Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
28 Cdo 1659/2025
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 17. 2. 2026
Spisová značka : 28 Cdo 1659/2025
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:28.CDO.1659.2025.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Rozsudek pro uznání
Dotčené předpisy: § 114b o. s. ř. Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 4. 3. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz .
28 Cdo 1659/2025-140
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně TOMASY s.r.o. , IČ 242 85 731, se sídlem v Mníšku pod Brdy, Rymaně 1344, zastoupené JUDr. Jiřím Tvrdkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Semická 3292/6, proti žalované DAVID SERVIS spol. s r.o. , IČ 625 25 000, se sídlem v Českých Budějovicích, Čechova 1622, zastoupené JUDr. Ing. Šimonem Petákem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 163/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. února 2025, č. j. 19 Co 15/2025-105, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem pro uznání ze dne 1. 10. 2024, č. j. 17 C 163/2024-61, nahradil projev vůle žalované ve věci předávacího protokolu díla ve specifikovaném znění (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Žalobkyně se domáhala nahrazení projevu vůle žalované – jejího podpisu na předávacím protokolu – s tím, že jako zhotovitelka dokončila sjednané dílo, žalovaná však jeho písemné předání ve smyslu uzavřené smlouvy o dílo zmařila kladením podmínek v rozporu se smlouvou. Soud vyzval žalovanou podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby se ve lhůtě 30 dnů písemně vyjádřila k žalobě, a současně ji poučil o následcích nesplnění této výzvy. Žalovaná na kvalifikovanou výzvu ve lhůtě adekvátně nereagovala, pročež okresní soud rozhodl rozsudkem pro uznání ve smyslu § 153a o. s. ř. 2. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, č. j. 19 Co 15/2025-105, k odvolání žalované rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Odvolací soud dospěl k závěru, že nebyly splněny předpoklady pro vydání kvalifikované výzvy dle § 114b odst. 1 o. s. ř., pročež ve věci nemohlo být rozhodnuto rozsudkem pro uznání. S odkazem na § 154 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 161 odst. 3 o. s. ř. dovodil, že nelze nahrazovat projev vůle žalované zpětně ke dni 1. 11. 2020, jak žádala žalobkyně. Je-li žaloba na nahrazení projevu vůle žalobou na plnění, pak se skrze ni lze domáhat toliko plnění, které nebylo ke dni vydání rozhodnutí splněno. Tvrdí-li však žalobkyně, že dílo bylo ke zmiňovanému dni již předáno, měla by být žaloba, již označil za vnitřně rozpornou, pro nedůvodnost zamítnuta. Uvedená rozpornost žaloby pak vylučuje postup v intencích § 114b odst. 1 o. s. ř, pročež zde nemohly být splněny ani podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. 3. Rozsudek krajského soudu napadá dovoláním žalobkyně, považujíc je za přípustné podle § 237 o. s. ř. pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v otázce možnosti vydání rozsudku pro uznání v projednávané kauze. Konkrétně dovozuje rozpor napadeného rozhodnutí s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1660/2018, jehož odůvodnění doslovně cituje, dále pak s usnesením téhož soudu sp. zn. 28 Cdo 1411/2017. Prosazujíc, že v nynější věci bylo možné rozhodnout rozsudkem pro uznání, považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné, naopak rozsudek krajského soudu za vadný. Závěrem žádá jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení, eventuálně jeho změnu ve smyslu potvrzení prvostupňového rozsudku. 4. K dovolání se negativně vyjádřila žalovaná, jež navrhla, aby bylo Nejvyšším soudem odmítnuto, respektive zamítnuto a jí byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů.
6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolání ovšem za přípustné mít nelze.
9. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích konstantně zastává názor, že k vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. může soud přistoupit zásadně jen tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení a byly-li odstraněny případné vady žaloby (srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 968/2003). Žalovanému může být uložena povinnost kvalifikovaného vyjádření jen ve vztahu k dostatečně určité, konkrétní a věcně odůvodněné žalobě. Žaloba musí vedle obecných náležitostí stanovených pro každé podání v § 42 odst. 4 o. s. ř. obsahovat dále ty uvedené v § 79 odst. 1 o. s. ř. Žalobce je povinen krom definování účastníků vylíčit rozhodující skutečnosti, označit důkazy, jichž se dovolává, a z žaloby musí být patrné, čeho se domáhá (žalobní petit), aniž by byla vyžadována právní kvalifikace uplatněného nároku. Žalobní petit musí být přesný, srozumitelný a určitý, přičemž soud je jím ve smyslu § 153 o. s. ř. vázán (podrobněji viz například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1452/2019, a ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 21 Cdo 1878/2022). Rozhodnutí rozsudkem pro uznání je pak vyloučeno též v případech, nelze-li žalobnímu žádání vyhovět plně (k tomu srov. kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2435/2024). 10. Rekapitulovaným závěrům judikatury připouštějící rozhodnutí na základě fikce uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) toliko v případě řádné a určité žaloby pak zcela odpovídá i úvaha odvolacího soudu v nyní projednávané věci, vystavěl-li své rozhodnutí (o tom, že se rozsudek pro uznání nevydává) na zjištění, že nebyly splněny předpoklady vydání výzvy ve smyslu § 114b o. s. ř., neboť žalobu považoval za vnitřně rozpornou, z čehož dovodil, že v ní uplatněnému žádání není možné plně vyhovět. 11. Právě popsaná konkluze o nedostatku žaloby vylučujícímu postup podle § 114b o. s. ř. se pak jeví konformní i s dovolatelkou citovanými usneseními Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1660/2018, a ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1411/2017, jež rovněž artikulují shora připomenuté – že podmínkou vydání výzvy podle § 114b o. s. ř. je mimo jiné řádná, určitá a vnitřně nerozporná žaloba. Ani navazujícím tezím vysloveným v nich ohledně možnosti rozhodnout ve sporech o nahrazení projevu vůle rozsudkem pro uznání, jakož i stran dalších podmínek vydání rozhodnutí ve smyslu § 153a odst. 3 o. s. ř., se přitom úvahy krajského soudu v nynější věci nikterak nepříčí. Odvolací soud totiž připouští (již v reakci na odvolací námitky), že i v případě žaloby na nahrazení projevu vůle lze rozhodnout rozsudkem pro uznání, leč připomíná, že pouze tehdy, jsou-li splněny zákonné předpoklady vydání usnesení podle § 114b o. s. ř., a následně § 153a odst. 3 o. s. ř., zahrnující řádný návrh na zahájení řízení. Vzdor mínění dovolatelky nikterak nenaznačuje, že by v daném případě nešlo o složitou věc vyžadující stanovisko protistrany, ani nezpochybňuje, že se žalovaná kvalifikovaně včas nevyjádřila. Dovolatelkou citované judikatuře se tak naříkané rozhodnutí nepříčí, pročež ani nelze uvažovat o přípustnosti dovolání v tomto smyslu. 12. Neuvádí-li žalobkyně další judikaturu, s níž by napadené rozhodnutí bylo v rozporu, nezbylo Nejvyššímu soudu než dovolání ve smyslu § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítnout. 13. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 2. 2026
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu