Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
27 Cdo 1332/2023
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 27. 2. 2024
Spisová značka : 27 Cdo 1332/2023
ECLI: ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.1332.2023.2
Typ rozhodnutí: ROZSUDEK
Heslo: Družstevní podíl [ Družstvo ]
Bytové družstvo [ Družstvo ]
Převod vlastnictví
Dotčené předpisy: § 736 předpisu č. 90/2012 Sb. § 729 předpisu č. 90/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí: C
Zveřejněno na webu: 4. 4. 2024
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz .
27 Cdo 1332/2023-496
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce J. M. , zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, proti žalovanému Bytovému družstvu PASÁŽKA na Tř. Svobody 411/27 a ulici Švédská 415/12 , se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 411/27, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 28574702, zastoupenému Mgr. Františkem Stratilem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1215/1, PSČ 779 00, o zaplacení 1.880.994,36 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 246/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 11. 2022, č. j. 69 Co 220/2022-423, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 11. 2022, č. j. 69 Co 220/2022-423, jakož i rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 1. 2022, č. j. 25 C 246/2020-347, se ruší a věc se postupuje Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému ji projednat a rozhodnout.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. 1. 2022, č. j. 25 C 246/2020-347, uložil žalovanému zaplatit žalobci 441.620,15 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 1.439.374,21 Kč spolu s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[2] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že:
1) Bytové družstvo PASÁŽKA na Tř. Svobody 411/27 a ulici Švédská 415/12 (dále též jen „družstvo“) bylo založeno ke dni 17. 12. 2008 za účelem nabytí vlastnického práva (mimo jiné) k domu na adrese Tř. Svobody, č. p. 411 č. or. 27, 779 00 Olomouc (dále též jen „dům“). Jedním z jeho zakládajících členů byla také Ing. arch. Šárka Moráňová (dále též jen „Š. M.“).
2) Družstvu byl na základě smlouvy ze dne 20. 4. 2010 uzavřené s Wüstenrot – stavební spořitelna a. s., poskytnut úvěr na koupi domu.
3) Členská schůze družstva dne 8. 7. 2010 schválila výši splátek „úvěru, úroků a vytvoření fondu oprav na zajištění splácení dluhu poskytnuté půjčky společnosti Wüstenrot“ . Částka, kterou se na pořízení domu družstvem měla podílet Š. M., byla určena v celkové výši 886.544 Kč a sestávala z akontace ve výši 177.309 Kč a jednotlivých měsíčních splátek úvěru ve výši 4.453 Kč.
4) Družstvo jako pronajímatel a Š. M. jako nájemkyně dne 31. 8. 2011 uzavřely smlouvu o nájmu bytu č. 2, o dispozici 2 + 1 s přísl. a výměře 106,10 m², v domě (dále též jen „nájemní smlouva“ a „byt“).
5) V čl. IV. odst. 4.1. nájemní smlouvy si smluvní strany sjednaly „nájemné“ ve výši 7.984 Kč jako celkovou platbu placenou nájemcem a její důvody: v části A. nájemné stanovené dohodou v částce 2.772 Kč sestávající z platby, která by jinak byla placena do fondu oprav ve výši 2.672 Kč, a částky 100 Kč na správu domu, v části B. zálohy na služby ve výši 759 Kč, v části C. příspěvek na splátku úvěru připadající na nájemce ve výši 886.544 Kč, kterou nájemce platí až do zaplacení úvěru, a to v měsíčních platbách po 4.453 Kč.
6) V čl. VIII. odst. 8.2. nájemní smlouvy si smluvní strany sjednaly podmínky převodu bytu na nájemce tak, že družstvo se zavazuje uzavřít s nájemcem smlouvu o převodu vlastnictví předmětu nájmu, a to na základě výzvy nájemce. Družstvo je povinno bez prodlev učinit vše k tomu, aby byl předmět nájmu převeden do vlastnictví nájemce. Současně platby dosud poskytnuté nájemcem jako příspěvek na splátky úvěru se pokládají za dosud zaplacenou část ceny jednotky. Pokud tuto svou povinnost k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví bytu družstvo poruší, je povinno do 30 dnů ode dne, kdy k porušení došlo, 1) vrátit nájemci vše, co družstvu dosud uhradil jako příspěvek na splátku úvěru spolu s úrokem ve výši 9,25 % ročně z částky takto zaplacené, pokud bude družstvo s vrácením této platby v prodlení, je povinno vedle zaplacené dlužné částky zaplatit nájemci smluvní pokutu z prodlení ve výši 0,5 % dlužné jistiny denně od počátku prodlení do zaplacení, 2) uhradit nájemci jednorázovou smluvní pokutu za porušení povinnosti převodu předmětu nájmu ve výši 1.000.000 Kč.
7) Podle stanov družstva, schválených ustavující schůzí družstva dne 17. 12. 2008, má člen družstva právo na uzavření smlouvy s družstvem o převodu vlastnictví bytu (jehož je nájemcem) a spoluvlastnictví ke společným částem budovy v dohodnuté, přiměřené lhůtě, a to za předpokladu, že podal družstvu písemnou výzvu a že jsou splněny všechny podmínky pro převod, zejména, že již uhradil cenu (event. úvěr) a další náklady, které připadají na převáděný byt (nebytový prostor) včetně pozemku, jakož i náklady s převodem vlastnictví spojené [čl. 13 odst. 1 písm. f)], člen družstva je povinen zejména uhradit zálohový členský podíl na splacení ceny budovy a platit další splátky členského podílu ve stanovené výši a lhůtách [čl. 13 odst. 2 písm. c)].
8) Stanovy družstva ve znění účinném od 20. 2. 2015 obsahují zcela shodná ujednání, a to v čl. 13 odst. 1 písm. g) a v čl. 13 odst. 2 písm. c).
9) Na základě smlouvy o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu uzavřené dne 23. 9. 2015 mezi Š. M. jako převodcem a žalobcem jako nabyvatelem (dále též jen „smlouva o převodu podílu“) došlo k převodu členských práv a povinností v družstvu z Š. M. na žalobce s účinností ode dne 23. 9. 2015. Účinností tohoto převodu zaniklo členství Š. M. v družstvu a došlo k převodu nájmu bytu na žalobce.
10) Žalobce jako nájemce a Š. M. jako podnájemkyně uzavřeli smlouvu o podnájmu bytu na dobu určitou ode dne 23. 9. 2015 do dne 31. 12. 2016 (dále též jen „podnájemní smlouva“).
11) Žalobce a Š. M. oznámili uzavření smlouvy o převodu podílu družstvu dopisem ze dne 23. 9. 2015, který byl doručen družstvu dne 6. 10. 2015.
12) Žalobce vyzval družstvo dopisem ze dne 15. 7. 2018 odeslaným družstvu dne 19. 6. 2020 k převodu bytu do svého vlastnictví dle čl. 13 odst. 1 stanov družstva, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení této výzvy.
13) Žalobce vyzval družstvo dopisem ze dne 31. 7. 2020 označeným jako předžalobní výzva k úhradě částky 886.544 Kč představující celkovou výši příspěvků placených žalobcem, popřípadě jeho právní předchůdkyní, zaplacených na úvěr na koupi domu spolu s úrokem 9,25 % ročně počítaným z každé jednotlivé splátky na úvěr ode dne jejího zaplacení do dne jejího vrácení a k úhradě smluvní pokuty ve výši 1.000.000 Kč.
[3] Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že žalobce se dne 6. 10. 2015 stal členem družstva na základě smlouvy o převodu podílu uzavřené s Š. M. Touto smlouvou bylo na žalobce převedeno i právo Š. M. k nájmu bytu, které jí vzniklo uzavřením nájemní smlouvy s družstvem. Podle soudu čl. VIII. nájemní smlouvy představuje „platnou smlouvu o smlouvě budoucí“, jejíž obsah, resp. právní poměry smluvních stran, se řídí § 50a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. A protože smlouva o smlouvě budoucí je „synallagmatickým právním jednáním, kde každá strana je nositelem práv a povinností“, nebylo smlouvou o převodu podílu na žalobce postoupeno právo na uzavření budoucí kupní smlouvy k bytu, a proto mu nesvědčí ani nároky vzniklé pro případ porušení povinnosti budoucí kupní smlouvu uzavřít uplatněné žalobcem, tj. a) zaplatit 1.000.000 Kč, b) vrátit žalovaným přijatá plnění na splátky úvěru a c) platit úrok z prodlení ve výši 9,25 % ročně z těchto částek. Smlouva o převodu podílu „neobsahuje žádné určité vymezení pohledávek, které by z tohoto titulu platně vznikly… nedošlo proto ani k platnému postoupení takových pohledávek podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen ‚o. z.‘), z Š. M. na žalobce, a to ani jako souboru pohledávek“. Žalobci nemohla být postoupena pohledávka na vrácení plnění dle čl. VIII. nájemní smlouvy, případně na úhradu souvisejících sankcí, jelikož Š. M. „svým právním jednáním nezapříčinila“ vznik takových pohledávek. [4] Protože se žalobce nestal „smluvní stranou jakékoli jiné smlouvy“ než smlouvy o převodu podílu, je podle soudu jeho plnění poskytované družstvu jako platby na tzv. úvěr ode dne 23. 9. 2015 do 27. 4. 2020 „plněním bez právního důvodu“.
[5] K námitce promlčení vznesené družstvem ohledně žalobcova „plnění bez právního důvodu“ poskytnutého družstvu soud uvedl, že tato byla vůči žalobci uplatněna důvodně. V situaci, kdy žalobce „od počátku, tj. od 23. 9. 2015, věděl, resp. musel vědět“, že on sám vůči družstvu nemá žádnou povinnost plnit měsíčně částku 4.453 Kč, a přesto tuto částku hradil, plnil tak od počátku bez právního důvodu. Promlčecí lhůta ve vztahu k „možnosti žádat vrácení každé uhrazené částky“ žalobcem proto počala běžet „ode dne následujícího po uhrazení té které částky“. Námitkou promlčení jsou tak stiženy „platby uhrazené žalobcem družstvu do dne 4. 9. 2017“.
[6] Namítá-li žalobce, že je na místě pro rozpor s dobrými mravy odmítnout žalovanému výkon práva vznést účinně námitku promlčení, soud konstatoval, že zde není důvod pro takový postup, neboť žalobce nebyl členem družstva při jeho zakládání ani při jeho tvrzeném ovládnutí. Poté, co se žalobce stal členem družstva, neučinilo družstvo nic, co by mohlo vést k hodnocení jeho chování jako jednání „v rozporu s dobrými mravy“.
[7] Družstvo je povinno žalobci jím poskytnuté „plnění bez právního důvodu“ v celkové výši 441.620,15 Kč, představující platby na tzv. úvěr ode dne 5. 9. 2017 do 27. 4. 2020, jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z., vydat. V tomto rozsahu proto soud prvního stupně žalobě vyhověl, a to včetně příslušného úroku z prodlení. [8] Protože žalobce nevstoupil do práv a povinností „smlouvy budoucí kupní“, která je součástí nájemní smlouvy ze dne 31. 8. 2011, není v řízení o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.000.000 Kč a plnění poskytnutých Š. M. na splátky úvěru družstva do dne převodu družstevního podílu na žalobce, tj. do dne 23. 9. 2015, aktivně věcně legitimován.
[9] Soud prvního stupně proto žalobu ve zbylém rozsahu 1.439.374,21 Kč s příslušenstvím zamítl z důvodů nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce a částečného promlčení jeho práva na vydání bezdůvodného obohacení, a to včetně částky 110 Kč, která představuje rozdíl (vzniklý početní chybou) mezi částkou družstvu zaplacenou a částkou 880.994,36 Kč k jejímuž zaplacení (spolu se smluvní pokutou ve výši 1.000.000 Kč) žalobci měl být žalovaný povinován podle žalobního petitu.
[10] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci k odvolání obou účastníků řízení v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[11] Odvolací soud považoval skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho právní závěry za správné. Podle odvolacího soudu představuje čl. VIII. nájemní smlouvy „smluvní ujednání ze závazkového vztahu mezi družstvem a Š. M., které není součástí členských práv a povinností členů družstva“, k převodu práv a povinností ze smlouvy o smlouvě budoucí tudíž nemohlo dojít a žalobce se „stranou uvedené smlouvy nestal“.
[12] Na základě smlouvy o převodu podílu proto nemohlo dle odvolacího soudu „dojít k převodu práv a povinností ze smlouvy o smlouvě budoucí … na žalobce“, neboť smlouva o převodu podílu neobsahuje „žádná zvláštní výslovná ujednání o převodu práv a povinností, zejména neobsahuje ustanovení o postoupení jakékoliv pohledávky“. Nadto v době uzavření smlouvy o převodu podílu ani žádné pohledávky na vrácení poskytnutého plnění družstvu, resp. na úhradu sjednaných sankčních plnění, neexistovaly a nemohly být na žalobce postoupeny.
[13] Odvolací soud rovněž přisvědčil závěru soudu prvního stupně, podle něhož je žalobce aktivně věcně legitimován pouze v části žaloby na vydání plateb, které prováděl ve prospěch družstva on sám, a které „je třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení, neboť se tak dělo bez právního důvodu“.
[14] K odvolací argumentaci obou účastníků řízení odvolací soud uvedl, že „neobsahuje skutečnosti, které by mohly zvrátit závěry okresního soudu“. Jednak nelze podle odvolacího soudu závazkový vztah mezi družstvem a Š. M. hodnotit jako „členské právo či povinnost“ a současně není pro rozhodnutí věci zásadní „posouzení otázky platnosti nájemní smlouvy“.
[15] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. [16] Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel namítá nesprávné právní posouzení otázky rozsahu převáděných práv a povinností člena družstva při převodu družstevního podílu v bytovém družstvu podle § 736 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], odvolacím soudem. [17] Podle dovolatele je „právo na převod vlastnického práva k bytu, který je předmětem nájmu, spjaté s členstvím v družstvu a přechází společně s převodem družstevního podílu na nového družstevníka“. Nadto bylo družstvo založeno právě za účelem koupě nemovitosti a následného převodu vlastnického práva k vymezeným jednotkám na nájemce, tj. na členy družstva. Vzhledem k uvedenému by bylo absurdní, kdyby „nárok na převod bytu“ do vlastnictví nájemce byl „odtržen od členství v družstvu“ a zůstal jako „samostatné ujednání“ osobě, která již členem družstva není.
[18] Dovolatel rovněž zpochybňuje interpretaci odvolacího soudu, podle níž čl. VIII. nájemní smlouvy představuje smlouvu o smlouvě budoucí kupní. Dovolatel se domnívá, že čl. VIII. je vedlejším ujednáním nájemní smlouvy, které se „pojí s členstvím v družstvu a s nájemním vztahem, a proto bez dalšího přechází na každého dalšího nabyvatele daného družstevního podílu“.
[19] Dovolatel se dále domnívá, že lze postoupit i „budoucí nároky“ a podmínkou jejich postoupení není jejich existence v době postoupení. Š. M. tak mohla na dovolatele smlouvou o převodu podílu, případně ústní dohodou, „platně postoupit právo na převod bytu do vlastnictví, nárok na vrácení splátek úvěru, které vlastním jménem družstvu uhradila, i na smluvní pokutu“.
[20] Konečně dovolatel namítá, že nebyl soudem prvního stupně poučen o „důkazním deficitu k tvrzenému nabytí práva na převod bytu do vlastnictví a na sankční nároky spojené s porušením této povinnosti ze strany družstva“, a odvolací soud se touto námitkou nezabýval.
[21] Vzhledem k uvedenému dovolatel uzavírá, že smlouvou o převodu podílu vstoupil do všech práv Š. M. z nájemní smlouvy, a to včetně práva na převod bytu „s přináležejícími podíly do vlastnictví a včetně souvisejících sankčních nároků“, a navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že změní v zamítavé části rozsudek soudu prvního stupně a žalobě i v této části plně vyhoví, popřípadě aby zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[22] Družstvo se k dovolání nevyjádřilo.
[23] Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelem otevřené otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. [24] Podle § 595 odst. 1 z. o. k. družstevní podíl představuje práva a povinnosti člena plynoucí z členství v družstvu. [25] Podle § 729 z. o. k. družstevním bytem nebo družstevním nebytovým prostorem (dále jen „družstevní byt“) rozumí byt nebo nebytový prostor, který je v budově ve vlastnictví nebo ve spoluvlastnictví bytového družstva, nebo který je ve vlastnictví nebo ve spoluvlastnictví bytového družstva, a bytové družstvo jej poskytlo do nájmu členovi bytového družstva, který se sám nebo jeho právní předchůdce na jeho pořízení podílel členským vkladem (odstavec první). Družstevním bytem se rozumí i byt, na jehož pořízení v nemovitosti ve vlastnictví jiné osoby se člen bytového družstva, který je nájemcem tohoto bytu, nebo jeho právní předchůdce, podílel svým členským vkladem v družstevní bytové výstavbě podle dřívějších právních předpisů, a k němuž má bytové družstvo právo odpovídající věcnému břemenu zajišťující jeho členovi právo byt užívat za podmínek stanovených pro užívání družstevního bytu. Věta první se použije i v případě, že právo odpovídající věcnému břemenu přešlo na nájemce v důsledku zániku členství v bytovém družstvu (odstavec druhý). [26] Podle § 736 z. o. k. nelze převoditelnost družstevního podílu člena bytového družstva omezit ani vyloučit, pokud má být nabyvatelem osoba, která splňuje podmínky stanov pro přijetí za člena bytového družstva (odstavec první). Převodem družstevního podílu, s nímž byl spojen nájem družstevního bytu nebo právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, dochází k převodu nájmu družstevního bytu, anebo převodu práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu včetně všech práv a povinností s tím spojených, a to včetně všech dluhů převodce vůči bytovému družstvu a dluhů bytového družstva vůči převodci, které souvisejí s užíváním družstevního bytu převodcem, anebo s právem na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu za podmínek určených stanovami (odstavec druhý). [27] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu, označovaná též jako členský podíl, představují souhrn práv a povinností člena vůči družstvu, který může být předmětem právních úkonů zásadně pouze jako celek, nikoliv některá jeho (dílčí) část či jednotlivé právo (povinnost). Není přitom pochyb o tom, že členskými právy a povinnostmi převáděnými dohodou podle § 229 a § 230 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), jsou jednak individuální práva a povinnosti určená stanovami vztahující se ke konkrétnímu bytu (včetně práva nájmu bytu), jednak práva, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru. Převede-li člen družstva členská práva a povinnosti vztahující se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru na jinou osobu, stává se tato osoba členem družstva se všemi právy a povinnostmi, které příslušejí každému členu. 2) Individuální práva a povinnosti člena družstva vztahující se ke konkrétnímu bytu jsou souhrnem subjektivních práv a povinností převodce (dosavadního člena družstva), která vyplývají nejen ze stanov, ale v případě tzv. bydlícího člena především též z nájemní smlouvy uzavřené mezi převodcem (původním nájemcem bytu).
3) Družstevním bytem se rozumí byt, který družstvo pronajímá nebo jiným způsobem dává do užívání svým členům. Bytovým družstvem je přitom každé družstvo, které zajišťuje bytové potřeby svých členů, a to zejména tím, že svým členům pronajímá nebo jiným způsobem dává do užívání byty nebo jiné místnosti, nebytové prostory. Bytovým družstvem je nejen družstvo, které má zajišťování bytových potřeb uvedeno ve svém předmětu podnikání (činnosti), ale i takové družstvo, jež bytové potřeby svých členů skutečně zajišťuje. Právní skutečností rozhodnou pro změnu konkrétního bytu na byt družstevní, je nabytí vlastnického práva bytového družstva k domu, v němž se byt nachází.
Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 21 Cdo 327/99 , uveřejněný pod číslem 12/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 26 Cdo 3446/2007, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1378/2006, ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 29 Odo 1101/2006 , ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1989/2011 , ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněné pod číslem 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[28] Uvedené závěry se obdobně prosadí i za stávající právní úpravy pojetí družstevního podílu (§ 31 a § 595 odst. 1 z. o. k.). [29] Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ze kterých vycházel i odvolací soud, plyne, že žalovaný byl založen jako bytové družstvo za účelem nabytí vlastnického práva k domu a k zajištění bytových potřeb svých členů , že Š. M. byla zakládající členkou družstva, že byt v domě ve vlastnictví družstva jí družstvo jako své člence poskytlo do nájmu dne 31. 8. 2011 a že platby, které žalobce a jeho právní předchůdkyně Š. M. družstvu poskytovali, byly plněním člena družstva (nájemce bytu) družstvu jako „splátky úvěru“.
[30] Poskytlo-li družstvo své člence Š. M. do nájmu byt, který je v budově v jeho vlastnictví, a platby, jež družstvo od Š. M. a žalobce jako jejího právního nástupce obdrželo, byly „splátkami úvěru“ poskytnutého družstvu a použitého na koupi domu, v němž se byt nachází, Nejvyšší soud nepochybuje (přestože toto peněžité plnění člena družstva není ve stanovách přesně upraveno jako další členský vklad), že se jedná o plnění ve smyslu § 729 odst. 1 z. o. k., jímž se člen družstva a jeho právní předchůdkyně na pořízení bytu podíleli. [31] Byt, k němuž se vztahují konkrétní práva a povinnosti žalobce (dříve jeho právní předchůdkyně), tak lze i v režimu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 označit za byt družstevní.
[32] V poměrech projednávané věci to znamená, že právo Š. M. „na uzavření smlouvy s družstvem o převodu vlastnictví bytu (jehož je nájemcem)“ sice není součástí práv nájemce spojených s užíváním družstevního bytu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3973/2018), ale je individuálním právem člena družstva (nájemce družstevního bytu) vztahujícím se ke konkrétnímu bytu, které vyplývá z jeho členství a má základ ve stanovách.
[33] Lze tak uzavřít, že právo Š. M. „na uzavření smlouvy s družstvem o převodu vlastnictví bytu (jehož je nájemcem)“, které upravují stanovy družstva, bylo na žalobce jako nedílná součást družstevního podílu Š. M. převedeno smlouvou o převodu podílu v souladu s § 736 z. o. k. [34] Vyšel-li odvolací soud z toho, že „ujednání nájemní smlouvy uzavřené mezi družstvem a Š. M. nejsou součástí členských práv a povinností členů družstva“, a že proto práva a povinnosti z nájemní smlouvy převodem členského podílu na žalobce nepřešla, je jeho právní posouzení věci nesprávné.
[35] Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. ). [36] Vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dána také tehdy, rozhodoval-li v prvním stupni věcně nepříslušný soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 840/98 , uveřejněné pod číslem 68/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ).
[37] Domáhá-li se žalobce po žalovaném v projednávané věci vrácení plnění poskytnutého členem družstva družstvu na základě smlouvy o nájmu družstevního bytu, jedná se o spor mezi obchodní korporací a jejím členem, vyplývající z účasti na obchodní korporaci, k jehož projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [ § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. ]. [38] Rozhodoval-li v projednávané věci jako soud prvního stupně Okresní soud v Olomouci, je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. ). [39] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem a řízení trpí výše popsanou vadou, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání ( § 243a odst. 1 věta první o. s. ř. ), rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním (ze stejného důvodu) i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc postoupil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni ( § 243e odst. 1 , odst. 2 věta druhá o. s. ř. ). [40] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). [41] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2024
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu