lex.One
Okresní soudRozsudekČíslo jednací: 12 C 64/2026-20Soud: Okresní soudAutor: Mgr. Petra Jun LiškováDatum vydání: 2026-06-09Datum zveřejnění: 2026-08-19Identifikátor ECLI: ECLI:CZ:OSBN:2026:12.C.64.2026.1Graf vazeb →

12 C 64/2026-20

náklady řízeníbezdůvodné obohaceníneplatnost smlouvylhůtysmlouva o úvěrunáhrada nákladů

Předmět řízení

o zaplacení 13 404 Kč s příslušenstvím

Citované předpisy

Plný text rozhodnutí

1.Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [anonymizováno] domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku [anonymizováno] s příslušenstvím (zákonnými úroky z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku [anonymizováno] za sjednaný úrok. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úroky do konkrétního data, nesplatil však ničeho, a to přes upomínání. Žalovaný se k jednání soudu, ač řádně předvolán, nedostavil, ve věci se nevyjádřil.
2.Z provedených důkazů - smlouva o úvěru se všeobecnými obchodními podmínkami, písemné upomínky 1 a 2, předsmluvní informace, oznámení postoupení pohledávky, SMS a emailová komunikace, smlouva o postoupení pohledávek se seznamem, karta klienta a výpis z bankovního účtu, předžalobní výzva + podací arch – a po jejich zhodnocení dle § 132 OSŘ soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], uzavřel dne [anonymizováno] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které žalobce půjčil žalovanému částku [anonymizováno] téhož dne. Ten se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem 36,5 % ročně do [anonymizováno], neuhradil však ničeho, a to přes upomínky formou SMS, e-mailu, i písemně. Nároky ze smlouvy postoupil původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] na žalobce, to bylo žalovanému oznámeno. Přes předžalobní upomínku však dosud nic nezaplatil. Před poskytnutím úvěru vyhodnotil žalobce úvěruschopnost žalovaného ze zjištění, že žalovaný má příjem – mzdu – ve výši [anonymizováno] měsíčně, výdaje na bydlení [anonymizováno], další výdaje [anonymizováno], nesplácí žádné jiné úvěry či půjčky.
4.Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od [anonymizováno], zák. č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Postoupení pohledávky soud posoudil podle ustanovení § 1879 a násl. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
5.Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zák. č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6.Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku [anonymizováno] dne [anonymizováno] na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému prověření nabídl důkazy, ze kterých vyplynulo, že žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru prověřoval, avšak dospěl k chybnému závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Při byť letmém zhodnocení výpisu z bankovního žalovaného za jediný měsíc, který měl žalobce k dispozici, nemohl uzavřít, že žalovaný bude schopen vrátit částku 8 000 K4 i s úroky za jediný měsíc. Výpis z účtu žalovaného vykázal sumu příjmů [anonymizováno], sumu výdajů [anonymizováno], rozdíl [anonymizováno]. Již z tohoto přehledu je patrné, že žalovaný nemá volných [anonymizováno] (plus další částku na úroky), které by bez problémů žalobci vrátil. Výdaje žalovaného nelze považovat za řádně zjištěné a ověřené, kromě nákladů na bydlení nelze mít výdaje pouze [anonymizováno] měsíčně – z výpisu z účtu také plyne, že suma měsíčních výdajů je bezmála [anonymizováno]. Závěr žalobce o dostatečné úvěruschopnosti žalovaného byl chybný, žalovaný nebyl zcela zjevně schopen úvěr poskytnutý žalobcem řádně splácet. Jelikož však žalovaný částku [anonymizováno] od žalobce skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.
7.S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 OZ, Občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8.Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku [anonymizováno], jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Aktivní legitimace žalobce plyne ze smlouvy o stoupení pohledávek. Žalovaný dosud nevrátil žalobci ničeho, je proto povinen vydat žalobci celé bezdůvodné obohacení, které na jeho úkor získal, tedy částku [anonymizováno]. Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby (k doručení žaloby, kterou teprve lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení s doloženým datem doručení, žalovanému, došlo dle obsahu soudního spisu dne [anonymizováno]). Zbylé požadované nároky na žalované částky – [anonymizováno] a ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do [anonymizováno] - nemají oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl. V tomto případě prodlení žalovaného nastalo až den po marně výzvě k vydání bezdůvodného obohacení ([anonymizováno], den následující po doručení žaloby, viz výše), proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně (sazba platná pro den počátku prodlení).
9.Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a OSŘ a právo na tuto náhradu ne přiznal žádnému z účastníků, protože žalobce byl poměrně úspěšný – při přihlédnutí i k zamítnuté části příslušenství (v kapitalizované podobě jde o [anonymizováno]) v rozsahu 9,8 % (54,9 % úspěch a 45,1 % neúspěch), tedy v rozsahu menším než 10 %.
CZ Rozhodnutív0.1.0