Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Opletalovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 84 187,55 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 846 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 39 341,55 Kč
- s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 65 825 Kč od [anonymizováno] do zaplacení,
- s úrokem ve výši 87,51 % ročně z částky 53 711,88 Kč od [anonymizováno] do [anonymizováno] kapitalizovaným částkou 2 986,56 Kč,
- s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 53 711,88 Kč od [anonymizováno] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [anonymizováno] dosáhne částky 234 835 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou podanou [anonymizováno] domáhala po žalovaném zaplacení částky 84 187,55 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřeli dne [anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které žalovanému téhož dne poskytla úvěr ve výši 54 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 87,51 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 4 077 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje červencem 2024. Žalovaný uhradil pouze první dvě splátky a dále 1 000 Kč dne [anonymizováno]. Následně úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyni proto dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč (dvě pokuty po 499 Kč za prodlení delší než 30 dnů u splátek č. [anonymizováno] a 4) a právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy o úvěru v celkové výši 400 Kč (dvě náhrady po 200 Kč za prodlení delší než 15 dnů u splátek č. [anonymizováno] a 4). Smluvní pokuta a právo na náhradu nákladů jsou dle smlouvy splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne svého vzniku. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky č. [anonymizováno] o délce 65 dnů, došlo v souladu s bodem 6.3. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru ke dni [anonymizováno]. Novou jistinu 64 427,02 Kč (původní jistina 53 711,88 Kč a přirostlé úroky 10 715,14 Kč) byl žalovaný povinen uhradit v den zesplatnění. Jelikož včas nezaplatil, vzniklo žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení a dále v souladu s bodem 6.5. smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 18 362,55 Kč (0,1 % z nové jistiny za každý den prodlení od [anonymizováno] do [anonymizováno]). Původní jistina 53 711,88 Kč se v souladu s bodem 2.2. smlouvy dále úročí sazbou 87,51 % ročně; za dobu od 91. dne prodlení, tedy od [anonymizováno], žalobkyně požaduje úrok ve výši 12,75 % ročně. Výše smluvního úroku je limitována na 234 835 Kč (120 % původní celkové výše úvěru). Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy.
2.Žalobkyně dále popsala způsob posuzování úvěruschopnosti klienta a uvedla, že splnila svou zákonnou povinnost a posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací od žalovaného, výpisů z databází NRKI, SOLUS, insolvenčního rejstříku a databáze neplatných dokladů. K vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně použila matematický model. Pokud jde o výdaje, vyšla žalobkyně z údajů sdělených žalovaným, které porovnala s výší životního minima. Pokud jsou klientem uváděné výdaje nižší než žalobkyní stanovené minimální výdaje, vychází žalobkyně z těchto minimálních výdajů. Z výpisů z účtu bylo potvrzeno, že žalovaný byl majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen. Dále byla provedena kontrola identity žalovaného (z kopie občanského průkazu). Žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu vymáhání, doklad totožnosti nebyl neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající se žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný měl celkový čistý měsíční příjem 23 000 Kč a celkové měsíční náklady činily 9 481 Kč (z toho 4 860 Kč životní minimum a 4 621 Kč náklady na bydlení). Žalovaný neměl vyživovací povinnost. Na základě shromážděných údajů žalobkyně seznala, že je možno žalovanému úvěr poskytnout.
3.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4.Soud má za prokázané následující skutečnosti:
5.Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] včetně dodatku č. [anonymizováno] a oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne [anonymizováno] uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 54 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úroky ve 48 měsíčních splátkách po 4 077 Kč splatných nejpozději do 22. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Úroková sazba činila 87,51 % ročně, RPSN činilo 132,72 %. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky (viz smlouva na č.l. 13-15 spisu, dodatek č. [anonymizováno] na č.l. 16-17 a oznámení o schválení úvěru na č.l. 23 vč. dodejky na č.l. 35).
6.Totožnost žalovaného byla ověřena dle kopie OP (viz č.l. 18-19).
7.Z důkazu o odeslání 1 Kč bylo zjištěno, že žalovaný odeslal ze svého účtu [anonymizováno] (dále jen „účet žalovaného“) žalobkyni platbu 1 Kč (viz důkaz o odeslání 1 Kč na č.l. 26v.).
8.Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalobkyně vyšla při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného z toho, že příjem žalovaného ze zaměstnání činil 23 000 Kč čistého měsíčně, výdaje na živobytí odpovídají životnímu minimu 4 860 Kč a náklady na bydlení (nájemné a inkaso) činí 4 621 Kč. Žalobkyně dále zaznamenala, že žalovaný je od [anonymizováno] zaměstnaný na hlavní pracovní poměr v [anonymizováno]., na dobu neurčitou, není ve výpovědní době, má vysokoškolské vzdělání, je svobodný a bydlí ve vlastním bydlení (viz hodnocení klienta na č.l. 22).
9.Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla [anonymizováno] připsána mzda 24 385 Kč (viz č.l. 29).
10.Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla [anonymizováno] připsána mzda 26 979 Kč (viz č.l. 30).
11.Z výsledku lustrace v NRKI bylo zjištěno, že u žalovaného nebyly evidovány žádné skutečnosti (viz č.l. 33).
12.Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že ke dni [anonymizováno] nebyl u žalovaného veden žádný záznam (viz č.l. 32).
13.Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně měla povolenou činnost poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení (viz č.l. 8).
14.Z dokladu o vyplacení úvěru a karty klienta bylo zjištěno, že částka 54 000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného dne [anonymizováno] (viz doklad o vyplacení úvěru na č.l. 34 a karta klienta na č.l. 25).
15.Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 9 154 Kč (viz č.l. 25).
16.Z výzev ze dnů [anonymizováno] a [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátek č. [anonymizováno]-5, smluvní pokuty a náhrady nákladů spojených s prodlením a byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru (viz č.l. 36-37).
17.Z oznámení ze dne [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 65 825 Kč a bylo mu oznámeno, že úvěr byl z důvodu prodlení zesplatněn (viz oznámení na č.l. 38).
18.Z předžalobní výzvy ze dne [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů s poučením o možném soudním řízení (viz předžalobní upomínka na č.l. 39 a podací arch na č.l. 40).
19.Z ostatních provedených důkazů (předsmluvní formulář na č.l. 9-12, prohlášení klienta na č.l. 20-21, , informační dokumenty o pojištění na č.l. 24-25, základní informace o klientovi na č.l. 26, zaslaná SMS na č.l. 27, podpis na dálku na č.l. 28) soud nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.
20.Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
21.Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] peněžní prostředky ve výši 54 000 Kč. Žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem 9 154 Kč. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doložila potvrzení o vyplacení mzdy a výsledky lustrace v NRKI a SOLUS. Výdaje hodnotila pouze souhrnně, a to na základě sdělení žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že před uzavřením předmětné smlouvy náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Nepředložila důkazy, ze kterých by vyplývalo, že by žalobkyně komplexně ověřovala majetkovou situaci žalovaného, zejména výši výdajů.
22.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [anonymizováno] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 23.Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 24.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 25.Podle § 580 odst. 1 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 26.Podle § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 27.Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 28.Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.
29.Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
30.Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a podpůrně též z ustanovení § 580 OZ ve spojení s ustanovením § 588 OZ a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno]). 31.Soud má v projednávané věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 OZ Soud především podotýká, že žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného, hodnotila pouze souhrnnou částku všech výdajů, aniž by si ověřila její správnost jinak než porovnáním s výší životního minima. Takový postup nemohl stačit žalobkyni k závěru, že o schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze pochybovat. 32.Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nebyl platně sjednán ani úrok, smluvní pokuta, náhrada nákladů spojených s prodlením či vymáháním ani další platby.
33.Žalobkyně tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 54 000 Kč. Žalovaný na úvěr dosud uhradil 9 154 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni částku 44 846 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 OZ (výrok I.). 34.Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, a to i pro úroky z prodlení (výrok II.).
35.Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [anonymizováno] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [anonymizováno]: [anonymizováno]. Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 36.Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb.. 37.Lhůtu k plnění soud určil v souladu s § 160 OSŘ 38.Žalovaný byl při zohlednění příslušenství ve sporu převážně úspěšný, avšak žádné náklady mu nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 OSŘ a § 151 odst. 1 OSŘ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo v exekuci.