Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
29 NSCR 45/2025
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 28. 4. 2026
Senátní značka : 29 NSCR 45/2025
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:29.NSCR.45.2025.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Dovolání
Přípustnost dovolání
Oddlužení (přerušení, zrušení)
Nepoctivý záměr
Konkurs
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. § 418 odst. 3 IZ. ve znění do 31.05.2019 § 418 odst. 7 IZ. ve znění do 31.05.2019 Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 6. 5. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz .
KSHK 15 INS 1658/2019
29 NSČR 45/2025-B-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužnice I. H. , vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 15 INS 1658/2019, o zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Bc. Adélou Zikmundovou, advokátkou, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Havlíčkovo náměstí 169, PSČ 580 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2024, č. j. KSHK 15 INS 1658/2019, 2 VSPH 1032/2024-B-75, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením ze dne 2. srpna 2024, č. j. KSHK 15 INS 1658/2019-B-68, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zrušil schválené oddlužení dlužnice (I. H.) pro nepoctivý záměr (bod I. výroku).
[2] Na majetek dlužnice prohlásil konkurs (bod II. výroku).
[3] Rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud – cituje § 314 a § 418 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), § 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu – dospěl k závěru, že ve světle zjištění vyplývajících z rozhodnutí trestních soudů a učiněných v průběhu incidenčních sporů je třeba přehodnotit náhled, který měl na jednání dlužnice v době rozhodování o schválení oddlužení. Okolnost nepoctivého záměru nesouvisí se způsobem plnění povinností dlužnice v oddlužení. Zrušení oddlužení po faktickém završení splátkového kalendáře sice nepůsobí logicky, to však nic nemění na podstatě nepoctivého jednání dlužnice. Nadto věřitelé podali návrh na zrušení oddlužení již v říjnu 2023 a k jeho projednání až v 60. měsíci splátkového kalendáře došlo z důvodů na straně dlužnice. 3. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. prosince 2024, č. j. KSHK 15 INS 1658/2019, 2 VSPH 1032/2024-B-75, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku (první výrok) a odmítl odvolání dlužnice proti bodu III. výroku usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok).
4. Odvolací soud – vycházeje z § 395 odst. 1 písm. a/, odst. 2 a 3 a § 418 odst. 3 insolvenčního zákona a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – se ztotožnil se skutkovými zjištěními a právními závěry insolvenčního soudu, uváděje, že insolvenčnímu soudu nelze vytýkat, že poté, co posoudil nová zjištění obsažená v rozhodnutích trestních soudů, nevzal na vědomí splnění oddlužení, nýbrž oddlužení dlužnice zrušil. S insolvenčním soudem odvolací soud souhlasil v tom, že nepoctivý záměr dlužnice plyne již ze zjištění popsaných v rozhodnutích trestních soudů, podle nichž dlužnice předtím, než podala návrh na povolení oddlužení, podvedla a poškodila své (označené) věřitele tím, že jim slíbila opatřit motorová vozidla (za což od nich inkasovala cca 2,7 milionu Kč), ačkoli věděla, že žádná motorová vozidla nemá k dispozici, slíbená motorová vozidla nedodala a získané peníze nevrátila, a rovněž tím, že v situaci, kdy věřitelům vystavila směnky vlastní na celkovou částku cca 3 miliony Kč, kterou jim nezaplatila (přičemž věděla, že se věřitelé budou domáhat směnečné sumy soudní cestou uspokojením z jejího majetku), rozhodla se darovací smlouvou ze dne 13. března 2018 převést vlastnická práva k nemovitostem na svou sestru. Na nepoctivý záměr dlužnice pak lze usuzovat i z toho, že poté, co se jí (v důsledku předběžného opatření soudu) nepodařilo dokončit převod vlastnictví k nemovitostem na sestru, dne 7. dubna 2018 notářským zápisem se svolením k přímé vykonatelnosti uzavřela se svým dědem dohodu o uznání a úhradě dluhu ve výši 7 399 000 Kč z titulu nároku na vrácení daru (finančních prostředků) a takto uznaná pohledávka byla následně zajištěna exekutorským zástavním právem na nemovitostech, čímž omezila věřitele ve volbě způsobu oddlužení. 5. K námitce, že insolvenční soud měl informace o těchto skutcích dlužnice již v době schválení oddlužení a že po uplynutí lhůty 5 let stanovené insolvenčním zákonem ke splacení pohledávek věřitelů při oddlužení plněním splátkového kalendáře již insolvenční soud neměl (nemohl) zrušit schválené oddlužení, odvolací soud zdůraznil, že není určující časové hledisko (tedy to, kdy vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení), podstatnou je kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení (tedy to, zda v jednotlivých fázích oddlužení je v možnostech insolvenčního soudu prověřit příslušné skutečnosti). Na základě nových zjištění obsažených v rozhodnutích trestních soudů byly naplněny podmínky § 418 insolvenčního zákona, proto bylo povinností insolvenčního soudu rozhodnout o zrušení oddlužení. 6. S ohledem na charakter, intenzitu a rozsah trestné činnosti dlužnice a její interpretaci tohoto jednání v insolvenčním řízení nebyla podle odvolacího soudu dostatečným důvodem k nezrušení oddlužení ani okolnost, že dlužnice v oddlužení řádně plnila své povinnosti a uhradila pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 43,72 %. Tvrzení dlužnice, že již jednou byla potrestána (a není třeba ji trestat ještě tím, že přijde o nemovitosti), není rozhodné v situaci, kdy to byla právě dlužnice, která se rozhodla darovací smlouvou převést vlastnické právo k domu na svou sestru.
II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Konkrétně jde o otázku: Může insolvenční soud zrušit oddlužení (a prohlásit konkurs na majetek dlužnice) v době po řádném splnění splátkového kalendáře (po uplynutí pětileté lhůty pro plnění oddlužení) a může tak insolvenční soud rozhodnout na základě informací, které měl k dispozici již při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení?
8. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 věty prvé o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka uvádí, že řádně uhradila všech 60 splátek. Insolvenční soud tudíž nebyl oprávněn zrušit oddlužení, ale mohl toliko vzít na vědomí jeho splnění. S poukazem na právo na přiměřenou délku soudního řízení namítá, že konkursem by se délka řízení prodloužila o několik let. Již při rozhodování o schválení oddlužení měl insolvenční soud k dispozici všechny informace o skutcích spáchaných dovolatelkou, která byla od té doby za tyto skutky pouze odsouzena. O věci tedy již bylo v řízení pravomocně rozhodnuto (schválením jejího oddlužení). Od jednání, za které byla odsouzena, uplynulo více než 7 let. Od té doby je bezúhonná, pracuje a žije řádným životem, není v nepoctivém záměru. Návrhem na oddlužení sledovala pouze vyřešení svých dluhů. Povinnosti v insolvenčním řízení plnila nadstandardně a pro zrušení oddlužení není žádný důvod.
III. Přípustnost dovolání
10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
11. Vzhledem k době vydání rozhodnutí o úpadku dovolatelky (13. února 2019) byl pro insolvenční řízení vedené na majetek dovolatelky i v době od 1. června 2019 rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb.]. Insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 je pro věc rozhodný též v dovolacím řízení (a to i při zkoumání přípustnosti dovolání). 12. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. 13. Učinil tak proto, že v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí (oproti mínění dovolatelky) souladné s (níže označenou) judikaturou Nejvyššího soudu.
14. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
15. Skutečnost, že insolvenční soud může rozhodnout o zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona i po uplynutí pětileté lhůty trvání splátkového kalendáře, a to až do doby, než rozhodne o vzetí na vědomí splnění oddlužení, se podává již z § 418 odst. 7 insolvenčního zákona (v rozhodném znění). 16. Judikatura Nejvyššího soudu k výkladu § 395 odst. 1 písm. a/ a § 418 odst. 3 insolvenčního zákona (v rozhodném znění) je přitom ustálena v následujících závěrech: [1] Ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů), je zásada poctivosti dlužníka (§ 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona) a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Proto je otázka poctivosti dlužníkových záměrů a otázka, zda dlužník v insolvenčním řízení nekoná lehkomyslně či nedbale, zkoumána nejen při povolení oddlužení, nýbrž i při posouzení, zda má být oddlužení schváleno, ale i po skončení insolvenčního řízení (coby důvod pro odejmutí přiznaného osvobození od placení zbytku dluhů). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 86/2013“). [2] Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení; tomu pak odpovídá i rozsah přezkumné činnosti v dovolacím řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sb. rozh. obč. a opět R 86/2013). [3] Pro řešení otázky, zda důvody obsažené v § 395 insolvenčního zákona mají být uplatněny při posouzení „přípustnosti“ oddlužení (pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) nebo (až) při posouzení jeho „věcné opodstatněnosti“ (pro neschválení oddlužení), není určující časové hledisko, tedy to, že (jak se podává z dikce § 405 odst. 1 insolvenčního zákona) skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšly najevo (až) v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení). Podstatná je naopak kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení, tedy to, zda je v možnostech insolvenčního soudu příslušné skutečnosti prověřit (jejich existenci zjistit nebo vyloučit) v jednotlivých fázích oddlužení. To, že skutečnosti, jež byly podkladem pro neschválení oddlužení, byly (podle obsahu insolvenčního spisu) známy již v době, kdy insolvenční soud oddlužení povolil, tedy nevylučuje možnost oddlužení na základě takových skutečností neschválit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněné pod číslem 61/2011 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 16/2010, uveřejněné pod číslem 79/2011 Sb. rozh. obč. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněné pod číslem 113/2011 Sb. rozh. obč.). [4] Skutečnost, že nepoctivost dlužníkova záměru nebo jeho lehkomyslný či nedbalý přístup vyšly v insolvenčním řízení najevo až dodatečně (po schválení oddlužení), nezbavuje insolvenční soud povinnosti zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení nebyli takovým nepoctivým, lehkomyslným nebo nedbalým konáním dlužníka nespravedlivě poškozeni nebo nedovoleně zvýhodněni (§ 5 písm. a/ insolvenčního zákona). Vyjde-li po schválení oddlužení najevo, že dlužník navrženým oddlužením sledoval nepoctivý záměr, je to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení (srov. důvody R 86/2013 a § 418 odst. 3 insolvenčního zákona v rozhodném znění). [5] Pravomocné odsouzení dlužníka pro trestný čin majetkové povahy samo o sobě nevede (nemusí vést) k závěru o jeho nepoctivosti, neboť vždy je nutné přihlédnout ke všem okolnostem dané věci; soud musí vzít v úvahu též charakter trestné činnosti a její vliv na oddlužení. Není však nepřípustné zabývat se trestním rozsudkem (otázkou odsouzení dlužníka včetně popisu jeho jednání v tzv. skutkové větě rozsudku) proto, že byl vydán až v době po schválení oddlužení. Insolvenční soud se musí zabývat okolnostmi důležitými pro posouzení otázky poctivosti dlužníka v každé fázi insolvenčního řízení, jakmile vyjdou najevo (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sen. zn. 29 NSČR 153/2016, uveřejněného pod číslem 64/2018 Sb. rozh. obč., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2024, sen. zn. 29 NSČR 14/2023).
17. S těmito závěry je napadené rozhodnutí v souladu (nevybočuje z jejich mezí způsobem vyžadujícím korekci prostřednictvím věcného přezkumu závěrů odvolacího soudu soudem dovolacím).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2026
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu