Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 29.04.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Zastoupení povinné [ Zastoupení ]
Řízení u dovolacího soudu
Dotčené předpisy: § 241 OSŘ Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 06.05.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Janem Kolbou v právní věci žalobce P. B. , proti žalovaným: 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) Obvodnímu soudu pro Prahu 5 (JUDr. Michaela Faltinová) , o náhradu škody a o zadostiučinění za zdravotní a psychickou újmu a o zaplacení 3 171 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. okresni/28_C_312_2025, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13.01.2026, č. j. krajsky/69_Co_1_2026-16, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 10.11.2025, č. j. okresni/28_C_312_2025-6, zastavil řízení (výrok I), rozhodl o tom, že žalobci se pro toto řízení neustanovuje zástupce z řad advokátů (výrok II) a dále o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky (výrok III). Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 13.01.2026, č. j. krajsky/69_Co_1_2026-16, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 20.02.2026 včasné dovolání (č. l. 19).
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 01.01.2022 (viz čl. II a XII zák. č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Ustanovení § 241 OSŘ, které zakotvuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) OSŘ, podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Z toho je zřejmé, že v poměrech projednávané věci nebyla splněna zákonem stanovená podmínka povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí ve spojení s ustanovením § 243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. a dovolací řízení zastavil (ve smyslu ustanovení § 241b odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
Ačkoli žalobce po podání předmětného dovolání nebyl vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet neurčitě formulovaných žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu ať již majetkové škody nebo imateriální újmy, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého počínání je pak mimo jiné i to, že si žalobce musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.10.2016, sp. zn. nsoud/30_Cdo_2298_2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 05.04.2017, sp. zn. usoud/I.__S_3878_16, ze dne 05.10.2016, sp. zn. nsoud/30_Cdo_2349_2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 08.12.2016, sp. zn. usoud/IV.__S_3784_16, ze dne 07.12.2016, sp. zn. nsoud/30_Cdo_5518_2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10.10.2007, sp. zn. usoud/III.__S_112_17, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.04.2017, sp. zn. nsoud/30_Cdo_624_2017, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20.06.2017, sp. zn. usoud/III.__S_1963_17, ze dne 20.02.2018, sp. zn. nsoud/30_Cdo_464_2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20.03.2018, sp. zn. usoud/III.__S_845_18, ze dne 18.07.2019, sp. zn. nsoud/30_Cdo_2134_2019, ze dne 26.05.2020, sp. zn. nsoud/30_Cdo_2795_2019, ze dne 09.06.2020, sp. zn. nsoud/30_Cdo_1229_2020, ze dne 27.01.2021, sp. zn. nsoud/30_Cdo_3701_2020, nebo ze dne 17.03.2021, sp. zn. nsoud/30_Cdo_3669_2020). Uvedený procesní postup dovolacího soudu je též aprobován Ústavním soudem, který ve svém usnesení ze dne 08.08.2013, sp. zn. usoud/II.__S_2291_13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu uvedl: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“ Přestože si je dovolací soud vědom toho, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.01.2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které v obdobných řízeních zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti a opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 07.07.2020, sp. zn. nsoud/30_Cdo_1341_2020), aniž by kdy vyměřený soudní poplatek zaplatil. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29.04.2026
JUDr. Jan Kolba pověřená člen senátu