Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci
žalobce: [anonymizováno]., IČ [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
s doručovací adresou [anonymizováno]
zastoupen advokátkou [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno]
trvale bytem [anonymizováno]
t. č. [anonymizováno]
o zaplacení 96 370 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 60 000 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení z částky 60.000 Kč jdoucím od 28. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 16 660 Kč
s 12,75 % úrokem z prodlení z částky 16 660 Kč Kč jdoucím od 28. 12. 2024 do zaplacení,
částku 19 710 Kč,
úrok ve výši 88,17 % ročně z částky 60 000 Kč jdoucí od 28. 12. 2024 do 18. 1. 2025 ve výši 3 080,66 Kč a
úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 60 000 Kč jdoucí od 19. 1. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 12. 2024 dosáhne částky 155 289 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení 7 822 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho právní zástupkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 24. 9. 2025, zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], kterou žalovaný podepsal 13. 9. 2024, byl žalovanému poskytnut 16. 9. 2024 na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 88,17% splácet ve 24 měsíčních splátkách po 6 145 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2024. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 753 Kč měsíčně. Žalovaný, ale neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splácet poskytnutý úvěr, když na úvěr ničeho nezaplatil. V důsledku tohoto prodlení žalovaného došlo automatiky k zesplatnění celého úvěru.
Žalobce tak po žalovaném požaduje zaplacení 73 003,75 Kč sestávající ze zbývající dlužné jistiny úvěru ve výši 60 000 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 13 003,75 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč, smluvní pokuty z dlužné nové jistiny za každý den prodlení žalovaného ve výši 19 710 Kč, úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 60 000 Kč jdoucím od 28. 12. 2024 do zaplacení a úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr za tři neuhrazené měsíční úhrady, celkem 2 259 Kč (73 003,75 Kč + 998 Kč + 400 Kč + 19 710 Kč + 2 259 Kč = 96 370,75 Kč). Schopnost žalovaného splácet úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.) Z výše uvedeného pak bylo zjištěno, že volné zdroje u žalovaného ke splácení jsou dostatečné, Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o poskytnutí úvěru evidován v insolvenčním rejstříku.
Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl bez jeho účasti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem, coby úvěrujícím a žalovaným coby úvěrovaným pod č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému 60 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci vrátit 129 408 Kč ve 24měsíčních splátkách po 6 145 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 88,17 %.
Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce nezjišťoval řádně úvěruschopnost žalovaného, neboť vycházel toliko z informací od žalovaného. Žalovaný žalobci sice předložil výpis ze svého běžného účtu, ale zde byly zachyceny pouze příjmy od zaměstnavatele a žalobce si již nijak neověřoval jaké má žalovaný skutečné výdaje. Žalobce tedy svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Protože žalobce žalovanému poskytl na tuto neplatnou smlouvu 60 000 Kč, obohatil se žalovaný na úkor žalobce, ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovanému k vrácení zbývá 60 000 Kč (zbývající dlužná jistina), které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 25 %, když se po žalovaném domáhal zaplacení 96 370 Kč a přiznáno mu bylo 60 000 Kč. Náklady řízení žalobce pak tvoří soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení v částce 4 169 Kč, odměna advokáta za čtyři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (4x 4 980 Kč a 4x 450 Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovné osobním automobilem z [anonymizováno] a zpět k jednání dne 23. 3. 2026 v částce 786 Kč a náhrada za ztrátu času na cestě za 4 půlhodiny po 150 Kč (náhradu cestovného a náhradu za ztrátu času na cestě je nutné vydělit dvěma, neboť právní zástupce žalobce se tentýž den účastnil jednání i ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 57 C 14/2025), takže částka představuje 693 Kč a 21% DPH ve výši 4 706,73 Kč. Náklady řízení žalobce představují 31 288,73 Kč a 25 % z této částky činí 7 822 Kč. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 ti dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozhodnutí dobrovolně splněna, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.