Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci
žalobkyně: [anonymizováno], narozená dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
zastoupené [anonymizováno]
advokátem sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
zastoupenému [anonymizováno]
advokátem sídlem [anonymizováno]
o vypořádání společného jmění manželů
o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 14. srpna 2025, č. j. okresni/27_C_113_2025-25, --- VÝROK ---
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II až V potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobou došlou Okresnímu soudu v Karviné dne 04.04.2025 se žalobkyně domáhala na žalovaném vypořádání společného jmění manželů (dále jen SJM). Svou žalobu odůvodnila tím, že dne [anonymizováno] uzavřeli s žalovaným manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 19.04.2022, č. j. okresni/17_C_326_2021-18, který nabyl právní moci dne 19.04.2022. S žalovaným se pokusila mnohokrát dohodnout na vypořádání společného jmění manželů, ale marně. Žalobkyně činila předmětem řízení následující věci a vnos ze společných prostředků na hypoteční úvěr pořízený žalovaným před uzavřením manželství. Žalobkyně navrhla přikázat do svého výlučného vlastnictví osobní automobil [anonymizováno] [anonymizováno] do výlučného vlastnictví žalovaného: Chladnička zn. [anonymizováno], Trampolína zn. [anonymizováno], Nadzemní bazén zn. [anonymizováno] o průměru 5 metrů se stanem nad bazénem, pískovou filtrací, kartáčem, síťkou hladinovou, teleskopickou tyčí a skimmerem, Osobní automobil zn. [anonymizováno] RZ [anonymizováno], Automatická pračka zn. [anonymizováno], Strojek na ovce [anonymizováno] a Kontaktní gril [anonymizováno]. Zůstatková hodnota automobilu [anonymizováno] činí 10 000 Kč, zůstatková hodnota věcí, které mají být přikázány žalovanému, činí 32 000 Kč. Žalovaný si dále před uzavřením manželství vzal u [anonymizováno]. hypoteční úvěr na opravu svého rodinného domu v [anonymizováno]. Výše hypotečního úvěru činila 1 900 000 Kč. Tuto hypotéku splácel také za trvání manželství ve splátkách ve výši 9 055 Kč měsíčně včetně pojištění hypotéky a ze společných prostředků uhradil za trvání manželství od ledna 2018 do dubna 2022 celkem částku 470 860 Kč (52 měsíců x 9 055 Kč). Žalobkyně proto navrhla rozdělit věci mezi manžele tak, jak je uvedeno výše, podle toho, kdo z manželů tyto věci používá, a na vyrovnání podílů z titulu vypořádání věcí movitých požaduje 11 000 Kč (hodnota všech věcí 42 000 Kč : 2 = 21 000 Kč – 10 000 Kč). V souvislosti s platbami ze společných prostředků na hypoteční úvěr žalovaného požaduje žalobkyně úhradu poloviny z částky 470 860 Kč, tedy částku 235 430 Kč. 2.Žalovaný s návrhem žalobkyně na vypořádání SJM nesouhlasil. Netušil, proč by měl být sankcionován za to, že hypoteční úvěr od r. 2015 řádně splácel a dosud splácí. Pokud žalobkyně požaduje v rámci vypořádání SJM tuto částku do termínu rozvodu, přestože spolu už 10 měsíců nežili, je to z jeho laického pohledu dokonce nemorální. Dále se vyjádřil k jednotlivým věcem a důvodům jejich pořízení. Pokud jde o osobní vozidlo [anonymizováno] [anonymizováno], žalovaný uvedl, že se jednalo o ojetý automobil, který žalovanému ale nepatřil. Patřil jeho kamarádovi, který si koupil nové větší auto [anonymizováno] a starý [anonymizováno] neměl kde parkovat. Tak požádal žalovaného, zda by mohl parkovat před jeho domem s tím, že mu nechá klíčky a že jej občas žalovaný může použít. Žalovaný jej však nikdy nevlastnil a v současné době tam už auto neparkuje.
3.Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví řízení ohledně položky osobní automobil zn. [anonymizováno] [anonymizováno] zastavil (výrok I), ze společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobkyně se přikázal osobní automobil [anonymizováno] [anonymizováno] (výrok II), ze společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal tyto věci: Chladnička zn. [anonymizováno]; Trampolína zn. [anonymizováno]; Nadzemní bazén zn. [anonymizováno] o průměru 5 metrů se stanem nad bazénem, pískovou filtrací, kartáčem, síťkou hladinovou, teleskopickou tyčí a skimmerem; Automatická pračka zn. [anonymizováno]; Strojek na ovce [anonymizováno]; Kontaktní gril [anonymizováno] (výrok III), žalovaného zavázal na úplné vypořádání podílů ze společného jmění manželů zaplatit žalobkyni celkovou částku 238 430 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV), rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok V). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobkyně vzhledem k tvrzením žalovaného ohledně osobního vozidla [anonymizováno] [anonymizováno] (u něj žalobkyně v žalobě udávala hodnotu 15 000 Kč) vzala žalobu zpět, proto řízení co do vypořádání tohoto vozidla řízení výrokem I rozsudku zastavil. Účastníci dále učinili nesporným, že movité věci uvedené ve II. a III. výroku rozsudku byly pořízeny za trvání manželství a z prostředků patřících do SJM, a tedy se staly součástí SJM. Účastníci rovněž učinili nesporným aktuální zůstatkovou hodnotu těchto věcí a jejich rozdělení mezi účastníky podle toho, které věci ten který manžel užívá. Za této situace okresní soud rozhodl o rozdělení věcí a jejich přikázání tomu kterému účastníkovi tak, jak je uvedeno v II. a III. výroku rozsudku. Dle matematického propočtu nyní činí výše vypořádacího podílu, která má žalovaný doplatit žalobkyni za tyto věci, 3 000 Kč (hodnota všech věcí nyní učiněných předmětem vypořádání SJM aktuálně činí 26 000 Kč : 2 = 13 000 Kč – 10 000 Kč = 3 000 Kč). Okresní soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na vypořádací podíl u hypotečního úvěru placeného žalovaným, který si vzal na rekonstrukci domu ještě před uzavřením manželství. Okresní soud má za to, že u splátek hypotečního úvěru za trvání manželství z příjmů žalovaného jde o typický případ vnosu (investice) ze SJM do výlučného majetku jednoho z manželů – žalovaného. Podle § 742 odst. 1 písm. b) občanského zákona každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, když prostředky z mezd obou účastníků patří podle § 711 odst. 2 občanského zákona do SJM, a je potřeba posléze tuto skutečnost při vypořádání SJM zohlednit. Žalovaný rovněž učinil nesporným, že za trvání manželství od ledna 2018 do dubna 2022 bylo uhrazeno na hypoteční úvěr 470 860 Kč (tedy 52 měsíců po 9 055 Kč). Žalobkyni proto náleží vypořádací podíl ve výši poloviny této částky, tedy 235 430 Kč. Námitka žalovaného ohledně nemorálnosti takového požadavku není důvodná, neboť jak již okresní soud uvedl výše, tento nárok je v souladu s citovanou úpravou obsaženou v občanském zákoníku, tedy naopak jde o realizaci zákonného práva v situaci, kterou občanský zákoník výslovně předvídá a upravuje, a tento nárok žalobkyni vznikl tím spíše, pokud sám žalovaný uvádí, že už spolu za trvání manželství 10 měsíců nežili. Za této situace nemůže být nárok žalobkyně v rozporu s dobrými mravy. Navíc nejde o malé běžné částky (měsíčně šlo o víc jak 9 000 Kč), které byly vynakládány ze SJM na majetek patřící výlučně jen manželovi (žalovanému), a které by jinak mohly být využívány a spotřebovávány oběma manžely, ať již na běžné výdaje, či na fakultativní záležitosti, jako společně pořízené věci, zájmy, dovolené či jiné zážitky, a které by sloužily oběma manželům společně, a nikoliv výlučně jen jednomu z manželů a které by zhodnocovaly výlučně jen jeho majetek. Okresní soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu za úhrady na hypoteční úvěr i částku ve výši poloviny takto vynaložených prostředků, tedy částku 235 430 Kč. Celkem tedy činí výše vypořádacího podílu, který je žalovaný povinen vyplatit žalobkyni na vyrovnání, částku 238 430 Kč (3 000 Kč + tedy 235 430 Kč). Pokud jde o splatnost vypořádacího podílu, jelikož žalovaný uváděl, že není schopen částku na vypořádací podíl uhradit žalobkyni jednorázově, zabýval se okresní soud možností splatnosti podílu ve splátkách. Žalobkyně by akceptovala úhradu do 1 roku, což představuje měsíční splátky 20 000 Kč. Pro žalovaného však ani tyto splátky nebyly akceptovatelné, a navrhoval měsíčně splácet 1 000 Kč až 1 500 Kč měsíčně. Tyto splátky jsou však nepřiměřeně nízké, neboť i při splátkách ve výši 1 500 Kč by byl vypořádací podíl splácen po dobu delší než 13 let, zatímco judikatura připouští splácení vypořádacího podílu ve výrazně kratší době, řádově v několika měsících. Za této situace, kdy by uložení plnění ve splátkách navrhovaných žalobkyní vzhledem k vyjádření žalovaného bylo bezpředmětné, okresní soud uložil žalovanému povinnost vyplatit žalobkyni vypořádací podíl v prodloužené lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku, akceptované žalobkyní při jednání, když ze zákona by jinak byla dle § 160 odst. 1 OSŘ lhůta pro plnění pouze 3 dny od právní moci rozsudku. 4.Proti výroku IV rozsudku okresního soudu podal žalobce odvolání. V odvolání uvedl, že okresní soud konstatoval, že splátky hypotečního úvěru v období leden 2018 až duben 2022 v částce 470 860 Kč mají být typickým případem vnosu ze společného jmění účastníků řízení na výlučný majetek žalovaného, jelikož účelovým určením tohoto hypotečního úvěru byla rekonstrukce domu, který byl ve (výlučném) vlastnictví žalovaného. Žalovaný považuje za správné skutkové zjištění okresního soudu to, že rodinný dům, který byl rekonstruován z peněžních prostředků opatřených z předmětného hypotečního úvěru, jehož dlužníkem, náležel do vlastnictví žalovaného - konkrétně se tedy jednalo o stavbu č. p. [anonymizováno] v obci (městě) [anonymizováno], část obce (města) [anonymizováno], který je součástí pozemku parc. č. [anonymizováno] v katastrální území [anonymizováno]. Okresní soud nicméně pominul, že v rodinném domě, který je specifikován v předchozím bodě, účastníci řízení v době trvání jejích dřívějšího manželství bydleli, a tudíž prostřednictvím peněžních prostředků obstaraných ze zmíněného hypotečního úvěru byly hrazeny náklady na realizovanou rekonstrukci, tzn. byly jimi potřeby života rodiny a rodinné domácnosti. Peněžní prostředky v této souvislosti vynaložené na zaplacení hypotečního úvěru tak byly využity na zaplacení nákladů na obstarání životní úrovně, kterou oba účastníci řízení t. č. sdíleli a která jim stran otázky bydlení zajišťovala fakticky totožný standard. Z tohoto důvodu nelze částku 470 860 Kč vynaloženou v období leden 2018 až duben 2022, tj. za trvání manželství účastníků řízení, považovat za vnos ze společného jmění vynaložený na výlučný majetek žalovaného, který by se měl v rámci vypořádání jejich společného jmění žalobkyni nahradit. Vzhledem ke všemu shora uvedenému žalovaný navrhuje, aby Krajský soud v Ostravě rozsudek okresního soudu v jeho výroku IV změnil tak, že žaloba se zamítá, a rozhodl dle svého uvážení o nákladech soudního řízení.
5.Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když dle pevného přesvědčení žalobkyně odvolání žalovaného důvodné není a není tak způsobilé zpochybnit správnost rozsudku okresního soudu. Žalovaný v rámci podaného odvolání naprosto pomíjí zcela zásadní skutečnost, a sice že se v řízení před okresním soudem nikdy žádným způsobem nedomáhal úhrady toho, co rodina „ušetřila“ tím, že za užívání nemovitosti v jeho vlastnictví nemusela hradit tržní nájemné. Jinak řečeno, žalovaný nikdy nepodal jakýkoli návrh, aby okresní soud snížil výši vnosu (investice), kterou požadovala nahradit žalobkyně v souladu s ustanovení § 742 odst. 1 písm. b) OZ. Je proto evidentní, že žalovaný začal až v odvolacím řízení uvádět skutečnosti, které před okresním soudem neuplatňoval a jde tak o nepřípustný odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205a OSŘ. Taktéž je podstatné, že soud může vypořádat jen ten majetek či hodnoty tvořící společné jmění manželů, které účastníci řízení navrhli k vypořádání soudním rozhodnutím do tří let od jeho zániku. Žalovaný ve zmíněné tříleté lhůtě žádný návrh nepodal. Žalovaný tedy uplatnil v rámci odvolacího řízení novou argumentaci, které se dovolávat nemůže, a to hned z několika důvodů. Žalobkyně dále navrhla, aby byl žalovaný zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. K tomu žalobkyně toliko stručně uvedla, že i dle judikatury ústavního soudu k otázce náhrady nákladů řízení ve věcech majících povahu iudicii duplicis je třeba zohlednit, zda jde o řízení odvolací. Procesní úspěch a neúspěch jednotlivých stran v odvolacím řízení by měl být zřejmý, ztotožní-li se odvolací soud s odvolací právní argumentací žalobkyně. 6.Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalovaného proti výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 OSŘ, přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 OSŘ, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Byť žalovaný napadl výslovně toliko výrok IV. rozsudku okresního soudu, tak v souladu s § 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř. (To neplatí v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl výslovně dotčen, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání poměru mezi účastníky.), tak odvolacímu přezkumu je otevřen celý rozsudek okresního soudu, mimo výrok I., s ohledem na skutečnost, že z občanského zákoníku vyplývá způsob vypořádání poměru mezi účastníky ze zaniklého SJM. 7.Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 OSŘ) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodu 6. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá. 8.Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat podle ustanovení § 736 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), kdy odvolací soud se ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, jak jsou popsaná v bodech 11.-12. odůvodnění napadeného rozsudku, která byla reprodukována shora, a pro stručnost na ně odkazuje. 9.K odvolání je třeba předně uvést, že byť odvolacímu přezkumu byl otevřen celý rozsudek okresního soudu, mimo výrok I., tak hlavní spornou otázkou bylo, zda lze považovat částku 470 860 Kč vynaloženou v období leden 2018 až duben 2022, tj. za trvání manželství účastníků řízení, za vnos ze společného jmění vynaložený na výlučný majetek žalovaného, který by se měl v rámci vypořádání jejich společného jmění žalobkyni nahradit, když prostřednictvím peněžních prostředků obstaraných ze zmíněného hypotečního úvěru byly hrazeny náklady na realizovanou rekonstrukci, tzn. byly jimi potřeby života rodiny a rodinné domácnosti účastníků.
10.Z nesporných tvrzení účastníků vyplývá, že jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 19.04.2022, č.j. okresni/17_C_326_2021-18, který nabyl právní moci dne 19.04.2022, kdy tímto dnem zaniklo společné jmění manželů (viz § 765 OZ). Návrh (žaloba) na vypořádání zaniklého společného jmění manželů bylo podána žalobkyní k soudu až dne 04.04.2025, kdy žalovaný se k žalobě vyjádřil až 13.06.2025, tedy po uplynutí lhůty tří let od zániku společného jmění manželů stanovenou § 741 OZ Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28.11.2024 sp. zn. nsoud/22_Cdo_2810_2024 zopakoval závěr, že Již v poměrech zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, se judikatura ustálila na tom, že vypořádání investice (vnosu) z výlučného majetku do majetku společného předpokládá v obecné rovině tvrzení, že výlučné finanční prostředky (či majetek) jednoho z manželů byly použity ve prospěch zákonného majetkového společenství a současně požadavek investujícího manžela, „aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek“ v řízení o vypořádání společného jmění manželů [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.01.2013, sp. zn. 22 Cdo 3395/2012 (dostupný, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz)]. Shodné závěry se uplatní i pro vypořádání vnosu ze společného majetku do majetku výlučného [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.11.2013, sp. zn. 22 Cdo 2537/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.04.2017, sp. zn. 22 Cdo 5852/2016)]. Tyto závěry (učiněné k požadavku na řádné uplatnění vnosu) se uplatní rovněž při vypořádání SJM v režimu zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tedy u vypořádání SJM zaniklého po 01.01.2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.07.2022, sp. zn. nsoud/22_Cdo_1869_2022). Řádné uplatnění vnosu k vypořádání podle závěrů konstantní judikatury totiž vyžaduje tvrzení, že k majetkovému přesunu mezi společným jměním a majetkem jednoho z manželů (nebo opačně) došlo a současně, že se některý z manželů domáhá nahrazení vynaložených částek (buď jako vnosu ze společného majetku do výlučného nebo vnosu z výlučného majetku do majetku společného) ve svůj prospěch (případně ve svůj neprospěch). Z obsahu spisu není pochyb o tom, že takový požadavek žalovaný ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů v soudním řízení neuplatnil, a proto jej odvolací soud nebyl oprávněn vypořádat. Jelikož žalovaný ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů neuplatnil návrh, že prostřednictvím peněžních prostředků obstaraných ze zmíněného hypotečního úvěru byly hrazeny náklady na realizovanou rekonstrukci, tzn. byly jimi potřeby života rodiny a rodinné domácnosti účastníků, a proto není povinen tento vnos do svého výlučného majetku nahradit, nemůže se tímto návrhem odvolací soud (a před tím okresní soud) bez dalšího zabývat (vypořádat). 11.I kdyby odvolací soud připustil, že návrh žalovaného, že prostřednictvím peněžních prostředků obstaraných ze zmíněného hypotečního úvěru byly hrazeny náklady na realizovanou rekonstrukci, tzn. byly jimi potřeby života rodiny a rodinné domácnosti účastníků, a proto není povinen tento vnos do svého výlučného majetku nahradit, lze uplatit i po uplynutí lhůty tří let od zániku společného jmění manželů, jako kompenzační námitku, tak tuto námitku (návrh) žalovaný v řízení před okresním soudem neuplatnil. Ve vyjádření k žalobě ze dne 13.06.2025, jakož i v doplnění žaloby ze dne 10.07.2025, včetně ústního jednání okresního soudu dne 14.08.2025, žalovaný uvedený návrh neuplatnil, toliko poukazoval na rozpor s dobrými mravy. Nejvyšší soud se k nutnosti návrhu ve vztahu k této problematice vyjádřil již v rozsudku ze dne 26.10.2021 sp. zn. nsoud/22_Cdo_1541_2021 – K problematice částky vynaložené na rekonstrukci nemovitosti, která pak sloužila k bydlení rodiny účastníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.01.2021, sp. zn. nsoud/22_Cdo_3428_2020), se uvádí: V řízení o vypořádání SJM, ovládaném zásadou dispoziční a projednací, je zcela v rukou účastníků, jaké vnosy či odpočty budou uplatňovat; soud nemůže bez návrhu snižovat výši vnosu o částky, které rodina „odbydlela“. Takový návrh však žalovaný v řízení nepodal; proto není třeba se zabývat otázkou, zda zmíněné rozhodnutí vůbec dopadá i na nyní projednávanou věc. 12.Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný byl v rámci ústního jednání poučen podle § 119a OSŘ (kdy ze zvukového záznamu ústního jednání okresního soudu je zřejmé, že žalovanému bylo řádně vysvětleno, co toto ustanovení znamená). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27.02.2014 sp. zn. nsoud/33_Cdo_2763_2013 přijal a odůvodnil závěr, že Východiskem pro užití neúplné apelace je zásada, že soud prvního stupně je instancí, u které mají být provedeny všechny účastníky navržené důkazy potřebné k prokázání právně významných skutkových tvrzení. K tomu zákon ukládá účastníku povinnost tvrdit před soudem prvního stupně všechny pro věc v té době existující právně významné skutečnosti a označit všechny v té době dostupné důkazy způsobilé k jejich prokázání. O této povinnosti musí být účastník poučen v průběhu celého řízení, zejména pak podle § 119a OSŘ před rozhodnutím o věci samé. Nastane-li koncentrace řízení, lze uvést nové skutečnosti a důkazy jen za podmínek uvedených v § 118b odst. 1, větě třetí, o.s.ř. a po rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (s výjimkou rozsudků pro uznání a pro zmeškání) jen za podmínek uvedených v § 205a odst. 1 OSŘ Nastane-li některá z výjimek ze zákazu skutkových a důkazních novot, uvedená v § 205a odst. 1 pod písmeny a/ až f/ o.s.ř., jsou způsobilým odvolacím důvodem také nové skutečnosti a nové důkazy, a to v rozsahu, v jakém z těchto výjimek vyplývají. V ostatních případech nové skutečnosti a nové důkazy nemohou být v odvolání účinně uplatněny. Žalovaný sice nebyl poučen podle § 118b OSŘ, avšak ani být nemohl, neboť před okresním soudem proběhlo toliko jedno ústní jednání, při kterém došlo i k vyhlášení rozhodnutí, proto postačovalo poučení dle § 119a OSŘ, které se žalovanému dostalo. Nebylo potřeba ani poučení žalovaného podle § 118a OSŘ, neboť žalovaný žádný návrh, že prostřednictvím peněžních prostředků obstaraných ze zmíněného hypotečního úvěru byly hrazeny náklady na realizovanou rekonstrukci, tzn. byly jimi potřeby života rodiny a rodinné domácnosti účastníků, a proto není povinen tento vnos do svého výlučného majetku nahradit, neuvedl, a jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2021 sp. zn. nsoud/22_Cdo_1541_2021, soud nemůže bez návrhu snižovat výši vnosu o částky, které rodina tzv. „odbydlela“ ani v tomto směru účastníky jakkoliv poučovat. 13.Byť se rozhodnutí ve věci samé může žalobci jevit jako příliš tvrdé a „nespravedlivé“, tak nelze přehlédnout, že vypořádání společného jmění manželů je iudicium duplex, kdy mu nic nebránilo ve lhůtě tří let od zániku manželství podat žalobu na jeho vypořádání a v rámci ní uplatit návrh, že prostřednictvím peněžních prostředků obstaraných ze zmíněného hypotečního úvěru byly hrazeny náklady na realizovanou rekonstrukci, tzn. byly jimi potřeby života rodiny a rodinné domácnosti účastníků, a proto není povinen tento vnos do svého výlučného majetku nahradit.
14.Vzhledem ke všemu výše uvedenému byly výroky II. až V. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) ve věci samé byly shledány jako věcně správné a jako takové byly v souladu s ustanovením § 219 OSŘ potvrzeny, tj. včetně jeho nákladové části, která odpovídá výsledku sporu, kdy v podrobnostech odvolací soud odkazuje na bod 13. odůvodnění rozsudku okresního soudu. 15.O náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 OSŘ s přihlédnutím ke stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 13.09.2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 – V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 OSŘ). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle § 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Odvolací soud žádný takový důvod neshledal, samo o sobě jím není ani skutečnost, že se jedná o odvolací řízení, proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Karviné.
Nesplní-li povinná/ý dobrovolně, co ji/mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná/ý domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.