Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO: [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupená advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno]
trvale bytem a dříve též sídlem [anonymizováno]
o zaplacení 13 991,05 Kč s příslušenstvím,
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [anonymizováno] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [anonymizováno] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do [anonymizováno] a z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou ze dne [anonymizováno] domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku [anonymizováno] a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení. Uvedla, že žalovaný s ní dne [anonymizováno] uzavřel prostřednictvím webových stránek www.[anonymizováno].cz smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel částku ve výši [anonymizováno], za což se zavázal uhradit poplatek ve výši [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal uhradit také částku [anonymizováno] za doplňkovou službu „[anonymizováno]“. Ve smlouvě byl také sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5% denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, který činí [anonymizováno]. Žalovaný však své povinnosti plynoucí z této smlouvy nesplnil, na úvěr ničeho neuhradil. Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.
2.Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, přestože byl soudem řádně a včas předvolán.
3.Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění[anonymizováno]
4.Z dokumentu s názvem „[anonymizováno]“ ze dne [anonymizováno], z všeobecných obchodních podmínek a ceníku soud zjistil, že žalobkyně označila jako klienta a úvěrovaného žalovaného (u nějž je uvedeno IČO a sídlo podnikání), přičemž na základě této smlouvy měl žalovaný obdržet částku [anonymizováno] převodem na bankovní účet, za což se zavázal zaplatit poplatek ve výši 35 % z jistiny; smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5% denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, následně pak 0,1 % denně z dlužné částky; poplatek za službu „expresní projednání žádosti“ ve výši [anonymizováno]. Splatnost úvěru byla stanovena na 30 dní od poskytnutí jistiny. Z posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že tvrzený příjem měl činit [anonymizováno] měsíčně, za poslední tři měsíce však činil pouze [anonymizováno]. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaný měl za měsíc červen [anonymizováno] čistou mzdu [anonymizováno], za měsíc červenec [anonymizováno] měl čistou mzdu [anonymizováno] a za měsíc srpen měl čistou mzdu [anonymizováno]. Z potvrzení o platbě ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne [anonymizováno] zaslána žalovanému platba ve výši [anonymizováno]. K ověření identity žalovaného žalobkyně dále disponovala fotokopií jeho občanského průkazu. Z předžalobní upomínky a podacího lístku z [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu.
5.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6.Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7.Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8.Podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9.Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10.Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11.Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12.Soud v posuzovaném případě dospěl k závěru, že byť formálně byla smlouva mezi stranami nazvána jako smlouva o podnikatelském úvěru a že dlužník (žalovaný) je označený jako podnikatel svým identifikačním číslem a sídlem, nelze bez dalšího uzavřít, že se jedná o úvěr poskytnutý v souvislosti s podnikatelskou činností žalovaného, tj. že se daný úvěr „dostal“ z rozsahu regulace ZoSÚ. Soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], č.j. [anonymizováno], v němž soud dospěl k závěru, že ze strany poskytovatele úvěru (žalobkyně) musí být řádně zkoumán účel poskytovaného úvěru, který musí prokázat, že skutečně zkoumal a zjišťoval skutečný účel úvěru. Zdejší soud podotýká, že v opačném případě (při pouhé formální akceptaci faktu, že ve smlouvě je uvedeno IČO) by bylo s přihlédnutím k množství osob, které často pouze formálně disponují živnostenským oprávněním (a mají tudíž IČO), umožněno obcházení regulace poskytování úvěrů spotřebitelům, což nelze připustit. Použití formálního kritéria v podobě předpřipraveného formuláře pro závěr o tom, že určitá fyzická osoba nevystupuje v pozici spotřebitele rovněž v minulosti odmítla i judikatura – viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne [anonymizováno], sp. zn. I. [anonymizováno]. Důraz na zkoumání fakticity podnikání rovněž konstatoval Nejvyšší soud právě v případě posuzování poskytování úvěrů osob formálně označených za spotřebitele – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]-II.
13.Dále soud konstatuje, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], uzavřel, že pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení "podnikatelské účely“. Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. rozsudky ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]) zdůraznil, že pro závěr o tom, zda vztah mezi dvěma osobami je vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, je určující podstata společenského vztahu, v němž vystupovaly. Stejně tak Nejvyšší soud v usnesení ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno] řešil, co je rozhodující pro posouzení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský úvěr.
14.V návaznosti na shora uvedené tedy lze uzavřít, že v posuzované věci bylo povinností žalobkyně, aby zkoumala, zda žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy vystupoval v pozici podnikatele či spotřebitele. Pokud se v tomto směru spoléhala na formální odkaz obsažený v jí předpřipravené smlouvě o úvěru, nepostupovala správně. Kromě toho si žalobkyně od žalovaného vyžádala výplatní pásky žalovaného, které jí byly poskytnuty. Z výplatních pásek je zřejmé, že je žalovaný zaměstnaný na plný úvazek, žalobkyně tak měla o to pečlivěji zkoumat, zda žalovaný vůbec skutečně podniká a zda žádá o úvěr jako podnikatel pro podnikatelské účely. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se svého práva obdržet od soudu odpovídající poučení ohledně toho, zda a jakým způsobem zkoumala materiální kritéria podnikatelského úvěru, tj. zda a za jakým podnikatelským účelem byl úvěr žalované poskytnut. Soud proto v projednávané věci dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva obchází zákon a je tudíž neplatná ve smyslu § 588 o. z. 15.Pro úplnost soud podotýká, že platnost smlouvy by neobstála ani z pohledu ZoSÚ, jelikož žalobkyně před jejím uzavřením nezkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 dotčeného zákona (resp. tuto skutečnost netvrdila a neprokázala a k jednání se nedostavila), přičemž soud k této neplatnosti přihlédl bez návrhu ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. 16.Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu obcházení zákona (a smlouva by byla neplatná též z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného), rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Ze žalobních tvrzení i z doložených důkazů vyplývá, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku [anonymizováno], na kterou doposud nezaplatil ničeho. Soud tak uložil žalovanému vydat žalobkyni částku [anonymizováno] jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně vyzvala žalovaného k plnění před tímto datem. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná. 17.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož poměr úspěchu a neúspěchu je téměř shodný. --- POUČENÍ ---
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).