Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
33 Cdo 1809/2025
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 22. 4. 2026
Spisová značka : 33 Cdo 1809/2025
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.1809.2025.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 6. 5. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz .
33 Cdo 1809/2025-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně M. M. , zastoupené Mgr. Ondřejem Keharem, advokátem se sídlem v Železné 109, proti žalované SOCIETE AIR FRANCE se sídlem 45 Rue de Paris 95 747, Roissy CDG Cedex 93 290, Tremblay en France, Francouzská republika (identifikační číslo B 420495178), jednající prostřednictvím SOCIETE AIR FRANCE - obchodní zastoupení, se sídlem v Praze 6, Evropská 846/176a (identifikační číslo 161 91 382), zastoupené JUDr. Aloisem Šatavou, advokátem se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1104/13, o 600 EUR, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 55/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2025, č. j. 12 Co 8/2025-82, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 4. 3. 2024 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 600 EUR s odůvodněním, že jde o náhradu podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení“), za významné zpoždění letu.
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 30. 9. 2024, č. j. 4 C 55/2024-49, žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni 600 EUR a na náhradě nákladů řízení 20 264,04 Kč. Vyšel ze zjištění, že let z Havany do Paříže byl na svém příletu opožděn o 8 minut oproti plánovanému času přistání, čímž žalobkyni nebyl poskytnut minimální čas na přestup na navazující let z Paříže do Prahy, který tak nestihla. Minimální čas na přestup (60 minut) by v daném případě byl splněn pouze za předpokladu dodržení letového plánu, neboť žalovaná nepočítala s žádnou rezervou pro případné zpoždění. Odmítla-li žalovaná následně na výzvu soudu prokazovat své obranné tvrzení, že zpoždění bylo způsobeno selháním systému odbavení zavazadel na letišti v Paříži (tj. mimořádnou okolností), neunesla své důkazní břemeno. Jelikož žalobkyně do Prahy přiletěla s významným zpožděním (11 hodin 55 minut), soud žalobě vyhověl.
V záhlaví citovaným rozhodnutím Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 3 263,36 Kč. To, že zpoždění letu z Havany bylo způsobeno selháním systému bezpečnostních kontrol zavazadel na letišti v Paříži, žalovaná neprokázala a neunesla tak důkazní břemeno. Protože pro přiznání práva na odškodnění je rozhodující zpoždění v cílové destinaci (11 hodin a 55 minut), není podstatné, o jakou dobu byl zpožděn let z Havany do Paříže.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalobkyně měla potvrzenou rezervaci na let provozovaný žalovanou na trase Havana - Praha s mezipřistáním v Paříži, a to ve dnech 9.-10. 6. 2022 s tím, že do Prahy měla přiletět 10. 6. 2022 v 11 hodin. Plánovaný přílet z Havany do Paříže byl 10. 6. 2022 v 8:20 hodin, plánovaný odlet z Paříže do Prahy byl 10. 6. 2022 v 9:20 hodin. Let z Havany byl na svém příletu zpožděn o 8 minut (v Paříži přistál 10. 6. 2022 v 8:28 hodin). Navazující let do Prahy žalobkyně nestihla. Žalovaná jí vydala letenku na let téhož dne v 20:15 hodin. Cílové stanice tak žalobkyně dosáhla až ve 22:55 hodin, tj. o 11 hodin a 55 minut později, než bylo plánováno.
Svůj nárok žalobkyně uplatnila u žalované v srpnu 2022, dne 22. 8. 2022 žalovaná přijetí požadavku potvrdila, žádost o náhradu však ve své reakci ze dne 13. 9. 2022 odmítla. Žalobou se žalobkyně svého nároku domáhala u soudu.
Namítá-li dovolatelka, že se odvolací soud (v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu) dopustil nesprávného právního posouzení, pokud potvrdil názor soudu prvního stupně, že žalobkyně má nárok na kompenzaci dle Nařízení – upravujícího tři samostatné nároky (odepření nástupu, zrušení letu a zpoždění letu), jež nelze směšovat nebo nahrazovat jeden druhým, neboť každý z nich má svébytný skutkový základ a vzniká za odlišných podmínek, včetně možných výjimek z odpovědnosti leteckého dopravce – z důvodu celkového významného zpoždění letu, přestože podle protokolu o jednání soudu ze dne 30. 5. 2024 byl předmětem řízení nárok na náhradu z důvodu odepření nástupu na palubu letadla, pomíjí, že právní kvalifikace skutkového děje, tak jak jej žalobkyně vymezila v žalobě (a jímž je soud vázán), je vždy úkolem soudu (v duchu zásady iura novit curia ); žalobkyně nemusí svůj nárok právně kvalifikovat, a pokud tak učiní, není soud jejím právním názorem vázán (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2440/2022, ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1512/2020, ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 439/2002, ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 32 Odo 830/2004, ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 1310/2004, a ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 33 Odo 944/2006).
V projednávané věci žalobkyně v žalobním formuláři uvedla, že „žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o přepravě, na základě které se žalovaný zavázal poskytnout žalobci leteckou přepravu z Mezinárodního letiště José Martího … Havana … na Letiště Václava Havla Praha … s mezipřistáním … v Paříži … Přeprava měla probíhat ve dnech 9. 6. 2022, kdy z Mezinárodního letiště José Martího v Havaně mělo letadlo odlétat v 17:10 hodin (let AF943) a na Letiště Václava Havla mělo letadlo přistát dne 10. 6. 2022 v 11:00 hodin (let AF1382). Mezipřistání … v Paříži mělo proběhnout dne 10. 6. 2022 v čase od 8:20 do 9:20, kdy měl odlétat navazující let na Letiště Václava Havla v Praze. Při odbavení na Letišti José Martího bylo žalobci vydáno potvrzení, kde jsou ještě uvedeny časy podle uzavřené smlouvy o přepravě. Když však žalobce přistál na Letišti Charlese de Gaulla v Paříži, bylo mu ze strany žalované společnosti sděleno, že navazující spoj … je plný a jeho let mu byl přesunut na 20:15 hodin téhož dne. Žalobce tak cílové destinace dosáhl až dne 10. 6. 2022 ve 22:55 (let AF1582). Celkové zpoždění mezi plánovaným přistáním v cílové destinaci a skutečným příletem tak bylo v délce 11 hodin a 55 minut.. . “ Odvolací soud – v návaznosti na závěry soudu prvního stupně – dovodil oprávněnost nároku žalobkyně v souladu s jí vymezeným skutkovým stavem. Ze strany soudů tak nedošlo k nepřípustnému překročení návrhu a porušení dispoziční zásady (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2004, ze dne 26. 1. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3124/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2002/2002).
K výtce dovolatelky, že právo na náhradu újmy za významné zpoždění letu soud žalobkyni přiznal, přestože nebyla prokázána příčinná souvislost mezi konkrétním porušením povinnosti leteckého dopravce a vznikem zpoždění, postačí zdůraznit, že odpovědnost leteckého dopravce za újmu způsobenou cestujícímu v důsledku významného zpoždění letu je v Nařízení koncipována jako odpovědnost objektivní, která je založena na vzniku Nařízením kvalifikované okolnosti (nikoliv na protiprávnosti počínání škůdce), jež vyvolá škodlivý účinek, a to bez ohledu na zavinění škůdce (též tzv. odpovědnost za výsledek). Odpovědná osoba (letecký dopravce) není povinna náhradu platit jen v případě splnění liberačního důvodu, tj. prokáže-li, že významné zpoždění (zrušení) letu je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2025, sp. zn. 25 Cdo 3742/2023; srov. čl. 5 Nařízení a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 19. 11. 2009, Christopher Sturgeon a další proti Condor Flugdienst GmbH a Stefan Böck a Cornelia Lepuschitz proti Air France SA, C-402/07 a C-432/07). Nařízení tím poskytuje zvýšenou ochranu poškozenému (cestujícímu).
Nastala-li v projednávaném případě skutečnost zakládající odpovědnost žalované (významné zpoždění letu - 11 hodin a 55 minut), jíž byla žalobkyni způsobena újma (kvalifikovaná časová ztráta dalece přesahující tři hodiny), přičemž příčinou vzniklé újmy bylo významné zpoždění letu (z čehož vyšel odvolací soud), nese žalovaná za tuto újmu odpovědnost a žalobkyně má právo na náhradu újmy. Žalovaná se sice bránila tvrzením, že časová ztráta v cílové destinaci byla způsobena mimořádnou okolností (selháním systému bezpečnostních kontrol zavazadel na letišti v Paříži), své tvrzení však ani na výzvu soudu neprokázala.
Otázka, zda se „jedná o porušení zásady rovnosti účastníků a práva na spravedlivý proces, pokud soud prvního stupně po koncentraci řízení poučí žalovanou k doplnění důkazů k otázce, která byla mezi účastníky řízení nesporná, a následně založí své rozhodnutí na tom, že žalovaná neprokázala skutečnost, jež byla v řízení jako nesporná vyřešena v její prospěch“ , přípustnost dovolání nezakládá. Dovolatelka ji formou výtky uplatnila v odvolacím řízení, tedy míří primárně proti postupu soudu prvního stupně; z následného textu však vyplývá, že odvolacímu soudu je vytýkáno, že tento postup soudu prvního stupně „shledal zcela správným“ .
Spolu s výtkou, že dokazování před soudem prvního stupně bylo vedeno zjevně ve prospěch žalobkyně a zcela v rozporu se zásadou koncentrace řízení a rovnosti účastníků, žalovaná k dovolacímu přezkumu nepředkládá žádnou právní otázku, na jejímž řešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu jako důsledek nedostatečného odůvodnění představuje vadu řízení, která – pokud by jí řízení bylo skutečně zatíženo – mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě však dovolací soud přihlíží jen v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2414/2025). Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve vztahu k němu je však podané dovolání ve smyslu § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně nepřípustné. Nepředložila-li dovolatelka žádnou právní otázku, jež by založila přípustnost dovolání, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 4. 2026
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu