Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Ivem Koulou, advokátem se sídlem Krupská 28/30, Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2025 č. j. 96 Co 358/2025-275, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení a B. B. (jedná se o pseudonym) a nezletilého B. A. (jedná se o pseudonym), jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1.Vedlejší účastnice (matka nezletilého) podala návrh na změnu úpravu styku stěžovatele (otce) s nezletilým a současně návrh na vydání předběžného opatření. Okresní soud v Mostě nařídil předběžné opatření, na základě kterého je stěžovatel oprávněn stýkat se s nezletilým jednou týdně v pracovní den vždy na dobu maximálně 4 hodin v rámci asistovaného kontaktu zajištěného buď prostřednictvím organizace MOSŤÁČEK.CZ nebo prostřednictvím jiné vhodné organizace, na které se rodiče dohodnou, nebo za přítomnosti osoby, kterou matka navrhne či schválí. Soud dal účastníkům tuto možnost využít jiné organizace či osoby pro asistenci styku, jelikož za jednu hodinu asistovaného kontaktu se v organizaci Mosťáček platí 1 000 Kč.
2.Z hlediska naplnění důvodů pro vydání předběžného opatření poukázal okresní soud na to, že stěžovatel je prověřován policií pro spáchání trestných činů znásilnění, týrání osoby žijící ve společném obydlí a týrání svěřené osoby, kterých se měl dopustit vůči matce, resp. nezletilému. Dále soud vyšel ze zprávy psycholožky, která nedoporučila nekontrolovaný kontakt stěžovatele s nezletilým. Soud měl rovněž k dispozici fotografie zranění nezletilého, o nichž matka tvrdila, že jsou způsobena násilím ze strany stěžovatele.
3.Krajský soud v Ústí nad Labem změnil usnesení okresního soudu pouze tak, že vypustil formulaci o tom, že stěžovatel je oprávněn se s nezletilým stýkat i v jiné organizaci než Mosťáček. K tomu krajský soud uvedl: "Sám okresní soud zjistil, že uvedená organizace je schopna zajistit asistovaný kontakt otce s nezletilým a tento zde bezproblémově probíhá."
4.K samotným důvodům pro vydání předběžného opatření uvedl krajský soud, že v době vydání usnesení okresního soudu byly podmínky splněny, přestože tvrzení matky (zejména o násilí ze strany otce) "nejsou zcela osvědčená". Obvinění vznesená matkou jsou však natolik závažného charakteru, že pokud se otec vytýkaných jednání skutečně dopustil, může to mít těžko napravitelné následky zejména na psychiku nezletilého (bod 9 usnesení krajského soudu). Nicméně z důkazů obstaraných krajským soudem vyplývá, že nezletilý na otce reaguje spontánně velmi dobře a bez potíží s ním navazuje kontakt.
5.Stěžovatel podává ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu. Tvrdí, že soud porušil jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále právo na rodinný život dle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny. Stěžovatel důrazně odmítá tvrzení matky, dle kterých se měl vůči nezletilému dopouštět násilí. Stěžovatel se ani nemohl řádně vyjádřit k fotografiím modřin nezletilého, jelikož u nich vůbec nebylo určeno datum ani čas jejich pořízení. Poukazuje rovněž na to, že vůči němu nebylo ani zahájeno trestní stíhání. V odůvodnění krajského soudu stěžovatel spatřuje rozpor, spočívající v tom, že soud sice uznal, že nezletilý projevuje ke stěžovateli kladný vztah, ale současně nadále spekuloval o nezvratných následcích případného nevydání předběžného opatření. Krajský soud vůbec nereflektoval různá tvrzení stěžovatele. Soudy obou stupňů rovněž postupovaly v rozporu se zákonem, když soud prvého stupně odeslal spis s odvoláním otce teprve po uplynutí 32 dnů, a nikoliv ve lhůtě 15 dnů, a když soud druhého stupně rozhodl o odvolání otce teprve po uplynutí 11 dnů, a nikoliv 7 dnů. Stěžovatel dále znovu upozorňuje na skutečnost, že styk s nezletilým je fakticky podmíněn mimořádným finančním nákladem - jedna hodina asistovaného kontaktu vyjde na 1 000 Kč, a tedy pokud by měl stěžovatel využívat po delší dobu v celém rozsahu asistované kontakty upravené napadeným usnesením, vyšlo by jej to na částku 16 000 Kč měsíčně, která je pro navrhovatele s ohledem na jeho majetkové poměry dlouhodobě zcela likvidační. 6.Ústavní soud předně zdůrazňuje, že v rodinněprávních věcech vychází z toho, že rozhodování o těchto citlivých otázkách musí být především doménou obecných soudů, které se znalostí spisu, vývoje rodinné situace i díky bezprostřednímu kontaktu s účastníky řízení mohou mnohem lépe proniknout do mnohdy spletité situace konkrétní rodiny (např. nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 , bod 24, obdobně též usnesení sp. zn. III. ÚS 926/24 , body 10 až 11).
7.Ještě zdrženlivější přístup Ústavní soud zaujímá při přezkumu rozhodnutí o předběžných opatřeních. U těchto rozhodnutí zatímní povahy Ústavní soud zasahuje jen tehdy, jsou-li napadená rozhodnutí svévolná či jinak protiústavní. Předběžné opatření totiž - ačkoli může nepochybně intenzivně zasáhnout do základních práv jednotlivce - je totiž ze své povahy časově omezené (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1858/24 , body 18 až 19).
8.V těchto mezích zdrženlivého přezkumu Ústavním soudem napadené rozhodnutí obstojí. Pro jeho ústavnost je zásadní, že krajský soud nevycházel, resp. obecné soudy nevycházely výhradně z tvrzení matky, která sám krajský soud označil za ne zcela osvědčená. Soudy své závěry podpořily rovněž vyjádřením psycholožky, zprávou OSPOD a záznamy o zahájení úkonů trestního řízení proti stěžovateli. Nelze tedy tvrdit, že by rozhodnutí byla natolik neodůvodněná, aby bylo možné je označit za protiústavní. Soudy vysvětlily, v čem spatřovaly riziko, kterému je třeba přecházet, byť není zcela nepochybně prokázáno.
9.To samo o sobě neznamená, že stěžovatel se vytýkaného (matkou tvrzeného) jednání dopustil. Zejména z hlediska trestního práva je stěžovatel považován za nevinného. Účel předběžného opatření je však jiný, jak již bylo naznačeno. Jde o předejití případným neodvratitelným následkům. Z toho důvodu lze z hlediska ústavněprávního akceptovat i nižší míru pravděpodobnosti toho, že by - nebýt předběžného opatření - došlo k určitým nežádoucím následkům.
10.Jak rovněž uvedl krajský soud, pokud by se ukázalo, že matkou vznesená tvrzení nejsou pravdivá, jde nepochybně o velmi významný zásah do práv stěžovatele, který může potenciálně mít i trestněprávní důsledky, jakož i důsledky z pohledu toho, jak bude rozhodnuto o péči a styku ve věci samé. Rolí Ústavního soudu však není přezkoumat, zda se otec něčeho dopustil, anebo nikoli. Zásadní je, že obecné soudy přezkoumatelným způsobem poskytly důvody pro své závěry. Důsledky těchto závěrů jsou navíc časově omezeny (viz ustanovení § 459 z. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2025, resp. § 465g odst. 3 z. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2026). 11.Ani porušení lhůty pro rozhodnutí odvolacím soudem není protiústavní. Stěžovatel patrně má na mysli lhůty dle § 465 z. ř. s. Jde však o pořádkové lhůty, jejichž nedodržení nemusí být ani nezákonným postupem (srov. Svoboda, K. § 465 In: Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1011, marg. č. 3.). Byť je rozhodování soudů v zákonných lhůtách žádoucí, nelze každé porušení takové lhůty v důsledku konkrétních okolností projednávané věci označit za protiústavní. 12.Za protiústavní nelze označit ani skutečnost, že stěžovatel je za styk s nezletilým fakticky povinen platit, jelikož je nucen se s ním stýkat výhradně prostřednictvím placené asistence. Ústavní soud nemíní zlehčovat zásah, který tato skutečnost může potenciálně mít do majetkových poměrů rodiče. Krátkodobé strpení takového opatření, nařízeného předběžným opatřením, však z pohledu zdrženlivého ústavního přezkumu obstojí.
13.Ústavní soud shrnuje, že zejména s ohledem na vlastní zdrženlivost při přezkumu předběžných opatření, jakož i s ohledem na omezenou dobu trvání předběžného opatření, odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Bude však na obecných soudech (nestalo-li se již tak), aby se situací v rodině pečlivě zabývaly v řízení ve věci samé, a aby pečlivě přezkoumaly, zda se stěžovatel skutečně dopouštěl či dopouští jemu vytýkaných jednání, k čemuž může posloužit i případný vývoj v trestním řízení vedeném proti stěžovateli. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu