Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 03.06.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Přípustnost dovolání
Rozhodčí řízení
Návrh na zahájení řízení
Dotčené předpisy: § 237 OSŘ § 32 odst. 1 předpisu č. 216/1994 Sb.
Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 24.06.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce R. W. , zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, proti žalované Oluwa s.r.o. , se sídlem v Prešově, Hlavná 50, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50800621, zastoupené JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem se sídlem v Černošicích, Svatopluka Čecha 2202, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. krajsky/2_Cm_20_2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26.08.2025, č. j. nsoud/4_Cmo_96_2025-78, takto: I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 328 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.
Odůvodnění:
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 11.06.2021, sp. zn. Rsp 865/16, kterým byla žalobci (v rozhodčím řízení žalovanému) uložena povinnost zaplatit společnosti Orofa s. r. o., identifikační číslo osoby 50800701, (v rozhodčím řízení žalobkyni) částku 4 266 608,22 Kč s příslušenstvím a zvláštní náklady ve výši 2 000 Kč. Tvrdil, že žalobu na zrušení téhož rozhodčího nálezu podal již dne 23.09.2021 proti uvedené společnosti, která však byla dne 25.08.2023 vymazána z obchodního rejstříku bez právního nástupce a řízení o původní žalobě bylo následně zastaveno. Dále tvrdil, že se dne 26.04.2024 z podání nynější žalované dozvěděl, že uvedená společnost postoupila dne 16.03.2022 své pohledávky za žalobcem nynější žalované, a proto podal žalobu také proti této společnosti.
2. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24.02.2025, č. j. krajsky/2_Cm_20_2024-48, zamítl žalobu o zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 11.06.2021, sp. zn. Rsp 865/16 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku I dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, a sice zda lze nový návrh na zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, dále jen „ZRŘ“, podaný proti osobě, na niž měla přejít práva z původního žalovaného, zamítnout jako opožděný tehdy, podal-li žalobce původní žalobu na zrušení téhož rozhodčího nálezu včas, avšak řízení o ní bylo následně zastaveno z důvodu zániku původní žalované bez právního nástupce podle § 107 odst. 5 OSŘ Dovolatel uvedl, že svého práva domáhat se zrušení rozhodčího nálezu řádně využil již v zákonné tříměsíční lhůtě, a nemůže mu proto být na újmu, že původní žalovaná v průběhu řízení zanikla, ani to, že se o tvrzeném postoupení pohledávky na nynější žalovanou dozvěděl až dodatečně. Má proto za to, že za těchto okolností nelze nynější žalobu považovat za opožděnou ve smyslu § 32 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb.. 5. Z výše uvedeného důvodu žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
6. Ve vyjádření k dovolání žalovaná zpochybnila dovolací argumentaci žalobce, ztotožnila se s právními závěry odvolacího soudu a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a přiznal žalované právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 01.01.2022 (viz čl. II a XII zák. č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 8. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 OSŘ), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 OSŘ a dále se zabýval jeho přípustností. 9. Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 10. Podle § 237 OSŘ není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Námitka žalobce, že soudy nižších stupňů nesprávně posoudily otázku, zda včasné podání původní žaloby na zrušení rozhodčího nálezu zachovává žalobci možnost podat po uplynutí lhůty podle § 32 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb. nový návrh na zrušení téhož rozhodčího nálezu proti osobě, na niž měla být podle tvrzení žalobce postoupena pohledávka přiznaná původní žalované napadeným rozhodčím nálezem, jestliže řízení o původní žalobě bylo následně zastaveno z důvodu zániku původní žalované bez právního nástupce podle § 107 odst. 5 OSŘ, přípustnost dovolání podle § 237 OSŘ nezakládá. 12. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26.03.2013, sp. zn. nsoud/23_Cdo_1156_2012, uzavřel, že ustanovení § 32 zák. č. 216/1994 Sb. je významné z hlediska posouzení včasnosti podání samotného návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Při výkladu § 32 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb. přitom vyšel též z § 44 zák. č. 216/1994 Sb., podle něhož se pro řízení před soudem podle ZRŘ použijí, nestanoví-li tento zákon jinak, obdobně ustanovení občanského soudního řádu. Nejvyšší soud dále vyložil, že použijí-li se na řízení o zrušení rozhodčího nálezu obdobně ustanovení občanského soudního řádu, je třeba návrh na zrušení rozhodčího nálezu posuzovat podle úpravy občanského soudního řádu o návrhu, kterým se zahajuje řízení, tedy podle § 79 OSŘ (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 09.05.2012, sp. zn. nsoud/23_Cdo_3728_2011, uveřejněný pod č. 100/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.01.2013, sp. zn. nsoud/23_Cdo_3527_2010). 13. Nejvyšší soud dále v rozsudku ze dne 21.12.2010, sp. zn. nsoud/23_Cdo_3300_2009, uvedl, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu vydaného v řízení předcházejícím řízení soudnímu je ve své podstatě procesním opravným prostředkem, nikoli žalobou v klasickém slova smyslu. Předmětem tohoto návrhu není občanskoprávní nebo obchodní nárok, nýbrž procesní právo na zrušení rozhodnutí vydaného jako výsledek předcházejícího rozhodčího řízení. 14. V projednávané věci odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) vycházel ze skutkových zjištění, podle nichž byl napadený rozhodčí nález žalobci doručen dne 24.06.2021, dne 23.09.2021 podal žalobce žalobu na jeho zrušení proti společnosti Orofa s. r. o., tato společnost však byla dne 25.08.2023 vymazána z obchodního rejstříku bez právního nástupce a řízení o této žalobě bylo následně zastaveno; nyní projednávané řízení bylo zahájeno až žalobou podanou dne 29.07.2024 proti jiné žalované. Uzavřel-li odvolací soud na tomto skutkovém základě, že nyní projednávané řízení nelze považovat za pokračování řízení zahájeného žalobou ze dne 23.09.2021 a že včasnost návrhu je třeba posuzovat ve vztahu k návrhu, jímž bylo zahájeno nynější řízení (viz bod 12 rozsudku soudu prvního stupně a bod 14 odůvodnění napadeného rozsudku), neodchýlil se od ustálené judikatury dovolacího soudu. Z této judikatury se podává, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu se posuzuje podle úpravy občanského soudního řádu o návrhu, kterým se zahajuje řízení, přičemž včasnost podle § 32 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb. se vztahuje právě k tomuto návrhu. Žalobou podanou dne 29.07.2024 nebylo pokračováno v řízení zahájeném dne 23.09.2021 proti společnosti Orofa s. r. o., nýbrž bylo zahájeno nové samostatné řízení proti jiné žalované. Skutečnost, že původní žaloba byla podána v zákonné lhůtě a řízení o ní bylo později zastaveno podle § 107 odst. 5 OSŘ, na tomto závěru nic nemění. 15. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 OSŘ nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 OSŘ odmítl. 16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 03.06.2026
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu