Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
pro 155 849,75 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 155 849,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 155 849,75 Kč od 20.11.2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 155 879,75 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 08.01.2019 byla mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem v pozici podnikatele uzavřena smlouva o zápůjčce č. [anonymizováno] (dále též jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy byla žalovaném dne 10.01.2019 poskytnuta na účet uvedený ve smlouvě zápůjčka ve výši 55 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutou zápůjčku, došlo k zesplatnění celé zápůjčky, a to v souladu s bodem 8.3. Smlouvy, podle kterého platí, že pokud nebudou uhrazeny dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 60 dnů, dochází tímto dnem k automatickému zesplatnění celé zápůjčky, čímž vznikla také nová jistina zápůjčky sestávající z nesplacené jistiny zápůjčky a běžného úroku zápůjčky, tedy částka ve výši 133 080 Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění zápůjčky žalovanému oznámením ze dne 26.12.2019. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 8.7. Smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny zápůjčky uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny zápůjčky až do jejího zaplacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně neplnil, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl platební rozkaz Okresního soudu v Olomouci č. j. okresni/29_C_232_2020-28 ze dne 06.10.2020. Shora uvedený soud mimo jiné potvrdil, že je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku představující smluvní pokutu dle bodu 8.7. Smlouvy, tedy částku ve výši 31 140,72 Kč. Žalobci byla takto pravomocně přiznána pohledávka na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny zápůjčky dle bodu 8.4. Smlouvy ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky, a to za dobu do 17.08.2020. Předmětným rozhodnutím bylo nároku žalobkyně, mimo jiné co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny zápůjčky trvalo i po datu 17.08.2020. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 8.7. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaný svůj dluh z titulu této smluvní pokuty zcela neuhradil, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 03.11.2025, ve které vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 133 080 Kč od 18.08.2020 do 28.04.2021, 0,1 % denně z částky 129 735 Kč od 29.04.2021 do 12.05.2021, 0,1 % denně z částky 127 640 Kč od 13.05.2021 do 17.12.2021, 0,1 % denně z částky 126 540,71 Kč od 18.12.2021 do 19.01.2022, 0,1 % denně z částky 122 809,12 Kč od 20.01.2022 do 24.02.2022, 0,1 % denně z částky 119 077,53 Kč od 25.02.2022 do 21.03.2022, 0,1 % denně z částky 115 345,94 Kč od 22.03.2022 do 19.04.2022, 0,1 % denně z částky 111 614,35 Kč od 20.04.2022 do 19.05.2022, 0,1 % denně z částky 107 882,76 Kč od 20.05.2022 do 20.06.2022, 0,1 % denně z částky 104 151,17 Kč od 21.06.2022 do 19.07.2022, 0,1 % denně z částky 100 419,58 Kč od 20.07.2022 do 19.08.2022, 0,1 % denně z částky 96 687,99 Kč od 20.08.2022 do 19.09.2022, 0,1 % denně z částky 92 956,40 Kč od 20.09.2022 do 19.10.2022, 0,1 % denně z částky 89 224,81 Kč od 20.10.2022 do 21.11.2022, 0,1 % denně z částky 85 493,22 Kč od 22.11.2022 do 19.12.2022, 0,1 % denně z částky 81 761,63 Kč od 20.12.2022 do 19.01.2023, 0,1 % denně z částky 78 030,04 Kč od 20.01.2023 do 20.02.2023, 0,1 % denně z částky 74 298,45 Kč od 21.02.2023 do 20.03.2023, 0,1 % denně z částky 70 566,86 Kč od 21.03.2023 do 19.04.2023, 0,1 % denně z částky 66 835,27 Kč od 20.04.2023 do 22.05.2023, 0,1 % denně z částky 63 103,68 Kč od 23.05.2023 do 21.06.2023, 0,1 % denně z částky 59 372,09 Kč od 22.06.2023 do 24.07.2023, 0,1 % denně z částky 55 640,50 Kč od 25.07.2023 do 16.11.2023, 0,1 % denně z částky 53 449,94 Kč od 17.11.2023 do 28.12.2023, 0,1 % denně z částky 49 718,35 Kč od 29.12.2023 do 05.02.2024, 0,1 % denně z částky 45 986,76 Kč od 06.02.2024 do 03.04.2024, 0,1 % denně z částky 42 768,84 Kč od 04.04.2024 do 03.11.2025. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes výzvu ze dne 03.11.2025. Žalobkyně dále požaduje úhradu částky 1 200 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. 2.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3.Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:
- Ze Smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že dne 08.01.2019 byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, označeným mimo jiné i uvedením IČ, uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytl věřitel žalovanému zápůjčku ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 98 900 Kč v 60 měsíčních splátkách po 2 565 Kč. Celkem měl tedy žalovaný vrátit žalobci částku 153 900 Kč. Ve smlouvě pak v rámci parametrů byl uveden podnikatelský účel zápůjčky, konkrétně je zde uvedeno, že zápůjčka je poskytována za účelem: „investiční zápůjčka“. Dle čl. 1.8 je zápůjčka poskytována pro podnikatelské účely vydlužitele. V čl. 8.4 Smlouvy o zápůjčce bylo ujednáno, že v případě, že způsobem sjednaným v této smlouvě dojde k zesplatnění zápůjčky, se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře (tj. včetně případných revolvingů), zahrnující jak jistinu zápůjčky (včetně případných revolvingů), tak běžný úrok zápůjčky (včetně případných revolvingů), stávají součástí nové jistiny zápůjčky. Dále dle čl. 8.7 Smlouvy o zápůjčce v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině zápůjčky ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká dlužníkům povinnost zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení dlužníků s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že zapůjčiteli vznikne právo na smluvní pokutu dle čl. 8.5 Smluvních ujednání smlouvy. Článek 13.8 ve smlouvě neexistuje, čl. 8.2 obsahuje ujednání ve vztahu ke smluvní pokutě, čl. 5.1 pak ujednání ohledně způsobu splácení zápůjčky.
- Z Oznámení ze dne 26.12.2019, že žalobkyně sdělila žalovanému, že s ohledem na prodlení s úhradou splátek došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze Smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. [anonymizováno] a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části zápůjčky v celkové výši 135 105 Kč.
- Z předžalobní upomínky ze dne 03.11.2025 včetně poštovního podacího archu, že žalobkyně vyzvala upomínkou ze dne 03.11.2025 žalovaného k zaplacení smluvní pokuty dle čl. 8.7 Smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. [anonymizováno] za dobu od 18.08.2020 do 03.11.2025 v celkové výši 155 849,75 Kč. Výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.
- Ze souhlasu s kopírováním a uchováváním občanského průkazu či jiného dokladu totožnosti ze dne 08.01.2019, z kopie občanského průkazu žalovaného, z výpisu z účtu žalovaného, z výpisu ze živnostenského rejstříku žalovaného, z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2016, 2017, že žalovaný dne 08.01.2019 poskytl žalobkyni v rámci sjednávání smlouvy o zápůjčce kopii svého občanského průkazu. Účet, vedený na jméno žalovaného mimo jiné v období od 01.11.2018 do 30.11.2018 pod č. [anonymizováno] je označen jako „[anonymizováno] Podnikatelské konto“. Žalovaný byl ke dni 10.01.2019 zapsán jako fyzická podnikající osoba v živnostenském rejstříku pod IČ [anonymizováno], adresa sídla [anonymizováno], s datem zápisu dne 22.07.2009. V roce 2016 měl žalovaný příjmy ve výši 406 985 Kč a výdaje ve výši 244 191 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 162 794 Kč. V roce 2017 měl žalovaný příjmy ve výši 409 730 Kč a výdaje ve výši 245 838 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 163 892 Kč.
- Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. okresni/29_C_232_2020, že účastníky jsou žalobce a žalovaný tak, jako v projednávané věci, žaloba byla podána pro zaplacení částky 199 515 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. [anonymizováno]. V kartě klienta je žalovaný označen rodným číslem a adresou trvalého bydliště. Částka 55 000 Kč byla žalovanému poskytnuta převodem na jeho bankovní účet č. [anonymizováno] dne 10.01.2019 pod variabilním symbolem [anonymizováno]. Dne 06.10.2020 byl Okresním soudem v Olomouci vydán platební rozkaz č. j. okresni/29_C_232_2020-28, který nabyl právní moci dne 06.11.2020. 4.Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
Mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, označeným mimo jiné i uvedením identifikačního čísla, byla dne 08.01.2019 uzavřena Smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. [anonymizováno], na základě které poskytl věřitel žalovanému zápůjčku ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 98 900 Kč v 60 měsíčních splátkách po 2 565 Kč. Celkem měl tedy žalovaný vrátit žalobci částku 153 900 Kč. Ve smlouvě pak v rámci parametrů byl uveden podnikatelský účel zápůjčky, konkrétně je zde uvedeno, že zápůjčka je poskytována za účelem: „investiční zápůjčka“. Dle čl. 1.8 je zápůjčka poskytována pro podnikatelské účely vydlužitele. V čl. 8.4 Smlouvy o zápůjčce bylo ujednáno, že v případě, že způsobem sjednaným v této smlouvě dojde k zesplatnění zápůjčky, se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře (tj. včetně případných revolvingů), zahrnující jak jistinu zápůjčky (včetně případných revolvingů), tak běžný úrok zápůjčky (včetně případných revolvingů), stávají součástí nové jistiny zápůjčky. Dále dle čl. 8.7 Smlouvy o zápůjčce v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině zápůjčky ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká dlužníkům povinnost zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení dlužníků s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že zapůjčiteli vznikne právo na smluvní pokutu dle čl. 8.5 Smluvních ujednání smlouvy. Článek 13.8 ve smlouvě neexistuje, čl. 8.2 obsahuje ujednání ve vztahu ke smluvní pokutě, čl. 5.1 pak ujednání ohledně způsobu splácení zápůjčky. Žalovaný dne 08.01.2019 poskytl žalobkyni v rámci sjednávání smlouvy o zápůjčce kopii svého občanského průkazu. Účet, vedený na jméno žalovaného mimo jiné v období od 01.11.2018 do 30.11.2018 pod č. [anonymizováno] je označen jako „[anonymizováno] Podnikatelské konto“. Žalovaný byl ke dni 10.01.2019 zapsán jako fyzická podnikající osoba v živnostenském rejstříku pod IČ [anonymizováno], adresa sídla [anonymizováno], s datem zápisu dne 22.07.2009. V roce 2016 měl žalovaný příjmy ve výši 406 985 Kč a výdaje ve výši 244 191 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 162 794 Kč. V roce 2017 měl žalovaný příjmy ve výši 409 730 Kč a výdaje ve výši 245 838 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 163 892 Kč. Oznámením ze dne 26.12.2019 žalobkyně sdělila žalovanému, že s ohledem na prodlení s úhradou splátek došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze Smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. [anonymizováno] a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části zápůjčky v celkové výši 135 105 Kč. Žalobkyně dále vyzvala upomínkou ze dne 03.11.2025 žalovaného k zaplacení smluvní pokuty dle čl. 8.7 Smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. [anonymizováno] za dobu od 18.08.2020 do 03.11.2025 v celkové výši 155 849,75 Kč. Výzva byla žalovanému odeslána téhož dne. U Okresního soudu v Olomouci byla pod sp. zn. okresni/29_C_232_2020 projednávána žaloba téže žalobkyně proti témuž žalovanému pro zaplacení částky 199 515 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. [anonymizováno]. V kartě klienta je žalovaný označen rodným číslem a adresou trvalého bydliště. Částka 55 000 Kč byla žalovanému poskytnuta převodem na jeho bankovní účet č. [anonymizováno] dne 10.01.2019 pod variabilním symbolem [anonymizováno]. Dne 06.10.2020 byl Okresním soudem v Olomouci vydán platební rozkaz č. j. okresni/29_C_232_2020-28, který nabyl právní moci dne 06.11.2020. 5.Dle ustanovení § 2390 OZ, občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6.Dle ustanovení § 2391 OZ, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla. 7.Dle ustanovení § 2392 OZ, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu. 8.Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném v době poskytnutí úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9.Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10.Podle ust. § 580 odst. 1 OZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11.Podle ust. § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12.Podle ustanovení § 1968 OZ, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. 13.Podle ustanovení § 1970 OZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14.Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15.Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru:
Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela nedůvodná. V daném případě byl žalovaný ve smlouvě o zápůjčce označen mimo jiné i uvedeném IČ, v řízení bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy byl podnikatelem zapsaným v živnostenském rejstříku. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR však má soud za to, že pouhé označení osoby jako podnikatele (v daném případě uvedení IČ ve smlouvě o zápůjčce) nepostačuje k závěru, že si žalovaný bral úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Je nutné zkoumat účel uzavření smlouvy, zda souvisí s podnikatelskou činností dané osoby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.03.2025, sp. zn. nsoud/33_Cdo_1279_2024). V daném případě žalobkyně na výzvu soudu, a to jak neformální již před nařízeným jednáním, tak na výzvu dle ust. § 118a OSŘ pouze uvedla, že žalovaný je ve smlouvě označen identifikačním číslem, smlouva se jmenuje „o podnikatelské půjčce“, dle oddílu I. písm. G) je účel zápůjčky stanoven jako „investiční zápůjčka“, dle oddílu II bodu 1.6 „je zápůjčka poskytována pro podnikatelské účely vydlužitele“ a dále je ve smlouvě více odkazů na podnikání či sídlo žalovaného, například v čl. 5.1, 8.1, 13.8 smlouvy. Soud tato tvrzení považuje za zcela nedostatečná, když ve skutečnosti z jednotlivých ustanovení smlouvy žádným způsobem nevyplývá, k jakému konkrétnímu podnikatelskému účelu měla zápůjčka sloužit. Žalobkyně navíc chybně označila oddíl II. bod 1.6, když ve skutečnosti se jedná o oddíl II, bod 1.8. Další články, na které žalobkyně odkazuje, neobsahují žalobkyní tvrzené skutečnosti, když článek 13.8 ve smlouvě ani neexistuje, čl. 8.2 obsahuje ujednání ve vztahu ke smluvní pokutě, čl. 5.1 pak ujednání ohledně způsobu splácení zápůjčky. V zákaznické kartě je pak žalovaný označen pouze rodným číslem a adresou trvalého bydliště, nikoliv identifikačním číslem a sídlem. Soud proto uzavírá, že žalobkyní nebylo ani přes opakované výzvy dostatečně tvrzeno a prokázáno, že žalovaný jednal v rámci své podnikatelské činnosti, a posoudil uvedenou smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyní nebylo dále tvrzeno ani prokázáno, že by že by před poskytnutím zápůjčky provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně vycházela z daňových přiznání za roky 2016 a 2017, smlouva o zápůjčce však byla uzavřena 08.01.2019. Ačkoliv daňové přiznání za rok 2018 zřejmě v tuto dobu nebylo k dispozici, žalobkyně nepochybně mohla a měla ověřit příjmy a zejména výdaje žalovaného i jiným způsobem. Žalobkyně však takto nepostupovala, na opakované výzvy soudu včetně výzvy dle § 118a OSŘ odpovídajícím způsobem nereagovala. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26.02.2019, sp. zn. usoud/III.__S_4129_18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 OZ absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. 16.Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojilali se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., je správný.“. 17.Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 05.03.2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
18.Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
19.S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Je-li pak smlouva o zápůjčce posouzena jako smlouva spotřebitelská, v rozporu s dobrými mravy je rovněž výše sjednaného úroku, který představuje téměř dvojnásobek jistiny (jistina 55 000 Kč, úrok 98 900 Kč). I z tohoto důvodu pak soud považuje předmětnou smlouvu za rozpornou s dobrými mravy a absolutně neplatnou. 20.Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021, z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 OZ), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. 21.zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. 22.S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobě žalobkyně nelze vyhovět, když žalobkyně se domáhá zaplacení smluvní pokuty, zatímco by měla nárok pouze na doposud nesplacenou jistinu, o které bylo nadto již rozhodnuto v rámci řízení, vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. okresni/29_C_232_2020. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že její nárok je po právu, když část smluvní pokuty byla přiznána právě v rámci tohoto řízení, soud konstatuje, že bylo rozhodnuto platebním rozkazem, nedošlo k žádnému dokazování a bylo tak třeba nyní posoudit otázku platnosti smlouvy o zápůjčce, což soud učinil. Žaloba žalobkyně proto byla v plném rozsahu zamítnuta. 23.O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ, když žalovaný byl procesně zcela úspěšným účastníkem řízení a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl však v řízení zcela pasivní a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.