Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
3 Tdo 1153/2025
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí: 7. 1. 2026
Spisová značka : 3 Tdo 1153/2025
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:3.TDO.1153.2025.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy: § 265a odst. 1,2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 20. 2. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz .
3 Tdo 1153/2025-202
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný P. G. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2025, č. j. 7 To 244/2025-117, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 48/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. G. odmítá. Odůvodnění: I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále též jen „obvodní soud“) ze dne 26. 4. 2025, č. j. 1 T 48/2025-99, byl obviněný P. G. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění soudu dopustil tak, že dne 23. 4. 2025 ve 23.33 hodin v Praze XY, na ulici XY před domem čp. XY šroubovákem rozbil skleněnou výplň okna levých zadních dveří zde zaparkovaného a uzamčeného motorového vozidla zn. Škoda Yeti šedé barvy, rz: XY majitele M. Ch., nar. XY, které v té době užíval M. L. Ch., nar. XY, a poškozením vozidla tak způsobil škodu ve výši 5 500 Kč, následně ze zavazadlového prostoru vozidla odcizil textilní golfový vak zn. Wilson s 11 ks golfových holí zn. Titleist, vše v hodnotě 5 000 Kč, a přitom spustil akustický a světelný signální alarm vozidla, odcizené věci odhodil a utekl směrem k XY náměstí, kde byl následně na základě popisu M. L. Ch., který ho viděl z okna bytu, zadržen, a tohoto jednání se dopustil přesto, že si byl vědom, že byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 3. 2025, sp. zn. 2 T 17/2025, který nabyl právní moci dne 28. 3. 2025 a který téhož dne osobně převzal, uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odstavec 1 písm. b) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odstavec 1 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců se stanovením zkušební doby v trvání 2 let, tj. do 28. 3. 2027. Za to mu byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody na 7 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let za současného vyslovení dohledu, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci – šroubováku s oranžovošedou rukojetí. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný současně zavázán zaplatit poškozenému M. Ch. na náhradě škody částku 5 000 Kč. Poškozený M. L. Ch. byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, a to konkrétně proti výroku o trestu. Na jeho podkladě rozhodl Městský soud v Praze (dále též jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 13. 8. 2025, č. j. 7 To 244/2025-117, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněnému nově uložil podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku trest odnětí svobody na 2 měsíce, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci – šroubováku s oranžovošedou rukojetí. Jinak zůstal rozsudek obvodního soudu nezměněn. II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti citovanému rozsudku městského soudu podal obviněný P. G. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Kateřiny Buďveselové dovolání. V něm formálně označil důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a l ) tr. ř. s tím, že „napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí došlo k vadám, které měly vliv na zákonnost a spravedlnost rozhodnutí, a odvolací soud rozhodl v neprospěch obviněného, ačkoliv pro to nebyly splněny zákonné podmínky“. Soud prvního stupně akceptoval prohlášení viny podle § 206c tr. ř., došlo ke zjednodušenému řízení na základě jasného doznání, které bylo podpořeno dalšími důkazy, a s ohledem na to soud zvolil podmíněný trest odnětí svobody s dvouletou zkušební dobou a dohledem. Odvolací soud však poté výrok o trestu změnil, když obviněnému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce dvou let (pozn.: jedná se evidentně o překlep, když správně mělo být uvedeno dvou měsíců). Konstatoval, že „podmínky pro podmíněný výkon trestu v předchozím rozhodnutí nebyly splněny“, když se obviněný trestné činnosti dopustil opakovaně, a to i v průběhu zkušební doby předchozího podmíněného odsouzení. Rozdíl mezi podmíněným a nepodmíněným trestem odnětí svobody je ovšem zcela zásadní. Uložený dvouměsíční nepodmíněný trest dovolatel považuje za nepřiměřeně přísný. Odvolací soud měl přihlédnout ke skutečnosti, že se ke skutku doznal. V souladu s judikaturou Ústavního soudu je třeba dbát, aby nebyla porušena zásada zákazu reformationis in peius vyjádřená v § 259 odst. 4 tr. ř. Přísnější forma trestu, byť v kratší délce, je pro obviněného zjevně méně příznivá. Odvolací soud navíc dostatečně nevyložil, proč považuje uložení podmíněného trestu za neúčelné. Vágní konstatování, že se obviněný dopouštěl trestné činnosti opakovaně, žije bezdomoveckým stylem a užívá drogy, není dostačujícím odůvodněním závažnějšího trestu. Městský soud nedostatečně zhodnotil polehčující okolnosti spočívající zejména v přiznání viny, lítosti nad činem a snahou napravit způsobenou škodu, stejně tak jako skutečnost, že obviněný dosud ve výkonu trestu odnětí svobody nebyl. Právu na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, jinak to zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí, což je v rozporu s požadavky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Za zásadní porušení práva na spravedlivý proces obviněný považuje zejména skutečnost, že ačkoli mu byl ustanoven obhájce, tak městský soud projednal odvolání a rozhodl o trestu bez jeho účasti, dokonce bez toho, aby obhájce k „hlavnímu líčení řádně předvolal“. Ústavní soud přitom opakovaně judikoval, že právo na obhajobu musí být respektováno ve všech stadiích řízení a že absence ustanoveného obhájce při jednání soudu zakládá vadu, jež má vliv na spravedlnost řízení a nelze ji zhojit. 4. S odkazem na uvedené argumenty a ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. dovolatel navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o odložení výkonu napadeného rozhodnutí, a to zejména s ohledem na skutečnost, že v důsledku nepředvolání obhájce k hlavnímu líčení neměl obviněný možnost dostatečně a účinně se hájit, což mohlo vést k uložení přísnějšího trestu. Pokud pak jde o rozhodnutí o samotném dovolání, navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 5. K dovolání se následně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V první řadě zdůraznil, že nelze akceptovat poněkud tvůrčí přístup obviněného k vymezení dovolacích důvodů, které s jedinou výjimkou reprodukuje obsahově odlišně od jejich skutečného zákonného znění. V tomto směru je dovolání nesrozumitelné a až z jeho následného obsahu je třeba dovozovat, jaké dovolací důvody chtěl obviněný vlastně uplatnit. Bez ohledu na obsah zde obsažených námitek je však především třeba se zabývat otázkou přípustnosti dovolání. Z dostupného spisového materiálu je totiž zřejmé, že odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 4. 2025, sp. zn. 1 T 48/2025, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 7 To 244/2025, již v současné době neexistuje. Obě uvedená rozhodnutí totiž byla zrušena v rámci ukládání společného trestu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 8. 2025, sp. zn. 2 T 20/2025, který nabyl právní moci téhož dne. Za tohoto stavu nelze dovolání v nyní řešené věci považovat za přípustné, neboť směřuje proti právně neexistujícímu rozhodnutí – k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007. Zde byla sice posuzována situace, kdy ke zrušení napadeného rozhodnutí došlo až po podání dovolání, zatímco v nynější věci bylo napadené rozhodnutí zrušeno už před podáním dovolání, to však na závěru o nepřípustnosti dovolání nic nemění. Naopak je třeba aplikovat argument a maiore ad minus . Je-li nepřípustné dovolání podané proti existujícímu rozhodnutí, které je až následně zrušeno před rozhodnutím dovolacího soudu o podaném dovolání, pak je tím spíše třeba jako nepřípustné hodnotit dovolání podané proti rozhodnutí, které neexistuje již v okamžiku jeho podání. K tomu pak lze odkázat na další rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004. Na závěr státní zástupce shrnul, že podané dovolání směřuje proti již neexistujícímu rozhodnutí a tudíž je nepřípustné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., a to v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání státní zástupce projevil i pro případ vydání jiného než navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
6. Nejvyšší soud v první řadě zkoumal, zda je dovolání v této trestní věci přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.
7. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. je pak obsažen taxativní výčet rozhodnutí, která se pro účely řízení o dovolání považují za rozhodnutí ve věci samé. 8. Základním předpokladem přípustnosti dovolání je logicky to, že meritorní rozhodnutí, proti kterému daný mimořádný opravný prostředek směřuje, vůbec existuje. V usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 6 Tdo 854/2020 (publikovaném pod č. 21/2021 Sb. rozh. tr.) Nejvyšší soud ve shodě se svojí dřívější neměnnou rozhodovací praxí konstatoval, že v řízení o dovolání nemůže přezkoumávat již neexistující rozhodnutí nebo výrok. Došlo-li proto před rozhodnutím o dovolání ke zrušení pravomocného rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, popřípadě ke zrušení dovoláním napadeného výroku (např. v souvislosti s uložením souhrnného trestu či společného trestu za pokračování v trestném činu), je v takovém případě dovolání v daném rozsahu nepřípustné a, nesměřuje-li současně i proti jinému výroku téhož rozhodnutí, který zrušen nebyl, je nutno je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout. 9. Toto rozhodnutí (schválené celým trestním kolegiem Nejvyššího soudu) je plně aplikovatelné na nyní posuzovaný případ. Rozhodnutí, které obviněný P. G. dovoláním napadl, v současné době již neexistuje, neboť bylo v celém rozsahu zrušeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 8. 2025, č. j. 2 T 20/2025-2074, který téhož dne nabyl právní moci. V souvislosti s ukládáním společného trestu byl ve vztahu k dovolateli podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 4. 2025, sp. zn. 1 T 48/2025, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 7 To 244/2025, a to ve výroku o vině, trestu, i v dalších výrocích, které měly ve výroku o vině svůj podklad (v daném případě tedy ve výroku o povinnosti obviněného k náhradě škody). 10. Za stávající situace se dovolací senát nemůže po obsahové stránce zabývat námitkami, které obviněný ve svém dovolání uplatnil. Reklamovanému postupu soudu (spočívajícímu mj. v tom, že ve veřejném zasedání o odvolání konaném před Městským soudem v Praze nebyl zastoupen obhájcem, resp. že obhájce vůbec nebyl o předmětném jednání vyrozuměn) se obviněný mohl účinně bránit ve výše zmíněné věci Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 2 T 20/2025, což však zjevně neučinil. Naopak, bezprostředně po vyhlášení odsuzujícího rozsudku dne 19. 8. 2025 se vzdal práva odvolání (s tím, že si nepřeje, aby odvolání za něj podaly jiné ze zákona oprávněné osoby), čímž akceptoval celý jeho se týkající výrok o vině (včetně skutku ze dne 23. 4. 2025, který byl původně obsažen v nyní zpochybňovaném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 4. 2025, sp. zn. 1 T 48/2025 – viz výrok pod bodem IV./3. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 8. 2025, sp. zn. 2 T 20/2025), s tím související výrok o společném úhrnném trestu, jakož i znovu vyslovený výrok o povinnosti k náhradě škody vůči poškozenému M. Ch.
11. Dne 3. 9. 2025, kdy obhájkyně jménem obviněného podala nynější dovolání, rozhodnutí, které bylo tímto mimořádným opravným prostředkem napadeno, již zjevně neexistovalo.
IV.
Způsob rozhodnutí
12. S ohledem na výše uvedené nemohl Nejvyšší soud rozhodnout jinak, než že se dovolání obviněného P. G. odmítá podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy jako nepřípustné. Rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 7. 1. 2026
JUDr. Ondřej Círek
předseda senátu