Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Pohlem ve věci
žalobce: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupený advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 24 057,75 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 15 057,75 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno], s kapitalizovaným úrokem ve výši [anonymizováno], s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalované zaplacení částky [anonymizováno] sestávající z částky [anonymizováno] představující dlužnou jistinu, částky [anonymizováno] představující dlužné poplatky a smluvní pokuty ve výši [anonymizováno] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno], kapitalizovaným úrokem ve výši [anonymizováno], zákonným úrokem z prodlení z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení ve výši 12,75 % a úrokem 12,75 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] uzavřené s právním předchůdcem žalobce ([anonymizováno] – dále jen „právní předchůdce žalobce“), který na žalobce pohledávku z předmětné smlouvy postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] bylo žalované poskytnuto [anonymizováno], které měla spolu s úrokem a poplatky vrátit v 52 týdenních splátkách po [anonymizováno], přičemž žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když celkem uhradila toliko částku [anonymizováno], a proto žalobci má náležet výše uplatněné plnění. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet poskytnuté finanční prostředky na základě informací poskytnutých žalovanou, v interních a externích databázích, dle interních matematických modelů a z veřejných registrů.
2.Žalovaná se k žalobě i přes výzvu soudu nikterak nevyjádřila.
3.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a OSŘ, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 OSŘ 4.Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění:
Z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]“ ze dne [anonymizováno] včetně zařazení zákazníka do pojistného programu soud zjistil, že předmětného dne byla listina žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce podepsána, přičemž obsahuje závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalované [anonymizováno], které bude žalovaná spolu s „poplatky“ splácet, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po [anonymizováno].
Z listiny označené jako „zákaznická karta“ ze dne [anonymizováno] soud zjistil že předmětného dne byla listina žalovanou a právním předchůdcem žalobce podepsána, že žalovaná uvedla, že její čistý příjem je [anonymizováno], měsíční výdaje [anonymizováno] a peníze užije na běžné výdaje domácnosti.
Z tabulek umoření soud zjistil, že na smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] žalovaná načerpala finanční prostředky ve výši [anonymizováno] a uhradila [anonymizováno].
Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] včetně seznamů postoupených pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky soud zjistil, že obsahuje závazek převést pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, z právního předchůdce žalobce na žalobce.
Z oznámení o postoupení pohledávek právním předchůdcem žalobce adresovaným žalované včetně doručenky soud zjistil, že žalovaná byla informována, že pohledávka, která je předmětem tohoto soudního řízení, byla postoupena na žalobce, přičemž žalovaná byla vyzvána k její úhradě.
5.Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované celkem [anonymizováno], které se žalovaná zavázala vrátit, přičemž tak měla učinit spolu s úroky a „poplatky“. Před poskytnutím finančních prostředků právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalované peníze vrátit na základě informací poskytnutých žalovanou, v interních a externích databázích, dle interních matematických modelů a z veřejných registrů. Žalovaná z poskytnutých finančních prostředků vrátila celkem [anonymizováno].
6.Žalobce prokázal notifikační úkon postupitele ohledně postoupení pohledávek z právního předchůdce žalobce na žalobce coby postupníka. Žalobce tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]).
7.Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotných uzavřených smlouvách a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu - § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dopadají na tyto závazky rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“). 8.Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.
9.Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10.Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11.zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb.. 12.Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 OZ, a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalované. 13.Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26.02.2019, sp. zn. usoud/III.__S_4129_18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 OZ absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. 14.Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014, ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022). 15.Právní předchůdce žalobce této povinnosti nedostál, když při zkoumání schopnosti splácet žalované poskytnuté úvěry vyšel téměř výhradně z informací poskytnutých žalovanou o jejích příjmech a výdajích a opomněl si vyžádat podklady, z nichž by mohl ověřit věrohodnost tvrzení. Nadto soud uvádí, že za situace, kdy žalovaná jako své výdaje udávala částku 2 000 Kč, měl si právní předchůdce žalobce o to více ověřit informace udávané žalovanou, neboť měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč se soudu jeví zcela mimo socioekonomickou realitu.
16.Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nárok z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 OZ, a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobci náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo. 17.I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 OZ je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 OZ V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění. 18.Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobce byl ochuzen toliko o částku [anonymizováno] (byla poskytnuta částka [anonymizováno] na základě neplatné smlouvy a byla získána na stejnorodém plnění částka [anonymizováno], o kterou se snížil prospěch obohacené strany), která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalované, které je povinna dle ustanovení § 2993 OZ žalobci vydat. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta (výrok I.). S ohledem na to, že právní předchůdce žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované, nemohl mu vzniknout ani nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaná se doposud do prodlení nedostala, když nebyly řádně zjištěny její možnosti poskytnuté finanční prostředky splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). 19.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ Žalovaná byla procesně úspěšnější, nicméně jí v řízení náklady nevznikly. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho opisu, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, může se žalobce domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.