Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 264 133,10 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 226 471,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 37 661,80 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8 411,86 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 264 133,10 Kč od 02.07.2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 255 497,10 Kč od 02.07.2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 636 Kč od 02.07.2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 485, 31 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 25.11.2025 se žalobkyně domáhala po žalované uhrazení částky 264 133,10 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně společnost [anonymizováno]., IČO: [anonymizováno], sídlem [anonymizováno] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 08.07.2024 smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 305 452 Kč na úvěrový účet č. [anonymizováno]. Žalovaná se zavázala splácet předchůdkyni žalobkyně úvěr v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru ve výši 12,99 % ročně. Žalobkyně však uplatňuje jen úrok ve výši 12 % ročně. Dále se žalovaná zavázala splácet poplatky, pojištění a úrok z prodlení při prodlení s úhradou jakékoliv splátky. Dále si smluvní strany domluvily, že úvěr bude okamžitě splatný, pokud bude mít žalovaná zpoždění s úhradou, byť jedné splátky. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, což vedlo předchůdkyni žalobkyně k tomu, že ke dni 29.03.2025 úvěr s okamžitou platností zesplatnila. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 29.03.2025 a zároveň byla vyzvána, aby uhradila dlužnou částku. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalovanou na základě smlouvy o postoupení ze dne 26.06.2025 s účinností od 01.07.2025. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 08.07.2025. Ke dni 01.07.2025 činila dlužná jistina částku ve výši 272 544,96 Kč [neuhrazený zůstatek 255 497,10 Kč, úrok z úvěru 8 636 Kč, úrok z prodlení 8 411,96 Kč]. Žalovaná jistina se skládá z neuhrazeného zůstatku a úroku z úvěru. Žalovaná od postoupení pohledávky neuhradila ničeho. Žalobkyně tak požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8 411,86 Kč kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky. Dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 12 % ročně z neuhrazených úroků z úvěru ve výši 8 636 Kč od 02.07.2025 do zaplacení, úrok ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 255 497,10 Kč od 02.07.2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 264 133,10 Kč od 02.07.2025 do zaplacení. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou odeslanou 20.08.2025.
2.V podání ze dne 10.03.2026 žalobkyně doplnila svou žalobu tak že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví [anonymizováno] pomocí aplikace [anonymizováno], která je elektronickým podpisem. Smluvní strany si dále ujednaly, že úroky z úvěru se stanou součástí jistiny (čl.3 bodu 3.1 smlouvy o úvěru). Celková dlužná jistina ke dni postoupení činila (tj. 01.07.2025) 264 133,10 Kč. Tato jistina je tvořena z poskytnuté výše úvěru ve výši 305 452 Kč navýšená o neuhrazené úroky a současně ponížena o splátky úvěru. Ke dni zesplatnění (tj. 29.03.2025) činila dlužná jistina 310 931,56 Kč. Žalovaná prostředky ve výši 305 452 Kč čerpala dne 08.07.2024. K jistině byl připsán řádný úrok dne 31.07.2024 ve výši 2 588,30 Kč, dne 31.08.2024 ve výši 3 417,50 Kč, dne 30.09.2024 ve výši 3 292,20 Kč, dne 31.10.2024 ve výši 3 383,30 Kč, dne 30.11.2024 ve výši 3 284,80 Kč, dne 31.12.2024 ve výši 3 430,50 Kč, dne 31.01.2025 ve výši 3 440,30 Kč, dne 28.02.2025 ve výši 3 078,90 Kč, dne 29.03.2025 ve výši 3 110 Kč, dne 31.03.2025 ve výši 328 Kč, dne 25.04.2025 ve výši 2 487,40 Kč, dne 30.04.2025 ve výši 551,40 Kč, dne 12.05.2025 ve výši 1 011 Kč, dne 31.05.2025 ve výši 1 703,33 Kč a dne 30.06.2025 ve výši 2 554,90 Kč. Žalovaná na jistinu a úroky uhradila následující částky dne 16.08.2024 - 4 880 Kč, dne 16.09.2024 - 4 880 Kč, dne 16.10.2024 - 4 880 Kč, dne 18.11.2024 – 88,96 Kč, dne 23.01.2025 – 8 817,28 Kč, dne 25.04.2025 – 35 194,83 Kč a dne 12.05.2025 – 20 239,63 Kč. Dlužná jistina včetně přirostlých úroků tak činí 264 133,10 Kč. Kapitalizované úroky z úvěru jsou počítány v zákonné sazbě ve výši 12 % ročně, a to za období od 30.03.2025 (zesplatnění pohledávky) do 01.07.2025 (postoupení pohledávky), a to z jistiny 310 931,56 Kč za období od 30.03.2025 do 25.04.2025, z jistiny 275 736,73 Kč za období od 26.04.2025 do 12.05.2025 a z jistiny od 255 497,10 Kč za období od 13.05.2025 do 01.07.2025. Kapitalizované úroky z prodlení jsou počítány za období od 30.03.2025 (zesplatnění pohledávky) do 01.07.2025 (postoupení pohledávky). Žalobkyně dále uvedla, že předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru.
3.Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Tvrzení a předložené důkazy žalobkyně nijak nerozporovala.
4.Dle ustanovení § 115a OSŘ není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastnící se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci byli soudem vyzváni, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů podle § 115a OSŘ s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 OSŘ). Žalobkyně ani žalovaná se k výzvě soudu nijak nevyjádřily. 5.Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
6.Ze smlouvy o úvěru ze dne 08.07.2024 a všeobecných obchodních podmínek plyne, že předchůdkyně žalobkyně, společnost [anonymizováno]., IČO: [anonymizováno], uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr 305 452 Kč na úvěrový účet č. [anonymizováno] a žalovaná se zavázala shora uvedený úvěr splatit nejpozději do 18.07.2033 v měsíčních splátkách ve výši 4 880 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 12,99 % ročně (RPSN 14,01 %). První splátka měla být uhrazena dne 16.08.2024. Úroky z úvěru měli být připisovány k jistině úvěru a stát se její součástí, tj. dochází i k jejich úročení společně s jistinou. Úroky se připisují vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce (čl. 3 bod 3.1. smlouvy). Úvěr byl poskytnut v rámci produktu „Konsolidace“. Jednalo se o nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení. Na základě této smlouvy o úvěru měla žalobkyně splatit konsolidované dluhy v celkové výši 275 452 Kč, a to dluh ve výši 31 500 Kč od společnosti [anonymizováno]., IČO: [anonymizováno] (smlouva ze dne 16.05.2024), dluh ve výši 21 000 Kč od společnosti [anonymizováno] IČO: [anonymizováno] (smlouva ze dne 28.05.2024) a dluh ve výši 222 952 Kč od předchůdkyně žalobkyně, společnosti [anonymizováno]., IČO: [anonymizováno], číslo úvěrového účtu [anonymizováno]. První splátka měla být uhrazena dne 16.08.2024. Splátek mělo být 108. Celkem měla žalovaná uhradit 522 681 Kč. Poplatky za sjednání úvěru a pojištění nebyly sjednány. Dále bylo smluveno, že pokud by žalovaná neuhradila řádně a včas byť jen jednu splátku, pak může předchůdkyně žalobkyně přistoupit k zesplatnění celého dluhu (čl. 8 odst. 8.2 písm. b) smlouvy). V případě prodlení se žalovaná zavázala hradit i úrok z prodlení (čl. 8 odst. 8.3 smlouvy).
7.Z přehledu o úvěru žalované vedeném na úvěrovém účtu č. [anonymizováno] plyne, že žalovaná měla splácet od 16.08.2024. Úrok byl sjednán ve výši 12.99 % ročně. Žalovaná na svůj dluh uhradila dne 16.08.2024 částku ve výši 4 880 Kč, dne 16.09.2024 částku ve výši 4 880 Kč, dne 16.10.2024 částku ve výši 4 880 Kč, dne 18.11.2024 částku ve výši 88,96 Kč, dne 23.01.2025 částku ve výši 9 717,28 Kč, dne 27.01.2025 částku ve výši 140 Kč, dne 25.04.2025 částku ve výši 36 854,83 Kč a dne 12.05.2025 částku ve výši 20 239,63 Kč.
8.Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 25.02.2025 vč. výpisu ze sledování zásilek pro zásilku [anonymizováno] plyne, že ke dni 25.02.2025 žalobkyně po splatnosti eviduje dluh ve výši 12 274 Kč, který má žalovaná uhradit nejpozději do 29.03.2025. Žalovaná byla upozorněna, že pokud dlužnou částku neuhradí, tak dojde k zesplatnění celého úvěru a dluh bude vymáhán, což může navýšit náklady.
9.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26.06.2025 vč. přílohy č. 1 – Seznam pohledávek a přílohy č. 7 – Potvrzení o zaplacení kupní ceny plyne, že smlouva o postoupení pohledávek uvedených v seznamu pohledávek (příloha č. 1 smlouvy) byla uzavřena mezi žalobkyní a předchůdkyní žalobkyně. Pohledávky měly být jednorázově postoupeny ke dni 01.07.2025. Kupní cena pohledávek byla žalobkyní uhrazena. Pohledávka za žalovanou byla postoupena pod položkou č. 16567.
10.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 07.07.2025 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] postoupila na žalobkyni, přičemž ke dni postoupení činila dlužná pohledávka částku ve výši 272 544,96 Kč.
11.Z dopisů ze dne 07.07.2025 vč. přílohy a podacího lístku soud seznal, že žalobkyně oznámila žalované, že na ní byla postoupena předchůdkyní žalobkyně pohledávka ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno]. Dluh ve výši 272 544,96 Kč má být tak nově hrazen přímo žalobkyni. Dopisy byly odeslány dne 08.07.2025.
12.Z dopisu ze dne 29.03.2025 vč. výpisu ze sledování zásilek pro zásilku [anonymizováno] plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení dlužné částky ve výši 312 592 Kč do 30.03.2025.
13.Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 20.08.2025 vč. podacího lístku plyne, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 281 349,41 Kč, a to do 04.09.2025. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 20.08.2025.
14.Z výpisu účtu žalované vedeném u [anonymizováno] pod č. [anonymizováno] od 01.01.2024 do 31.01.2024 plyne, že za leden 2024 přišlo na účet žalované 44 793 Kč a odešlo 49 000,90 Kč. Konečný zůstatek byl – 15 058,49 Kč.
15.Z výpisu účtu žalované vedeném u [anonymizováno] pod č. [anonymizováno] od 01.02.2024 do 29.02.2024 plyne, že za únor 2024 přišlo na účet žalované 80 555,55 Kč a odešlo 59 291,62 Kč. Konečný zůstatek byl 6 205,44 Kč.
16.Z výpisu účtu žalované vedeném u [anonymizováno] pod č. [anonymizováno] od 01.03.2024 do 31.03.2024 plyne, že za březen 2024 přišlo na účet žalované 34 441 Kč a odešlo 54 990,16 Kč. Konečný zůstatek byl – 14 253,72 Kč.
17.Z výpisu účtu žalované vedeném u [anonymizováno] pod č. [anonymizováno] od 01.04.2024 do 30.04.2024 plyne, že za duben 2024 přišlo na účet žalované 111 730 Kč a odešlo 77 520,69 Kč. Konečný zůstatek byl 19 955,79 Kč.
18.Z výpisu účtu žalované vedeném u [anonymizováno] pod č. [anonymizováno] od 01.05.2024 do 31.05.2024 plyne, že za květen 2024 přišlo na účet žalované 84 425 Kč a odešlo 97 588,06 Kč. Konečný zůstatek byl 6 792,73 Kč.
19.Z výpisu účtu žalované vedeném u [anonymizováno] pod č. [anonymizováno] od 01.06.2024 do 30.06.2024 plyne, že za červen 2024 přišlo na účet žalované 32 792 Kč a odešlo 39 214 Kč. Konečný zůstatek byl 370 Kč.
20.Z výpisu účtu žalované vedeném u [anonymizováno] pod č. [anonymizováno] od 01.07.2024 do 31.07.2024 plyne, že za červenec 2024 přišlo na účet žalované 68 066,80 Kč a odešlo 61 489,41 Kč. Konečný zůstatek byl 6 947,39 Kč.
21.Z detailů operace – žádost o úvěrový produkt ze dne 07.07.2024 plyne, že žalovaná přes aplikaci [anonymizováno] v mobilu dne 07.07.2024 v 18:19:15 hodin zažádala o produkt [anonymizováno]. Stejný den v 18:19:23 hodin žalovaná doplnila, že je svobodná. Žije v nájemním bydlení sama. Je zaměstnána v pracovním poměru na dobu neurčitou. Stejný den v 18:19:33 hodin žalovaná doplnila, že její průměrný čistý příjem je 33 000 Kč měsíčně. Nájem činí 19 600 Kč a splácí úvěr [anonymizováno] ve výši 1 000 Kč měsíčně. Stejného dne v 18:25:15 hodin byl předložen návrh smlouvy o úvěru. Následně žalovaná zadávala skrze mobilní bankovnictví bezpečnostní kódy. K sjednání a podepsání smlouvy skrze mobilní bankovnictví došlo dne 08.07.2024 v 8:42:49 hodin.
22.Z posouzení úvěruschopnosti klienta [anonymizováno] plyne, že žalovaná uvedla průměrný čistý příjem 33 000 Kč, který odpovídá výpisům z účtu klienta. Dále předchůdkyně žalobkyně ověřila insolvenční rejstřík, informace z CBCB k předchozí splátkové morálce žalované a historii v interních dokumentech předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná uvedla výdaje na nájemné ve výši 19 600 Kč, přičemž předchůdkyně žalobkyně stanovila dle životních nákladů a normativních nákladů na bydlení výdaje žalované ve výši 24 885 Kč.
23.Soud se nezabýval ceníkem pro soukromou klientelu účinném od 01.07.2024 pro nadbytečnost, protože z něj soud k projednávané věci ničeho nezjistil.
24.Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů:
Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28.05.2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 OZ, občanský zákoník (dále jen „o.z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2395 OZ, občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 OZ, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2991 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ, pak má strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila. 25.Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
26.V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 08.07.2024 dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru jakožto podnikatel, žalovaná poté jakožto spotřebitel (ustanovení § 1810 OZ). Na základě uvedených smluv byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 305 452 Kč za účelem konsolidace tří dluhů žalované. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala vrátit předchůdkyni žalobkyně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 880 Kč, a to do 18.07.2033. Mezi smluvními stranami bylo ujednáno, že k případě prodlení žalované může předchůdkyně žalobkyně celý úvěr zesplatnit. Předchůdkyně žalobkyně jen velmi zběžně a povrchně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná splátky plnila první tři měsíce, tj. řádně uhradila splátku dne 16.08.2024, 16.09.2024 a 16.10.2024. Následně hradila nepravidelně až přestala plnit úplně. Žalobkyně přistoupila k zesplatnění pohledávky ke dni 29.03.2025. Následně předchůdkyně žalobkyně postoupila ke dni 01.07.2025 pohledávku za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26.06.2025. Tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 27.Soud se z úřední povinnosti (SDEU C–679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdkyně žalobkyně jakožto původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. č. 257/2016 Sb.). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. usoud/III.__S_4129_18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. nssoud/1_As_30_2015-39). 28.Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 07.05.2009, sp. zn. usoud/I.__S_523_07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. krajsky/27_Co_221_2019). 29.Soud dospěl k názoru, že předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zjišťovala úvěruschopnost žalované. Předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z výše příjmů žalované, která činila kolem 33 000 Kč, odečetla uvedený nájem ve výši 19 600 Kč a minimální náklady na živobytí a náklady na bydlení, tj. celkem odhadla náklady žalované částkou ve výši 24 885 Kč. Už tento samotný postup svědčí o tom, že žalovaná řádně neuvedla své výdaje a ani je nijak nedoložila. Předchůdkyně žalobkyně se tak reálnými výdaji žalované (náklady na bydlení, stravu, ošacení, dopravu, hygienu apod.) vůbec nezabývala. Shora uvedené odhadované výdaje se nepřibližují skutečné výši nákladů na život jednotlivce v místě a čase obvyklému, což mohla předchůdkyně žalobkyně seznat i z výpisů z účtu žalované, která se opakovaně dostávala do záporného zůstatku. Zde má soud za to, že v rámci hodnocení úvěruschopnosti je namístě vycházet z údajů, které se alespoň přibližují skutečné realitě. Jen těžko si totiž představit, že by v druhé polovině roku 2024 existoval jedinec, jehož životní náklady na uspokojování všech ostatních potřeb nad platby nájemného, tj. energie, jídlo, ošacení apod., byť pouze elementárních, činily toliko 5 285 Kč. Nelze také přehlédnout, že žalovaná měla více půjček, které musela konsolidovat, zřejmě pro nedostatečné splácení. Zde bylo namístě na straně předchůdkyně žalované zpozornět a úvěruschopnost žalované zkoumat o to důsledněji. Předchůdkyně žalobkyně však své zákonné povinnosti nedostála, úvěruschopnost prověřila toliko formálně, o čemž svědčí i krátký časový úsek pro schválení smlouvy o úvěru a nedostatek podkladů, nikoliv řádně a s požadovanou pečlivostí a smyslu a účelu zákona nedostála.
30.Lze tak uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01.04.2015, č. j. nssoud/1_As_30_2015-39) ohledně výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu např. na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Pokud by předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, nemohla by konsolidaci žalované poskytnout. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. 31.Pokud tedy byla mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva ze dne 08.07.2024 je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 zák. č. 257/2016 Sb., rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. usoud/III.__S_4129_18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 OZ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 09.02.2011, sp. zn. usoud/Pl.__S_1_10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele). 32.Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění ze smluv o úvěru ze dne 08.07.2024 hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované.
33.Žalovaná ze smlouvy ze dne 08.07.2024 z poskytnuté částky 305 452 Kč uhradila 78 980,70 Kč [(3x 4 880Kč) + 88,96 Kč + 8 817,28 Kč + 35 194,83 Kč + 20 239,63 Kč], zbývá jí tak uhradit 226 471,30 Kč. V této částce bezdůvodného obohacení tak soud žalobě vyhověl (výrok I.). Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 OSŘ 34.Vzhledem k tomu, že za absolutně neplatnou byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a zřejmého rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy shledána úvěrová smlouva ze dne 08.07.2024, nepřiznal soud žalobkyni úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání byla absolutně neplatná úvěrová smlouva. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobkyni nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Předmětem řízení je tedy bezdůvodné obohacení žalované, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v o.z., zákon o spotřebitelském úvěru konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, což znamená, že žalovaná dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Žalovaná své poměry a tedy své schopnosti plnit ze smlouvy nedoložila ani neobjasnila. Tento závěr soudu se opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb., z jehož slovní konstrukce „spotřebitel (nikoliv už dlužník) je povinen vrátit v době přiměřené“ vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím, a že v době rozhodování soudu žalovaná ještě ani není za dlužníka považována. Jakékoliv odkazy na problematiku splatnosti bezdůvodného obohacení upraveného v o.z. jsou ve světle zásady lex specialis derrogat lex generalis nepřiléhavé a nepřípustné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022 sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021). 35.S ohledem na shora uvedené soud následně výrokem II. další nároky, co do částky 37 661,80 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8 411,86 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 264 133,10 Kč od 02.07.2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 255 497,10 Kč od 02.07.2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 636 Kč od 02.07.2025 do zaplacení zamítl.
36.O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ, dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 37.Náklady žalobkyně jsou představovány uhrazeným soudním poplatkem za žalobu ve výši 10 566 Kč a náklady na právní zastoupení. Odměnu advokáta soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) z tarifní hodnoty sporu 264 133,10 Kč, tedy částka za úkon právní služby dle § 7 AT činí 9 380 Kč. Pro účely výpočtu úspěchu a neúspěchu je třeba brát v potaz celkovou výši přísudku včetně příslušenství. Soud proto příslušenství kapitalizoval ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v částce 226 471,30 Kč a neúspěšná co do částky 103 162,57 Kč [jistina 37 661,80 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení od 30.03.2025 do 01.07.2025 ve výši 8 411,86 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení od 02.07.2025 do 09.06.2026 z částky 264 133,10 Kč ve výši 28 544,46 Kč + kapitalizovaný úrok od 02.07.2025 do 09.06.2026 z částky 255 497,10 Kč ve výši 27 611,18. Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení od 02.07.2025 do 09.06.2026 z částky 8 636 Kč ve výši 933,27 Kč]. Z rozdílu neúspěchu a úspěchu vyplývá, že žalobkyni náleží 21,89 % účelně vynaložených nákladů. Advokát provedl 3,5 úkonu právní služby: převzetí a příprava věci, podání žaloby, prostou předžalobní výzvu (1/2 úkonu), doplnění žaloby ze dne 10.03.2026. Advokátovi náleží též 4 x 450 Kč paušálu dle § 13odst. 4 AT. Advokát je plátcem 21 % DPH. Celkem je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 21, 89 % z částky 52 468,30 Kč, tj. 11 485,31 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 OSŘ), k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 OSŘ). --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.