Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci
žalobce: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupený advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupený advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
o určení vlastnického práva
k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. září 2025, č. j. okresni/65_C_206_2023-169, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 2. října 2025, č.j. okresni/65_C_206_2023-175 --- VÝROK ---
I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. o věci samé a ve výroku III. o nákladech státu potvrzuje, ve výroku II. o nákladech řízení mezi účastníky navzájem se mění jen tak, že jejich výše činí 62 354 Kč, jinak se rovněž potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 10 043 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky [anonymizováno].
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně určil, že vlastníkem nebytových prostor aktuálně využívaných jako vstup do podchodu pod [anonymizováno] náměstím, které jsou součástí stavby č.p. [anonymizováno], která je součástí pozemku parc. č. [anonymizováno] zapsaného na listu vlastnictví č. [anonymizováno], k.ú. [anonymizováno], obec [anonymizováno], a to v rozsahu od výstupu z [anonymizováno], schodů do [anonymizováno]. podzemního podlaží a [anonymizováno]. podzemního podlaží v délce 14,54 metrů počítáno od konce schodiště a šířce 5,18 metrů, je žalobce (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 70 763,50 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.), žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro [anonymizováno] na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 150 Kč (výrok III. – doplňující usnesení).
2.Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal ve výroku rozsudku specifikovaného určení vlastnictví, s argumentací, že je vlastníkem pozemku parc. č. [anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [anonymizováno], zapsaného na listu vlastnictví č. [anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], Katastrální pracoviště [anonymizováno], obec [anonymizováno], k.ú. [anonymizováno] (dále také jen Nemovitost), žalovaný neoprávněně užívá část Nemovitosti, ačkoli mu k tomu nepřísluší žádné právo. Předmětné prostory představují vstup do podchodu pod [anonymizováno] náměstím, nachází se částečně na ploše, která je v budově a pod budovou, a představují její součást. Žalobce Nemovitost vydražil s vědomím, že vstup - podchod je součástí budovy a že žalovaný jej užívá neoprávněně, nikdy k užívání podchodu neudělil souhlas. Žalovaný se na úkor žalobce neoprávněně obohacuje, v prostorách podchodu pronajímá reklamní nosiče. Po opakovaném neúspěšném jednání žalobce podal dne 20. září 2022 žádost o zahájení stavebního řízení na stavbu „stavební úpravy pláště objektu – návrat do historického obrysu budovy“. Na základě stavebního záměru má být podchod uzavřen (vymístěn), žalovaný podáním ze dne 4. dubna 2023 do stavebního řízení o Stavebním záměru vyslovil nesouhlas s realizací stavebního záměru „z důvodu zásahu do majetku ve vlastnictví [anonymizováno]“, podchod považuje za své vlastnictví. Ve stavebním řízení si tak dvě osoby nárokují vlastnické právo ke stejné věci. Určení vlastnického práva je předběžnou otázkou (§ 57 odst. 1 zákona č. 500/2004, správní řád), kterou může posoudit pouze obecný soud. Žalobce dne 30. května 2023 podal návrh na přerušení stavebního řízení o stavebním záměru s návrhem, aby jej příslušný stavební úřad vyzval k podání žaloby o určení vlastnického práva k podchodu, což příslušný stavební úřad učinil usnesením ze dne 29. června 2023. K podání určovací žaloby byl příslušným stavebním úřadem odkázán, i kdyby nebylo stavební řízení vedeno, svědčil by mu naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 OSŘ), protože je jeho vlastnické právo k nemovitosti žalovaným zpochybňováno, určením vlastnického práva k nemovitosti dojde preventivně k eliminaci ohrožení práv žalobce, k účinné nápravě tohoto ohrožení nelze dospět jinak. 3.Žalovaný tvrdil, že výstup byl vybudován v souvislosti se stavbou podchodu, který se nachází pod křižovatkou ulic [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno], jedná se o jeho integrální součást, výstup netvoří součást budovy, je od ní zcela oddělen, není s ní ani funkčně spojen ani užíván. Provozně-funkční stejně jako stavebně-technické spojení lze vnímat pouze ve vztahu k podchodu, výstup se výstavbou stal součástí podchodu a následným propojením se stavbou [anonymizováno] i součástí [anonymizováno] [anonymizováno], která je součástí stavby [anonymizováno] ve vlastnictví žalovaného. Výstup naplňuje kritérium sounáležitosti s podchodem (i se [anonymizováno] [anonymizováno]), protože nemůže jako takový plnit funkci pro jiné věci hlavní (funkce přístupu do podchodu a do [anonymizováno] jako [anonymizováno], přístup ke stavbě [anonymizováno]), v případě jeho odstranění/zahrazení by došlo k znehodnocení [anonymizováno] [anonymizováno], nemohla by být dostatečně kapacitně zajištěna veřejná doprava ani by nebyla zajištěna bezpečnostní funkce veřejné dopravy, došlo by k zamezení přístupu do [anonymizováno] a zmenšení věci ve vlastnictví žalovaného. Sporné prostory byly do budovy vestavěny a následně došlo k propojení podchodu se stavbou [anonymizováno] se souhlasem právního předchůdce žalobce. Podle přesvědčení žalovaného vznikla výstavbou tzv. stavba ve stavbě (jak ji znal zák. č. 50/1976 Sb.), byl vestavěn výstup, vč. podchodu do stavby právní předchůdkyně žalobce, a to s jejím souhlasem. Vzniklo de facto vertikální sousedství jednotlivých staveb a obě tyto stavby (Podchod a Budova) požívají stejné právní ochrany z pohledu vlastnického práva. Souhlas s umístěním/vestavěním jedné stavby do druhé byl vyžadován tehdejšími právními předpisy a vzhledem k tomu, že výstavba [anonymizováno] byla řádně zkolaudována, nelze dospět k jinému závěru, než že souhlas byl udělen i v tomto případě. Výstup je součástí [anonymizováno], což podporují i veřejnoprávní rozhodnutí, výstup byl v rámci napojení na I. provozní úsek [anonymizováno] kolaudován jako součást [anonymizováno] [anonymizováno]. Žalobce potvrdil, že výstup je ve vlastnictví žalovaného smlouvou o spolupráci při zajištění prací č. [anonymizováno] ze dne 04.09.2008, kde vlastnické právo žalovaného uznal a stvrdil. Žalobce také tvrdil, že výstup je jako přístupová cesta do [anonymizováno] veřejným prostranstvím, [anonymizováno] je [anonymizováno] a přístupové cesty do něj nemohou být ve veřejném zájmu zamezeny. 4.Soud I. stupně na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce je od roku 2003 vlastníkem nemovitosti – pozemku parc. č. [anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [anonymizováno] (dále jen Budova), zapsaného na listu vlastnictví č. [anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], Katastrální pracoviště [anonymizováno], obec [anonymizováno], k.ú. [anonymizováno] (dále jen Nemovitost), v části Nemovitosti se nachází výstup ze [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] v rozsahu od výstupu z [anonymizováno], schodů do [anonymizováno]. podzemního podlaží a [anonymizováno]. podzemního podlaží v délce 14,54 metrů počítáno od konce schodiště a šířce 5,18 metrů (dále jen Výstup) částečně na ploše, která je v Budově a pod Budovou.
5.Dle znaleckého posudku znalce [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne 13. června 2024 nebytový prostor v domě č. p. [anonymizováno] na pozemku parc. č. [anonymizováno], k. ú. [anonymizováno], resp. Výstup, který je aktuálně využíván zejména jako vstup do podchodu pod [anonymizováno] náměstím, se nalézá v historickém i existujícím půdorysu domu. Z historických výkresů z let 1910 ([anonymizováno]), 1920 ([anonymizováno]) a 1935 ([anonymizováno]) je zjevné, že tyto nebytové prostory (chodba v [anonymizováno]. PP, schodiště z [anonymizováno].PP do [anonymizováno]. NP a chodba v [anonymizováno]. NP) se nacházejí v domě č.p. [anonymizováno], kam byly dodatečně vestavěny v rámci budování podchodu pod [anonymizováno] náměstím. Předmětná chodba a schodiště byla zabudována dodatečně do stávající, již existující budovy, neboť ji ohraničují nosné stěny předmětné budovy a z části i stropy. Nebytový prostor-chodba do podchodu – se ze stavebně technického hlediska nalézá v domě č.p. [anonymizováno] a je též jeho součástí. Na těchto závěrech znalec setrval i při výslechu, kdy výslovně Výstup označil za součást existující stavby domu, když uvedl, že Výstup nemá samostatné konstrukce, protože tam jsou nosné konstrukce budovy, které jsou historické, došlo k probourání otvoru v místě, kde se vstupuje do toho podchodu, není součást [anonymizováno], aspoň jak to je v historických pramenech uváděno, jestli tam došlo k nějakým úpravám stropních konstrukcí, tak to je zcela nevýznamné z hlediska existujícího charakteru Budovy.
6.Výstup byl vybudován v souvislosti s širší stavební úpravou [anonymizováno] náměstí při budování podchodu a [anonymizováno] v letech [anonymizováno]-[anonymizováno], a to na základě odpovídajících dobových rozhodnutí. Ze zápisu kolaudačního řízení k podchodu (pod [anonymizováno] náměstím) ze dne [anonymizováno] se podává, že v tomto domě byly prováděny pouze úpravy v I. suterénu (prostory pro rozvaděč eskalátorů, veřejného osvětlení, a prostor pro rezervu rozvaděčů). V suterénu a v přízemí byly prováděny úpravy loubí (umístění schodiště podchodu). Výše uvedené stavební úpravy byly převzaty majitelem domu [anonymizováno] a [anonymizováno] při přejímacím řízení [anonymizováno]. Stavební úpravy v domě č.p. [anonymizováno] a [anonymizováno] byly předány majiteli domů – Úřadu pro normalizaci a měření při přejímajícím řízení dne [anonymizováno]. Uvedené dokládá samostatnost stavby podchodu a souvisejícího Výstupu, kdy tento byl vybudován dříve než výstavba [anonymizováno] (k zahájení stavby [anonymizováno] došlo v roce [anonymizováno] a rozhodnuto bylo o povolení [anonymizováno] v roce [anonymizováno]). Následně byl Podchod (spolu s Výstupem) předán do správy [anonymizováno], podnik [anonymizováno] (posléze do [anonymizováno]). Následně byl Podchod napojen na [anonymizováno]. Po tomto propojení byl zároveň Podchod předán do správy organizace [anonymizováno]. Hospodářská smlouva ze dne 11.11.1970 č. [anonymizováno] byla uzavřena mezi předávající organizací [anonymizováno] a přejímající organizací [anonymizováno] a touto smlouvou se převáděla správa-vlastnictví „Podchodu [anonymizováno] nám.- vlastní halový prostor s jednotlivými rozvody, kiosky, výkladní skříně, mezistěny, pohyblivá a pevná schodiště, vzduchotechnika podchodu a FC hodnota projekt. Prací rozvaděč [anonymizováno], kondenzátorový rozvaděč a rozvaděče [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno]“. Z hospodářské smlouvy číslo [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] uzavřené mezi předávající organizací [anonymizováno] a přejímací organizací [anonymizováno]. plyne, že se převádí správa – vlastnictví tohoto národního majetku: „podchod na [anonymizováno]. Nám. Vlastní halový prostor s jednotlivými rozvody, kiosky, výkl, skříně, mezistěny, pevná schodiště, vzduchotechnika, elektrotechnika, ústřední vytápění, zdravotní technika, eskalátory, podch. Jako důvod převodu je napojení podchodu na [anonymizováno] „[anonymizováno]“ v souvislosti s uvedením provozního úseku [anonymizováno] do provozu.
7.Žalobce uzavřel dne 21.03.2024 s [anonymizováno] (jako nájemcem) nájemní smlouvu, jejímž předmětem je pronájem místností v [anonymizováno]. podzemním podlaží budovy, kde se nachází technologie označené jako [anonymizováno]–o velikosti 17,5 m2 a místnost o velikosti 12 m2 (vstupní prostor). Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne 04.09.2008 smlouva o spolupráci při zajištění prací, jejímž předmětem byl závazek spolupracovat při zajištění provedení demolice stávajících schodišť v Domě a demolice stávajících nebytových prostor a vybudování nových nebytových prostor a nového výstupu, včetně vybudování eskalátoru a nového schodiště. V čl. 2.2. smluvní strany uvedly, že v přízemí Budovy [anonymizováno] je umístěn výstup z podchodu na [anonymizováno] náměstí – střed, který ústí do [anonymizováno] včetně pevných schodišť, které je ve vlastnictví [anonymizováno] (dále jen „Stávající schodiště“).
8.Žalobce podal dne 20. září 2022 žádost o zahájení stavebního řízení na stavbu „stavební úpravy pláště objektu – návrat do historického obrysu budovy“, žalovaný podáním ze dne 04.04.2023 vyslovil nesouhlas s provedením stavebních úprav z důvodu zásahu do jeho vlastnictví. Stavební úřad usnesením ze dne 29. června 2023 stavební řízení o Stavebním záměru přerušil do 30. června 2024, odkázal stavebníka (žalobce) k podání určovací žaloby u občanskoprávního soudu (za účelem určení vlastnického práva k předmětu sporu).
9.Dne 01.07.1989 byl zřízen [anonymizováno], na který přešla všechna práva a povinnosti právního předchůdce [anonymizováno], koncern včetně organizační složky [anonymizováno]. Usnesením [anonymizováno] České republiky č. [anonymizováno] ze dne 21. prosince 1990 byl zrušen státní podnik [anonymizováno] bez likvidace a jeho majetek byl vložen do akciové společnosti [anonymizováno], následně zakladatel státního podniku zrušil státní podnik [anonymizováno], státní podnik bez likvidace a založil akciovou společnost [anonymizováno].
10.Soud I. stupně vyjmenoval jaké další důkazy provedl a konstatoval, že z nich nevyplynula nad rámec výše uvedeného žádná další skutková zjištění, významná pro posouzení věci. Pro nadbytečnost zamítl návrh na provedení důkazu místním šetřením a vypracováním revizního znaleckého posudku.
11.Zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce podle § 80 OSŘ a podle § 505 OZ, občanský zákoník, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen o. z.). Uvedl, že předpokladem úspěšnosti žaloby na určení je existence naléhavého právního zájmu, vyslovil názor, že autoritativní určení rozsahu vlastnického práva k Výstupu, respektive Budově, je zásadním pro budoucí práva účastníků, a to nejen v rámci označeného stavebního řízení, ale i v případě výkonu vlastnického práva k Budově, jíž je Výstup součástí (jak je uvedeno níže). Uvedené by platilo i v případě, pokud by Výstup součástí Budovy nebyl, neboť určení vlastnického práva je zásadní pro jeho výkon a související právní vztahy. Uzavřel, že naléhavý právní zájem na určení vlastnictví Výstupu shledal. 12.Sporný Výstup je prostor zasahující do půdorysu Budovy ve vymezeném rozsahu, byl vybudován v šedesátých letech v souvislosti s podchodem pod [anonymizováno] náměstím a následně dokončené [anonymizováno] [anonymizováno]. Soud I. stupně neměl pochybnosti o tom, že stavba proběhla v souladu s tehdy platnými právními předpisy a rozhodnutími, současně připomněl, že vzhledem k období výstavby byla vlastnická práva k nemovitostem a jejich správa determinována tzv. socialistickým vlastnictvím. Veřejnoprávní rozměr, tedy skutečnost, že stavební práce proběhly na základě příslušných povolení, však nemá vztah k soukromoprávním souvislostem a neurčuje případný přechod vlastnictví části Budovy, případně to, zda vznikla samostatná věc v právním smyslu a ani odpověď, zda Výstup je součástí stavby podchodu (případně stavby [anonymizováno]) nebo součástí Budovy. K odpovědi na tuto otázku byl v řízení proveden znalecký posudek [anonymizováno] [anonymizováno], který jednoznačně uzavřel, že Výstup se ze stavebně technického hlediska nalézá v domě č.p. [anonymizováno] a je též jeho součástí. Vzhledem k předmětu řízení - tj. určení vlastnického práva k Výstupu ani soud ani znalec nezkoumal další otázky užívání Výstupu, veřejnoprávních souvislostí, funkčního účelu Výstupu, ale zaměřil se toliko na stavebně technické určení povahy předmětných prostor. Soud I. stupně také dovodil, že v tomto rozsahu se znalec vypořádal dostatečně s položenou otázkou a zcela srozumitelně zdůvodnil své závěry. K vypracování revizního znaleckého posudku nepřistoupil, neboť závěry znalce nebyly na úrovni znalecké (v řízení nebyl předložen jiný znalecký posudek, který by dospěl k odlišným závěrům) jakkoliv zpochybněny.
13.Soud I. stupně uzavřel, že Výstup není samostatnou věcí, která by mohla být předmětem samostatných věcněprávních vztahů, není ani součástí stavby podchodu, případně [anonymizováno], ale jedná se pouze o úpravy věci – Budovy, jejíž je součástí. Odkázal na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 09.05.2006, sp. zn. nsoud/22_Cdo_656_2005, že stavba vstupu a výstupu podchodu [anonymizováno] umístěná v suterénu a přízemí domu není stavbou na cizím pozemku, ale jde o provedení stavebních úprav domu; v nalézacím řízení nebylo zjištěno, že by šlo o samostatnou stavbu na cizím pozemku, která by mohla být samostatným předmětem věcněprávních vztahů, a nikoliv součástí domu, ve kterém je vchod umístěn. Uvedené lze vztáhnout i na nouzový východ z [anonymizováno]. V této věci soudy považovaly sporný prostor za součást domu, protože „při adaptaci domu k vertikálnímu oddělení prostor nedošlo, jednalo se jen o vyčlenění místnosti v přízemí stávajícího domu a sklepních prostor, jde o prostory, které náleží k domu jako jeho integrální součást a nemohou být odděleny, aniž by se tím hodnota domu snížila.“ Významný je především nedostatek „vertikálního oddělení“, které je podle tradiční judikatury nutné k rozdělení domu na dvě samostatné části (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 06.12.2010, sp. zn. nsoud/22_Cdo_3929_2010). Odkázal rovněž na relevantní odbornou literaturu, v níž se uvádí, že není vyloučeno, aby stavba umístěná buď částečně nebo zcela na jiné stavbě měla povahu samostatné věci; někdy může být součástí pozemku na kterém je umístěna, i když přesahuje na cizí stavbu. Aby stavba na stavbě mohla být samostatnou věcí, resp. tvořit součást stavby podzemní, musí splňovat kritérium stavby ve smyslu soukromého práva, zejména vymezitelnosti vůči okolí a mít samostatné účelové určení (Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Praha: Leges, 2014, svazek III, s. 319). Stavba musí mít vlastní „materiální podstatu“, věcí nemůže být pouhý „prázdný prostor“. Uvedení autoři tuto myšlenku rozpracovali i na přístupové a výstupní cesty ze [anonymizováno] se závěrem, že takové cesty nejsou věcmi v právním smyslu [Melzer, F., Tégl, P.: Právní režim užívání přístupových a výstupních cest ze [anonymizováno]. In Dobrovolná, E., Havlík, D, Králík, M. a kol. Pocta Jiřímu Spáčilovi. Praha:[anonymizováno]C. H. Beck, 2023, s. 219 a násl.]. 14.Konstatoval, co je součástí nemovité věci (vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by došlo k poškození nebo podstatnému znehodnocení věci) a uvedl, že bylo-li na základě provedeného dokazování možné dospět k závěru, že Výstup je součástí Budovy, jejíž adaptací (stavebně technickými úpravami) vznikl, pak taková součást věci nemůže být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů a vždy sdílí osud věci hlavní, tedy přechází na nabyvatele hlavní věci bez dalšího, tj. i když není ve smlouvě o převodu hlavní věci jako součást výslovně uvedena a identifikována. Žalobce nabyl Nemovitost v roce 2003, její součástí je i Výstup, který sleduje osud věci hlavní, uzavřel, že vlastníkem Výstupu je vlastník Nemovitosti, tedy žalobce, jehož vlastnictví k Nemovitosti nebylo jakkoliv zpochybňováno.
15.Pro úplnost soud I. stupně s odkazem na judikaturu zdůraznil, že pro určení vlastnického práva v soukromoprávní rovině veřejnoprávní souvislosti, veřejné užívání, případná omezení výkonu vlastnického práva zůstávají bez významu. Za irelevantní měl prohlášení obsažená ve smlouvě o spolupráci ze dne 04.09.2008, se kterými nelze spojovat převod, či určení vlastnického práva a za bezvýznamné ve vztahu k vlastnictví Výstupu, jeho užívání, když se nejedná o samostatnou věc, která by mohla být předmětem samostatných věcně právních vztahů včetně vydržení.
16.O nákladech řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 OSŘ, jejich náhradu přiznal úspěšnému žalobci a jejich rozsah a výši specifikoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. O nákladech státu rozhodl podle § 148 odst. 1 OSŘ, jejich náhradu uložil neúspěšnému žalovanému. 17.Rozsudek napadl žalovaný včasným odvoláním. Namítal, že soud I. stupně nesprávně právně posoudil existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, když nezohlednil důkaz – smlouvu o spolupráci ze dne 04.09.2008, v níž žalobce Výstup nepovažoval za své vlastnictví, pokud uvedl, že není vlastníkem Výstupu, těžko mu může svědčit naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k němu, to nemůže změnit ani umělě vyvolané stavební řízení, které zahájil s vědomím, že ke sporným prostorům mu nesvědčí vlastnické právo. Soudu I. stupně žalovaný dále vytýkal, že neprovedl revizní znalecký posudek, který navrhl podáním ze dne 21.08.2024, že nepostupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu, na kterou odkázal. Měl za to, že soud I. stupně měl pochybnosti o úplnosti znaleckého posudku, proto přistoupil k výslechu znalce, a pokud po výslechu znalce nezadal revizní znalecký posudek, dopustil se vadného postupu, neboť výslechem znalce nebyla nejasnost a neúplnost znaleckého posudku odstraněna, ale naopak potvrzena. Znalec potvrdil, že neměl k dispozici podklady nezbytné pro komplexní zhodnocení sporných prostor (projektovou dokumentaci týkající se vybudování podchodu), nezabýval se analýzou technologického postupu výstavby, rozsahem stavebních prací a konkrétními stavebními zásahy do budovy při budování podchodu. Soud I. stupně vyslovil pochybnosti ohledně dostatečnosti znaleckého posudku, když po výslechu znalce účastníky vyzval k vyjádření a případně k předložení otázek na doplnění posudku či k zadání nového posudku. Znalec se omezil na posouzení historických snímků půdorysu Budovy, přičemž v řízení nebylo zpochybňováno, že Výstup se nachází v půdorysu Budovy, avšak podstata sporu je v tom, zda je Výstup součástí Budovy s ohledem na stavební činnosti v [anonymizováno] letech minulého století. Dle názoru žalovaného znalec překročil svoji kompetenci, když vyslovil, že chodba do podchodu se ze stavebně technického hlediska nalézá v domě č.p. [anonymizováno] a je jeho součástí. Soudu I. stupně rovněž vytýkal, že se v rámci právního posouzení věci zabýval jen stavebně technickýcm provedením Výstupu, neřešil celkové funkčí/účelové a architektonické hledisko. Pokud by funkční a architektonické hledisko zohlednil, musel by dospět k závěru, že Výstup není součástí Budovy, ale podchodu jako takového. Tehdejší prostory Budovy byly odstraněny a nahrazeny Výstupem, který je provozně-funkčně i stavebně spojen s podchodem, nikoli s Budovou. Výstup byl do Budovy vestavěn se souhlasem právního předchůdce žalobce. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, aby žaloba byla zamítnuta a žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení, případně, aby byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.
18.Žalobce ve vyjádření k odvolání naopak trval na potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. K otázce naléhavého právního zájmu uvedl, že byl-li odkázán stavebním úřadem k podání určovací žaloby, není třeba naléhavý právní zájem zkoumat, současně je naléhavý právní zájem dán, neboť požadované určení je zásadní pro výkon jeho vlastnického práva a související právní vztahy. Obsah smlouvy o spolupráci ze dne 04.09.2008 není schopen existenci naléhavého právního zájmu vyvrátit, jejím účelem byl návrat části Budovy ve vlastnictví žalobce do původního stavu. Ze smlouvy nevyplývá, že by žalobce nepovažoval sporné prostory za své vlastnictví. Znalecký posudek [anonymizováno] [anonymizováno], který předložil soudu I. stupně k prokázání, že sporné prostory jsou stavebně technickou součástí stavby č.p. [anonymizováno], splňuje veškeré zákonné náležitosti, včetně doložky dle § 127a OSŘ Žalovaný ke znaleckému posudku vznesl námitky a navrhl výslech znalce, který byl soudem proveden. Žalovaný se vyjádřil k výslechu znalce, setrval na svých námitkách a soud dovodil, že pro určení vlastnického práva jsou závěry znalce dostatečné a srozumitelné, bylo třeba se zaměřit na stavebně technické určení povahy předmětných prostor, irelevantní jsou veřejnoprávní soouvislosti, veřejné užívání apod. Žalovaný výslech znalce dezinterpretuje, když znalec uvedl, že k zodpovězení znalecké otázky měl dostatečné podklady. Dle judikatury platí, že pokud nemá soud pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku, není povinen nařídit vypracování posudku revizního, byť by účastník řízení pochybnosti vznášel, neboť provedené důkazy hodnotí soud. Znalec při výslechu své závěry srozumitelně vysvětlil, i z laického pohledu je zjevné, že probouráním otvoru do existujícího suterénu Budovy, při zachování původních konstrukcí Budoby, se tyto prostory nestávají stavebně technickou součástí jiné stavby. Pokud žalovaný namítal, že znalec neměl k dispozici projektovou dokumentaci k provedeným stavebním úpravám (výstavba podchodu), pak ani jemu se nepodařilo tuto projektovou dokumentaci dohledat, tudíž ani revizní posudek by nemohl představám žalovaného vyhovět. Poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu v obdobných věcech (sp. zn. nsoud/22_Cdo_781_2006, nsoud/22_Cdo_656_2019) s nimiž je napadené rozhodnutí v souladu, a dodal, že žalovaný nebyl schopen doložit řetězec nabývacích titulů, které by jeho tvrzené vlastnické právo dokládaly. 19.Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a § 212a OSŘ, účastníkům připomněl – sdělil obsah výpovědi znalce [anonymizováno] [anonymizováno], a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 20.Soud I. stupně ve věci provedl dostatečné dokazování, správně zjistil skutkový stav.
21.Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že věcnému projednání žaloby nebrání nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (§ 80 OSŘ). Odvolací soud souhlasí s argumentací žalobce, že za situace, kdy byl odkázán k podání určovací žaloby ze stavebního řízení, není třeba naléhavý právní zájem zkoumat, tento je dán, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.03.2020 sp. zn. nsoud/22_Cdo_162_2020. Současně odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení by byl dán i bez odkazu ze stavebního řízení, neboť vlastnické právo žalobce je žalovaným zpochybňováno a určovací žaloba zde má preventivní charakter, je způsobilá eliminovat budoucí spory účastníků a stav ohrožení práva žalobce či nejistotu v právních vztazích. Žalovaným uváděná smlouva o spolupráci ze dne 04.09.2008 nemůže existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení nikterak zpochybnit. 22.Žalobní petit byl formulován v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu reprezentovanou např. rozhodnutím ze dne 07.07.2016 sp. zn. nsoud/22_Cdo_2221_2016, ze dne 27.11.2017 sp. zn. nsoud/22_Cdo_2549_2017, neboť je vystiženo, že se žalobce domáhá určení vlastnického práva k předmětu, který není věcí v právním slova smyslu, jakožto (coby) součásti věci hlavní, přičemž věc hlavní věcí v právním slova smyslu je. 23.Napadený rozsudek je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, s rozhodnutím ze dne 09.05.2006 sp. zn. nsoud/22_Cdo_656_2005, ze dne 24.06.2025 sp. zn. nsoud/22_Cdo_1484_2024, ze dne 25.08.2025 sp. zn. nsoud/22_Cdo_978_2025. Judikatura Nejvyššího soudu, i odborná literatura, je ustálena v závěru, že výstupy z [anonymizováno] – podchodů, jsou součástí stavby budovy, pokud nejsou od stavby vertikálně odděleny, nemají samostatnou materiální podstatu a nejsou samostatnou věcí, a tak tomu je i v souzené věci. 24.Znaleckým posudkem a výslechem znalce [anonymizováno] [anonymizováno], který je i dle názoru odvolacího soudu pro rozhodnutí ve věci zcela dostačující, bylo prokázáno, že z hlediska stavebně technického je Výstup součástí Budovy, od budovy nebyl vertikálně oddělen, nemá samostatnou materiální podstatu. Znalec potom ve své výpovědi před soudem podrobně vyložil, že Výstup vznikl stavebními úpravami stávající Budovy (probourání otvoru do Budovy), nemá samostatné konstrukce, ale je napojen na nosné konstrukce [anonymizováno] není oddělen tak, aby se jednalo o samostatnou a oddělenou stvabu. Znalec rovněž uvedl, že měl k dipozici dostatečné podklady, a provedl místní šetření, projektovou dokumentaci k přestavbě v [anonymizováno] letech k dispozici neměl, ani ji nepotřeboval.
25.V řízení bylo rovněž prokázáno, že Výstup byl vybudován v souvislosti v budováním podchodu pod [anonymizováno] náměstím v [anonymizováno] letech minulého století, následně, v [anonymizováno] letech minulého století byl podchod napojen na provozní úsek [anonymizováno], [anonymizováno].
26.Za tohoto stavu věci dospěl soud I. stupně ke správnému závěru, že výstup není samostatnou věcí, není ani součástí podchodu pod [anonymizováno] náměstím, ani součástí [anonymizováno], ale jedná se o součást Budovy. Skutečnost, že Výstup je aktuálně využíván jako vstup (výstup) do podchodu pod [anonymizováno] náměstím, potažmo do [anonymizováno], neznamená, že jako průchod – prázdný prostor, má materiální podstatu, že by mohl být věcí v právním slova smyslu a že by mohl být ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka Budovy, jejíž je součástí a pokud by byl od Budovy oddělen, došlo by k jejímu znehodnocení.
27.Soud I. stupně zjištěný skutkový stav po právní stránce posoudil s odkazem na ust. § 505 OZ občanský zákoník (o. z.). Toto právní posouzení není správné, předmětné prostory (Výstup) vznikly před [anonymizováno], proto je otázku, zda jsou součástí podchodu pod [anonymizováno] náměstím, případně [anonymizováno], či součástí Budovy, nutno posuzovat podle zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (obč. zák.), jak bylo vysvětleno v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.06.2025 sp. zn. nsoud/22_Cdo_1484_2024, ze dne 25.08.2025 sp. zn. nsoud/22_Cdo_978_2025. Nicméně je nutno uvést, že ust. § 120 odst. 1 obč. zák. (Součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.) je obsahově totožné se zněním ust. § 505 OZ (Součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.), a proto lze výsledně právní závěry soudu I. stupně mít za správné. Soud I. stupně uzavřel, že Výstup je součástí Budovy, jejímiž stavebně technickými úpravami vznikl, nemůže být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů, sdílí osud věci hlavní, že Výstup je součástí Budovy, která je součástí pozemku, je ve vlastnictví žalobce, jako vlastníka Nemovitosti, a že vlastníkem Výstupu je žalobce, a s tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje. 28.Soud I. stupně rovněž správně dovodil, že veřejnoprávní rozměr, tedy skutečnost, že stavební práce na podchodu a Výstupu proběhly v souladu s veřejnoprávními předpisy (na základě příslušných povolení), nemá žádný dopad do soukromoprávních souvislostí, tedy nemá vliv na otázku vlastnictví, jinak řečeno skutečnost, že stavba proběhla dle příslušných povolení neznamená, že došlo ke změně vlastnictví. Rovněž správně uvedl, že ze smlouvy o spolupráci ze dne 04.09.2008 (případných prohlášení tam uvedených) nelze dovozovat převod či určení vlastnického práva k Výstupu. Na základě smlouvy o spolupráci k žádné změně ve vlastnických vztazích nedošlo.
29.Žalovaný svoji odvolací argumentaci postavil na názoru, že na požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem a na výhradách proti znaleckému posudku, resp. na tom, že v řízení nebyl vypracován revizní znalecký posudek. K otázce naléhavého právního zájmu se odvolací soud vyjádřil shora, tento je dán, odvolací námitky v tomto směru byly zcela nedůvodné.
30.Znalecký posudek [anonymizováno] [anonymizováno] splňuje všechny předepsané náležitosti, a ve spojení s výslechem znalce poskytl dostatečnou oporu pro rozhodnutí ve věci. Znalec jednoznačně vyjádřil, že Výstup je z hlediska stavebně technického součástí Budovy, nemá vlastní nosné konstrukce, není od Budovy vesrtikálně oddělen. Ani z protokolu o jednání ze dne 29.11.2024 ani z jiných úkonů soudu I. stupně nevyplývá, že by soud měl pochybnosti o správnosti a úplnosti znaleckého posudku. Výslech znalce je pravidlem (tím víc, je-li účastníkem žádán), je-li v řízení prováděn důkaz znaleckým posudkem, neznamená, že by zde byly takové pochybnosti o znaleckém posudku, které by měly vést k vypracování posudku revizního, a po výslechu znalce soud I. stupně pouze dal stranám prostor k tomu, aby se k němu vyjádřily, a protože žalovaný revizní posudek navrhoval, byl vyzván, aby uvedl, k čemu by měl směřovat, ani to ovšem neznamená, že by soud vypracování revizního znaleckého posudku avizoval, nebylo žádné vyjádření soudu I. stupně, které by v žalovaném mělo vzbudit očekávání, že revizní posudek bude zadán. Skutečnost, že dle názoru žalovaného není znalecký posudek spolu s výslechem znalce dostačující, není pro rozhodnutí soudu relevantní. Pokud žalovaný namítal, že znalec neměl k dispozici projektovou dokumentaci týkající se stavebních úprav Výstupu v [anonymizováno] a [anonymizováno] letech minulého století, nutno poukázat na to, že znalec uvedl, že takovou dokumentaci ani nepotřeboval, krom toho je žalovaný nástupcem tehdejšího stavebníka, a ani on takovu dokumentaci neměl, jinak by mu nic nebránilo v tom, aby ji předložil znalci, naopak sám v podání ze dne 18.09.2024 (č.l. 82) upozorňuje na reálnou (ne)dohledatelnost důkazů z doby socialistické výstavby. Pokud žalovaný tvrdí, že se znalec nezabýval konkrétními tehnologickými postupy při výstavbě Výstupu, i z laického pohledu je zjevné, že toho nebylo třeba, byl-li znalci znám výsledek těchto stavebních činností spočívající ve vázanosti Výstupu na nosné konstrukce Budovy. Znalec zásadní otázku, zda Výstup je či není z hlediska stavebně technického součástí Budovy zodpověděl a podíváme-li se na otázky, které žalovaný formuloval pro případné vypracování revizního posudku (podání ze dne 18.12.2024 na č.l. 121), je z nich zjevné, že se jedná jen o různě formulované dotazy na totéž, na znalcem otázky již zodpovězené, případně otázky, které jsou pro posouzení vlastnictví k Výstupu irelevantní (např. jak je osvětlen). Žalovaný opakovaně hovoří o tom, že by mělo být zkoumáno vlastnictví Výstupu z hlediska účelového a architektonického, mezi účastníky není sporné, že Výstup je aktuálně využíván (jeho účelem nyní je) vstup do podchodu pod [anonymizováno] náměstím a že Výstup vznikl probouráním pláště Budovy, tyto skutečnosti však nejsou pro rozhodnutí o určení vlastnického práva relevantní, mohly by mít opodstatnění např. pokud by se žalobce domáhal odstranění Výstupu, potom by se mimo jiné řešila otázka, zda žalovaný může mít právo na užívání žalobcovy věci, zda právo žalovaného s ohledem na účel k němuž je Výstup užíván (např. veřejný zájem) převyšuje vlastnické právo žalobce. V tomto řízení o určení vlastnictví však k řešení těchto otázek není prostor.
31.S ohledem na vše shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek soudu I. stupně je věcně správný ve výroku I. o věci samé a ve výroku III. o nákladech státu, proto jej v těchto výrocích potvrdil podle ust. § 219 OSŘ 32.Ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem II. byl rozsudek soudu I. stupně změněn podle ust. § 220 odst. 1 OSŘ jen pokud jde o jejich výši, jinak byl jako věcně správný potvrzen podle ust. § 219 OSŘ Soud I. stupně zcela správně, v souladu s ust. § 142 odst. 1 OSŘ, přiznal náhradu nákladů řízení úspěšnému žalobci, odvolací soud pouze jinak nahlíží na účelnost některých účtovaných úkonů právní služby ze strany žalobce. Žalobci by neměla náležet odměna za formulační změnu žaloby a za doplnění žaloby, zejména je-li žalobce zastoupen advokátem, je důvodné žádat, aby žalobu podal správně již napoprvé. Dle názoru odvolacího soudu náklady žalobce tvoří náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, odměna za 11 úkonů právní služby (tak jak byly vyjmenovány soudem I. stupně vyjma doplnění žaloby z 21.03.2024) po 2 500 Kč z tarifní hodnoty 35 000 Kč podle § 11 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a), § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2024, 11 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2024, odměna za 4 úkony právní služby (vyjmenované soudem I. stupně vyjma formulační úpravy petitu ze dne 10.07.2025) po 3 700 Kč z tarifní hodnoty 65 000 Kč podle § 11 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a), § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 01.01.2025, 4 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 01.01.2025, a náhrada daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. ve výši 9 954 Kč, celkově 62 354 Kč. 33.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ, jejich náhrada byla přiznána i v této fázi řízení úspěšnému žalobci. Náklady žalobce v odvolacím řízení tvoří odměna za dva úkony právní služby po 3 700 Kč, z tarifní hodnoty 65 000 Kč, za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, podle § 11 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a), § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 01.01.2025, 2 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 01.01.2025, a náhrada daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. ve výši 1 743 Kč, celkově 10 043 Kč. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1, ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jen za podmínek stanovených v § 237 OSŘ