Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Malůšovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 05.04.2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 758 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 21.05.2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč, nákladů na upomínkování ve výši 1 000 Kč a úrokového příslušenství. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 04.10.2024 Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [anonymizováno], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Úroky z úvěru měly být hrazeny v měsíčních splátkách 6 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář, dostal se do prodlení. Žalobkyně žalovaného upomínala, ale marně. Úvěr byl tedy zesplatněn dopisem ze dne 21.03.2025. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny 30 000 Kč, nákladů na upomínkování 1 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 05.04.2025 do zaplacení.
2.V podání ze dne 20.10.2025 žalobkyně tvrdila, že při posuzování úvěruschopnosti postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními, učinila všechny nezbytné kroky, které lze v těchto případech očekávat. Posoudila zejména schopnost žalovaného splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních závazků. Žalobkyně rovněž zjišťovala, zda již žalovaný čerpá úvěr úročený pevnou či pohyblivou sazbou, zda u něj probíhá záporná amortizace či zda se jedná o úvěr s tzv. balonovou splátkou. Od žalovaného si vyžádala doklady totožnosti a výpisy z účtu za poslední 3 kalendářní měsíce. Žalobkyně využívá služeb dvou externích společností ([anonymizováno]) specializujících se na analýzu úvěruschopnosti a finanční data. Za pomocí nástrojů označených společností získává žalobkyně analýzu úvěruschopnosti a surová finanční data, což fakticky nahrazuje výpis z bankovního účtu v běžném formátu PDF. Klient v rámci fáze vyřizování úvěru sám ve svém online bankovnictví autorizuje sdílení finančních dat mezi bankou klienta a mezi společností [anonymizováno]. Žalovaný tedy nezasílá žalobkyni skeny vygenerovaných výpisů z bankovního účtu, ale rovnou předává strojově čitelná surová data na úrovni banka-poskytovatel služby prostřednictvím API rozhraní. Podoba těchto strojově čitelných dat je ve formátu JSON, ze kterých po procesu vyhodnocení a kategorizace vychází žalobkyně při sestavení profilu úvěruschopnosti klienta. Žalobkyně dále posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle následujících podkladů: výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z databáze odcizených dokladů, výpisem z Centrální evidence exekucí a výpisem z registru SOLUS, případně jiného obdobného registru. Na základě posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný může splácet nové závazky až do výše 11 739 Kč, aniž by tím byla dotčena jeho životní úroveň. Z bankovního účtu žalovaného žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného činí 22 496 Kč, náklady domácnosti činí 3 970 Kč a finanční závazky dosahují částky 2 287 Kč. Extra zůstatek na cokoliv činí 500 Kč, sázení a hazardní hry žalovaný neprovozuje. Žalovaný je rozvedený, nemá vyživovací povinnost k dětem. Žalobkyně ověřila platnost občanského dokladu žalovaného prostřednictvím lustrace neplatných dokladů, dále prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku (negativní), v CEE (negativní), v rejstříku SOLUS (výborná platební morálka, jeho měsíční závazky činí 1 472 Kč) a v interní databázi (pozitivní nebo žádné zkušenosti). Minimální částka za bydlení byla stanovena na 4 000 Kč, za potraviny pak 3 970 Kč. V návaznosti na metodiku zjišťování finančních závazků byly u žalovaného zjištěny finanční závazky nalezené na bankovním účtu (2 287 Kč), sdělené organizací SOLUS (1 472 Kč). Pro zjištění, jakou si klient může vzhledem k své finanční situaci dovolit splátku úvěru tak, aby se jeho životní úroveň a standardy, na které je zvyklý, nesnížily, žalobkyně využívá vzorec: od nejnižšího zjištěného příjmu jsou odečteny nejvyšší zjištěné náklady na bydlení (pronájem, energie a veškeré ostatní), poté jsou odečteny nejvyšší zjištěné náklady na potraviny a běžné nákupy domácnosti. Následuje odečtení nejvyšších současných finančních závazků žalovaného. Dále jsou odečteny náklady na sázení a hazardní hry. Od zbylé hodnoty je odečtena hodnota Extra. Pokud je zůstatková hodnota dostatečná na to, aby z ní bylo možné měsíčně hradit splátku úvěru, která je tvořena částečně úrokem a částečně jistinou, pak může být klientu předložena nabídka úvěru. Tak bylo dospěno k částce 11 739 Kč coby finančnímu zůstatku, žalovaný měl tedy dostatečný zůstatek na splácení měsíční splátky úvěru, která dle úvěrové smlouvy činila 6 000 Kč. Žalovaný však neuhradil ničeho.
3.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a OSŘ, občanského soudního řádu, (dále též „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uzavřela dne 04.10.2024 s žalovaným Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [anonymizováno], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [anonymizováno]. Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců, zápůjční úroková sazba činila 20 % p.m., RPSN pak 792 %. Žalovaný tak měl vrátit celkovou částku 102 000 Kč. Příloha č. 1 smlouvy (Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) upravovala proces posuzování klienta, zda je schopen hradit úvěr, lustrace žalovaného, informace o žalovaném ohledně příjmů, výdajů, jeho nákladů a finančních závazků. Obsah této přílohy byl totožný s Přílohou č. 1 z podání žalobkyně ze dne 20.10.2025. Z účtu žalovaného č. [anonymizováno] byla zaslána žalobkyni 1 Kč jako verifikační platba. Poskytnutí částky 30 000 Kč žalobkyně doložila výpisem z internetového bankovnictví. Žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné splátky prostřednictvím e-mailů i dopisů. Předžalobní upomínkou ze dne 21.03.2025 byl žalovaný opět vyzván k úhradě dlužné částky, bylo mu oznámeno zesplatnění úvěru. Zaslání předžalobní upomínky bylo doloženo podacím lístkem pošty. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu a cestovního pasu. Žalovaný prostřednictvím listiny Souhlas se zpracováním osobních údajů souhlasil s nahráním PDF bankovních výpisů pro příslušného správce. Z Datového výstupu z [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný byl lustrován v insolvenčním rejstříku (s negativním záznamem), v negativním registru SOLUS (bez negativního záznamu), v pozitivním registru SOLUS (výsledek 1 472 Kč) a v [anonymizováno] (bez aktivní exekuce). Ze zprávy [anonymizováno] je patrno, že na účet žalovaného č. [anonymizováno] byla dne 04.10.2024 zaúčtována příchozí úhrada ve výši 30 000 Kč.
4.Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.
5.Podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7.Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 8.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 9.Podle § 78 zák. č. 257/2016 Sb. je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 10.Podle § 588 OZ, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11.Podle § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12.Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti žalobkyně.
13.Žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti uvedla, že postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními a učinila všechny nezbytné kroky. Posoudila zejména schopnost žalovaného splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních závazků. Žalobkyně rovněž zjišťovala, zda již žalovaný čerpá úvěr úročený pevnou či pohyblivou sazbou, zda u něj probíhá záporná amortizace či zda se jedná o úvěr s balonovou splátkou. Od žalovaného si vyžádala doklady totožnosti a výpisy z účtu za poslední 3 kalendářní měsíce. Žalobkyně provedla lustrace žalovaného v různých databázích a registrech. Minimální částka za bydlení byla stanovena na 4 000 Kč, za potraviny pak 3 970 Kč. V návaznosti na metodiku zjišťování finančních závazků byly u žalovaného zjištěny finanční závazky nalezené na bankovním účtu (2 287 Kč) a sdělené organizací SOLUS (1 472 Kč). Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný může splácet nové závazky až do výše 11 739 Kč.
14.Soud však dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána, doložila pouze fotokopie dokladů totožnosti a odkazovala na Přílohu č. 1, v níž jsou uvedeny tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, které však nejsou žádným způsobem prokázány. Soud má dále za to, že ze strany poskytovatele úvěru nebyly nijak zkoumány výdaje žalovaného, např. konkrétní náklady na bydlení v nájmu a ačkoli měl být posuzován stav účtu žalovaného za tři měsíce, nebyl doložen ani jeden výpis z účtu, ze kterého by byly zjistitelné i běžné měsíční výdaje. Žalobkyně tak zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala.
15.Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného z hlediska příjmové a výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaný byl schopen úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
16.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 OZ, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 tohoto zákona šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 588 OZ, k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 05.03.2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31.05.2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zák. č. 257/2016 Sb., aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. 17.Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 OZ a § 2993 OZ spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 30 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 30 000 Kč, když žalovaný ničeho neuhradil. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (náklady na upomínkování, úroky z prodlení požadované od tvrzené splatnosti), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty. 18.Lze též podotknout, že kromě neplatnosti smlouvy z titulu výše uvedených zákonných ustanovení je možno též poukázat na zjevně nepřiměřeně vysoký úrok, který lze považovat za nemorální. Soud toto však s ohledem na neplatnost smlouvy z výše uvedených důvodů podrobně nehodnotí.
19.Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Při určení splatnosti se soud ztotožnil se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022 sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021, podle kterého má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. V posuzované věci byl žalovaný v řízení zcela pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti, ani majetkové a sociální poměry, z nichž by soud mohl vycházet při individuálním určení splatnosti dosud nesplacené jistiny. Tato skutečnost, že žalovaný v řízení ničeho ohledně svých možností dluh splatit ničeho netvrdil a neprokazoval, se ve výsledku projevuje v neprospěch žalovaného, který v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a důkazní, pokud se nijak nebránil a netvrdil, že není v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit najednou. Proto soud vycházel ze skutečnosti, že je schopen dluh uhradit ve splatnosti určené soudem, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. 20.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30.08.2010, sp. zn. usoud/I.__S_2717_08). Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 758 Kč, přičemž tato částka představuje 75,76 % z jejich celkové výše 3 640 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,88 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12,12 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 240 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 000 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Dle § 149 odst. 1 OSŘ je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 2 758 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.