebné, znovu řádně vyhodnotit podstatné okolnosti dané věci stran toho, jakým způsobem vznikla poškozené bance jednáním obviněné škoda v části odpovídající čerpanému úvěru ve výši 20.000.000 Kč, která fakticky s ohledem na své účelové čerpání představovala pouhou prolongaci předchozí úvěrové smlouvy uzavřené mezi identickými smluvními stranami bez převodu finančních prostředků z majetkové sféry poškozené, a na základě toho vyvodit odpovídající závěry. Za klíčovou (a nedostatečně soudy nižších stupňů zjištěnou a zohledněnou) Nejvyšší soud tedy označil otázku toho, jaký byl vztah dílčích čerpání z úvěrové smlouvy k předchozím pohledávkám poškozené, které byly úvěrovou smlouvou nahrazeny. 28. Jestliže obviněná opětovně rozporovala - stejně jako ve svém předchozím dovolání – naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku jednáním, které je jí kladeno za vinu, tedy uvedením nepravdivých údajů v rámci úkonů, kterými bylo podmíněno zachování úvěrového rámce a kontinuální čerpání úvěru, nelze než konstatovat, že k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku se již na základě identického skutkového stavu Nejvyšší soud podrobně a jednoznačně vyjádřil ve svém kasačním rozhodnutí ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 11 Tdo 642/2022. Jednoznačně se přitom v poukazovaném rozhodnutí ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů, podle kterých je za sjednávání úvěrové smlouvy třeba považovat celý postup vedoucí k uzavření úvěrové smlouvy, tedy i přípravná jednání, jakož i další záležitosti související se smluvním ujednáním, jako je určování úvěrového limitu nebo sjednávání zajištění pohledávky z poskytnutého úvěru, jímž je podmíněno pokračování úvěru v již vyčerpané výši a umožněna realizace budoucího čerpání až do výše úvěrového limitu. Nejvyšší soud proto odkazuje zejména na body 29. až 32. svého usnesení ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 11 Tdo 642/2022, jelikož nepovažuje za účelné opakovat své úvahy a závěry stran posouzení skutečností rozhodných v dané věci, na jejichž základě dospěl k závěru o naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku jednáním obviněné. 29. Závazným právním názorem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího v téže věci je přitom vázán nejen ten orgán činný v trestním řízení, jemuž byla věc dovolacím soudem přikázána k novému projednání a rozhodnutí (viz § 265s odst. 1 tr. řádu), nýbrž i sám dovolací soud, a to dokonce nejen týž senát Nejvyššího soudu, ale i kterýkoliv jiný jeho senát, pokud se tato věc znovu stane předmětem přezkumu v rámci dovolacího řízení. Tento závěr samozřejmě platí při nezměněných skutkových zjištěních při novém projednávání a rozhodnutí ve věci samé. Z tohoto důvodu bylo nutno zásadní dovolací námitky obviněné týkající se především otázky naplnění subjektivní a objektivní stránky trestného činu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku odmítnout jako nepřípustné, neboť po doplnění dokazování ze strany odvolacího soudu v nyní projednávané věci nedošlo v této otázce k žádné změně skutkového stavu. Za tohoto stavu bylo potřeba dostát závaznému právnímu názoru vyslovenému v předchozím kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 11 Tdo 642/2022. Vrchní soud v Olomouci tak ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 5 To 6/2022, zcela respektoval vyslovený právní názor Nejvyššího soudu, pročež jsou jakékoliv výhrady obviněné v nově podaném dovolání, zaměřené nejen proti naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, ale ve skutečnosti též proti předchozímu kasačnímu usnesení Nejvyššího soudu, nepřípustné, ježto při přistoupení na požadavek jejich přezkumu by Nejvyšší soud musel přezkoumat též své vlastní předchozí rozhodnutí, což mu zapovídá ustanovení § 265n tr. řádu. Jinými slovy, uvedené námitky obviněné nemohly být úspěšně uplatněny v tomto dovolacím řízení, ježto v tomto rozsahu je dovolání nepřípustné, jak bylo vyloženo shora. 30. Výše uvedené teze lze shrnout následovně. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání není podle § 265n tr. řádu, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný. Je tudíž nepřípustné, aby obviněná, byť i jen zčásti, brojila proti obsahu kasačního usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 11 Tdo 642/2022, stejně jako proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Proto jsou nepřípustné námitky, kterými obviněná v nyní projednávaném dovolání brojí proti závěru, že svým jednáním nenaplnila - přes absenci jakýchkoli podstatných změn ve skutkovém stavu - subjektivní a objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku. 31. Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku dále opětovně namítla, že neměla povědomí o jakýchkoli finančních problémech společnosti CS Data, s. r. o. či o fiktivnosti pohledávek evidovaných touto společností. V důsledku toho podle svého tvrzení nemohla úmyslně zkrátit poškozenou na jejích právech předkládáním předmětných seznamů pohledávek s fiktivními pohledávkami, jelikož fiktivní pohledávky mohly do systému využívaného společností CS Data, s. r. o. zavést třetí osoby. Obviněná tedy ani nemohla - dle svého tvrzení - v okamžiku uzavření úvěrové smlouvy či realizace dílčího čerpání finančních prostředků z úvěrové smlouvy ve výši 8.000.000 Kč vázaných účelem na uspokojení již zesplatněných úvěrových smluv společnosti PS Tech, s. r. o. přepokládat, že by svým závazkům ze smlouvy nemohla dostát.
32. K danému Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Za případ extrémního (zjevného) nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy nižších soudů, splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. řádu, ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněné, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. 33. Žádný z obviněnou poukazovaných důkazů přitom podle zjištění Nejvyššího soudu zásadním způsobem nezpochybňuje - natož aby vylučoval - skutečnost, že obviněná si musela být zhoršující majetkové situace společnosti CS Data, s. r. o. vědoma nejen předtím, než předložila v rámci plnění smluvních povinností poškozené bance seznamy pohledávek obsahující fiktivní pohledávky, ale dokonce i předtím, než dne 10. 2. 2014 realizovala dílčí čerpání z úvěrové smlouvy ve výši 8.000.000 Kč, kterým došlo k uhrazení zesplatněného úvěru mezi poškozenou bankou a společní PS Tech, s. r. o. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí, stejně jako již nalézací soud ve svém rozhodnutí ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 45 T 6/2019, nevycházel pouze ze skutečnosti, že obviněná v období od 13. 8. 2013 do 23. 4. 2014 předložila toliko 5 fiktivních pohledávek v celkové hodnotě 71.259,97 Kč, kterak ve svém dovolání tvrdí obviněná. Soudy nižších stupňů totiž přiléhavě popsaly nejen závazky plynoucí z úvěrové smlouvy a proces, v němž obviněná postupně předkládala seznamy pohledávek tvořené z čím dál větší části fiktivními pohledávkami za účelem zachování úvěrového rámce, ale toto jednání rovněž zasadily do širšího kontextu událostí, jež se odehrály v rozhodné době a dalších kroků realizovaných obviněnou. Zejména nalézací soud ve svých skutkových zjištěních - s nimiž se v plné míře ztotožnil i soud odvolací – zdůraznil, že od roku 2011 došlo k růstu závazků společnosti CS Data, s. r. o., načež se po auditu realizovaném v roce 2013 a zastavení partnerských programů společnosti Hewlett-Packard, k němuž došlo dne 31. 1. 2014, ocitla obchodní činnost společnosti CS Data, s. r. o. v problémech, přičemž o nutnosti zastavit dodávky odběratelům a odstoupit od části smluv vypověděla v rámci hlavního líčení konaného dne 22. 7. 2020 sama obviněná. Soudy nižších stupňů také popsaly osobní provázání společností CS Data, s. r. o. a PS Tech, s. r. o., jenž se promítlo rovněž ve skutečnost, že ačkoli obviněná dne 10. 2. 2014 fakticky převzala dluh společnosti PS Tech, s. r. o. vůči poškozené bance ve výši 8.000.000 Kč, s. r. o., ze své pozice jediného jednatele v rozporu se svou povinností loajality v obhajitelném zájmu společnosti CS Data, s. r. o. nepodnikla stran tohoto dluhu žádné faktické kroky vůči společnosti PS Tech, s. r. o. Ačkoliv obviněná poukazuje na řadu listinných důkazů, které mají prokazovat její dobrou víru v neexistenci finančních problémů společnosti CS Data, s. r. o., je namístě tyto označit za irelevantní. Obviněná totiž byla jakožto jediná jednatelka společnosti CS Data, s. r. o. osobou, která zjevně v rozporu se svojí povinností péče řádného hospodáře ke vzniku finančních problémů společnosti CS Data, s. r. o. přispěla a navzdory vysokému obratu, kterého společnost CS Data, s. r. o. dosahovala ještě začátkem roku 2014, bylo krátce po ukončení činnosti obviněné jako její jediné jednatelky proti společnosti CS Data, s. r. o. v říjnu 2014 zahájeno insolvenční řízení, v němž byly přihlášeny pohledávky o objemu více než 87.000.000 Kč. K tomuto je třeba poukázat rovněž na některá další zjištění nalézacího soudu, podle kterých např. v roce 2013 až 2014 byly z účtu společnosti CS Data, s. r. o. na soukromý účet obviněné poukázány platby přesahující více než 3.000.000 Kč, z nichž podstatnou část obviněná nevykázala ve svých příjmech, jakož i na skutečnost, že obviněná počátkem roku vydala sporné dluhopisy společnosti CS Data, s. r. o. v souhrnné částce 7.000.000 Kč, jejichž platnost byla následně úspěšně rozporována u soudu insolvenční správkyní.
34. V kontextu výše uvedeného se pak jakožto ryze účelové jeví tvrzení obviněné stran toho, že dílčí čerpání ke dni 10. 2. 2014 realizovala v přesvědčení o tom, společnost CS Data, s. r. o. bude schopna své závazky zajistit dobytnými pohledávkami a splácet, avšak se sama stala obětí machinací tehdejších zaměstnanců společnosti CS Data, s. r. o. Z časové posloupnosti kroků obviněné v koordinaci s dalšími osobami a v kontextu nestandardních vztahů mezi společnostmi PS Tech, s. r. o. a CS Data, s. r. o., jakožto i okolností, za kterých byla ukončena činnost obou těchto společností, je totiž zjevné, že k prohloubení finančních problémů společnosti CS Data, s. r. o., k němuž došlo v roce 2014, a ke ztrátě schopnosti této společnosti dostát svým závazkům nedošlo výlučně v důsledku shody nešťastných náhod a pochybení či spiknutí třetích osob, jak se snaží prezentovat obviněná ve svém dovolání. Ačkoli obviněná spatřuje oporu tohoto svého tvrzení v informacích sdělených insolvenční správkyní v insolvenčním řízení vedeném ve vztahu ke společnosti CS Data, s. r. o., sama insolvenční správkyně v obviněnou předloženém protokolu označila tyto informace za neformální a neprokazatelné domněnky. Pokud pak obviněná namítla, že pohledávky společnosti CS Data, s. r. o. za společností Proact Czech Republic, s. r. o. nemusely být fiktivní, toto tvrzení opřela pouze o ničím nepodloženou domněnku, že platby od společnosti Proact Czech Republic, s. r. o. přijala také společnost PS Tech, s. r. o. Podle obviněné by se tedy mohlo jednat o platby určené pro společnost CS Data, s. r. o., ačkoli sama obviněná neví, proč a na základě čeho by měly být placeny tímto způsobem. Dále pak obviněná rozporuje fiktivnost těchto pohledávek v souhrnné výši 3.219.810 Kč zcela neprůkazným poukazem na skutečnost, že na jinou z faktur vystavených společnosti Proact Czech Republic, s. r. o. společností CS Data, s. r. o. bylo uhrazeno o částku 6.655 Kč více.
35. Nejvyšší soud tedy veškeré výše uvedené a veskrze polemické skutkové námitky obviněné učiněné v jejím mimořádném opravném prostředku kategoricky odmítl, neboť jsou toliko projevem její urputné snahy zvrátit skutkové závěry nižších soudů ve svůj prospěch. Po analýze všech skutkových zjištění učiněných jak odvolacím, tak nalézacím soudem je přitom jednoznačně zřejmé, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími rozhodnými skutkovými zjištěními je patrná zjevná logická návaznost. Naproti tomu popis skutkového děje učiněný ze strany obviněné zůstal po provedeném dokazování i nadále celkově nepřesvědčivý. Nejvyšší soud tedy v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry formulované odvolacím soudem zejména na podkladě skutkových zjištění nalézacího soudu neměly oporu v provedených důkazech. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve spojení s konstantní judikaturou Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo . Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění obviněné nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněné na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. 36. Pokud jde o obviněnou rozporovanou výši škody, kterou svým jednáním způsobila, k tomuto je na místě konstatovat, že Nejvyšší soud v předchozím zrušujícím usnesení ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 11 Tdo 642/2022, konstatoval, že z hlediska učinění závěrů o faktické výši škody způsobené trestným činem nelze považovat za dostatečný odvolacím soudem učiněný poukaz jednak na souhrn obviněnou předkládaných fiktivních pohledávek, kteréžto bance předkládala v širším časově vymezeném období, a jednak na konečnou výši nesplaceného úvěru. Uvedený závěr Nejvyšší soud učinil, jelikož na rozdíl od běžného úvěrového podvodu, v němž dochází k jednání pachatele ve spojení s uzavřením smlouvy či převodu finančních prostředků, v nyní projednávaném případě spočívalo jednání obviněné ve faktickém opakovaném uzavírání dodatků k úvěrové smlouvě prostřednictvím dokládání seznamů pohledávek určených k zajištění, jímž bylo podmíněno pokračující i budoucí čerpání z úvěrové smlouvy, přičemž bylo zapotřebí blíže se zabývat vztahem mezi tímto jednáním a vzniklou škodou. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů nebylo zjevné, jaký vztah mělo jednání obviněné ve vztahu k celé škodě ve výši 28.000.000 Kč, když faktickým následkem jednotlivých předložení seznamů pohledávek bylo, že banka v daném měsíci nepřistoupila ke snížení úvěrového rámce a jeho částečnému, či úplnému zesplatnění a z úvěrové smlouvy byly navzdory možnosti kontinuálního čerpání reálně vyčerpány pouze finanční částky vázané na úhradu předchozích pohledávek poškozené za společnostmi CS Data, s. r. o. a PS Tech, s. r. o. Zde je však nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud ponechal na uvážení odvolacího soudu, zda za účelem řádného posouzení po vrácení věci bude třeba provést další důkazy či některé z důkazů zopakuje, anebo mu budou postačovat důkazy již dříve řádně provedené.
37. Ve shodě se závěry Nejvyššího soudu následně odvolací soud shledal, že ve vztahu k dílčímu čerpání ve výši 20.000.000 Kč nelze konstatovat, jakým způsobem se postavení poškozené banky zhoršilo v důsledku faktické prolongace a dodatečného zajištění již zesplatněného předchozího kontokorentního úvěru ze smlouvy KA 1201341, který společnost CS Data, s. r. o. uzavřela dne 16. 5. 2021 s poškozenou. Naopak ve vztahu k dílčímu čerpání ve výši 8.000.000 Kč vyplynulo, že realizací tohoto čerpání zanikl dosavadní závazek mezi poškozenou a společností PS Tech, s. r. o. Pokud tedy obviněná realizovala toto čerpání vědoma si finančních problémů společnosti CS Data, s. r. o. a skutečnosti, že takto čerpanou dílčí část úvěru nebude moci zajistit v souladu s úvěrovou smlouvu, načež následně v období měsíce července roku 2014 předložila seznam pohledávek zahrnující fiktivní pohledávky ve výši 18.385.119 Kč, zásadním způsobem uvedla poškozenou v omyl stran majetkové situace společnosti CS Data, s. r. o. a její schopnosti zajistit svůj dluh v souladu s úvěrovou smlouvu, čímž znemožnila bance uplatnit její práva a uspokojit se z existujících zajištěných a dobytných pohledávek společnosti CS Data, s. r. o.
38. S obviněnou lze přitom v obecné rovině souhlasit v tom, že nelze bez ohledu na okolnosti daného případu konstatovat, že zástavní právo i v případě zpeněžení zástavy slouží ve všech případech a za všech okolností pouze jako náhrada škody způsobené již dokonaným trestným činem úvěrového podvodu. Nejvyšší soud plně respektuje své závěry, které učinil v obviněnou poukazovaném usnesení ze dne 18. 3. 2020, sp. zn. 7 Tdo 192/2020. Tyto závěry ovšem zohledňovaly specifické okolnosti citované věci, v níž nebyl prokázán úmysl pachatele zkrátit banku na jejích majetkových právech, úvěr měl být v plné výši zajištěn nemovitostí a prokázáno bylo pouze to, že pachatel nesplňoval podmínky čerpání hypotečního úvěru stran výše příjmu, přičemž se pokusil účelově vázaný hypoteční úvěr získat po předložení fiktivního potvrzení o svých příjmech. Naopak v nyní projednávaném případě obviněná čerpala úvěr v rámci podnikání, vědoma si finančních problémů společnosti CS Data, s. r. o. Tento úvěr měl být pro svoji rizikovost zajištěn existentními a dobytnými pohledávkami společnosti CS Data, s. r. o. po celou dobu jeho trvání, pročež obviněná po získání peněžních prostředků z úvěrové smlouvy uváděla poškozenou v omyl stran samotné existence pohledávek určených k zajištění, když společnost CS Data, s. r. o. v tomto období ztratila nejen schopnost poskytnutý úvěr zajistit, ale jak již uvedly soudy obou nižších stupňů, docházelo rovněž k postupnému útlumu její činnosti, v důsledku čehož se prohlubovaly její finanční problémy a nebyla tak schopna plnit své závazky. V intencích výše odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2020, sp. zn. 7 Tdo 192/2020, podle kterého nikoli každý případ úvěrového podvodu podle § 211 tr. zákoníku je skutkově totožný, a každý je nutné posuzovat individuálně s ohledem na podmínky jeho uzavření, a to včetně okolností, které jsou s to snížit způsobenou škodu, je tak na místě konstatovat, že v nyní posuzované věci bylo na místě považovat za způsobenou škodu celé dílčí čerpání ve výši 8.000.000 Kč, a to za situace, kdy jednání obviněné spočívalo v úmyslném znemožnění uspokojení poškozené banky ze zajištěných dobytných pohledávek společnosti CS Data, s. r. o. Pokud se tedy obviněná domáhala toho, aby škoda způsobená trestným činem byla ponížena o cenu zastavených nefiktivních a dobytných pohledávek, z nichž poškozená mohla částečně uspokojit svou pohledávku, nelze tento požadavek považovat za oprávněný. 39. V rámci poslední ze svých námitek obviněná odvolacímu soudu vyčetla, že nebylo prověřeno její tvrzení stran toho, že se poškozená mohla domoci náhrady škody ze zajištěných nemovitostí společnosti PS Tech, s. r. o. Nejvyšší soud v tomto směru ovšem neshledal úvahy obviněné, stejně jako její neurčitý důkazní návrh v odvolacím řízení, za způsobilé vyvolat pochybnosti o správnosti poškozenou vyčísleného nesplaceného zůstatku z úvěrové smlouvy.
40. Nejvyšší soud k tomuto opětovně připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. řádu). Je pak plně na úvaze soudu, kterak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Odvolací soud přitom podle zjištění Nejvyššího soudu napadené rozhodnutí, a to i v kontextu jím poukazovaných skutkových zjištění nalézacího soudu, v nyní posuzované věci řádně odůvodnil, a to včetně uvedení toho, jakým způsobem se vypořádal s obhajobou obviněné. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění zákonných znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu, jež vylučuje, aby se jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 733/01 a další). Nerespektování práva na spravedlivý proces garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněnou navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti, k čemuž však v nyní posuzované věci nedošlo. Obviněnou ovšem nebyl vznesen jediný konkrétní důkazní návrh, který by byl zamítnut se zcela nedostatečným či žádným odůvodněním, a zároveň by se takovýto návrh vztahoval k rozhodné skutečnosti, která by byla podstatná pro naplnění zákonných znaků jí přisouzeného trestného činu. Zjednodušeně řečeno, o existenci opomenutých důkazů se nejedná v důsledku prosté nespokojenosti obviněné s úplností provedeného dokazování. Nejvyšší soud se tedy v dané věci plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, který ve svém odůvodnění přiléhavě uvedl, že o správnosti poškozenou vyčíslené škody (nesplaceného zůstatku úvěru z úvěrové smlouvy) v daném řízení nevznikly důvodné pochybnosti, přestože úvěr byl zajištěn rovněž nemovitostmi ve vlastnictví společnosti PS Tech, s. r. o., a to zejména s ohledem na okolnosti případu. V tomto směru nelze pominout, že svědek Aleš Klimeš (tehdejší společník společnosti PS Tech, s. r. o. a partner obviněné) vypověděl o skutečnosti, že předmětné nemovitosti byly zastaveny rovněž k dalším úvěrům společnosti PS Tech, s. r. o., přičemž i tento svědek se svým jednáním přičinil k nemožnosti toho, aby poškozená banka dosáhla na uspokojení své pohledávky, jak uzavřel odvolací soud v bodě 31. odůvodnění svého rozhodnutí. VI.
Závěr
41. V souvislosti s přednesenou argumentací obviněné Hany Krůčkové je třeba zdůraznit, že tato veškeré své dovolací námitky uplatnila již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s těmito námitkami řádně vypořádaly oba soudy nižších stupňů. Současně je třeba zdůraznit, že soudy nižších stupňů se v dané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněné mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněné v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15), nicméně v rámci přezkumné činnosti nebylo ze strany dovolacího soudu nikterak zjištěno, že by tyto zásady byly v nyní posuzované věci postupem soudů nižších stupňů jakýmkoli způsobem narušeny.
42. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 5 To 6/2022, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněné Hany Krůčkové bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, pročež toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. 43. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě dovolání obviněné Hany Krůčkové a obsahu příslušného spisového materiálu v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu ani v jemu předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněné na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky § 265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněné napadeno. Za tohoto stavu tak Nejvyšším soudem nebylo vyhověno podnětu obviněné na přerušení výkonu uloženého trestu, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jí podaném dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu). V Brně dne 21. 9. 2023
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu