Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
o vydání bezdůvodného obohacení
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [anonymizováno] společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] % ročně z částky ve výši [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [anonymizováno] to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně jakožto postupník uzavřela dne [anonymizováno] s paní [anonymizováno] smlouvu o postoupení pohledávky. Postoupení pohledávky bylo žalované postupitelem oznámeno písemným oznámením o postoupení pohledávky ze dne [anonymizováno]. ˇ
2.Žalovaná jako úvěrující uzavřela s Postupitelem jakožto úvěrovaným dne [anonymizováno] smlouvu o [anonymizováno] úvěru č. [anonymizováno] (úvěrová smlouva, jejíž součástí byla i Smluvní ujednání. Téhož dne uzavřela žalovaná s postupitelem i rozhodčí smlouvu, vníž bylo sjednáno, že veškeré spory z úvěrové smlouvy budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou. Na základě úvěrové smlouvy, respektive na základě oznámení o schválení [anonymizováno], žalovaná poskytla postupiteli částku ve výši [anonymizováno] za poplatek ve výši [anonymizováno], tj. celková částka splatná postupitelem měla být [anonymizováno], a to ve [anonymizováno] měsících, když výpůjční úroková sazba činila [anonymizováno]% p.a. a RPSN činilo [anonymizováno]%. Nadto byl v úvěrové smlouvě sjednán automatický revolving ve výši [anonymizováno], který byl Postupiteli automaticky poskytnut dne [anonymizováno]. Postupiteli bylo reálně vyplaceno [anonymizováno] s tím, že splácel celý revolving ve výši [anonymizováno]. Žalovaná tak celkově poskytla a vyplatila postupiteli částku ve výši [anonymizováno] ( úvěr ve výši [anonymizováno] a automaticky revolving ve výši [anonymizováno]). Úvěrová smlouva byla dále zajištěna celou řadou smluvních sankcí ,uvedených zejména v článku [anonymizováno]. smluvních ujednání. Žalobkyně poukazuje především na čl. [anonymizováno] Smluvních ujednání, dle kterého žalované vznikl nárok na smluvní okutu ve výši [anonymizováno]% z dlužné částky , která byla splatná v den následujícím po vzniku této smluvní pokuty. Žalované mimo jiné vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši [anonymizováno]% denně za každý den z nové jistiny dle článku [anonymizováno] ujednání. Jelikož nebylo v možnostech postupitele poskytnuté plnění splácet, došlo následně k prodlení v důsledku čehož žalovaná zahájila vůči postupiteli rozhodnčí řízení,které mělo skončit vydáním rozhodčího náletu rozhodce [anonymizováno]. Č.j [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], na jehož základě byla postupiteli uložena povinnost zaplatit žalované nejen částku , kterán mu byla v rámci úvěru poskytnuta, ale rovněž excesivní úrok a řadu nepřiměřených smluvních okut, jakož i náklady rozhodčího řízení. Jelikož nebylo v možnostech postupitele plnění, které bylo rozhodčím nálezem přiznáno žalované, zaplatit, zahájila žalovaná vůči postupiteli na základě exekučního titulu – vydaného rozhodčího nálezu -. Exekuční řízení, které bylo vedeno [anonymizováno], soudním exekutorem Exekutorského úřadu [anonymizováno] a to pod sp. zn. [anonymizováno] . Postupitel však v průběhu Exekučního řízení seznal, že toto bylo vůči němu patrně vedeno neoprávněně, na základě nezpůsobiléoexekučního titulu. Postupitel podal v průběhu exekučního řízení dne [anonymizováno] prostřednictvím soudního exekutora návrh na zastavení exekuce z důvodu dle ust. § 268 odst. 1 písm. h) zák. č. 99/1963 Sb. o.s.ř. Exekuční řízení bylo zastaveno na základě usnesení Okresního soudu v [anonymizováno] č.j. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] a to z důvodu splnění podmínek stanovených v insolvenčním řízení ve věci Postupitele. Co do výroku Usnesením OS o nákladech řízení bylo řízení pravomocně skončeno usnesením [anonymizováno] č.j. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]. Exekuční soud učinil závěr, že úvěrová smlouva navázaná na rozhodčí smlouvu zakládající pravomoc rozhodně je aboslutně neplatná v důsledku čehož neměl rozhodce pravomoc rozhodčí nález vydat a ten nikdy nemohl být způsobilým exekučním titulem v Exekučním řízení. Usnesení OS nabylo právní moci ve výroku o zastavení exekuce dne [anonymizováno]. Ze žaloby vyplývá, že v průběhu exekučního řízení bylo zaplaceno [anonymizováno], před zahájením exekuce zaplatil dobrovolně žalobce [anonymizováno], jinak řečeno, postupitel uhradil žalované před zahájením exekučního řízení a následně v jeho průběhu [anonymizováno], ačkoliv reálně obdržel úvěr ve výši [anonymizováno], takže po odečtení této částky činí bezdůvodné obohacení [anonymizováno] (výpočet [anonymizováno].) a tato částka je předmětem žaloby.
Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od [anonymizováno] do [anonymizováno] ve výši [anonymizováno] a dále potom úrok z částky vyplacené na základě úvěrové smlouvy [anonymizováno], je to zákonný úrok z prodlení od [anonymizováno] do [anonymizováno], který činí [anonymizováno], celkově požaduje tyto dvě částky [anonymizováno] celkem, po zohlednění úroků z prodlení požaduje [anonymizováno] a požaduje z této částky [anonymizováno] od [anonymizováno], kdy uplynula lhůta uvedená v předžalobní výzvě, zákonný úrok z prodlení do zaplacení. Žalobce poukazuje na to, že se jedná o nemravný obchodní konstrukt žalované, že smlouva o úvěru byla sjednána podle obchodního zákoníku, že smlouva je neplatná i z důvodů, že rozhodce [anonymizováno] nikdy nevykonával funkci rozhodce, rozhodčí poplatek nikdy nebyl rozhodci uhrazen. [anonymizováno] byla založena za účelem výkonu rozhodčího řízení, mezi žalovanou a rozhodčí společností [anonymizováno] byla uzavřena smlouva o zajištění služeb rozhodců. Rozhodčí řízení před rozhodcem nikdy neproběhlo a nemůže existovat překážka věci rozsouzené, protože takto nastavený model fungování rozhodčího řízení je nepřípustný, rozhodčí nález je nevykonatelný a co se týče okamžiku vzniku bezdůvodného obohacení a počátku běhu promlčecí lhůty, odkazuje na ustanovení § 2991. Jedná se o plnění z právního důvodu, který odpadl k splnění předpokladů pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby tak nemůže dojít dříve, než bezdůvodné obohacení vůbec vznikne. A dokud je nařízena exekuce, tedy do zastavení exekuce, přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněnému, případně exekutorovi . Zastavení exekuce je předpokladem k podání žaloby na vymožení plnění zaplacené v průběhu exekuce.
Je-li právě rozhodnutím o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1, písm. a) o.s.ř. najisto postaveno, že exekuce byla provedena bez způsobilého podkladu, může vymožené plnění být identifikováno bezdůvodným obohacením. Takže až k tomuto okamžiku vzniká bezdůvodné obohacení a od této chvíle může začít běžet promlčecí lhůta. Rozhodnutí o nabytí právní moci o zastavení exekuce nabylo právní moci, jak je uvedeno na straně [anonymizováno] žaloby, [anonymizováno], kdy usnesení Okresního soudu v [anonymizováno] Postupitel vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou k plnění ve smyslu ust. § 142a OSŘ ze dne [anonymizováno], žalovaný však na tuto předžalobní výzu zareagoval pouze tak, že nárok žalobce je promlče a nabídl várcení pouze čátky [anonymizováno]. V důsledku toho nezbylo žalobci než podat žalobu. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení dle ust. § 1970 OZ , domáhá se žalobkyně vůči žalované zaplacení dlužné částky i společně s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [anonymizováno] tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení poskytnuté žalované v rámci předžalobní výzvy. 2.Žalovaná ve svém vyjádření soudu uvedla, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to ani zčásti, a navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. Dále žalovaná namítala, že ani zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotněprávní závazek, a to závazek uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno], která byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (smlouva podepsána ze strany právního předchůdce žalobce dne [anonymizováno]). Na základě předmětné smlouvy o úvěru byly žalobci poskytnuty peněžní prostředky ve výši [anonymizováno] (vyplaceny na účet žalobce dne [anonymizováno]), které se žalobce zavázal splatit ve [anonymizováno] měsíčních splátkách po [anonymizováno], vždy ke každému [anonymizováno]. dni v měsíci počínaje [anonymizováno]. Na základě smlouvy o úvěru byl dále právnímu předchůdci žalobce poskytnut revolving (další úvěr), kdy mu byla dne [anonymizováno] vyplacena částka [anonymizováno]. Tento revolving se právní předchůdce žalobce zavázal splatit v [anonymizováno] měsíčních splátkách navazujících na dosavadní splátky. Právní předchůdce žalobce zažádal o odklad [anonymizováno] měsíčních splátek - splátky č. [anonymizováno], což mu bylo umožněno a tyto odložené splátky se žalobce zavázal splatit jako splátky č. [anonymizováno].Je nesporné, že na smlouvu nebylo řádně hrazeno tak, jak bylo dohodnuto a že úvěr byl zesplatněn a byly uplatněny smluvní pokuty. Veškeré vymožené plnění tak bylo plněním na platný dluh, nikoliv bezdůvodným obohacením. Pokud byla exekuce zastavena, tak přezkoumáván byl exekuční titul, nikoliv dluh samotný; dluh stále existuje - exekuční soud o dluhu ani rozhodovat nemohl. Zastavení exekučního řízení má „pouze“ za následek, že na základě exekučního titulu již nelze pokračovat v exekuci, když k zastavení exekuce došlo z důvodu dle § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ, tedy z tzv. jiného důvodu, pro který nelze exekuci vykonat. Exekuce na podkladě vydaného rozhodčího nálezu byla sice zastavena za situace, kdy exekuční soud dospěl k závěru o nevykonatelnosti exekučního titulu (z důvodu dle § 268 písm. h) o.s.ř.), nicméně vykonávací řízení a nalézací řízení jsou samostatné druhy civilního procesu, které se navzájem liší především svým účelem. Účelem nalézacího řízení sporného je vydání autoritativního rozhodnutí o tom, na čí straně je právo, účelem vykonávacího řízení je vynucení autoritativně přiznaného práva prostředky upravenými v zákoně. Exekuční řízení tedy zásadně neslouží k dalšímu přezkumu exekučního titulu, kdy judikatura připustila výjimky z této zásady, když přijala závěr, že i v exekučním řízení jsou soudy povinny zabývat se smluvními ujednáními, jestliže naplňují kritéria zjevné nespravedlnosti, a rozhodce neměl pravomoc v takové věci rozhodnout. V rozhodnutí [anonymizováno] Ústavní soud uzavřel, že obecné soudy musí v exekučním řízení zkoumat, zda byla uzavřena řádná rozhodčí smlouva, a to jak rozhodčí doložka, tak smlouva o rozhodci, zda vůbec měli rozhodci pravomoc rozhodčí nález vydat. Tento závěr však byl přijat jen pro účely exekučního řízení, kdy judikatura Ústavního soudu stanovila povinnost exekučního soudu zabývat se v exekučním řízení zásadními vadami exekučního titulu a povinnost v takovém případě exekuci zastavit. Judikatura Ústavního soudu má tedy dopad výlučně do exekučního řízení. Uvedené závěry však nemění nic na existenci pravomocného rozhodčího nálezu, který má podle § 28 odst. 2 zák. č. 216/1994 Sb. stejné účinky jako soudní rozhodnutí. V případě, že rozhodčí smlouva (doložka) uzavřena byla, byť (z jiného důvodu než netransparentnosti výběru rozhodce) neplatně, je pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu založena; obrana strany rozhodčího řízení by spočívala v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu v řízení vedeném podle § 31 a násl. zák. č. 216/1994 Sb. (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], a ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). předcházejícím exekučním řízení exekuční soud neřekl nic jiného, než že zde existuje důvod pro zastavení exekuce podle § 268/1 písm. h) o. s. ř., a pouze okrajově naznačil existenci znaků neplatnosti konkrétní smlouvy o úvěru. V celkovém vyznění odůvodnění rozhodnutí však byl shledán pouze důvod pro zastavení exekuce v návaznosti na rozsah vymáhaného plnění, aniž by se soud meritorně a závazným způsobem vyjádřil k platnosti konkrétní smlouvy o úvěru.Žalovaný v tomto ohledu upozorňuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR, jež dovozuje např. i pouze částečnou neplatnost exekučního titulu.V usnesení Ústavního soudu ČR, sp. zn. [anonymizováno] uvedl Ústavní soud ČR následující: „Námitku stěžovatelky dovolávající se neplatnosti celé úvěrové smlouvy a v tom důsledku i nicotnosti rozhodčího nálezu Ústavní soud nevyslyšel. Městský soud svůj závěr o pouze částečné neplatnosti dostatečně odůvodnil (bod [anonymizováno] jeho usnesení). Vyšel přitom mimo jiné z dříve vysloveného názoru Nejvyššího soudu (usnesení ze dne [anonymizováno] č.j. [anonymizováno]), kterému nelze vyčítat, že se již napodruhé k celkové neplatnosti smlouvy blíže nevyjadřoval a posuzoval dovolání pouze ve vztahu k nezastavené části exekuce. Dovození pouze částečné neplatnosti úvěrové smlouvy přitom judikatura připouští (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], a ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). Je-li úvěrová smlouva v části platná, byla i této části zachována pravomoc rozhodce a vydaný rozhodčí nález může být částečně způsobilým exekučním titulem. Stěžovatelkou odkazovaná dvě rozhodnutí městského soudu možnost pouze částečného zastavení exekuce nijak nezohledňují, ač na ně oprávněná v jednom z nich poukazovala (usnesení ze dne [anonymizováno], č.j. [anonymizováno], bod [anonymizováno] intencích výše zmíněného je tak zapotřebí rozklíčovat, v jakém případném rozsahu by exekuční titul mohl být částečně nezpůsobilým. Žalovaný má za to, že nelze smlouvu o úvěru vyhodnotit za neplatnou jako celek, ale je zapotřebí vyhodnotit veškeré okolnosti případu (jaká je vymáhaná částka, na jak dlouho byla sjednána smlouva, jak dlouho byla povinná strana v prodlení, zda povinná strana zůstala v průběhu kontraktačního procesu, rozhodčího řízení a exekučního řízení nečinná, či zda byla činná, apod.), nikoli pouze posuzovat dílčí disproporce smlouvy o úvěru. V takovém případě má žalovaný za to, že rozhodce měl pravomoc ve věci rozhodnout minimálně pokud jde o dosud nesplacenou jistinu, obvyklý úrok, zákonný úrok z prodlení a přiměřené smluvní pokuty - v takovém rozsahu by se pak rozhodně nemohlo jednat o bezdůvodné obohacení, ale o hmotněprávní nárok, na který měl a nadále má žalovaný nárok.k rozhodci a rozhodčímu nálezu Z důkazů navržených žalobcem nevyplývá, že by rozhodčí nález byl vydán někým jiným, než jmenovaným rozhodcem. Rozhodčí nález byl vydán jmenovitě určeným rozhodcem v rozhodčí smlouvě, který vydaný rozhodčí nález vypracovával a vyhotovoval, kde byl vždy součástí rozhodčího nálezu podpis rozhodce. Povinný - právní předchůdce žalobce v exekučním řízení nezpochybňoval a ani neprokazoval, že by rozhodce nevypracovával rozhodčí nález, že by nerozhodoval, jaké bude znění rozhodčího nálezu či že je nepodepisoval či nedával pokyn k jeho vypravení. K činnosti rozhodčí společnosti žalovaný uvádí, že tato společnost zajišťovala pro rozhodce pouze servisní (administrativní) činnost, jak vyplynulo z celé řady řízení. V rozhodčí smlouvě je výslovně uvedeno, že rozhodčí řízení v případě rozhodců č. [anonymizováno] - č. [anonymizováno] se bude konat v sídle rozhodčí společnosti, a že veškerá podání určená rozhodci budou účastníci rozhodčího řízení zasílat rozhodci na adresu této společnosti. Skutečnost, že rozhodčí společnost vykonávala pro rozhodce servisní činnosti, lze považovat mezi stranami za nesporné. V rozhodčím řízení bylo tedy postupováno tak, jak bylo účastníky ujednáno. Pro rozhodce zajišťovala rozhodčí společnost administrativní zázemí a administrativní činnosti. Co se týče dalších vztahů mezi rozhodci a rozhodčí společností uvádí žalovaný, že se jedná o interní vztahy mezi těmito subjekty. Žalovaný neví, na jakém základě fungoval vztah mezi rozhodci a rozhodčí společností a nezná obsah případných dohod uzavřených mezi rozhodci a rozhodčí společností (zda nějaké dohody měly tyto subjekty uzavřeny, případně jaký byl jejich obsah apod.). Tento vztah je interním vztahem mezi rozhodci a rozhodčí společností, který žalovaný nezná. K systému hrazení rozhodčích poplatků žalovaný uvádí, že on pouze uhradil poplatek na účet, který mu byl po zahájení rozhodčího řízení pro úhradu rozhodčího poplatku sdělen. Pokud šlo o účet rozhodčí společnosti, bylo zcela věcí rozhodce, kam si nechával rozhodčí poplatek hradit (žalovaný jej hradil přesně podle toho, jaké platební místo mu bylo sděleno). Fakt, že rozhodčí poplatky byly hrazeny na účet rozhodčí společnosti (tedy tam, kam si určil rozhodce) a ne přímo rozhodci, na věci, dle názoru žalovaného, nic nemění. Nevykonatelnost exekučního titulu nelze dovodit z toho, že nebylo prokázáno zaplacení rozhodčího poplatku zvolenému rozhodci, nejedná se o důvod pro zastavení exekučního řízení, jak uvedl ve svém usnesení Krajský soud v [anonymizováno], pobočka v [anonymizováno], č.j. [anonymizováno], ze dne [anonymizováno] Žalovaná dále vznesla námitku promlčení, když připomněla právní zásadu vigilantibus iura scripta sunt (bdělému náleží právo). I u plnění, které bylo vymoženo v průběhu exekuce, musí platit obecná promlčecí doba, a to od data uskutečnění tohoto plnění. Poslední platbu na plnění ze smlouvy z exekuce vedené proti postupiteli obdržela žalovaná dne [anonymizováno].
Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena v roce [anonymizováno]. Jednalo se tak o tzv. absolutní obchod, kdy se smlouva řídí obchodním zákoníkem. Tím se tak řídí i promlčení.
Podle § 387 odst. 1, [anonymizováno] zákoníku platí:
„(1) Právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem.
(2)Promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.“
Podle § 394 odst. [anonymizováno] zákoníku platí:
„U práva na vrácení plnění uskutečněného podle neplatné smlouvy počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy k plnění došlo.“
„Nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.“
„Změna v osobě dlužníka nebo věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby.“
Dle komentářové literatury k § 394 odst. [anonymizováno] zákoníku: „Nároky předpokládané ve druhém odstavci nejsou v obchodním zákoníku vůbec upraveny, nýbrž jde zcela jednoznačně o nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 obč. zák. Přesto, jde-li o neplatnou smlouvu, která by byla bývala obchodem, relativním, absolutním anebo fakultativním, budou se promlčení nároků na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním podle takové neplatné smlouvy řídit obchodním zákoníkem. Není rozlišeno, co je důvodem neplatnosti, a není ani rozlišeno, zda jde o neplatnost absolutní nebo relativní. V posledně uvedeném případě to však předpokládá, že se před tím dotčená strana této neplatnosti dovolala, jinak nároky na vydání bezdůvodného obohacení nemá, když takové smlouvy jsou v zásadě platné, nejsou-li napadeny. Rozhodným okamžikem pro běh promlčecí doby pak je objektivní skutečnost, kdy bylo plnění poskytnuto. Bylo-li poskytnuto více plnění podle dané neplatné smlouvy, bude běžet promlčecí doba ohledně každého z nich zvláště. Není tedy rozhodné, kdy a jak se účastníci daného vztahu o neplatnosti dozvěděli, zda někdo z nich tuto neplatnost způsobil a žádné jiné podobné okolnosti subjektivní povahy.“
K aplikaci ustanovení § 394 odst. [anonymizováno] zákoníku lze rovněž odkázat na judikaturu vyšších soudů:
„Dle § 397 ObchZ je promlčecí doba čtyřletá a běh promlčecí doby v souladu s § 394 odst. 2 ObchZ počíná běžet okamžikem, kdy k plnění došlo bez ohledu na to, zda ten, kdo je poskytl, o neplatnosti právního jednání věděl či nikoli. V tomto odvolací soud vychází z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k této otázce (např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]), podle níž, vznikne-li bezdůvodné obohacení plněním z neplatného právního úkonu a jedná-li se o obchodněprávní vztah, řídí se otázka promlčení příslušnými ustanoveními Obch., konkrétně § 394 odst. 2 ObchZ a promlčecí doba § 397 ObchZ.“ (Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]) „„Je-li vztah z bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění z neplatného úkonu obchodním závazkovým vztahem, pak odpověď na otázku, kdy počíná běžet promlčecí doba ve vztahu k takovému plnění, dává ustanovení § 394 odst. 2 obch. zák. a otázku délky promlčecí doby zodpovídá ustanovení § 397 obch. zák.“ (Rozsudek NS ČR, sp.zn. [anonymizováno], ze dne [anonymizováno])
Ustanovení § 394 odst. [anonymizováno] zákoníku je speciální právní úpravou promlčení a použije se přednostně. Žalovaný proto trvá na tom, že v daném případě je třeba aplikovat 4 letou promlčecí dobu, jež počala běžet samostatně ve vztahu ke každému jednotlivému plnění postupitele. Žalovaný má za to, že v daném případě je třeba aplikovat znění obchodního zákoníku a vycházet z objektivní 4 leté promlčecí doby ve vztahu ke každému jednotlivému plnění. Žaloba je datována [anonymizováno], všechny platby jak před exekučním řízením i platby v exekučním řízení – jsou již tedy promlčeny. K žádnému stavění promlčecí lhůty nedošlo, to by musel žalobce činit úkony dle § 420 a násl. Obchodního zákoníku k tomu došlo až podáním žaloby, kdy platby již byly promlčeny. Právním důvodem pro oprávněnost držení plnění zde není samotná exekuce, nýbrž závazkový smluvní vztah – smlouvy o úvěru, hmotněprávní závazek. Exekuční řízení slouží pouze pro vymožení pohledávky, není žádným podkladem pro posouzení oprávněnosti držení vymoženého plnění oprávněným. Exekuční řízení slouží pouze k vymožení exekučním titulem přiznané a pohledávky. Právním důvodem pro oprávněnost držení plnění zde není samotná exekuce, nýbrž závazkový smluvní vztah – smlouva o úvěru, tedy hmotněprávní závazek. Rozhodčí nález v daném řízení nemá účinky právní moci, povinný se může bez dalšího domáhat vrácení vymoženého plnění. Hrozí mu pouze námitka promlčení, tak jako hrozí tomu kdo bezdůvodně plnil. Návrh na zastavení exekuce v němž právní předchůdce žalobce namítal všechny podstatné skutečnosti, je datován [anonymizováno] tedy i od tohoto data již uplynula promlčecí lhůta k vymáhání nároku na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.
Ve vyjádření na jednání soudu právní zástupkyně žalované shrnula argumentaci, že se nemůže jednat o bezdůvodné obohacení, neboť bylo hrazeno na hmotněprávní závazek. Smlouva o úvěru byla platně sjednána a prakticky všechny platby, které byly poskytovány ze strany právního předchůdce žalobce, tak hradil na platně sjednané závazky. Žalovaná uvádí, že právní předchůdce žalobce plnil nebo existoval zde hmotněprávní závazek na základě prostě úvěrové smlouvy a měl plnit jak tedy předmět té úvěrové smlouvy, tak i úroky. Co se týče Obvodního soudu v [anonymizováno], ten zastavil exekuci podle ustanovení § 268 písm. h), kde je uveden důvod, jiný exekuční titul, ale toto zastavení vlastně nemůže rušit platný závazek, nemůže meritorně vyjadřovat, přezkoumávat platnost toho závazku.
Právní zástupce žalované má za to, že co se týče rozhodce rozhodčího nálezu, že tento rozhodčí nález vydával rozhodce a tím se vymezuje proti tvrzení žalobce, který říká, že se jednalo o účelové nastavení, účelově nastaveného modelu fungování rozhodčího řízení, což zřejmě směřuje k námitce žalující strany, pokud žalovaná vznese námitku promlčení, takže usnesení této námitky má být v rozporu s dobrými mravy. Dále vznáší v rámci svého vyjádření námitku promlčení, kdy žalovaná má za to, že smlouva, protože byla uzavřena v roce [anonymizováno], tak se řídí obchodním zákoníkem a podle něj má být posuzována i promlčecí doba, kdy platí speciální úprava obchodního zákoníku uvedená v ustanovení § 394 odst. 2, dle kterého promlčecí doba počíná běžet od každé jednotlivé platby. Má za to, že všechny platby mám za to, že všechny platby, které byly uhrazeny jak před exekučním řízení, tak po nařízení exekuce, tak již byly promlčeny. Pokud by se brala v úvahu subjektivní vědomost původního povinného, tak vlastně všechny námitky vůči platnosti smlouvy a jejím ujednání, které vlastně naplní subjektivní stránku vědomosti o vzniku bezdůvodného obohacení, tak ty byly namítány již v rámci návrhu na zastavení exekuce, které podal právní předchůdce žalobce, tento návrh je datován ke dni [anonymizováno]. Takže i kdyby se počítalo se subjektivní vědomostí pro promlčení, tak i od tohoto okamžiku uplynula čtyřletá promlčecí doba, tak žaloba v této věci je podána opožděně, protože byla datována [anonymizováno] po uplynutí již čtyřleté promlčecí lhůty dle obchodního zákoníku § 394, odst. 2.
3.K vyjádření žalované následuje replika žalobce k vyjádření žalované z [anonymizováno]. Právní zástupce ve své replice z [anonymizováno] jednak rekapituluje žalobu a zmiňuje a dokládá rozsudek [anonymizováno], navazující na rozsudek zdejšího soudu, ten [anonymizováno] a dál odkazuje na rozhodnutí [anonymizováno], rozsudek zdejšího soudu [anonymizováno], takže ve věci [anonymizováno] se jedná rovněž o případ, kdy bylo plněno před exekucí a na základě neplatné úvěrové smlouvy a [anonymizováno] soud potom rozhodl o odvolání do rozsudku prvního stupně [anonymizováno]. Rovněž i ve věci [anonymizováno] se jednalo o případ, kdy bylo plněno před nařízením exekuce a v tomto případě [anonymizováno] potvrdil rozsudek prvního stupně [anonymizováno], ale je v současné době podáno dovolání a věc je na Nejvyšším soudě. Ve vyjádření žalobkyně zdůrazňuje, že teprve rozhodnutí o zastavení exekuce napravilo protiprávní stav žalované. Teprve rozhodnutí o zastavení exekuce napravilo protiprávní stav žalované, který vzešel z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, pokračoval v podobě zastřeného rozhodčího řízení a následně vyústil v protiprávně vedenou exekuci, která trvala několik let až do doby než došlo k pravomocnému zastavení exekučního řízení, aby tak byl navždy odklizen důvod plnění. Rozhodnou okolností pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení je právní moc rozhodnutí o zastavení exekuce, nikoliv okamžik uskutečnění plnění ze strany povinného. Procesní důvod plnění totiž přetrvává až do okamžiku právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce, jak konstatuje ustálená judikatura NS. Ke splnění předpokladů pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby nemůže dojít předtím, než bezdůvodné obohacení vůbec objektivně vznikne a to ve smyslu § 2991 zák. č. 89/2012 Sb. Bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu . Pouze na základě výroku o zastavení exekuce lze uzavřít, že plnění, které bylo na povinném vymoženo, oprávněnému nenáleží, protože protože ještě před vymožením tohoto plnění v rámci exekuce zde byl jiný důvod pro zastavení a neprovedení exekuce. Do doby ukončení exekuce jiným procesním právem předvídaným způsobem než vymožením totož přetrvává procení důvod pro který vymožené plnění náleží oprávněnému, případně exekutorovi. Přetrvává procesní důvod pro který vymožené plnění náleží oprávněnému, případně exekutorovi. Teprve zastavením exekuce je možno vymožené plnění identifikovat s bezdůvodným obohacením, neboť do té doby pochopitelně byl právní důvod, proč oprávněný finanční prostředky držel a tím byla exekuce vedená dle exekučního titulu, který do té doby pravomocně soud nezpochybnil. Rozhodnou okolností pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení je právní moc rozhodnutí o zastavení exekuce, nikoli okamžik uskutečnění plnění ze strany povinného. Takový závěr je zcela logický. Pokud by totiž povinný musel prosazovat právo z bezdůvodného obohacení za trvání exekuce , byla by taková žaloba zamítnuta. Až zastavením exekuce vznikla prokázaná vědomost ochuzeného povinného o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované, když žalobkyně zdůrazňuje význam slova prokázaná. Konstrukce žalované podle které se nárok na vydání bezdůvodného obohacení promlčoval jednotlivými úhradami postupitele § 394 odst.2 obc. Zákoníku především popírá samotnou podstatu běhu subjektivní promlčecí lhůty. Subjektivní vědomost povinného o vzniku bezdůvodného obohacení tak nastala teprve právní mocí usnesení o zastavení exekuce. Bezdůvodné obohacení vzniklo až právní moci zastavení exekuce a žaloba byla podána včas. Žalobkyně trvá na tom že bylo plněno nedobrovolně v rámci protiprávně nařízené exekuce, která byla důvodem k ponechání si přijatého plnění pro žalovanou. Jedná se tedy o bezdůvodné obohacení z právního důvodu, který odpadl ve smyslu ust. § 2 991 Oz, proto lze bez dalšího aplikovat promlčení dle Oz. Žalobkyně však upozorňuje na to, že Úvěrová smlouva, kterou Postupitel s žalovanou uzavřel v roce [anonymizováno], je typovou smlouvou dle ustanovení § 497 ObchZ. Tedy pokud platí, že Úvěrová smlouva byla uzavřena v režimu ObchZ a jedná se o tzv. absolutní obchod, tak vztah z bezdůvodného obohacení získaného přijetím plnění z neplatné úvěrové smlouvy je obchodním závazkovým vztahem, přičemž ObchZ obsahuje speciální právní úpravu promlčení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]). Právo na vydání tohoto bezdůvodného obohacení se promlčuje ve čtyřleté promlčecí době dle ustanovení § 397 ObchZ. Ustanovení § 394 odst. 2 ObchZ, o plnění uskutečněného podle neplatné úvěrové smlouvy, je však v daném případě neaplikovatelné (viz výše), neboť žalované bylo plněno také nedobrovolně v rámci nařízené exekuce. Jinak řečeno, čtyřletá promlčecí doba ve smyslu ustanovení § 397 ObchZ nezačala běžet dříve, než došlo k pravomocnému rozhodnutí o zastavení exekuce, kterým byl navždy odklizen důvod plnění. I takový závěr, který prosazuje žalobkyně, je zcela logický. Naopak úvaha, že by povinný žaloval bezdůvodné obohacení po každé úhradě na úvěr nebo snad za trvání exekuce, postrádá právní logiku. Získané plnění by povinnému postihla exekuce a tento proces by se opakoval do nekonečna. Takové právní perpetuum mobile by před nalézacím soudem rozhodně neobstálo. Nejdříve musel být odstraněn důvod plnění, aby povinný mohl své právo z bezdůvodného obohacení účinně prosazovat (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]). Cílem promlčení je přitom „stimulace oprávněného subjektu k tomu, aby vykonal svá práva včas, tj. ve společensky přiměřené době (promlčecí době) tak, aby po časově neomezenou dobu nebyli dlužníci ohledně svých povinností vystaveni donucujícímu zákroku (tzv. vynutitelnosti) ze strany soudů. Tím institut promlčení v souladu s požadavkem právní jistoty brání existenci dlouhotrvajících občanských subjektivních práv a jim odpovídajících povinností,“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]).
Promlčení lze tedy uplatňovat až v situaci, lze-li věřiteli vytýkat, že tak neučinil včas. To však v případě žalobkyně není namístě, neboť pokud by platila konstrukce žalované, podle které měla žalobkyně podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení po každé jednotlivé splátce či v průběhu exekuce, byla by taková žaloba s praktickou jistotou zamítnuta. Tedy skutečnost, že žalované bylo uhrazeno v exekuci toliko částečně, na dané situaci nic nemění, neboť až rozhodnutím exekučního soudu odpadl důvod, proč si žalovaná mohla plnění ponechat, a až od tohoto okamžiku mohla žalobkyně účinně prosazovat právo z bezdůvodného obohacení.
Žalobkyně v této souvislosti odkazuje na čerstvý rozsudek [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], vydaný v právně i skutkové věci stejných účastníků.
V posuzovaném případě odvolací soud rovněž odmítl argumentaci stejné žalované stran promlčení nároku, když aplikoval čtyřletou promlčecí lhůtu dle ObchZ, která počala běžet až od právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce. Odvolací soud výstižně konstatoval:
„Vzhledem k tomu, že předmětem řízení bylo bezdůvodné obohacení vzniklé z plnění dle neplatné smlouvy o úvěru ze dne [anonymizováno] (tzv. absolutní obchod, tj. jde o obchodně závazkový vztah bez ohledu na povahu jeho účastníků - § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák.), řídí se posuzovaný právní vztah z důvodu data jeho vzniku tehdy platným obch. zák., subsidiárně pak obč. zák., a to ve spojení s § 3028 odst. 3 zák. o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). ...)„I když tehdy platný obch. zák. neobsahoval úpravu bezdůvodného obohacení, ta byla obsažena v § 451 a násl. obč. zák., promlčení bezdůvodného obohacení vzniklého plněním na základě neplatné obchodní smlouvy však upravoval, a proto je třeba jeho právní úpravu doby promlčení ve spojení s § 3036 OZ na předmětný právní vztah aplikovat. Je tomu tak proto, že smlouva o úvěru byla upravena v § 497 obchod. zák., a proto vztah z bezdůvodného obohacení získaného přijetím plnění z neplatné smlouvy o úvěru je stále obchodním závazkovým vztahem; právo na vydání tohoto bezdůvodného obohacení se proto promlčuje ve čtyřleté promlčecí době dle § 397 obch. zák. (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. [anonymizováno]). V daném případě, jak již výše bylo rozebráno, teprve zastavením exekuce, resp. právní mocí tohoto rozhodnutí soudu tj. dnem [anonymizováno] se plnění dle neplatné smlouvy stalo bezdůvodným obohacením, jinými slovy teprve tehdy plnění jako bezdůvodné obohacení vzniklo. Tento okamžik proto odvolací soud posoudil ve smyslu § 394 odst. 2 obch. zák. jako den, kdy k plnění došlo a dle § 394 odst. 2 obch. zák. teprve tehdy počala běžet čtyřletá promlčecí doba dle § 397 obch. zák. Odvolací soud proto uzavírá, že z důvodu podání žaloby k soudu dnem [anonymizováno] nemohlo dojít k promlčení žalobního nároku.“Nutno uvést, že jak po skutkové, tak i po právní stránce se jednalo o totožný případ jako v této věci žalobkyně, kdy část plnění byla žalované uhrazena před zahájením exekuce a zbývající část byla vymožena exekučně. Stejné závěry vyplývají také z rozsudku [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] v identické věci stejné žalované. V kontextu právní úpravy obsažené v ObchZ tak lze jednoznačně konstatovat, že k uplynutí promlčecí lhůty 4 let nemohlo dojít, neboť bezdůvodné obohacení vzniklo až právní mocí usnesení o zastavení exekuce. Žaloba tak byla v režimu ObchZ podána včas.
Žalobkyně shrnuje, že jelikož rozhodnou okolností pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení je právní moc rozhodnutí o zastavení exekuce, která nastala až za účinnosti OZ, je v daném případě vyloučena aplikace promlčení v režimu SOZ, konkrétně dle ustanovení § 107 zák. č. 40/1964 Sb.. Žalobkyně však z opatrnosti rekapituluje, že dle judikatury SDEU na kterou žalobkyně v řízení odkazuje, je objektivní promlčecí lhůta (3 či 10 let) v rozporu s unijním právem a zásadou efektivity, když jde o lhůty krátké na to, aby byl spotřebitel efektivně hájit svá práva přiznaná unijním právem.
Na základě uvedené judikatury SDEU žalobkyně trvá na tom, že i v daném případě šlo o zneužívající smluvní ujednání způsobující neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené s nebankovní společností jako odborníkem v oblasti poskytování úvěrů. Žalobkyně tak má za to, že pokud v daném případě není možná aplikace základní objektivní promlčecí doby dle ustanovení § 107 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., pak tím spíše nelze aplikovat ani dvouletou subjektivní lhůtu dle ustanovení § 107 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb.. Aplikace dvouleté subjektivní promlčecí lhůty (za použití SOZ) by byla v této věci v rozporu s judikaturou SDEU. Stejný závěr však platí i pro obecnou promlčecí lhůtu 4 let dle ObchZ, kterou nesprávně argumentuje žalovaná. Jinými slovy je vyloučeno, aby se nárok žalobkyně promlčoval jednotlivými úhradami dle ustanovení § 394 odst. 2 ObchZ, neboť takový výklad promlčení je v rozporu s judikaturou SDEU či rozhodovací praxí [anonymizováno]. Žalobkyně v této souvislosti odkazuje na aktuální rozsudek [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], a to v identické věci stejné žalované. V posuzovaném případě bylo zcela vyhověno odvolání žalobkyně, kterým napadala nepřezkoumatelné rozhodnutí soudu prvního stupně, které připouštělo možnost, že by žalobkyně mohla požadovat bezdůvodné obohacení před zahájením exekuce, resp. před jejím zastavením.
Odvolací soud v aktuálním rozsudku uvádí: Současně odvolací soud přisvědčil odvolacím výhradám žalobkyně a odkazům na Směrnici Evropského parlamentu Rady 93/13 ze dne [anonymizováno] o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [anonymizováno] o smlouvách o spotřebitelském úvěru.
Co se týče povahy žalobkyně, jde o obchodní společnost. Postupní smlouvou ze dne [anonymizováno] nabyla žalobkyně pohledávku, která vznikla vůči postupiteli v postavení spotřebitele zneužitím jeho slabšího smluvního postavení ve vztahu se žalovanou jako profesionálním poskytovatelem finančních služeb.
K postoupení došlo až poté, kdy postupitel získal vědomost o tom, že se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila. Povaha pohledávky, její původní nositel a okolnosti jejího vzniku jsou důvodem pro poskytnutí ochrany spotřebitelských práv před postupem žalované i při vymáhání pohledávky žalobkyní.
V rozsudku SDEU ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], ve věci [anonymizováno] řešil předběžné otázky položené [anonymizováno] a uplatnil v projednávané věci následující zásady: promlčecí lhůtu nelze považovat za přiměřenou, pokud vytváří nezanedbatelné riziko, že bude spotřebitel odrazen od uplatnění svých práv před soudem. Přiměřená lhůta musí spotřebiteli umožni podání účinného právního prostředku. Je nutno zohlednit nerovné postavení, v němž se nacházejí spotřebitelé vůči prodávajícím nebo poskytovatelům z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti.
Z důvodu dlouhodobosti plnění na základě některých spotřebitelských smluv je možné, že v rámci smlouvy plněné po dobu delší než tři roky by byly určité nároky dlužníka promlčeny dříve, než smlouva skončí. K jeho vědomosti o bezdůvodném obohacení přitom může dojít až na konci takového smluvního vztahu.
Zejména je nutné vzít v této věci v úvahu, že se jednalo o dlouhodobý finanční vztah, probíhající na základě neplatné smlouvy, přičemž slabší smluvní strana - dlužník - si nebyla po dlouhou dobu vědoma, že se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohacuje. V takových případech SDEU dospěl k závěru, že dodržení zásady efektivity velí neuplatnit takové promlčecí lhůty, které by spotřebiteli marně uplynuly dříve, než získá vědomost o svém ochuzení. Objektivní promlčecí lhůtu proto odvolací soud neuplatnil. O bezdůvodnosti celého svého plnění - s výjimkou částky [anonymizováno] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] se postupitel dozvěděl prokazatelně až [anonymizováno] (srov. nález Ústavního soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). Jak žalobkyně přiléhavě uvedla, také např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], (ve věci těchže účastníků) vyplývá, že subjektivní promlčecí lhůta práva na vydání bezdůvodného obohacení se v těchto případech počíná běžet až právní mocí rozhodnutí o zastavení exekuce pro nezpůsobilost exekučního titulu. Stejné posouzení promlčení lze nalézt v řadě dalších rozhodnutí, např. usnesení ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno].
Protože se na postupitele dle ObchZ vztahovala jediná čtyřletá lhůta, má odvolací soud uplatnění nároku žalobou podanou dne [anonymizováno] za včasné, ačkoli tato lhůta je v ObchZ koncipována jako lhůta objektivní. Judikatura SDEU uplatňuje ochranu spotřebitelům při popsaných dlouhodobých smluvních vztazích tak, že se vůči nim objektivní promlčecí lhůty neuplatní. Na okraj lze uvést, že žalobkyně sama před pod podáním žaloby provedla zúčtování vzájemných po odpadnutí právního důvodu a promlčení vůči nároku žalované rovněž neuplatnila.“
Senát [anonymizováno] ve svých právních úvahách tedy postupuje ještě důsledněji a s odkazem na přiléhavou judikaturu SDEU potvrzuje, že ve sporech s žalovanou nelze aplikovat ani objektivní čtyřletou promlčecí lhůtu dle ObchZ, neboť i tato odporuje zásadě efektivity a není přiměřená z hlediska ochrany spotřebitele.
Rozhodnou okolností pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení je právní moc rozhodnutí o zastavení exekuce, nikoli okamžik jednotlivých úhrad povinného či podání návrhu na zastavení exekuce, jak ostatně potvrzuje i ustálená judikatura Nejvyššího soudu, a to přímo ve věcech stejné žalované.
Žalobkyně postupuje v dobré víře a s ohledem na předvídatelnost soudních rozhodnutí, tedy že v její věci bude rozhodnuto stejně, jako v právně a skutkově obdobném sporu. Pokud by dovolací soud v této věci dospěl k právním nejasnostem, má povinnost obrátit se na SDEU s předběžnou otázkou, jak plyne z nálezu Ústavního soudu sp. zn. [anonymizováno].
Žalobkyně uvádí, že pokud by se soud neztotožnil s dosavadní argumentací žalobkyně ohledně běhu promlčecích lhůt (která je plně v souladu se současnou judikaturou Nejvyššího soudu), tak žalobkyně vznesla námitku, že námitka promlčení se příčí dobrým mravům a nelze k ní přihlížet. Žalobkyně tak s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, tj. nález sp. zn. [anonymizováno] a nález sp. zn. [anonymizováno], uvádí, že námitka promlčení vznesená žalovanou se příčí dobrým mravům. Dané nálezy jsou vystavěny na tom, že pokud je prokázáno, že věřitel vedl exekuci dle nicotného rozhodčího nálezu od počátku vědomě, bylo by stavení promlčecí lhůty během exekuce v jeho prospěch projevem zneužití práva. Žalobkyně od počátku tvrdí, že profesionál v oblasti poskytování úvěru, kterým žalovaná je, musel vědět o tom, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, proto využil rozhodčí řízení, aby se vyhnul nezávislé soudní kontrole, a následně se znalostí judikatury k neplatným rozhodčím doložkám/smlouvám zahájil exekuci, o které věděl, že rovněž je vedena neoprávněně a může být kdykoliv zastavena. Tímto nemravným jednáním se žalovaná vědomě bezdůvodně obohacovala na původním věřiteli. Její vznesení námitky promlčení tak vykazuje všechny znaky zneužití práva a nemůže k ní být přihlíženo. Pokud dle judikatury Ústavního soudu nepožívá oprávněný ochranu stavení promlčecí lhůty v exekuci, kterou vědomě vede od počátku protiprávně, byť je jeho nárok jinak oprávněný, nemůže oprávněný požívat ochrany v podobě možnosti námitky promlčení, pokud vědomě vede protiprávní exekuci pro nárok vědomě neoprávněný. Požadavky, které klade Nejvyšší soud na profesionalitu poskytovatelů úvěru a znalost judikatury lze shrnout citací z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] (publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 57/2022). Žalobkyně tak odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, která dopadá i na daný případ, když zdůrazňuje, že žalovaná zahájila rozhodčí řízení na základě neplatné rozhodčí smlouvy (doložky) až po sjednocení judikatury. Žalovaná od počátku věděla, že se bezdůvodně obohacuje a jedná se tedy o úmyslné bezdůvodné obohacení. Stejně jako pojí zákon s úmyslným bezdůvodným obohacením delší objektivní promlčecí dobu/lhůtu, odpovídá danému pohledu subjektivní promlčecí doby ochrana poškozeného úmyslným nemravným jednáním v tom, že může námitku promlčení označit za nemravnou a za zneužití práva. Žalovaná byla od počátku rozhodčího řízení zastoupena advokátem a sama je profesionál v oblasti poskytování úvěrů. Nejpozději dnem podání rozhodčí žaloby musela být žalovaná svým advokátem seznámena a poučena o tom, že vymáhaný nárok se příčí dobrým mravům a rozhodčí smlouva je neplatná. Jedná se o poučovací povinnost advokáta a advokát, profesionál v oblasti práva, musel být s danou judikaturou obeznámen a tuto znát. Obdobně v případě exekuce, kde byla žalovaná rovněž zastoupena advokátem, musela být žalovaná nejpozději dnem podání exekučního návrhu seznámena s tím, že zahajuje řízení protiprávně, dle nicotného rozhodčího nálezu a vymožené plnění bude inkasovat bez právního důvodu, pokud bude exekuce následně zastavena. I o tomto musel advokát žalovanou informovat a řádně poučit. Ostatně i dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná coby odborník na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila své podnikání na nemravných úrokových sazbách z úvěrů, když úvěrové smlouvy žalované jsou soudy napříč ČR shledávány jako absolutně neplatné, a to nejen z důvodu nepřiměřenosti smluvních podmínek, ale i pro porušení povinnosti žalované ověřit úvěruschopnost spotřebitelů.K tomu například rozsudek [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], který se již v roce [anonymizováno] k podnikání žalované výstižně vyjádřil: „žalobkyně (zde žalovaná) jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z toho lze bez pochyb uzavřít, že žalobkyně (zde žalovaná) by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala.“ Jak připomíná Ústavní soud v nálezu sp. zn. [anonymizováno], a to přímo po poměry žalované: „Existence právního institutu dobrých mravů není nová a nelze říci, že by pro rozhodovací praxi byla něčím neobvyklým, proto tento spravedlnostní korektiv nemůže vyvolávat dojem překvapivosti.“
V kontextu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] (publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 57/2022), viz výše, je pak kladen na profesionály v oblasti podnikání v poskytování úvěrů požadavek znalosti judikatury k dané oblasti již při jejím publikování na stránkách Nejvyššího soudu (nikoliv až ve sbírce soudních rozhodnutí), když nesporně dané lze vztáhnout i na advokáty, profesionály v oblasti poskytování právních služeb, zvláště, pokud se specializují na právní služby pro klienty poskytující úvěry, zastupování v rozhodčím a exekučním řízení.
Žalovaná tedy musela judikaturu znát a musela postupovat protiprávně vědomě.
Úmysl a nemravné jednání žalované považuje žalobkyně za prokázané.
Vzhledem k tomu, že veškeré argumenty žalované lze považovat za chybné a vyvrácené, žalobkyně setrvává na stanovisku, že žaloba je důvodná.
4.Z provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav :
Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [anonymizováno]. Jedná se o smlouvu postoupení mezi jako postupitel [anonymizováno] na společnost [anonymizováno]. Pohledávka ve výši [anonymizováno]. Z oznámení o postoupení pohledávky a z [anonymizováno] podepsána [anonymizováno] [anonymizováno] jako postupitel a oznamuje to [anonymizováno]. [anonymizováno]. Z poštovní podací lístek z [anonymizováno] vyplývá, že k tomuto datu bylo oznámení odesláno.
Z usnesení Okresního soudu v [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] plyne, že se jedná o rozhodnutí o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 92/63 Sb..
Z usnesení [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]. tímto bylo rozhodnutí potvrzeno.
Ze sdělení Exekutorského úřadu, sdělení soudního exekutora čj. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], že bude vrácena částka [anonymizováno]. Jedná se o odpověď na žádost o vyčíslení exekuce a vrácení peněz ve věci shora označeného exekučního řízení, ale v exekučním řízení bylo vymoženo [anonymizováno]. Oprávněné bylo v řízení vyplaceno [anonymizováno]. Na náklady exekuce bylo vyplaceno [anonymizováno], vyplacené náklady exekuce ve výši [anonymizováno] s DPH. Vracím zpět za účelem vyplacení povinnému.
Z karty klienta ke smlouvě číslo [anonymizováno] a splátkového kalendáře vyplývá jaké částky byly uhrazeny rámci exekuce. Z protokolu o jednání [anonymizováno], a to je protokol o jednání před Obvodním soudem pro [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]. Z protokolu o jednání u Okresního soudu ve [anonymizováno] ze dne [anonymizováno].Z protokolu o jednání u [anonymizováno] a to je [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]. Z protokolu o jednání Okresního soudu v [anonymizováno], [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]. Z protokolu o jednání Okresního soudu v [anonymizováno], j. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]. Ze společenská smlouva o založení rozhodčí společnosti ze dne [anonymizováno]. Z notářského zápisu o změně společenské smlouvy [anonymizováno] z [anonymizováno]. Z přílohy k účetní závěrce, rok [anonymizováno]. Z přílohy k účetní závěrce, rok [anonymizováno], dohoda o poskytnutí příspěvku - Úřad práce ČR ze dne [anonymizováno]. To je k doložení toho, že [anonymizováno] poptávala za ně na Úřadu práce další zaměstnance, že nezvládá administrativu. Z plánu realizace odborné praxe ze dne [anonymizováno]. Z plánu realizace odborné praxe ze [anonymizováno]. Ze sdělení žalované Obvodnímu soudu pro [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], oprávněný nadepsanému soudu sděluje, že takovou dohodu k dispozici nemá.
Právní zástupce žalobce, advokáti požadují smlouvu o zajištění služeb advokátů a na to jim tedy [anonymizováno] sděluje, že teda oprávněná nadepsanému soudu sděluje, že takovou dohodu k dispozici nemá.
[anonymizováno]. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]. Sdělení k žádosti ze dne [anonymizováno], že se nepodařilo smlouvu dohledat. Odpověď rozhodčí společnosti [anonymizováno] z [anonymizováno]. Neúplné znění smlouvy o zajištění služeb rozhodců ze dne [anonymizováno]. Faktura číslo [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]. Záznam o registraci domény na CZ. Internetová prezentace [anonymizováno] na adrese [anonymizováno] Internetová prezentace [anonymizováno] na adrese [anonymizováno]. Usnesení [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]. Usnesení [anonymizováno] to je z [anonymizováno]. Výroční zprávy s účetními závěrkami [anonymizováno]. Výzva k okamžitému právnímu auditu všech Vašich exekucí, kde exekuční titulem rozhodčí nález, toto je z [anonymizováno] a přiložena doručenka [anonymizováno], doručeno [anonymizováno].
Předžalobní výzva, žádost o vydání bezdůvodného obohacení je z [anonymizováno] ze strany právního zástupce žalobce. Jsou zde uvedeny platební údaje, respektive na který účet je možno zaslat požadované bezdůvodné obohacení ve výši [anonymizováno], respektive [anonymizováno] nejpozději do [anonymizováno].
Odpověď na předžalobní výzvu z [anonymizováno]. V této odpovědi žalovaná sděluje svoje právní stanovisko s tím, že v rámci smírného vyřešení věci, kdy v případě smíru je obvyklé, že strany ustoupí ze svých požadavků, je žalovaný připraven vyjít vstříc ve výši [anonymizováno].
Úplný výpis obchodního rejstříku té [anonymizováno].
Návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru z [anonymizováno], takže číslo smlouvy [anonymizováno].
Ze spisu [anonymizováno], je to mezi žalobcem [anonymizováno], proti žalovanou [anonymizováno], rozhodce [anonymizováno] [anonymizováno]. A z tohoto spisu provedeno k důkazu rozhodčí nález a úvěrová smlouva.
Soud dále konstatuje obsah spisu Exekutorského úřadu v [anonymizováno] čj. [anonymizováno], evidenční číslo [anonymizováno]. Z návrhu na zastavení odklad exekuce z [anonymizováno] podpisovou značkou [anonymizováno]. A obsahem je odůvodnění, stěžejní argumentace právního zástupce žalobce, jsou zde shrnuty důvody pro zastavení exekuce.
Odvolání proti usnesení Okresního soudu v [anonymizováno], čj. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], [anonymizováno].
Dovolání v exekuční věci povinné. Dovolání podala povinná [anonymizováno] [anonymizováno]. Je to dovolání proti usnesení [anonymizováno] čj. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno].
Rozhodnutí dovolacího soudu [anonymizováno], kterým se ruší usnesení [anonymizováno] a vrací Okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Tyto listiny jako návrh na zastavení a odklad exekuce, odvolání proti usnesení Okresního soudu v[anonymizováno][anonymizováno] a vlastně zrušující potom odvolání oproti rozsudku Okresního soudu v [anonymizováno], potom dovolání proti usnesení [anonymizováno] a zrušující usnesení Nejvyššího soudu vlastně demonstruje to, že než se tedy podařilo zastavit exekuci, tak uplynula poměrně dlouhá doba. A tyto nyní čtené listiny demonstrují to, že žalobkyně nemohla se domáhat bezdůvodného obohacení dříve.
Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností [anonymizováno]., ty jsou z [anonymizováno].
Co se týče dalších návrhů na doplnění dokazování svědeckými výslechy, zejména, soud považuje tyto výslechy za nadbytečné, neboť má za to, že byl zjištěn skutkový stav. Žalovaná nesporovala zjištěný skutkový stav, měla výhrady pouze k právnímu posouzení. Soud tedy zamítl další návrhy na provedení dokazování navržené žalobcem, neboť je považuje za nadbytečné.
5.Z provedeného dokazování soud učinil tento skutkový závěr :
Soud má nárok na vydání bezdůvodného obohacení který je představován rozdílem mezi tím, co žalovaná vyplaceným plněním získala ([anonymizováno]), a tím, co jí z vyplaceného plnění po právu skutečně náleží ([anonymizováno]) - tedy částku [anonymizováno] za opodstatněnou.
Úvěrová smlouva je v celém rozsahu absolutně neplatná pro příčení se dobrým mravům, jakož i pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti ze strany žalované. V daném případě tedy absentuje platný hmotněprávní titul, který by opravňoval žalovanou k ponechání si přijatého plnění nad rámec poskytnuté jistiny (včetně vyplaceného revolvingu) a zákonného úroku z prodlení do splacení jistiny.
Pokud jde o otázku promlčení nároku, rozhodnou okolností pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení je právní moc rozhodnutí o zastavení exekuce, což potvrzuje i ustálená judikatura Nejvyššího soudu, a to přímo ve věcech stejné žalované.
Teprve pravomocným usnesením exekučního soudu, kterým bylo najisto postaveno, že Úvěrová smlouva je neplatná a je jasné, kdo se obohatil a v jakém rozsahu, mohla žalobkyně získat prokázanou vědomost o tom, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení.
Argumentace žalované, podle které se nárok na vydání bezdůvodného obohacení promlčoval jednotlivými úhradami Postupitele (ve smyslu ustanovení § 394 ObchZ), pak popírá samotnou podstatu běhu subjektivní promlčecí lhůty. Pokud by totiž povinný musel prosazovat právo z bezdůvodného obohacení za trvání exekuce či snad dříve, jak tvrdí nesprávně žalovaná, byla by taková žaloba s praktickou jistotou zamítnuta pro předčasnost. Před zastavením exekuce povinnost žalované vrátit přijaté plnění nevznikla a povinný by tak žaloval něco, co nemělo právní oporu.
Skutečnost, že žalované bylo uhrazeno v exekuci toliko částečně, na dané situaci nic nemění, neboť až rozhodnutím exekučního soudu odpadl důvod, proč si žalovaná mohla plnění ponechat, a až od tohoto okamžiku mohla žalobkyně účinně prosazovat právo z bezdůvodného obohacení. Shodných závěrů se přidržel rovněž [anonymizováno] v dnešním čerstvém rozsudku sp. zn. [anonymizováno], k němuž byla věc vrácena rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], kterým žalovaná v řízení argumentovala. Odvolací soud však opětovně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyně tak byla ve věci plně úspěšná.
Vzhledem k tomu, že k pravomocnému zastavení exekuce došlo v této věci dne [anonymizováno] a žaloba byla podána dne [anonymizováno], je zjevné, že žaloba byla podána včas jak v režimu ObchZ, tak i OZ.
6.Podle § 3028 odst. 3 OZ Občanského zákoníku (dále jen OZ) soud posuzoval právní poměry mezi účastníky vzniklé z uzavření smlouvy o úvěru a rozhodčí doložky podle právních předpisů účinných v době jejich uzavření. Soud nejprve zkoumal, zda došlo k postoupení žalované pohledávky ze strany původního dlužníka z úvěrové smlouvy na žalobce, a to s ohledem na vznesené námitky žalované. Po zvážení všech okolností soud dospěl na základě výše popsaného skutkového stavu k závěru, že došlo k řádnému postoupení žalované pohledávky ze strany původního dlužníka z úvěrové smlouvy na žalobce v souladu s § 1879 OZ a toto bylo v řízení žalobcem jednoznačně prokázáno. Opačný závěr neodpovídal zjištěnému skutkovému stavu. Žalobce doložil soudu oznámení ze dne. [anonymizováno] doručeno [anonymizováno], ve kterém oznamuje žalované postoupení pohledávky na žalobce, přičemž postoupení pohledávky je doloženo doručenkou. K námitce žalovaného ohledně řádného oznámení o postoupení předmětné pohledávky žalované ve smyslu § 1882 OZ soud uvádí, že z výše popsaného zjištěného skutkového stavu jednoznačně vyplývá, že žalované bylo postoupení pohledávky postupitelem řádně oznámeno dopisem z [anonymizováno], doručeným stejného dne, resp. smlouva o postoupení pohledávky ze dne [anonymizováno] byla doručena žalovanému [anonymizováno], jak vyplývá z podacího lístku. Soud dále posuzoval uzavřenou smlouvu o úvěru č, [anonymizováno] mezi účastníky, a to podle § 2395 a následující OZ, přičemž v této otázce vyšel ve smyslu § 135 odst. 2 zákona č. 99/63 Sb. o.s.ř., ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.).
Jak přitom jednoznačně vyplývá z výše popsaného skutkového stavu, mezi stranami byla sjednána úvěrová smlouva, přičemž byla zatížena značným překročením únosné míry úrokového zatížení při poskytování spotřebitelských úvěrů, dluh byl zajištěn řadou řetězených smluvních pokut a výsledná vymáhána částka po žalobci, resp. jeho právním předchůdci, tak byla v kontextu všech okolností posuzované věci v rozporu s dobrými mravy. Soud se tak zcela ztotožňuje s hodnocením úvěrové smlouvy tak, jak jej provedly již exekuční soudy v předcházejících řízeních a uzavírá, že uzavřená smlouva o úvěru je neplatná (srovnej § 580 OZ), a to pro rozpor s dobrými mravy a rovněž pro zjevnou nespravedlnost vůči právnímu předchůdci žalobce. Soud se dále zabýval platností sjednané rozhodčí smlouvy a účinky na základě ní vydaného rozhodčího nálezu, přičemž ohledně těchto skutečností rovněž vycházel ve smyslu § 135 odst. 2 OSŘ. Usnesením [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] bylo exekuční řízení zastaveno, a to z důvodu absolutní neplatnosti rozhodčí doložky a navazující Úvěrové smlouvy, zejména s ohledem na excesivně vysokou úrokovou sazbu, nepřiměřenost smluvních sankcí. Exekuční řízení byl pravomocně skončeno usnesením [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], který usnesení OS o zastavení exekuce jako věcně správné potvrdil a bylo postaveno najisto, že úvěrová smlouva a na ni navázaná rozhodčí doložka je absolutně neplatná, a to v návaznosti na neplatnost úvěrové smlouvy. Vzhledem k této skutečnosti, ani později na základě ní vydaný rozhodčí nález nebyl způsobilým exekučním titulem k zahájení, nařízení a vedení exekuce, jelikož rozhodce neměl k vydání předmětného rozhodčího nálezu pravomoc. Soud v řízení nenabyl o správnosti těchto závěrů žádných pochybnosti, proto se s nimi zcela ztotožnil a plně na ně odkazuje. K jednotlivým námitkám žalované soud v prvé řadě odkazuje na odůvodnění citovaných usnesení a rovněž s nimi nad rámec tohoto vypořádání v následujících odstavcích tohoto rozsudku /ve výše uvedeném odstavci došlo k chybě. Soud vyšel z usnesení ze dne č.j. [anonymizováno], kterým bylo exekuční řízení zastaveno, a to z důvodu absolutní neplatnosti rozhodčí doložky a navazující Úvěrové smlouvy, zejména s ohledem na excesivně vysokou úrokovou sazbu, nepřiměřenost smluvních sankcí. Exekuční řízení byl pravomocně skončeno usnesením [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]. K žalovanou namítané nemožnosti přezkumu exekučního titulu v exekučním řízení se již opakovaně vyjadřoval Nejvyšší soud ČR a rovněž i Ústavní soud – srov. v této souvislosti například již. cit. nález Ústavního soudu ze dne [anonymizováno], kde Ústavní soud uvedl následující: „Ústavní soud ve své judikatuře vychází ze zásady, že „námitky vůči vadám nalézacího řízení (resp. rozhodnutí jako jeho výsledku) zásadně nelze přenášet do řízení exekučního“ [nález sp. zn. [anonymizováno] Sb.), bod 24]. Platí totiž, že „[e]xekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není ani řízením přezkumným“ [nález sp. zn. [anonymizováno])]. Avšak „z této zásady existují obecně přijímané výjimky, podle nichž je v exekučním řízení možné hodnotit i zásadní vady exekučního titulu“ [viz již citovaný nález sp. zn. [anonymizováno]].“ Ústavní soud v cit. nálezu poté uvedl, že taková výjimka je dána jednak „v případech, v nichž rozhodčí doložka neobsahovala dostatečně transparentní pravidla pro výběr rozhodce, a nesplňovala tedy veškeré náležitosti, jak byly konkretizovány v judikatuře.“, ale rovněž také v případech, pokud je s dlužníkem – spotřebitelem uzavřena úvěrová smlouva za zjevně nepřiměřených, nemravných a zjevně nespravedlivých podmínek. Ústavní soud konkrétně uvedl, že by „ochraně takových věřitelů neměla být poskytována soudní ochrana, a to ani v exekučním řízení, neboť ochrana takto nabytých práv stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (již citovaný nález sp. zn. [anonymizováno]; obdobně obiter dictum v již citovaném nálezu sp. zn. [anonymizováno]). Tato východiska Ústavní soud aplikoval v nálezu sp. zn. [anonymizováno]), který se opět týká exekuce vedené na základě rozhodčího nálezu. Rozhodčí doložka byla v daném případě sjednána v souvislosti s úvěrem ve výši [anonymizováno]. Úvěrová smlouva „deklarovala úrok ve výši [anonymizováno] p. a. a RPSN ve výši [anonymizováno] %“ a součástí „formulářově předtištěných“ všeobecných obchodních podmínek byla ujednání o zajištění prostřednictvím dvou biankosměnek a o souboru sankcí (smluvních pokut) dopadajících na dlužníka (úvěrovaného; podrobněji k obsahu smlouvy viz bod [anonymizováno]. Ústavní soud dospěl k závěru, že smlouva s takovým obsahem naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti podle nálezu sp. zn. [anonymizováno], a dovodil, že z těchto důvodů neměl rozhodce pravomoc ve věci rozhodnout (body 22-25), i když rozhodčí doložka splňovala požadavky na transparentní určení rozhodce (bod 26).“ Ústavní soud v cit. nálezu poté uzavřel (bod 17), že v každé v tomto nálezu uvedené věci, ve které byla dovozena výjimka z jinak obecného pravidla zapovězení věcného přezkumu rozhodčího nálezu v exekučním řízení, Ústavní soud hodnotil, zda „byla uzavřena platná rozhodčí doložka a zda tedy měl rozhodce pravomoc ve věci rozhodnout - jinak vyjádřeno, zda účastníci řízení nebyli zbaveni práva projednat svou věc před soudem, aniž by se tohoto práva v dané věci řádně (ústavně konformním způsobem) vzdali, což by znamenalo porušení práva na soudní ochranu podle § 36 odst. 1 Listina. I v případě, že Ústavní soud dospěl k závěru o zjevné nespravedlnosti hmotněprávní smlouvy jako celku (nález sp. zn. [anonymizováno], blíže popsaný v bodě 15) nebo o jejím možném rozporu s dobrými mravy (nález sp. zn. [anonymizováno] blíže popsaný v bodě 16), vyvodil z toho nedostatek navazující rozhodčí smlouvy, tím i absenci pravomoci rozhodce, a tedy nutnost zastavit exekuci.“ V podrobnostech soud odkazuje i na další pasáže citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], se kterými se soud ztotožňuje a vycházel z těchto ústavně-právních hledisek i při posouzení předmětné věci. V každém případě již z výše uvedeného je patrné, že judikatura Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu je již ustálena v závěru, že rozhodčí nález je možné přezkoumávat i v exekučním řízení, a to v případě jeho zásadních vad – zejm. pokud je vydaný rozhodcem, který neměl pravomoc ve věci rozhodnout. Tuto pravomoc přitom soud nemá nejenom v těch případech, pokud rozhodčí pravomoc nebyla vůbec sjednána (např. jedna ze stran neprojevila řádně svou vůli pravomoc rozhodce založit tím, že by rozhodčí smlouvu řádně podepsala), ale rovněž v případě, že soud dospěje po zjištění skutkového stavu věci k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva (se spotřebitelem) je pro spotřebitele zjevně nespravedlivá nebo je v rozporu s dobrými mravy. V takových případech je dovozen rovněž nedostatek navazující rozhodčí smlouvy, tím i absence pravomoci rozhodce, a je tedy nutné následně (i bez návrhu) zastavit exekuci. Soud v návaznosti na výše uvedené odmítá argumentaci žalované, že rozhodčí nález sám o sobě představuje právní titul pro přijetí částek vymožených v exekučním řízení, když tento rozhodčí nález v souladu s výše uvedeným neměl od počátku (ex tunc) žádných právních účinků (lze rovněž říct, že je nicotný), jelikož rozhodoval rozhodce, který k tomu neměl pravomoc – srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [anonymizováno], ve kterém soudy posuzovaly skutkově obdobnou věc a dovodili, že v těchto případech nedochází při zastavení exekuce exekučním soudem ke zrušení vykonatelného exekučního titulu, nýbrž jde „o situaci, ve které vydaný rozhodčí nález nikdy nebyl způsobilým exekučním titulem, a v předmětné věci neměla být exekuce vůbec nařízena. Stěžovatelka tedy od počátku neměla z titulu předmětného rozhodčího nálezu žádnou povinnost.“ Soud tak v poměrech projednávané věci uzavírá, že rozhodčím nálezem nemohla být žalobci stanovena jakákoliv povinnost vymáhaná v exekučním řízení a rovněž na základě něho nebylo možné exekuční řízení vůbec vést, jelikož tento rozhodčí nález neměl od počátku žádných právních účinků. V této souvislosti jsou rovněž liché odkazy žalované na „starou“ judikaturu Nejvyššího soudu ([anonymizováno]), se kterými se zcela vypořádal již Krajským soudem v [anonymizováno] č. j. [anonymizováno] dne [anonymizováno]. když zejména uvedl, že v právním posouzení důsledků „vykonatelnosti a způsobilosti rozhodčích nálezů být exekučními tituly zaznamenalo v uplynulých letech v doktrinální teorii (a z toho vyplývající judikatorní praxi soudů) zásadní posun. Běží o posun tak markantní, že je zcela nadbytečné a zavádějící zabývat se nyní při přezkumu prvostupňového usnesení vydaného v roce [anonymizováno]. Toho si je s určitostí vědom i odvolatel a citací těchto rozhodnutí v odvolání se snaží toliko odklonit odvolací soud od otázek aktuálních. Stejně tak pokud běží o usnesení jednotlivých krajských soudů na území České republiky, ty vzhledem k jejich charakteru nemají zevšeobecňující charakter a nejsou pro rozhodnutí odvolacího soudu prejudicielní.“ V dalších podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění citovaného usnesení, ze kterého, jak již bylo uvedeno, v této otázce vycházel. Soud se dále zabýval otázkou vznesené námitky promlčení
Nejprve musel určit podle kterého právního předpisu bude tuto problematiku posuzovat.
Shodně s žalobkyní má soud za to, že je pro určení počátku a délky běhu promlčecí lhůty v tomto případě třeba použít občanský zákoník účinný od 1.1 2014 neboť ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo za účinnosti tohoto právního předpisu.
Podle § 619 odst. 1,2 obč. zák. platí, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé a to je tehdy pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech, rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, nebo se o nich dozvědět měla a mohla.
Podle § 629 odst. 1 obč. zák. promlčecí lhůta trvá tři roky.
Subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení podle § 619 ve spojení s § 621 OZ k uplatnění práva na vydání počíná běžet nejdříve okamžikem, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé, což je nejdříve okamžikem, kdy exekuční soud v exekučním řízení určí (to je uvede alespoň v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky a toto rozhodnutí doručí žalobci (nebo okamžikem, kdy se o něm žalobce prokazatelně dozví jiným způsobem).Výše uvedené závěry podporuje rovněž logická úvaha, že osoba domáhající se vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněně vedené exekuce v důsledku zjištění, že vydaný rozhodčí nález nemá právních účinků (je nicotný) by neměla mít při takovém postupu co do otázky promlčení nároku (méně práv, než kolik by se jí dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen) pro nedostatek pravomoci rozhodce než soudní řízení vedené podle úpravy obsažené v zákoně o rozhodčím řízení, když lze říct, že se jedná svou povahou o závažnější vadu rozhodčího nálezu (srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]). V této souvislosti soud rovněž poukazuje na již ustálený výklad běhu objektivní promlčecí lhůty ve smyslu § 107 odst. 2 zákona č. 40/64 Sb. Občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 201, který se prosadí i za účinnosti nové právní úpravy, podle které objektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu, který odpadl u soudu, počíná běžet právní mocí rozhodnutí, kterým byl zrušen pravomocný soudní akt, na jehož základě bylo plněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], [anonymizováno] sp.zn. [anonymizováno]. Ke splnění předpokladu pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby pak nemůže dojít předtím, než bezdůvodné obohacení vůbec vznikne. Subjektivní promlčecí doba proto může začít běžet nejdříve s počátkem lhůty objektivní. V projednávaném případě bylo usnesením o zastavení exekuce fakticky odklizeno rozhodnutí o nařízení exekuce, na základě, něhož právní předchůdce žalobce žalované plnil. Zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1, písm. h/ o.s.ř. lze přitom v této souvislosti připodobnit ke zrušení rozhodnutí o nařízení exekuce a mělo by být obdobné právní důsledky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp.zn. [anonymizováno] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], kde bylo dovozeno, že pravomocné rozhodnutí o nařízení exekuce nemusí být nutně výslovně zrušeno pro nezákonnost, avšak pro zjištění jeho nezákonnosti postačí, je-li tato konstatována jiným, později vydaným rozhodnutím soudu, vedle něhož nemůže původní rozhodnutí o nařízení exekuce obstát. Takovým rozhodnutím je i usnesení o zastavení exekučního řízení z důvodu, že se vykonávané rozhodnutí nestalo dosud vykonatelným.
V poměrech projednávané věci je v návaznosti na výše uvedené právní závěry nutné uzavřít, že k promlčení nároku žalobci na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněně vedené exekuce nedošlo. V řízení bylo totiž zjištěno, že závěr o nicotnosti předmětného rozhodčího nálezu, resp. o neplatnosti sjednané úvěrové a rozhodčí smlouvy, byl poprvé vysloven teprve v usnesení č.j. bylo exekuční řízení zastaveno, a to z důvodu absolutní neplatnosti rozhodčí doložky a navazující Úvěrové smlouvy, zejména s ohledem na excesivně vysokou úrokovou sazbu, nepřiměřenost smluvních sankcí. Exekuční řízení byl pravomocně skončeno usnesením Krajského soudu [anonymizováno], který Usnesení OS o zastavení exekuce jako věcně správné potvrdil, a to z důvodu absolutní neplatnosti Úvěrové smlouvy a navazující rozhodčí doložky, zejména s ohledem na excesivně vysokou úrokovou sazbu a nepřiměřenost smluvních sankcí a subjektivní promlčecí lhůta proto nemohla žalobci před podáním žaloby uplynout. Soud k tomu dodává, že se zabýval i uplynutím objektivní promlčecí lhůty ve smyslu § 638 OZ, která rovněž před podáním žaloby zjevně neuplynula. Na základě výše uvedeného soudu dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná, když žalovaná od žalobce vymohla v nezákonně vedeném exekučním řízení žalovanou částku ve výši Kč, ačkoliv pro to neměla oporu v hmotném právu. Jednalo se z její strany o bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobce nárok. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.
8.Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku ve výši [anonymizováno] v přiměřené lhůtě stanovené výzvou právního předchůdce žalobce ze dne [anonymizováno] žalovaná na tuto předžalobní výzvu zareagovala pouze tak, že nárok je promlčen , nabídla vrácení jen částky [anonymizováno], kterou však postupitel shledal jako nízkou a návrh neakceptoval. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne [anonymizováno]. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení na základě předžalobní výzvy dle § 1970 OZ, domáhá se žalobkyně vůči žalované zaplacení dlužné částky i společně s přísl. v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši [anonymizováno] % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení poskytnuté žalované v rámci předžalobní výzvy do zaplacení. Žalovaná se ocitla se splacením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 OZ Občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9.O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 OSŘ podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši [anonymizováno] a dále za právní zastoupení dle vyhl. 177/96 Sb. za Tarifní hodnota dle ustanovení § 8 odst. 1 Vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „AT“) činí částku [anonymizováno]. Právní zástupce žalobkyně učinil v řízení celkem [anonymizováno] úkonů právní služby:
Převzetí věci a příprava zastoupení;
Sepis předžalobní výzvy ze dne [anonymizováno];
Sepis žaloby na vydání bezdůvodného obohacení ze dne [anonymizováno];
Sepis repliky k vyjádření žalované ze dne [anonymizováno];
Účast na soudním jednání dne [anonymizováno].
Za 5 úkonů právní služby tak náleží právnímu zástupci podle AT odměna ve výši [anonymizováno], tj. 5 úkonů po [anonymizováno], a dále 2x režijní paušál po [anonymizováno] a 3x režijní paušál po [anonymizováno] (a to za 3 úkony učiněné po novele AT účinné od [anonymizováno]), dohromady tedy [anonymizováno].
Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, které z částky [anonymizováno] činí [anonymizováno] (potvrzení o registraci k DPH bylo přiloženo k žalobě).
Žalobkyně dále na nákladech řízení účtuje uhrazený soudní poplatek ve výši [anonymizováno].
Celkem tak žalobkyně na náhradě nákladů řízení účtuje částku [anonymizováno].
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.