Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Krenka, Ph.D., a soudců JUDr. Moniky Vackové a JUDr. Blanky Trávníkové, v právní věci
žalobce: [anonymizováno]., IČ: [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupený společníkem [anonymizováno]., IČ: [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupený advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalovaným: 1) [anonymizováno], nar. [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
zastoupený advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
2)[anonymizováno], nar. [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
3)[anonymizováno]., IČ: [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
o zaplacení částky 1 557 543,11 Kč s příslušenstvím a 5 000 € s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalovaného ad 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 76 Cm 28/2022-728 ze dne 12. listopadu 2024
--- VÝROK ---
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku I, ve výroku III ve správném znění zamítnuté částky 183 914,42 Kč s příslušenstvím, ve výroku IV ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným ad 1), a konečně též ve výroku VI, potvrzuje.
II. Ve výrocích II, V a VII se rozsudek soudu prvního stupně ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným ad 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
Krajský soud v Praze rozsudkem z 12. 11. 2024 rozhodl o podané společnické žalobě z 23. 3. 2022 (dotčené jednak dispozičním úkonem žalobce dle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. z 8. 11. 2023 a zastavením vedeného řízení co do 5 000 € na základě usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 76 Cm 28/2022344 z 14. 11. 2023, jednak dispozičním úkonem žalobce z 6. 11. 2024 a zastavením vedeného řízení co do 25 446,35 Kč a co do 8 171,36 Kč (318,82 €) na základě usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 76 Cm 28/2022-710 z 12. 11. 2024), a ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými ad [anonymizováno]) co do částky 5 000 € s příslušenstvím podanou žalobu zamítl (výrok I). Zamítl ji rovněž v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaných ad 1) a ad 2) zaplacení částky 1 363 400 Kč s příslušenstvím (výrok II) a částky 183 914,42 Kč s příslušenstvím (výrok III obsahuje zjevnou početní nesprávnost v uvedení zamítnuté částky 163 914,42 Kč). Ve zbývajícím rozsahu podané žalobě vyhověl a žalovaným ad 1) a ad 2) uložil solidárně zaplatit žalobci v obecné lhůtě částku 30 228,69 Kč s příslušenstvím – úrokem z prodlení v zákonné výši (výrok IV). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobci uložil zaplatit žalovanému ad 1) (v obecné lhůtě na účet zástupce), na jejich náhradu částku 293 173 Kč (výrok V), žalovanému ad 3) (v obecné lhůtě na účet zástupce), na jejich náhradu částku 58 322 Kč (výrok VI) a ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou ad 2) konečně tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu (výrok VII). Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou ad 2) nebyl vyhovující výrok IV rozsudku dotčen podanými odvoláními a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). V odůvodnění rozsudku vycházel soud prvního stupně ze společnické žaloby, podané dle ust. § 157 odst. 1, 2 písm. b) z. o. k., dle které je od 30. 11. 2021 společnost [anonymizováno]., IČ. 10932593 společníkem žalobce s obchodním podílem v rozsahu 85 %. Žalovaní byli v době od 7. 4. 2014 do 18. 11. 2021 jeho jednateli, žalovaný ad 3) (zcela ovládaný žalovanými ad 1) a ad 2), byl pak v době od 14. 4. 2021 do 11. 6. 2021 jeho jediným společníkem, a tedy při jeho řízení vlivnou osobou dle ust. § 71 z. o. k. Jako odpovědné osoby ve funkci jednatele (§ 159 odst. 1 o. z. a ust. § 51-53 z. o. k.), resp. vlivné osoby (§ 71 odst. 1 z. o. k.), způsobili svým jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře žalobci škodu v celkové výši 1 557 543,11 Kč a 5 000 € následujícími skutky: 1)5 000 €, původně uplatněno 10 000 €. Žalovaný ad 3) vystavil dne 30. 9. 2021 žalobci fakturu č. 20210066 na částku 10 000 € na zaplacení smluvní pokuty z titulu uzavřené nájemní smlouvy. Učinil tak bez právního důvodu a v situaci, kdy podnájemní smlouva z 11. 6. 2021 uzavřená mezi žalobcem (nájemce) a žalovaným ad 3) (pronajímatel) dohodu o smluvní pokutě neobsahovala. Z vystavené faktury byla žalovanými ad 1) a ad 2) zaplacena v zastoupení žalobce a k jeho újmě, bez vědomí a povinného souhlasu jeho třetího jednatele [anonymizováno], částka 5 000 €. Přijetím uvedené platby bez spravedlivého důvodu se žalovaný ad 3) na úkor žalobce bezdůvodně obohatil (§ 2991 odst. 2 o. z.). Povinnost všech žalovaných k náhradě uvedené částky žalobci je solidární. V rámci uvedeného dílčího skutku byla podaná žaloba co do 5 000 € podáním žalobce z 8. 11. 2023 vzata zpět a usnesením krajského soudu z 14. 11. 2023 bylo řízení v uvedeném rozsahu zastaveno. 2)214 143,11 Kč, původně uplatněno 247 760,82 Kč. Bezhotovostní platby prováděné žalovanými ad 1) a ad 2) v období r. 2021 z účtu žalobce bez smluv či dokladů prokazující jejich oprávněnost či souvislost s podnikatelskou činností žalobce. Sporné platby žalobce lze charakterizovat v následující tabulce:
Datum platby
Hodnota placené částky v Kč
[anonymizováno]
1)6. 1. 2021
7 500
neznámý
2)3. 2. 2021
490
neznámý
3)18. 2. 2021
4 000
neznámý
4)23. 2. 2021
1 500
neznámý
5)5. 3. 2021
5 000
[anonymizováno]
6)6. 3. 2021
4 647
neznámý
7)29. 3. 2021
591,69
neznámý
8)7. 4. 2021
313
[anonymizováno]
9)14. 4. 2021
45 096,70
[anonymizováno]
10)16. 4. 2021
15 000
neznámý
11)5. 5. 2021
37 800,40
[anonymizováno]
12)10. 5. 2021
39 073,32
[anonymizováno].
13)14. 5. 2021
5 000
[anonymizováno]
14)19. 5. 2021
15 000
[anonymizováno]
15)24. 6. 2021
2 946,35
[anonymizováno].
1.7. 2021
5 000
[anonymizováno]
17)26. 7. 2021
8 171,36 (318,82 €)
neznámý
18)30. 7. 2021
20 000
neznámý
19)9. 8. 2021
3 000
neznámý
20)25. 8. 2021
27 631
neznámý
Celkem
247 760,82
V případě položek ad 1), 10), 15) a 17) byla žalobcem dne 6. 11. 2024 vzala žalobce částečně zpět a usnesením krajského soudu z 12. 11. 2024 bylo řízení v uvedeném rozsahu zastaveno.
3)1 363 400 Kč. Postupné hotovostní výběry žalovaných ad 1) a ad 2) z účtu či pokladny žalobce v době od 11. 6. 2021 do 18. 11. 2021, přičemž žalobce nemá k dispozici žádné doklady o oprávněnosti činěných výběrů a užití vybrané hotovosti k zajištění jeho podnikatelské činnosti. V době od 11. 6. 2021 do 18. 11. 2021 žalovaní ad 1) a ad 2) z účtu žalobce vybrali částku celkem 3 390 700 Kč, z jeho pokladny pak částku 282 700 Kč. Do pokladny žalobce v rozhodném období naopak vložili částku 2 310 000 Kč, rozdíl (manko) na straně žalobce tedy činí 1 363 400 Kč.
K náhradě škody či vydání bezdůvodného obohacení ve výši celkem 1 591 160,82 Kč a částky 10 000 €, byli žalovaní marně vyzváni přípisem uvedeného společníka žalobce z 18. 2. 2022 (§ 142a odst. 1 o. s. ř.). Žalovaní ad 1) a ad 3) v samostatných, nicméně obsahově téměř totožných vyjádřeních, navrhli zamítnutí podané žaloby. Nepopřeli výkon funkce jednatele a společníka žalobce v době uvedené v žalobě, ohrazují se však proti tomu, že by při výkonu obchodního vedení jednali v rozporu s péčí řádného hospodáře, resp. že by žalovaný ad 3) jako bývalý společník zneužil svého vlivu k újmě žalobce. Dílčí skutek ad 1) vysvětlují tak, že žalovaný ad 3) byl na základě nájemní smlouvy z 24. 7. 2017, uzavřené se společností [anonymizováno], IČ: [anonymizováno] (pronajímatel) nájemcem nebytových prostor v budově č. p. 2485, na adrese [anonymizováno]. Prostory využíval žalobce (podnájemce) k výkonu podnikatelské činnosti (reprodukční klinika) na základě podnájemní smlouvy z 11. 6. 2021 uzavřené se žalovaným ad 3); ta nahrazovala starší, obdobnou podnájemní smlouvu z r. 2017. V důsledku celosvětové krize způsobené pandemií nemoci COVID 19 a s tím spojeného útlumu podnikatelské činnosti vznikl v období let 2020-2021 žalobci ve vztahu k žalovanému ad 3) dluh na podnájemném ve výši cca 5,2 mil. Kč; druhotná platební neschopnost žalovaného ad 3) pak založila právo společnosti [anonymizováno] na smluvní pokutu ve vztahu k žalovanému ad 3) ve výši cca 100 000 €. Žalovanému ad 1) se podařilo postupně vyjednat jednak úplné odpuštění dlužného podnájemného ze strany žalovaného ad 3), jednak snížení smluvní pokuty požadované společností [anonymizováno] až na částku 10 000 €. Za osobní účasti [anonymizováno] (třetí jednatel žalobce od 11. 6. 2021 a zároveň ovládající osoba žalujícího společníka [anonymizováno].) byla zároveň dohodnuta refundace závazku žalovaného ad 3) ve vztahu ke společnosti [anonymizováno] na zaplacení smluvní pokuty 10 000 €. Z vystavené faktury č. 2021066 z 30. 9. 2021 byla žalobcem žalovanému ad 3) nakonec zaplacena pouze ½ fakturované částky ve výši 5 000 €. S ohledem na úplné odpouštění dluhu na podnájemném byla uzavřená dohoda o refundaci i provedená úhrada části smluvní pokuty pro žalobce jednoznačně výhodná. V případě dílčích skutků ad 2) a ad 3) uvádějí, že veškeré v žalobě označené bezhotovostní převody peněžních prostředků i hotovostní výběry byly činěny v přímé souvislosti s výkonem podnikatelské činnosti žalobce a za účelem zajištění jeho provozu. K dílčímu nároku ad 3) zvláště uvádějí, že řada nákupů zboží a služeb při zajištění provozu žalobce (léčivé přípravky, odměny dárkyním vajíček a dárcům spermií, dodávky drobného zdravotního materiálu) probíhala hotově a z účtu či pokladny žalobce vybrané peněžní prostředky byly k uvedenému účelu následně užity. Namátkou uvádějí, že částka 125 000 Kč vybraná hotově 16. 6. 2021 byla následující den použita k úhradě faktury společnosti [anonymizováno]. za nákup materiálu ve výši 122 775 Kč, obdobně částka 165 000 Kč vybraná dne 13. 7. 2021 byla následně použita k úhradě faktury stejné společnosti ve výši 132 591 Kč a konečně částka 162 000 Kč vybraná dne 20. 7. 2021 byla následně použita k úhradě faktury uvedené společnosti ve výši 167 164 Kč.
Soud prvního stupně po provedeném – poměrně rozsáhlém – dokazování (důkazními prostředky dle ust. § 129 o. s. ř. i dle ust. § 131 o. s. ř.) shledal na straně společníka žalobce [anonymizováno]., IČ: [anonymizováno] za prokázané veškeré předpoklady pro podání společnické žaloby dle ust. § 157 odst. 1, 2 písm. b) z. o. k. a posoudil uplatněné nároky dle ust. § 159 odst. 1 o. z. a dle ust. § 51-53 z. o. k., resp. ve vztahu k žalovanému ad 3) též dle ust. § 71 z. o. k. Připomněl v této souvislosti zákonné odpovědnostní předpoklady, které tvoří: a) vznik škody, b) jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře, resp. ovlivnění chování žalobce k jeho újmě vlivnou osobou, c) příčinná souvislost mezi porušením uvedené povinnosti a vznikem škody. Procesně odpovědný za tvrzení a prokázání odpovědnostních předpokladů ad a) a ad c) je v řízení žalobce. Skutečnost, že bylo jednáno s péčí řádného hospodáře, resp. jednání vlivné osoby v obhajitelném zájmu obchodní korporace (tedy neexistenci odpovědnostního předpokladu ad b), prokazuje v řízení naopak žalovaný. Uvedenými odpovědnostními předpoklady se postupně zabýval ve vztahu ke ve všem dílčímu skutkům vylíčeným v podané žaloby. V případě skutku ad 1) vzal za prokázané, že v důsledku celosvětové pandemie nemoci COVID 19 a s tím spojeného útlumu podnikatelské činnosti přestal žalobce hradit žalovanému ad 3) podnájemné za podnájem nebytových prostor nezbytných k výkonu podnikatelské činnosti na adrese č. p. [anonymizováno]. Za období let 2020-2021 dosáhl dluh částky 5 200 000 Kč a uvedená skutečnost byla známa i žalujícímu společníkovi žalobce, resp. jeho skutečnému majiteli [anonymizováno], v době postupného kapitálového vstupu do žalobce od května r. 2021. V důsledku takto vzniklé platební neschopnosti žalovaného ad 3) byl v řízení prokázán jeho závazek k zaplacení smluvní pokuty 90 000 € vlastníku daného objektu, společnosti [anonymizováno]; titulem zde byla nájemní smlouva z 24. 7. 2017. Dokazováním dle ust. § 129 o. s. ř. i z tvrzení žalovaného ad 1) vzal soud prvního stupně za prokázané jednak úplné odpouštění dluhu žalobce žalovanému ad 3) na podnájemném, jednak snížení smluvní pokuty požadované společností [anonymizováno] na částku 10 000 €. Za takové situace představuje přefakturace snížené smluvní pokuty žalovaným ab 3) žalobci vystavenou fakturou č. 2021066 a její částečná úhrada žalobcem co do 5 000 € jednání žalovaných ad 1) a ad 2) v souladu s péčí řádného hospodáře a činěné v obhajitelném zájmu žalobce, a to i v případě, pokud by o něm třetí jednatel žalobce Petr Kocian nevěděl. Naplnění odpovědnostního předpokladu ad b) vzal tedy soud prvního stupně v případě uvedeného dílčího skutku provedeným dokazováním za vyvrácené. Pokud jde o dílčí skutek ad 2), na jednání soudu prvního stupně dne 9. 7. 2024 žalobce uznal souvislost bezhotovostních převodů ad 3), 5), 8), 9), 11), 12), 13), 14), 16) (celkem 156 283, 42 Kč) s výkonem podnikatelské činnosti žalobci, souvislost položky ad 20) ve výši 27 631 Kč (překladatelské služby) pak vzal provedenými důkazy za prokázanou; celkem tedy 183 914,42 Kč. V případě ostatních položek ad 2), 4), 6), 7), 18), 19) (celkem 30 228,69 Kč) žalovaný ad 1) a ad 2) buď v řízení neprokázali žádný důvod pro jejich úhradu nebo účel soukromý (např. Facebook žalované ad 2), mimo rámec podnikatelské činnosti žalobce. V daném rozsahu vzal soud prvního stupně u žalovaných ad 1) a ad 2) za prokázané i ostatní odpovědnostní předpoklady ad a) a ad c). Konečně v případě dílčího skutku ad 3) nevzal existenci „manka“ účtů a pokladny žalobce za r. 2021 ve výši 1 363 400 Kč provedeními důkazy, zejména účetními doklady předloženími v řízení oběma jeho účastníky, za prokázanou. Vyšel z toho, že obratová předvaha žalobce vypracovaná k 31. 8. 2021 jeho původním vlastníkem údaje o manku neobsahuje. To je zřejmé až z jeho obratové předvahy vypracované k 31. 12. 2021 jeho novým společníkem po kapitálovém vstupu. Soud uzavřel, že žalobce v řízení namísto potřebného předložení rozpisu účtu 379 předkládal k existenci tvrzeného manka pouze výřezy ze svého účetnictví bez zachycení průběhu finančních operací, tedy nezpůsobilé k prokázaní skutečnosti tvrzené v rámci uvedeného dílčího skutku. Ve světle všech výše uvedených skutečností tedy krajský soud podané žalobě co do částky 30 228,69 Kč s příslušenstvím – úrokem z prodlení v zákonné výši vyhověl a ve zbývajícím rozsahu ji jako nedůvodnou zamítl. Výroky o nákladech řízení odpovídají zásadě úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce podal včasné odvolání proti výrokům I, II, III, V, a VI rozsudku z 12. 11. 2024. Odvolacímu soudu navrhl jeho změnu a vyhovění podané žalobě, event. zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytýká hlavně nedostatečně i nesprávně zjištěný skutkový stav a z toho plynoucí nesprávné právní posouzení věci; napadený rozsudek považuje pro nedostatek důvodů i za částečně nepřezkoumatelný. V případě dílčího nároku ad 1) považuje na rozdíl od soudu prvního stupně za prokázané veškeré odpovědnostní předpoklady. Protiprávní jednání všech žalovaných je zde založeno již tím, že k částečné úhradě faktury č. 2021066 z 30. 9. 2021 ve výši 5 000 € žalobcem došlo v rozporu se způsobem jednání za žalobce, zapsaným od 11. 6. 2021 do obchodního rejstříku. K právním jednáním žalobce s hodnotou předmětu plnění nad 100 000 Kč bylo třeba v dané době vždy dvou jeho jednatelů, přičemž jeden z nich byl [anonymizováno]. Na právním posouzení protiprávního jednání žalovaných nic nemění ani následná informace třetího jednatele žalobce pane Petra Kociana o provedené platbě. Neztotožňuje se ani s posouzením provedené platby soudem prvního stupně „ku prospěchu žalobce“. Nebyla zde vůbec zohledněna skutečnost, že provedením platby z účtu žalobce plnili žalovaní ad 1) a ad 2) „sami sobě“, v situaci, kdy žalovaného ad 3) ovládali. Nárok na smluvní pokutu je konečně založen porušením platebních povinností žalovaného ad 3) plynoucích z nájemní smlouvy z 24. 7. 2017, uzavřené se společností [anonymizováno] Výplatou částky 5 000 € z účtu žalobce ve prospěch žalovaného ad 3) byly v rozporu s ust. § 51 odst. 1 z. o. k. upřednostněny ekonomické zájmy žalovaných nad zájmy žalobce. Závěry soudu prvního stupně k dílčímu skutku ad 3) o neprokázání existence „manka“ ve výši 1 343 400 Kč pak považuje za nesprávné a vycházející z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Odvolatel uvádí, že účetnictví žalobce vedené před kapitálovým vstupem nového společníka v červnu r. 2021 nepodávalo srozumitelný, věrný a poctivý obraz účetní jednotky. Skutečný obraz o hospodaření žalobce získal jeho žalující společník až následně, po provedení hloubkové analýzy jeho účetnictví. Existenci tvrzeného manka neprokazuje tabulky a výňatky, ale předložením celého účetnictví žalobce (účetní jednotky); k posouzení tvrzené sporné skutečnosti včas navrhoval i provedení důkazu dle ust. § 127 o. s. ř., který byl však jako nadbytečný soudem prvního stupně zamítnut. Akcentuje, že existenci tvrzeného manka lze vzít za prokázanou i předloženým přehledem bankovních účtů (výběrů) a přehledem pokladny (vkladů) za předmětné období. Účetní přehledy žalobce založené soudu žalovanými považuje za neprůkazné a nepravdivé. Žalovaný ad 1) v podaném vyjádření k podanému odvolání navrhl potvrzení rozsudku z 12. 11. 2024 v jeho zamítavých výrocích I, II a III (a závislých nákladových výrocích), jako věcně správného. V uvedeném rozsahu se zcela ztotožňuje se skutkovým zjištěním i právním posouzením věci obsaženým v jeho odůvodnění. Zdůrazňuje šikanózní charakter podané žaloby jako celku. Jako prostředek nátlaku na žalované uplatnil žalobce objektivně neexistující pohledávky. K dílčímu nároku ad 1) uvádí, že důvodem dohody účastníků o refundaci „penalizační“ faktury č. 2021066 žalovaného ad 3) žalobcem (nakonec pouze ve výši 5000 €), bylo odpuštění dluhu žalobci ze strany žalovaného ad 3) na podnájemném ve výši přesahující 5 mil. Kč. O vystavené faktuře věděl účetní [anonymizováno] dnů před jejím proplacením, aniž by její existenci a důvod rozporoval. Dílčí nárok ad 3) byl v průběhu řízení ze strany žalobce vícekrát skutkově měněn. Provedenými důkazy žalovaní v řízení jednoznačně prokázali neexistenci tvrzeného „manka“ ve výši 1 363 000 Kč ke dni 31. 8. 2021. Pokud k „manku“ došlo, bylo vytvořeno účelově až po 1. 9. 2021, kdy již účetnictví žalobce bylo vedeno skupinou kolem [anonymizováno] [anonymizováno].
Žalovaný ad 1) podal včasné odvolání proti výroku IV (a závislému výroku V) rozsudku z 12. 11. 2024. Odvolacímu soudu navrhl jeho změnu a zamítnutí podané žaloby. V rámci uplatněného dílčího nároku ad 2) akcentuje souvislost položek ad 18) (20 000 Kč z 30. 7. 2021) a ad 4) (1 500 Kč z 23. 2. 2021) s výkonem podnikatelské činnosti žalobce. Platba částky 20 000 Kč na účet žalované ad 2) vycházela z mnohaleté zavedené praxe, kdy z daného účtu byly automaticky sráženy platby marketingovým společnostem (Facebook, Google atd.), za účelem inzerce reklamy žalobce. Důkaz dle ust. § 126 o. s. ř. navržený k prokázání uvedené skutečnosti byl soudem prvního stupně jako nadbytečný zamítnut. Za účelný náklad lze konečně považovat i platbu částky 1 500 Kč na nákup elektronické dálniční známky pro motorové vozidlo užívané žalovaným ad 1) pro služební potřeby žalobce. Zvláště brojí i proti nákladovému výroku V rozsudku, nedůvodně krátící žalovaného ad 1) o odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření ve věci samé z 4. 11. 2024. Žalobce a ostatní žalovaní se k podanému odvolání žalovaného ad 1) písemně nevyjádřili.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po provedeném jednání přezkoumal podle § 212 o. s. ř. a § 212a o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014 napadený rozsudek. Po tomto přezkoumání dospěl k následujícím závěrům: Předně je třeba uvést, že Krajský soud v Praze zjistil skutkový stav úplně a přesně, v rozsahu dostatečném pro učinění správného právního závěru o základu i výši dílčích nároků ad 1) a ad 2), tedy kromě skutečností týkajících se dílčího nároku ad 3), které jsou dále specifikovány ve III. části odůvodnění tohoto rozhodnutí. Závěr o skutkovém stavu věci zjištěný soudem prvního stupně v naznačeném rozsahu (na který odvolací soud pro stručnost pouze odkazuje), nedoznal změn ani v řízení odvolacím, a to ani po opakování dokazování:
K dílčímu nároku ad 1): podnájemní smlouvou z 11. 6. 2021 uzavřenou mezi žalobcem (nájemce) a žalovaným ad 3) (pronajímatel) včetně příloh, fakturou žalovaného ad 3) žalobci č. 2021066 ze dne 30. 9. 2021, e-mailem [anonymizováno] [anonymizováno] ze společnosti [anonymizováno] žalovanému ad 1) z 27. 7. 2021, e-mailem žalovaného ad 1) [anonymizováno] [anonymizováno] ze [anonymizováno] [anonymizováno] z 26. 7. 2021, e-mailem žalovaného ad 1) [anonymizováno] [anonymizováno] z 10. 5. 2021, e-[anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] ze společnosti [anonymizováno] žalovanému ad 1) z 9. 9. 2021;
K dílčímu nároku ad 2): zprávou ČNB k výzvě soudu z 28. 8. 2024 (č. l. 674 spisu), výpisem z účtu žalované ad 2) vedeného u [anonymizováno]. za období 7-8/2021 (č. l. 686 spisu).
Kromě řádně a dostatečně zjištěného skutkového stavu se odvolací soud v rozsahu dílčích nároků ad 1) a ad 2) rovněž ztotožňuje s právním posouzením věci soudem prvního stupně, které považuje ve svém výsledku za správné a pro posuzovaný případ vcelku výstižné.
I.
K odvolacím důvodům procesní povahy odvolací soud předesílá (a platí to i ve vztahu k soudu prvního stupně), že požadavek na odůvodnění rozsudku (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument vznesený v průběhu řízení oběma účastníky. Je zde přitom možné odkázat i na recentní závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nálezy ve věcech sp. zn. IV. ÚS 201/04, I. ÚS 729/2000, I. ÚS 116/05 a IV. ÚS 787/06, III. ÚS 961/09). Rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je tak co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry, případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akcentací odpovědi implicitní. Skutková zjištění soudu prvního stupně, učiněná z provedeného poměrně rozsáhlého dokazování jsou uvedena pod bodem 8-35 jeho odůvodnění. Právní posouzení věci je pak obsaženo pod body 36-63 odůvodnění. O nepřípustném „souhrnném zjištění“, ze kterého vycházejí skutkové i právní závěry (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 20 Cdo 2492/1999 z 19. 7. 2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 40/2002), tedy v posuzovaném případě hovořit nelze. Podané zdůvodnění (jak v oblasti skutkových zjištění, tak právního posouzení) považuje odvolací soud za vyhovující zásadě předvídatelnosti rozhodnutí (§ 6 o. s. ř.) a nijak nevybočující ze zákonných požadavků na odůvodnění rozsudku, obsažených v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. Je možné v této souvislosti odkázat i na závěry rozhodovací praxe k uvedené problematice (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Odo 246/2004, rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Odo 817/2003 nebo rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 68/99). V řízení vedeném před soudem prvního stupně nebyly konečně shledány žádné vady mající za následek obligatorní kasaci rozsudku dle ust. § 219a odst. 1 o. s. ř. v celém jeho rozsahu. II.
V případě meritorního posouzení věci uplatněné společnickou žalobou podanou dle ust. § 157 odst. 1, 2 písm. b) z. o. k. se lze bezpochyby se soudem prvního stupně ztotožnit v tom, že zákonné znaky odpovědnosti za škodu vzniklou obchodní korporaci členem jeho statutárního orgánu dle ust. § 159 odst. 1 o. z. a § 51-53 z. o. k. tvoří: a) vznik škody na straně žalobce, b) jednání statutárního orgánu v rozporu s péčí řádného hospodáře, c) příčinná souvislost mezi porušením uvedené povinnosti a vznikem škody, c) absence okolností vylučujících odpovědnost, když převažující částí teorie i praxe je otázka péče řádného hospodáře podřazována spíše pod oblast porušení smluvní povinnosti nežli zákonné. V případě žalovaného ad 3) (bývalého jediného či většinového společníka žalobce) pro případ náhrady újmy způsobené ovlivněním chování žalobce přistupuje ještě aplikace zvláštního ust. § 71 odst. 1 z. o. k. Pokud jde o liberační důvody (§ 2913 odst. 2 o. z.), které by žalované odpovědnosti za žalobcem tvrzenou škodu zcela nebo zčásti zprošťovaly, procesně odpovědní za jejich tvrzení a prokázání jsou v průběhu vedeného řízení žalovaní; takové skutečnosti však nebyly v řízení tvrzeny, tím méně pak prokazovány. Procesně odpovědný za tvrzení a prokázání odpovědnostních předpokladů ad a) a ad c) je v řízení žalobce (rozhodnutí Nejvyššího soudu, ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 647/2020). Skutečnost, že bylo jednáno s péčí řádného hospodáře, tedy neexistenci odpovědnostního předpokladu ad b), prokazují v řízení naopak žalovaní (§ 52 odst. 2 z. o. k.); přenos důkazního břemene dle uvedeného zákonného ustanovení žalovanými navrhován nebyl. K otázce přenosu důkazního břemene v uvedených typových sporech je možné odkázat na recentní závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Cdo 440/2013 z 31. 3. 2015). Škoda (jako kategorie soukromého práva) se chápe jako újma, která nastala (která se projevuje) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy (nedochází-li k naturální restituci) napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz. Skutečnou škodou se rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující hodnoty, které je nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu. Hradí se i ušlý zisk, jež je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem; spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (R 55/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobou tvrzený nárok v případě všech tří dílčích skutků by v určitých případech definici skutečné škody odpovídat mohl. V daném případě je totiž podanou žalobou v uplatněném dílčím nároku ad 1) charakterizován jako újma způsobená výdaji vynaloženými poškozenou společností zcela nehospodárně a z hlediska účelu, pro který byla založena a vykonávaného předmětu podnikání, nadbytečně (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Odo 1118/2006), v dílčím nároku ad 2) jako bezhotovostními převody z účtu žalobce ve prospěch třetích osob bez vazby na podnikatelskou činnost žalobce a konečně v dílčím nároku ad 3) jako schodek (manko) způsobený neoprávněnými hotovostními výběry z účtu či pokladny žalobce. O odpovědnosti žalovaných za takto tvrzenou a případně i prokázanou škodu vzniklou žalobci, lze pochopitelně v posuzovaném případě hovořit pouze za předpokladu prokázání všech ostatních, výše uvedených odpovědnostních předpokladů.
Ke klíčové problematice individuálního posouzení tvrzeného porušení právní povinnosti žalovanými lze odvolacím soudem obecně předeslat, že jednání s péčí řádného hospodáře představuje střední standard péče bez ohledu na zvláštní vlastnosti a schopnosti konkrétní osoby; uvedený objektivně standard ovšem nijak nevylučuje jeho modifikaci subjektivním standardem, tedy schopnostmi a znalostmi konkrétního člena. V zásadě se jedná o méně náročný standard požadavku na výkon funkce oproti odborné péči (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 1412/2007 z 27. 3. 2008). Zároveň se nejedná o stejný standard péče, kterou osoba vynakládá ve vlastních věcech (diligentia quam in causam suam) – v nich totiž jednat jako řádný hospodář nutně nemusí. Postup s péčí řádného hospodáře u odpovědné osoby nepředpokládá, aby byla vybavena všemi odbornými znalostmi, které souvisejí s funkcí ve statutárním orgánu, ale k její odpovědnosti postačí základní znalosti umožňující rozeznat hrozící škodu a zabránit jejímu způsobení na spravovaném majetku. Péče řádného hospodáře navíc zahrnuje i povinnost odpovědné osoby rozpoznat, že je nutná odborná pomoc speciálně kvalifikovaného subjektu a zajistit takovou pomoc. Odpovědnost statutárního orgánu dle ust. § 159 odst. 1 o. z. ve spojení s ust. § 51–53 z. o. k. přitom zahrnuje pouze odpovědnost za řádný výkon funkce, nikoliv též za výsledek činnosti. Jedná-li tedy odpovědná osoba při výkonu obchodního vedení korporace s péčí řádného hospodáře, není povinna hradit právnické osobě újmu, byť by v důsledku takového jednání vznikla. I zde lze odkázat na již zcela ustálené závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011 z 29. 8. 2013 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Cdo 3860/2015 z 26. 10. 2015 či rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Cdo 3770/2016 a judikatura v něm citovaná); jedná se přitom o základní princip posuzované zvláštní odpovědnosti, který je třeba zvláště zdůraznit. Pro posouzení standardu péče řádného hospodáře i aplikaci odpovídající hmotněprávní úpravy je přitom rozhodující doba žalobou vymezeného skutku, tedy v posuzovaném případě období roku 2021. Nutnost posouzení vylíčeného skutku prizmatem „ex ante“ a nikoliv „ex post“ v sobě zahrnuje zákaz retrospektivních proroctví či přístupu „generála po bitvě“. Též v tomto ohledu je možné odkázat na závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Cdo 3770/2016 z 19. 7. 2018). V případě dílčího nároku ad 1) bylo v řízení prokázané, že nebytové prostory na adrese [anonymizováno], nezbytné pro poskytování zdravotnických služeb, mj. v oblasti reprodukční medicíny, byly žalobcem užívány na základě podnájemní smlouvy uzavřené se žalovaným ad 3) dne 11. 6. 2021; ta nahradila starší, nedatovanou smlouvu o podnájmu uzavřenou patrně v období r. 2017. Vlastníkem objektu byla společnost [anonymizováno], žalovaný ad 3) byl pak jejím nájemcem na základě nájemní smlouvy uzavřené 24. 7. 2017 s touto společností. Z dokazování dle ust. § 129 o. s. ř. (faktury za podnájemné a služby vystavené žalovaným ad 3) žalobci za rozhodné období), má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za prokázaný dluh žalobce ve vztahu k žalovanému ad 3) za podnájemné a služby za období let 2020-2021 v celkové výši cca 5 200 000 Kč. Existence světové pandemie nemoci COVID 19 v uvedeném období a její negativní ekonomický dopad na většinu podnikatelských aktivit je pro odvolací soud obecně známou skutečností (§ 121 o. s. ř.); vznik dluhu na podnájemném a službách tedy nelze přičítat liknavosti či postupu žalovaných ad 1) a ad 2) při obchodním vedení žalobce v rozporu s péčí řádného hospodáře. Vědomost [anonymizováno] [anonymizováno] (od 11. 6. 2021 třetí jednatel žalobce a osoba ovládající při kapitálové akvizici žalobce společnosti [anonymizováno], IČ: [anonymizováno] a [anonymizováno]., IČ: [anonymizováno]) o existenci daného dluhu žalobce, má odvolací soud za prokázanou jak z e-mailu žalovaného ad 1) z 10. 5. 2021, tak z dokazování dle ust. § 131 o. s. ř. V rámci kapitálové akvizice žalobce v r. 2021 žalovaný ad 3) uvedený dluh žalobci zcela prominul (§ 1995 odst. 1 o. z.). Neplnění závazků žalobce přitom způsobilo druhotnou platební neschopnost žalovaného ad 3) ve vztahu k vlastníku objektu, společnosti [anonymizováno] Z e-mailové korespondence vedené mezi žalovaným ad 1) a představitelem uvedené společnosti v období 59/2021 vzal odvolací soud za prokázanou dohodu o snížení smluvní pokuty z původně požadovaných 84 000 € na 10 000 €. Ústní dohoda o refundaci uplatněné smluvní pokuty, jejímž výsledkem byla vystavená faktura č. 2021066 z 30. 9. 2021, byla sice žalobcem (reprezentovaným žalovanými ad 1) a ad 2) a žalovaným ad 3) uzavřena ve střetu zájmů (§ 54 odst. 1 věta druhá z. o. k.), přičemž nebyla prokázána ani účast třetího jednatele žalobce [anonymizováno] [anonymizováno] ani splnění informační povinnosti dle ust. § 55 odst. 1 z. o. k., odvolací soud ji nicméně považuje z důvodu dobré víry žalovaného ad 3) při jejím uzavření za platnou a pro žalobce závaznou (rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu, sp. zn. 31 Cdo 1640/2022 z 5. 10. 2022). Konečnou úhradu pouze ½ fakturované částky, tedy 5 000 € žalovanému ad 3) při současném odpuštění dluhu přesahující 5 mil. Kč, nelze považovat za jednání žalovaných v rozporu se zásadou loajality a upřednostňující své zájmy nad zájmy žalobce (§ 51 odst. 1 z. o. k.). Ve shodě se soudem prvního stupně lze proto v případě dílčího nároku ad 1) uzavřít, že domněnku jednání žalovaných ad 1) a ad 2) při obchodním vedení žalobce v rozporu s péčí řádného hospodáře a v případě žalovaného ad 3) záležející ve zneužití jeho vlivu k újmě žalobce (§ 71 odst. 1 z. o. k.), má odvolací soud provedenými důkazy za vyvrácenou (§ 133 o. s. ř.). Obdobným způsobem lze hodnotit závěry soudu prvního stupně učiněné k dílčímu nároku ad 2). Pokud jde o jednání žalovaných ad 1) a ad 2) v rozporu s péčí řádného hospodáře, souvislost výdajů (plateb na účty třetích osob) v případě položek ad 3), 5), 8), 9), 11), 12), 13), 14) s výkonem podnikatelské činnosti, žalobce na jednání krajského soudu dne 9.7. 2024 výslovně uznal; souvislost položky ad 20) lze pak mít ve shodě se soudem prvního stupně za prokázanou fakturou společnosti [anonymizováno]. č. 20210125 z 1. 8. 2021 za provedené překlady pro zahraniční klientelu. Souvislost položek ad 2), 6), 7), 19) s výkonem podnikatelské činnosti žalobce nebyla ve vedeném řízení zvláště tvrzena ani prokazována; nečinil tak ani žalovaný ad 1) v podaném odvolání. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud neuznal ani důvodnost platby ad 4) (nákup elektronické dálniční známky) a platby ad 18) (převod částky na bankovní účet žalované ad 2). V případě ad 4) nebylo vozidlo opatřené dálniční známkou za peněžní prostředky žalobce součástí jeho obchodního majetku, v případě ad 18) pak následná platba společnosti Facebook dne 2. 8. 2021 ve výši 14 668,89 Kč nijak neprokazuje tvrzenou skutečnost, že uvedená sociální platforma sloužila výlučně k inzerci reklamy žalobce. Ostatně odvolací soud nezná žádný racionální důvod bránící žalobci vzniklému dne 7. 4. 2014 v založení zvláštního bankovního účtu, sloužícímu výlučně k inkasu či srážkám plateb ve prospěch internetových platforem realizujících žalobcovu inzerci. Lze tedy uzavřít, že provedeným dokazováním byl odpovědnostní předpoklad – jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře – v případě žalovaných ad 1) a ad 2) vyvrácen u položek 3), 5), 8), 9), 11), 12), 13) a 20), jeho domněnka pak vyvrácena nebyla u položek ad 2), 4), 6), 7), 18), a 19). V těchto případech představuje bezhotovostní převod peněžních prostředků v celkové výši 30 228,69 Kč pro žalobce újmu; mezi ní a jednáním obou žalovaných existuje i potřebná příčinná souvislost.
III.
Přezkumu odvolacím soudem byl konečně podroben závěr soudu prvního stupně ve věci dílčího nároku ad 3), tedy neoprávněných výběrů z účtu a pokladny žalobce v r. 2021, způsobující schodek (manko) ve výši 3 363 400 Kč.
Soud prvního stupně uzavřel, že provedenými listinnými důkazy navrženými oběma účastníky, zejména účetními předvahami žalobce s rozdílným obsahem, vypracovaným odlišnými osobami pro období 31. 8. 2021 a 31. 12. 2021, zůstala tvrzená škoda neprokázána. Pro prokázání tvrzené skutečnosti pak žalobce zejména soudu nepředložil transparentní rozpis účtu 379, na kterém měl být schodek zaúčtován; soudu k prokázání tvrzené skutečnosti nabídl pouze výřezy z účetnictví žalobce bez zachycení průběhu finančních operací. Vyslovený právní názor soudu prvního stupně pokládá odvolací soud minimálně za předčasný a učiněný na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Žalobce v případě dílčího nároku ad 3) bezpochyby disponuje způsobilým odvolacím důvodem dle ust. § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. Pouze obecně a v procesní rovině (bez příslušného hodnocení odvolacím soudem dle ust. § 132 o. s. ř.) lze uvést, že k prokázání existence tvrzeného manka nemusí být účetnictví žalobce nezbytně jediným důkazem; k významu účetnictví jako důkazního prostředku při prokázání existence škody je možné odkázat i na závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011 z 19. 6. 2012). Jeho způsobilost k prokázání tvrzené skutečnosti nicméně pominout nelze. V daném případě bylo k důkazu postupně předloženo a soudem provedeno účetnictví žalobce (či jeho části) vypracované pro období r. 2021 odlišnými osobami (před a po kapitálové akvizici), s rozdílným obsahem. Ke zjištění toho, které z nich odpovídá požadavkům obecně závazných právních předpisů (zejména ust. § 7 zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví), je však třeba odborných znalostí, kterými soud nedisponuje. Dílčí závěr je tak zde možné učinit až na základě vedeného dokazování dle ust. § 127 o. s. ř. nebo § 127a o. s. ř. Odpovídající důkazní prostředek dle ust. § 127 o. s. ř. byl přitom k prokázání tvrzené skutečnosti soudu nabídnut jak žalobcem, tak žalovanými. Jeho zamítnutí soudem prvního stupně pro nadbytečnost nebylo tedy v posuzovaném případě důvodné. V případě nejasností ve skutkových zjištěných ohledně tvrzené skutečnosti nelze přitom vyloučit ani další doplnění dokazování, např. důkazními návrhy žalovaného ad 1) dle ust. § 126 o. s. ř., obsaženými v jeho podání z 4. 10. 2023. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivější právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (rozhodnutí Nejvyššího soudu z 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 7/1998, rozhodnutí Nejvyššího soudu z 29. 1. 2008, sp. zn. 26 Odo 841/2006 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu z 8. 8. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2675/2006). Bude-li tedy po doplnění dokazování v daném případě prokázána existence tvrzeného manka či jeho části, budou následně pro takový případ žalovaní ad 1) a ad 2) procesně výlučně odpovědným účastníky za učinění tvrzení i navržení důkazů k prokázání to, že (a jak) byly jimi vybrané peněžní prostředky využity ve prospěch žalobce. Otázka využití takto vybraných peněžních prostředků je totiž otázkou jednání s péčí řádného hospodáře, ohledně které nesou v případě sporu důkazní břemeno oba žalovaní. Z obsáhlé a dnes již zcela ustálené rozhodovací praxe k uvedené problematice lze uvést např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Cdo 6035/2016 z 29. 3. 2017 a v něm citovaná rozhodnutí nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 27 Cdo 4163/2017 z 4. 9. 2018 a v něm citovaná rozhodnutí.
IV.
Ve světle všech shora uvedených skutečností byl proto rozsudek soudu ve výrocích I, III, IV a VI jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.). O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným ad 3) bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Protože však v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému ad 3) žádné prokazatelné náklady nevznikly, nepřiznal odvolací soud žádnému z účastníků právo na jejich náhradu. Pokud jde o výrok II (odpovídající uplatněnému dílčímu nároku ad 3), po tomto přezkoumání dospěl odvolací soud k závěru, že nezbývá, než rozhodnutí Krajského soudu v Praze v uvedeném rozsahu (včetně souvisejících nákladových výroků V a VII) zrušit, a to podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.: tedy proto, že v jistém smyslu napadený rozsudek v uvedené části vykazuje nedostatek důvodů (§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.). Závěry, učiněné o nedůvodnosti uplatněného dílčího nároku, na nichž se napadený rozsudek zakládá, jsou minimálně předčasné. Kromě toto nelze vyloučit, lze tak spíše předpokládat, že ke zjištění skutkového stavu věci bude zapotřebí provést další účastníky navržené důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení (§ 219a odst. 2 o. s. ř., § 213 odst. 3 a 4 o. s. ř.). V dalším řízení (§ 226 odst. 1 o. s. ř.) tedy soud prvního stupně do doplnění dokazování ve směrech shora naznačených a po hodnocení provedených důkazů dle ust. § 132 o. s. ř. opětovně posoudí naplnění odpovědnostních předpokladů ve vztahu k uvedenému dílčímu nároku ad 3). Pro rozhodnutí o nákladech tohoto odvolacího řízení platí též ust. § 224 odst. 3 o. s. ř. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozhodnutí nelze podat odvolání.
Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 236-239 o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017, Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.